hledání kamarádů z vojny i ze základních škol
Moderátor: Moderátoři
- ZdenekHQ
- Administrátor
- Příspěvky: 25593
- Registrován: 21 črc 2006, 02:00
- Bydliště: skoro Brno
- Kontaktovat uživatele:
Můj praděda byl u hradní stráže ve Vídni (možná se to tenkrát jmenovalo jinak), mám po něm tři metály a prsten. Ale netušil jsem, že dnes vyznamenání znamená odchod na poštu...
Pro moje oslovení klidně použijte jméno Zdeněk
Správně navržené zapojení je jako recept na dobré jídlo.
Můžete vynechat půlku ingrediencí, nebo přidat jiné,
ale jste si jistí, že vám to bude chutnat[?]
Správně navržené zapojení je jako recept na dobré jídlo.
Můžete vynechat půlku ingrediencí, nebo přidat jiné,
ale jste si jistí, že vám to bude chutnat[?]
- Hubert_79
- Příspěvky: 6583
- Registrován: 24 pro 2017, 01:00
- Bydliště: Praha 6 - Petřiny
- Kontaktovat uživatele:
Vidíš Zdeňku. Já metál nedostal žádný, jen týden basy. Můj tatík taky nic takového; jen vím, že sloužil někdy 1967-69 v Rokycanech.
Na té Vidouli jak jste psali, jsem byl několikrát courat, už tam asi nic původního nezbylo.
Ostatně ani kasárna v Dobré Vodě u Březnice, kam jsem nastoupil na výcvik (do Prahy jsme šli až po dvou měsících) neslouží svému účelu; spíš žádnému a chátrají.
Na té Vidouli jak jste psali, jsem byl několikrát courat, už tam asi nic původního nezbylo.
Ostatně ani kasárna v Dobré Vodě u Březnice, kam jsem nastoupil na výcvik (do Prahy jsme šli až po dvou měsících) neslouží svému účelu; spíš žádnému a chátrají.
Frýba a láska zvítězí nad Hemalou a nenávistí!
já tam nastoupil když Vidoule končila a později se z ní stalo záložní stanoviště. A to byl rok 1985-87 . pak už Drnov u Slaného, teď je tam muzeum studené války, chtěl jsem se tam několikrát podívat, ale ještě mi to nevyšlo. Když o tom objektu čtu některé informace tak se usmívám, jak už se to liší od tehdejší skutečnosti. Když jsem sloužil tak jsem třeba půl roku neviděl denní světlo, ale bylo to lepší než nástupy na buzerplace.
V Drnově v bunkru jsem byl v poslední době 2x. Moc původního vybavení se tam nedochovalo, ale to co tam je (bylo svezeno) je dobře udržováno. Funguje to spíš jako muzeum. Doporučuji navštívit. Odkaz na jejich web je tady.
Člověk se celý život učí jenom proto, aby ve stáří všechno zapomněl.
„Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“ J. Werich
„Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“ J. Werich
- jardavysocina
- Příspěvky: 149
- Registrován: 22 úno 2012, 01:00
- Bydliště: Přibyslavice u Třebíče
V tom Drnově jsem byl 2x za vojnu - jednou začátkem roku 1990 na povinným očkování proti tropickým nemocen před plánovanou cestou do Velký země na ostrý střelby (z těch nakonec po známejch událostech z konce roku 1989 a začátku roku 1990 sešlo) a podruhý mě tam poslali někdy před Vánoci 1990 na jednodenní seznámení s nějakým novým nařízením - a když jsme tam UaZem dojeli, zjistilo se, že to mábejt jen pro důstojníky a to já (naštěstí) nebyl. Takže jsem celou služebku strávil pokecem na místním Samechovu, kde jsem poprvé od Zvolena potkal dva kolegy ze "Školy špecialistov" ...bu2520 píše:já tam nastoupil když Vidoule končila a později se z ní stalo záložní stanoviště. A to byl rok 1985-87 . pak už Drnov u Slaného, teď je tam muzeum studené války, chtěl jsem se tam několikrát podívat, ale ještě mi to nevyšlo. Když o tom objektu čtu některé informace tak se usmívám, jak už se to liší od tehdejší skutečnosti. Když jsem sloužil tak jsem třeba půl roku neviděl denní světlo, ale bylo to lepší než nástupy na buzerplace.
Nasliněný prst na svorkovnici domovního rozvaděče: Jó, paninko, máte tam ty Voltíky všecky...
A kutilmile - nelituju tě !!!
A kutilmile - nelituju tě !!!
Musel bych se podívat do vojenský knížky, ale byl jsem v r. 1988 na tzv. "cvičení" v kasárnách v Uh. Hradišti.
Uvědomuju si, že už tehdy se tam uvažovalo o jejich úplném zrušení a že byly v provozu jen asi 3-4 baráky z mnoha.
Dali nás o patro výš nad tehdejších asi 40 záklaďáků, co to tam jaksi udržovali. Takřka celý ten měsíc si nás záložáků, kromě ranního a večerního počítání, vůbec nikdo nevšímal. Až na veledůležitého politruka, mjr. Durďáka..
Bylo nám naznačeno, že nemáme chodit zvenku moc ožralí, nemáme radši nic dělat a v tom velkém areálu nemáme lézt do žádného jiného baráku.
Nikdo nás vůbec na nic nepotřeboval. Dodnes jsem nepochopil, co to mělo znamenat.
Uvědomuju si, že už tehdy se tam uvažovalo o jejich úplném zrušení a že byly v provozu jen asi 3-4 baráky z mnoha.
Dali nás o patro výš nad tehdejších asi 40 záklaďáků, co to tam jaksi udržovali. Takřka celý ten měsíc si nás záložáků, kromě ranního a večerního počítání, vůbec nikdo nevšímal. Až na veledůležitého politruka, mjr. Durďáka..
Bylo nám naznačeno, že nemáme chodit zvenku moc ožralí, nemáme radši nic dělat a v tom velkém areálu nemáme lézt do žádného jiného baráku.
Nikdo nás vůbec na nic nepotřeboval. Dodnes jsem nepochopil, co to mělo znamenat.
Jo to bylo dobrý, protože vlastně skoro u všech bojovejch útvarů měl člověk
kámoše, já vám povím co jsem zažil v 86 na Boleticích u provozního
tank. praporu.
Každý půlrok jezdil náš tank. prapor do VVP a tam jsme přebírali jejich provozní tanky a po měsíci je zase zpětně předávali jejich praporu nazpátek. Jejich mechanik byl můj kámoš z PŠky . Takže jsem bydlel u provozního
praporu, chodil s nima na jídlo, prostě pohoda.
Celej měsíc jsme tak chlastali, že když můj tank. prapor z Vimperka odjel domů beze mě, nikdo se tím nevzrušoval.
Za tejden, jsem volal svýmu veliteli roty do Vimperka, že mě hadice nechaly v Boleticích a co mam, jako dělat ??
On se hrozně rozuřil a povídá mi ty kokote , když jsi taký kokot choď pešom do Vimperka a prásknul s tlf.
Nebudete mně věřit, já tam v těch Boleticích zůstal ještě dva a půl měsíce. Nakonec mě tam špinavýho, zarostlýho
někde chytil jejich velitel útvaru a když zjistil z mojí voj. knížky co jsem zač, tak volal do Vimperka dozorčímu
útvaru, jestli jim nechybí jeden svobodník ze spojroty a on mu povídá, že nikoliv. Následoval ovšem tlf. našemu
velitel útvaru a ten potom šíleně zjebal moje ho velitele roty a nějakýho poručíka od našich hadic, kterej musel
na svoje náklady pro mě dojed a dovézt do Vimperka, chudák byl z toho tak schlípnutej, že jsem mu dal kilo
na benzín
Trest pro mě byla podmínka, 3 dni na měsíc ? Už si nepamatuji. Lampasáci si to nějak ututlali, ale ten jejich provozní
major něco vykřikoval o mimořádné události, když bojovému útvaru chybí 2,5 měsíce poddůstojník, velitel družstva
oprav techniky.
kámoše, já vám povím co jsem zažil v 86 na Boleticích u provozního
tank. praporu.
Každý půlrok jezdil náš tank. prapor do VVP a tam jsme přebírali jejich provozní tanky a po měsíci je zase zpětně předávali jejich praporu nazpátek. Jejich mechanik byl můj kámoš z PŠky . Takže jsem bydlel u provozního
praporu, chodil s nima na jídlo, prostě pohoda.
Celej měsíc jsme tak chlastali, že když můj tank. prapor z Vimperka odjel domů beze mě, nikdo se tím nevzrušoval.
Za tejden, jsem volal svýmu veliteli roty do Vimperka, že mě hadice nechaly v Boleticích a co mam, jako dělat ??
On se hrozně rozuřil a povídá mi ty kokote , když jsi taký kokot choď pešom do Vimperka a prásknul s tlf.
Nebudete mně věřit, já tam v těch Boleticích zůstal ještě dva a půl měsíce. Nakonec mě tam špinavýho, zarostlýho
někde chytil jejich velitel útvaru a když zjistil z mojí voj. knížky co jsem zač, tak volal do Vimperka dozorčímu
útvaru, jestli jim nechybí jeden svobodník ze spojroty a on mu povídá, že nikoliv. Následoval ovšem tlf. našemu
velitel útvaru a ten potom šíleně zjebal moje ho velitele roty a nějakýho poručíka od našich hadic, kterej musel
na svoje náklady pro mě dojed a dovézt do Vimperka, chudák byl z toho tak schlípnutej, že jsem mu dal kilo
na benzín
Trest pro mě byla podmínka, 3 dni na měsíc ? Už si nepamatuji. Lampasáci si to nějak ututlali, ale ten jejich provozní
major něco vykřikoval o mimořádné události, když bojovému útvaru chybí 2,5 měsíce poddůstojník, velitel družstva
oprav techniky.