KT502, KT503, ale jak je to zančený nevím.
http://www.5v.ru/ds/trnz_ru.htm
Stavba transiwattu - prosím o radu.
Moderátor: Moderátoři
Já si ten zeslík snad postavím 
Ne tedy proto, abych ho poslouchal, ale ať mám srovnání s dospělejšími konci. Když je tak populární... Zajímalo by mě, jak tohle může hrát.
Taky jsem po přečtení tohoto vlákna ztratil iluze o tom, že mám "svoji" verzi zesilovače.
Je z tranzistorů, ty už někdo vymyslel /a vyrobil/ předemnou, má diferák na vstupu, takže to taky není moje myšlenka, koncové trandy na výstupu, to už tu taky bylo, prouďák v budiči - taktéž, tedy "můj" zeslík je vlastně kombinace TW, Sinclaira, a nevím, čeho všeho ještě dalšího. Opravdu "moje" je snad jen řešení klidového proudu, protože takové jsem ještě nikde neviděl, ale kdo ví...
Už jsem sem to zapojení jednou chtěl dát, ale někam jserm ho založil... (mám teď v elektronice trochu útlum - neelektrické povinnosti a trošku i zájmy), ale hned jak ho vyhrabu tak ho tu dám. Ať se zase máte o čem hádat a pěkně mě zkritizovat, ba přímo roznosit na kopytech - já to unesu, protože ten poslech za to stojí. A to to původně zeslík ani být neměl, původně to měla být jen doplňková funkce jiného zařízení - přímo se nabízela.
Ještě tu nezazněla odpověď na toto:
Ne tedy proto, abych ho poslouchal, ale ať mám srovnání s dospělejšími konci. Když je tak populární... Zajímalo by mě, jak tohle může hrát.
Taky jsem po přečtení tohoto vlákna ztratil iluze o tom, že mám "svoji" verzi zesilovače.
Je z tranzistorů, ty už někdo vymyslel /a vyrobil/ předemnou, má diferák na vstupu, takže to taky není moje myšlenka, koncové trandy na výstupu, to už tu taky bylo, prouďák v budiči - taktéž, tedy "můj" zeslík je vlastně kombinace TW, Sinclaira, a nevím, čeho všeho ještě dalšího. Opravdu "moje" je snad jen řešení klidového proudu, protože takové jsem ještě nikde neviděl, ale kdo ví...
Už jsem sem to zapojení jednou chtěl dát, ale někam jserm ho založil... (mám teď v elektronice trochu útlum - neelektrické povinnosti a trošku i zájmy), ale hned jak ho vyhrabu tak ho tu dám. Ať se zase máte o čem hádat a pěkně mě zkritizovat, ba přímo roznosit na kopytech - já to unesu, protože ten poslech za to stojí. A to to původně zeslík ani být neměl, původně to měla být jen doplňková funkce jiného zařízení - přímo se nabízela.
Ještě tu nezazněla odpověď na toto:
Konce asi ne, ale budiče rozhodně, protože TW, nebo alespoň některé jeho verze pracují bez předpětí koncových trandů a přechodové zkreslení je řešeno pouze jejich rychlým otvíráním v půlvlnách, což je právě úkol budiče a čim je tedy rychlejší, tím to zkreslení je méně patrné. Dospělý zeslík ochotně běhá i s pomalými trandy, vždyť 20kHz není moc.Zruseny_profil_1 píše:Mě to nedá, honíš se za co "nejrychlejšími" tranzistory budiče a konce ...
Počítám s tím, že ten hybrid od RCA je z tohoto materiálu.sinclair píše:Nebo v půli 70.let už tady byly nějaký PNP tranzistory okolo 100V/1A/10W, vhodný jako budiče výkoňáků?
40410 Uce 2V
100mA beta 130
200mA 90
300mA 30
500mA 10
1A 5
přerušení emitoru 2,5A
- Přílohy
-
-
-
-
Naposledy upravil(a) danhard dne 17 bře 2019, 11:55, celkem upraveno 1 x.
Prostě ti přes signálovou zem: vstupní zem - zem vstupního filtru - zem zpětnovazebního děliče, prochází silová zem ze zdroje a při vybuzení na tom kusu spoje bude nějaký rušivý úbytek.krmolec píše: Přiznám se, že nevím jak u tohoto typu zapojení oddělit signálovou zem od silové.
Potřebuješ, aby signálová zem byla spojena se silovou jen v jednom bodě.
Taky by se dalo udělat tak, že se tam přidají ty původní výkonové odpory a asi další dva odpory co jsem změnil zapojení, nebo vyhodil.
Pak si tam osadíte jakoukoliv variantu a můžete si oměřit, jaký to má vliv na zkreslení a jestli to poznáte na zvuku.
Buď tu původní Jandovu verzi TW40B, nebo tu mojí (pro ortodoxní vyznavače největší zmršeninu)
Kritice se nebráním
http://www.angelicaaudio.cz/wp-content/ ... /TW40B.pdf
Pak si tam osadíte jakoukoliv variantu a můžete si oměřit, jaký to má vliv na zkreslení a jestli to poznáte na zvuku.
Buď tu původní Jandovu verzi TW40B, nebo tu mojí (pro ortodoxní vyznavače největší zmršeninu)
Kritice se nebráním
http://www.angelicaaudio.cz/wp-content/ ... /TW40B.pdf
Dyť dobře víš, že když restauruju originální kus, anebo výběrem součástek ten originál mírně vylepšuju, třeba aby až tolik netopil a limitoval symetricky, tak si nemůžu dovolit takovéhle radikální změny, jaké navrhuješ Vašku. Ty sám být sběratelem, tak mi za takový přibastlení nakopeš prdel, vyházíš to tam odsud ven a vrátíš tam 5NU74
Ony defacto na těch původních deskách ani žádný velký skopičiny udělat nejdou, všecko je tam daný. Kdybych se o to sebelíp pokusil, vypadalo by to stejně jako cosi, co tam dodatečně přibastlil nějaký školák...
Mimochodem - někdo tady postoval obrázek TW40B s černým předním panelem.
To teda jako sběratel gratuluju - máš pěknej unikát, neboť v této úpravě se jich vyrobilo jen několik málo stovek kusů.
Zjistil jsem, že to bylo v době, kdy Janda nemohl sehnat kvalitní tvrdý a nepoškrábaný Al plech na panely a proto se to zpočátku dělalo takto pracně. Zakytovat ty největší drápance, zastříkat černou barvou, nechat zatvrdnout, potisknout sítotiskem a znova přelakovat.
Zbylo jich zachovalých jen opravdu velmi málo, taky jeden mám, naštěstí je také v "továrně" sestavené a zapojené verzi.
Některé z těch dochovaných černých, mají ošklivě otlučené hrany předního panelu, neboť žádná tehdejší barva na hliníku moc dobře nedržela.
Stavebnice a jednotlivé díly pro individuální sestavení TW40 Junior se začaly prodávat až asi o 2 roky později, už s kartáčovaným světlým panelem.
Každopádně gratuluju, je to podobně řídký exot, jako jsou dnes třeba originální "tovární" TW120, TM120, TM140 nebo dokonce TM102B a TW200.
Zajímavý na tom je i to, že úplně stejný problémy s plechem měl Janda zřejmě už při malosériové výrobě předchozího TW30G.
Mám jeden originální kus s originálním přepínačem, který má šedě lakovaný a sítotiskem potištěný panel, sestavovaný a zapojovaný evidentně "ve fabrice", druhý už má přepínač WK533.xx a panel z kartáčovaného hliníku, ale taky potištěný sítotiskem a také je sestavován "sériově", neboť i sebepečlivější individuální výroba je vždy poznat.
Ony defacto na těch původních deskách ani žádný velký skopičiny udělat nejdou, všecko je tam daný. Kdybych se o to sebelíp pokusil, vypadalo by to stejně jako cosi, co tam dodatečně přibastlil nějaký školák...
Mimochodem - někdo tady postoval obrázek TW40B s černým předním panelem.
To teda jako sběratel gratuluju - máš pěknej unikát, neboť v této úpravě se jich vyrobilo jen několik málo stovek kusů.
Zjistil jsem, že to bylo v době, kdy Janda nemohl sehnat kvalitní tvrdý a nepoškrábaný Al plech na panely a proto se to zpočátku dělalo takto pracně. Zakytovat ty největší drápance, zastříkat černou barvou, nechat zatvrdnout, potisknout sítotiskem a znova přelakovat.
Zbylo jich zachovalých jen opravdu velmi málo, taky jeden mám, naštěstí je také v "továrně" sestavené a zapojené verzi.
Některé z těch dochovaných černých, mají ošklivě otlučené hrany předního panelu, neboť žádná tehdejší barva na hliníku moc dobře nedržela.
Stavebnice a jednotlivé díly pro individuální sestavení TW40 Junior se začaly prodávat až asi o 2 roky později, už s kartáčovaným světlým panelem.
Každopádně gratuluju, je to podobně řídký exot, jako jsou dnes třeba originální "tovární" TW120, TM120, TM140 nebo dokonce TM102B a TW200.
Zajímavý na tom je i to, že úplně stejný problémy s plechem měl Janda zřejmě už při malosériové výrobě předchozího TW30G.
Mám jeden originální kus s originálním přepínačem, který má šedě lakovaný a sítotiskem potištěný panel, sestavovaný a zapojovaný evidentně "ve fabrice", druhý už má přepínač WK533.xx a panel z kartáčovaného hliníku, ale taky potištěný sítotiskem a také je sestavován "sériově", neboť i sebepečlivější individuální výroba je vždy poznat.
Václave, jestli myslíš ty RCA 40409/40410 a to, jak dopadl jejich test? Když už je řeč o typických budičích TO39, tak si myslím snad jen to, že už i ty prastaré, siemens/philipsácké BC141/BC161 a z nich odvozené další podobné typy, včetně "dnešních" KCY39/KCY40 snad byly v něčem i lepší..
Václave, jak takovéhle tranzistory /pokud teda netestovals čirou náhodou nějaký výmět, anebo fejky/ - mohly úspěšně budit do saturace takový velký krávy, jako byly třeba RCA 40411 ve kvazoších, MJ4502/MJ802, anebo třeba 2N5631/2N6031 a podobný 150-250W hovada ???
Já osobně třeba pokládám MJ4502/MJ802 za jedny z nejlepších výkoňáků pro nf, jaké kdy Motorola stvořila - i včetně parametrů, které ten pár měl o třídu lepší, než konkurenti.
MJ4502/MJ802 byly podle mě nejlepší až do doby, než Motorola začala vyrábět komplementy k 2N3773 /2N6609/ a ještě o maličko později, až se s velkou slávou objevila 250W řada PowerBase, tedy MJ15001-15004.
Když se ale podíváš na Ampzillu, podle mě jednu z nejúspěšnějších, spolehlivých a fakt výkonných konstrukcí, tak tam jsou budiče taky už k posrání, v TO66 a mohly by samy sloužit jako konce
Pan profesor Leach sice dělal Superamp původně taky s nějakými TO39, ale hned jak se objevily výkonnější plasťáky, tak udělal revizi a nacpal je tam.
Mmch, Leach Superamp je taky dosti povedená věc, pan profesor evidentně není blbec a ví, co dělá. Škoda jen, že je to tam takhle blbě vyřešený s budicí deskou, s emitorákama a téměř nulovou možností bez složité drátovačky přidat další kaskádu kvůli spolehlivosti do 4R a méně.
Víš, já si právě nemyslím, že by zrovna RCA 40409/40410 byly bůhvíjak posvátný. Jen to holt byla RCA a to byla prostě tenkrát záruka kvality. A stejně v tý době nic lepšího /třeba v TO126 či TO220/ nebylo. Možná i proto měly už z výroby nalisovaný chladiče, co by slušely nějaké 20W TO126..Mám dojem, že o pár let později se už začaly objevovat různý MJE172/MJE182 /aka BD139-140/ a jim podobný, větší typy až do 25W, jakmile se technologicky na 100% zvládlo pouzdření do plastů.
A tyhle chlazením boostovaný TO39 pak logicky upadly v zapomnění.
Václave, jak takovéhle tranzistory /pokud teda netestovals čirou náhodou nějaký výmět, anebo fejky/ - mohly úspěšně budit do saturace takový velký krávy, jako byly třeba RCA 40411 ve kvazoších, MJ4502/MJ802, anebo třeba 2N5631/2N6031 a podobný 150-250W hovada ???
Já osobně třeba pokládám MJ4502/MJ802 za jedny z nejlepších výkoňáků pro nf, jaké kdy Motorola stvořila - i včetně parametrů, které ten pár měl o třídu lepší, než konkurenti.
MJ4502/MJ802 byly podle mě nejlepší až do doby, než Motorola začala vyrábět komplementy k 2N3773 /2N6609/ a ještě o maličko později, až se s velkou slávou objevila 250W řada PowerBase, tedy MJ15001-15004.
Když se ale podíváš na Ampzillu, podle mě jednu z nejúspěšnějších, spolehlivých a fakt výkonných konstrukcí, tak tam jsou budiče taky už k posrání, v TO66 a mohly by samy sloužit jako konce
Pan profesor Leach sice dělal Superamp původně taky s nějakými TO39, ale hned jak se objevily výkonnější plasťáky, tak udělal revizi a nacpal je tam.
Mmch, Leach Superamp je taky dosti povedená věc, pan profesor evidentně není blbec a ví, co dělá. Škoda jen, že je to tam takhle blbě vyřešený s budicí deskou, s emitorákama a téměř nulovou možností bez složité drátovačky přidat další kaskádu kvůli spolehlivosti do 4R a méně.
Víš, já si právě nemyslím, že by zrovna RCA 40409/40410 byly bůhvíjak posvátný. Jen to holt byla RCA a to byla prostě tenkrát záruka kvality. A stejně v tý době nic lepšího /třeba v TO126 či TO220/ nebylo. Možná i proto měly už z výroby nalisovaný chladiče, co by slušely nějaké 20W TO126..Mám dojem, že o pár let později se už začaly objevovat různý MJE172/MJE182 /aka BD139-140/ a jim podobný, větší typy až do 25W, jakmile se technologicky na 100% zvládlo pouzdření do plastů.
A tyhle chlazením boostovaný TO39 pak logicky upadly v zapomnění.
Naposledy upravil(a) sinclair dne 18 bře 2019, 18:22, celkem upraveno 1 x.
A pardon, RCA. Už jsem z těch stařešin poněkud zblbnutej.
I přesto, že je mi to mírně proti srsti, tak do sbírkových, originálních "obývákových" skvostů /celkem 3 různé tovární verze TW40 vč. té černé/ dávám místo 4NU74 raději ty 5NU74.
Pokud možno dělané ještě v ČSSR a s klasickým potiskem. Neboť ty kusy, co jsou značené jen velkým fontem nakřivo, modře či černě a bez nápisu Tesla, jsou údajně dělané v Bulharsku a jsou pěkně mizerné. Jak co do parametrů, tak hlavně v povrchovce. Dosedací plocha patky má škrábance jak od brusného kotouče či hrubého pilníku a emitor s bází se příšerně špatně pájí i s Crystalem 505.
Myslím, že s ohledem na tu tehdejší dobu se to i smělo /zaměnit levnější 4NU74 za dražší 5NU74/. Těch 20W to dalo opravdu vždycky.
4NU74 tam byla /zásada pana Jandy/ stejně jenom kvůli ceně - byla tuším v I. jakosti o víc, než pajcku levnější.
A běžné 5NU74 i po tolika letech opravdu mají betu jak kráva, při 4A běžně těch 80-100.
Za mnohem větší prohřešek považuju třeba použití nějakého AD143 Ates namísto 4-5NU74.
Chodí to s ním sice naprosto perfektně, AD143 se jako doprodejní ND do nějakého polského autorádia prodával za 10,-Kčs na Moravské 98 - ale prostě tam historicky nemá co dělat a basta
Vysoká beta 5NU74 mi výborně sedí k selektovaným KD606 s betou i 120 při stejném proudu, nebo napěťově podměrečným KD607, taky s vysokou betou.
To mi pak umožní nenápadně vyměnit TR636 82/120R-2W za TR636 120/150R a i přes vyvrtaný chladicí díry to přestane do černa pálit desku.
Instalovat 4W odpory místo 2W už je sviňárna. Co ještě tak snesu, je výměna drátových TR636/TR506 za MOX TR224. Moc viditelný to není, protože TR506 a TR224 mají úplně stejnou vizáž i tělísko.
A ostatně MOX odpory bez indukčnosti jsou na tomto místě asi i lepší.
Nikdy jsem v žádném zapojení ala TW40 nepoužil Boucherot, nikdy.
Vždycky ke kompletnímu uklidnění s celo-Si osazením stačil jen ten jediný, kvalitní 33pF kvalitní vf keramický, nebo TGL5155 paralelně k odporu M22.
VELMI se mi osvědčilo i rozpojení koncového zesilovače v místě vazebního elektrolytu 200uF/15V, odpojení hl. smyčky, zatížení výstupu na 200uF elytu odporem okolo 5k6 a individuální nastavení pracovního bodu první KC149.
Vždycky to na jakžtakž symetrickou limitaci vyšlo jinak - a téměř vždycky o jeden až dva stupně v řadě hodnot víc, než je hodnota M22, uvedená ve schématu.
S původní hodnotou M22 byla tuším záporná půlvlna ořízlá už při necelé třetině dosažitelného, nezkresleného výst. napětí.
Obvykle to vyšlo na M33-M39 při betě KC149 okolo standardních 400-450. Takovou betu totiž má ten největší počet běžných KC149 i KC509, jak jsem taky časem zjistil.
Všecko, co má betu třeba 2x tak velkou /občas i přes 1.000/ jsou tak trochu exoty a určitě je lepší pro ně najít nejvhodnější pracovní bod.
Odpor M22 vyhovuje jenom s KC149, co mají betu do max. asi 250, jinak ten 1. stupeň limituje hodně asymetricky, jak výše uvedeno.
V praxi, kdy se z 1. stupně ani zdaleka netahá maximum výstupního napětí, je to možná jedno.
Ale já mám lepší pocit, když je všechno nastaveno a funguje, jak má.
Je jenom málo druhů a typů starších zapojení, zvlášť těch úsporných od pana Jandy, co by byla absolutně necitlivá na betu či dokonce typ tranzistoru.
Myslím to tak, že by vzorově symetricky limitovala všechna ta zapojení a úplně stejně, ať by byl použit KC149 s betou 200 či betou 900, anebo "někdo" použil ultra-nš Japonce se zkříženými hnáty a s betou 700.
Dřív se součástkami včetně odporů a elytů obecně šetřilo, neboť byly do jistého roku naprosto nechutně drahé.
Takže to vždycky nastavím individuálně. Vyplatí se to i u "modernějších" modelů a také obecně u všech zapojení, kde je 1. stupeň oddělen od zbytku obvodů konc. zesilovače elytem a 1. stupeň má pak zavedenu hlavní vazbu do svého emitoru. Jsou to skoro všechna ta starší zapojení ala konec ve II. dílu Katalogu polovodičů od Béma.
Možná je to jen můj subjektivní dojem, ale zdálo se mi, že po tomto nastavení symetrie limitace a současném přidání toho kondíku 33pF samotné koncové stupně, na vstupu zatížené jen odpory 10k, míň šumí.
Ale opravdu to může být jen subjektivní pocit, nic jsem neměřil.
I přesto, že je mi to mírně proti srsti, tak do sbírkových, originálních "obývákových" skvostů /celkem 3 různé tovární verze TW40 vč. té černé/ dávám místo 4NU74 raději ty 5NU74.
Pokud možno dělané ještě v ČSSR a s klasickým potiskem. Neboť ty kusy, co jsou značené jen velkým fontem nakřivo, modře či černě a bez nápisu Tesla, jsou údajně dělané v Bulharsku a jsou pěkně mizerné. Jak co do parametrů, tak hlavně v povrchovce. Dosedací plocha patky má škrábance jak od brusného kotouče či hrubého pilníku a emitor s bází se příšerně špatně pájí i s Crystalem 505.
Myslím, že s ohledem na tu tehdejší dobu se to i smělo /zaměnit levnější 4NU74 za dražší 5NU74/. Těch 20W to dalo opravdu vždycky.
4NU74 tam byla /zásada pana Jandy/ stejně jenom kvůli ceně - byla tuším v I. jakosti o víc, než pajcku levnější.
A běžné 5NU74 i po tolika letech opravdu mají betu jak kráva, při 4A běžně těch 80-100.
Za mnohem větší prohřešek považuju třeba použití nějakého AD143 Ates namísto 4-5NU74.
Chodí to s ním sice naprosto perfektně, AD143 se jako doprodejní ND do nějakého polského autorádia prodával za 10,-Kčs na Moravské 98 - ale prostě tam historicky nemá co dělat a basta
Vysoká beta 5NU74 mi výborně sedí k selektovaným KD606 s betou i 120 při stejném proudu, nebo napěťově podměrečným KD607, taky s vysokou betou.
To mi pak umožní nenápadně vyměnit TR636 82/120R-2W za TR636 120/150R a i přes vyvrtaný chladicí díry to přestane do černa pálit desku.
Instalovat 4W odpory místo 2W už je sviňárna. Co ještě tak snesu, je výměna drátových TR636/TR506 za MOX TR224. Moc viditelný to není, protože TR506 a TR224 mají úplně stejnou vizáž i tělísko.
A ostatně MOX odpory bez indukčnosti jsou na tomto místě asi i lepší.
Nikdy jsem v žádném zapojení ala TW40 nepoužil Boucherot, nikdy.
Vždycky ke kompletnímu uklidnění s celo-Si osazením stačil jen ten jediný, kvalitní 33pF kvalitní vf keramický, nebo TGL5155 paralelně k odporu M22.
VELMI se mi osvědčilo i rozpojení koncového zesilovače v místě vazebního elektrolytu 200uF/15V, odpojení hl. smyčky, zatížení výstupu na 200uF elytu odporem okolo 5k6 a individuální nastavení pracovního bodu první KC149.
Vždycky to na jakžtakž symetrickou limitaci vyšlo jinak - a téměř vždycky o jeden až dva stupně v řadě hodnot víc, než je hodnota M22, uvedená ve schématu.
S původní hodnotou M22 byla tuším záporná půlvlna ořízlá už při necelé třetině dosažitelného, nezkresleného výst. napětí.
Obvykle to vyšlo na M33-M39 při betě KC149 okolo standardních 400-450. Takovou betu totiž má ten největší počet běžných KC149 i KC509, jak jsem taky časem zjistil.
Všecko, co má betu třeba 2x tak velkou /občas i přes 1.000/ jsou tak trochu exoty a určitě je lepší pro ně najít nejvhodnější pracovní bod.
Odpor M22 vyhovuje jenom s KC149, co mají betu do max. asi 250, jinak ten 1. stupeň limituje hodně asymetricky, jak výše uvedeno.
V praxi, kdy se z 1. stupně ani zdaleka netahá maximum výstupního napětí, je to možná jedno.
Ale já mám lepší pocit, když je všechno nastaveno a funguje, jak má.
Je jenom málo druhů a typů starších zapojení, zvlášť těch úsporných od pana Jandy, co by byla absolutně necitlivá na betu či dokonce typ tranzistoru.
Myslím to tak, že by vzorově symetricky limitovala všechna ta zapojení a úplně stejně, ať by byl použit KC149 s betou 200 či betou 900, anebo "někdo" použil ultra-nš Japonce se zkříženými hnáty a s betou 700.
Dřív se součástkami včetně odporů a elytů obecně šetřilo, neboť byly do jistého roku naprosto nechutně drahé.
Takže to vždycky nastavím individuálně. Vyplatí se to i u "modernějších" modelů a také obecně u všech zapojení, kde je 1. stupeň oddělen od zbytku obvodů konc. zesilovače elytem a 1. stupeň má pak zavedenu hlavní vazbu do svého emitoru. Jsou to skoro všechna ta starší zapojení ala konec ve II. dílu Katalogu polovodičů od Béma.
Možná je to jen můj subjektivní dojem, ale zdálo se mi, že po tomto nastavení symetrie limitace a současném přidání toho kondíku 33pF samotné koncové stupně, na vstupu zatížené jen odpory 10k, míň šumí.
Ale opravdu to může být jen subjektivní pocit, nic jsem neměřil.
