Jsem zvědavý na životnost a taky kolik bude muset být vadných pixelů, aby to uznali na reklamaci.eleferner píše:Ehm... lidi kteri "na to maji" zivotnost podsvitu LCD vubec nemuseji resit, protoze si koupi TV s OLED panelem...
Záhada modrých podsvitů LG odhalená
Moderátor: Moderátoři
Famy o nizke zivotnosti OLED uz dnes jednoduse neplati, nebo alespon ne v TV, kde se obraz neustale meni:
https://www.rtings.com/tv/learn/real-li ... rn-in-test
Jinymi slovy, neni to o moc horsi, nez u plazmy. Co se tyce mrtvych pixelu u OLEDu, tak nejcasteji jsem videl ze 3 trvale svitici a/nebo 10 mrtvych je potreba pro uznani reklamace. Takze +- jak u LCD. U Asus OLED monitoru PQ22UC byl vloni limit dokonce 0 sviticich a 5 mrtvych, ale to taky byla "hracka" za 130 tis. Kc, urcena pro profi graficke aplikace.
https://www.rtings.com/tv/learn/real-li ... rn-in-test
Jinymi slovy, neni to o moc horsi, nez u plazmy. Co se tyce mrtvych pixelu u OLEDu, tak nejcasteji jsem videl ze 3 trvale svitici a/nebo 10 mrtvych je potreba pro uznani reklamace. Takze +- jak u LCD. U Asus OLED monitoru PQ22UC byl vloni limit dokonce 0 sviticich a 5 mrtvych, ale to taky byla "hracka" za 130 tis. Kc, urcena pro profi graficke aplikace.
Souhlasím s Crifodem, pokud by nějaký idealista a "zoufalec" vyráběl opravdu kvalitní třeba televize, a obecně cokoli, by dopadl špatně a neodvratně by zkrachoval. Prostě by se nenašli zájemci, kteří by byli ochotni kvalitu zaplatit. A dost lidí by si tu cenu zaplatit mohli bez problému. ale proč? Pokud má někdo hodně peněz, často má i tvrdé vemeno, těžko se dojí.
A změnu k horšímu až k dnešní mizérii bych vůbec nehledal v technologiích, ale, s promimutím, v palicích lidí. Až do roku 1990 si žilo tržní hospodářství, konkurence, kvalitní výroba, snaha o lepší kvalitu než konkurence, a tvorba cen v relativním poklidu. Výsledkem bylo udržování co nejvyšší kvality, ale i životnosti výrobků.
Uvolnění totality a izolace východní části Evropy přineslo totální zhoršení pro celý svět. Lidé z chudých zemí byli zbaveni ochranné klece, která jim zabraňovala vůbec poznat výhody, ale hlavně nevýhody západních kapitalistických lákadel. Skončila ochrana před konzumním způsobem životy, pornografií a drogami, kterou jim soudruzi ochotně zajišťovali.
Nebyli zvyklí na konkurenci, svobodu, volné cestování a svobodný obchod. Ale najednou s hrůzou zjistili, že s holým zadkem si stejně ty krásné věci nemohou dovolit. Vypukla epidemie obrovského tlaku na snižování cen, i za cenu ústupků z požadavků na kvalitu. Tato infekce se velmi rychle šířila i do západní části světa. Po třiceti letech cíleného tlaku vypadá svět tak, jak vypadá. Přispívá k tomu i socialistický způsob "ekologické" likvidace způsobem bezplatného odhazování dokonce i funkčních věcí. Třeba v Německu naopak za likvidaci se platí, a vždy platilo. Při ceně za likvidaci v přepočtu několika ticíc korun si větčina lidí spočítá, jestli přístroj ještě opravit nebo zahodit.
Frfľať je jednodušší než přemýšlet. Navíc výrobci podporují nutnost neustálé obměny třeba tím, že po poměrně krátké době i přístroj, který se odmítá pokazit, je nepoužitelný.
A změnu k horšímu až k dnešní mizérii bych vůbec nehledal v technologiích, ale, s promimutím, v palicích lidí. Až do roku 1990 si žilo tržní hospodářství, konkurence, kvalitní výroba, snaha o lepší kvalitu než konkurence, a tvorba cen v relativním poklidu. Výsledkem bylo udržování co nejvyšší kvality, ale i životnosti výrobků.
Uvolnění totality a izolace východní části Evropy přineslo totální zhoršení pro celý svět. Lidé z chudých zemí byli zbaveni ochranné klece, která jim zabraňovala vůbec poznat výhody, ale hlavně nevýhody západních kapitalistických lákadel. Skončila ochrana před konzumním způsobem životy, pornografií a drogami, kterou jim soudruzi ochotně zajišťovali.
Nebyli zvyklí na konkurenci, svobodu, volné cestování a svobodný obchod. Ale najednou s hrůzou zjistili, že s holým zadkem si stejně ty krásné věci nemohou dovolit. Vypukla epidemie obrovského tlaku na snižování cen, i za cenu ústupků z požadavků na kvalitu. Tato infekce se velmi rychle šířila i do západní části světa. Po třiceti letech cíleného tlaku vypadá svět tak, jak vypadá. Přispívá k tomu i socialistický způsob "ekologické" likvidace způsobem bezplatného odhazování dokonce i funkčních věcí. Třeba v Německu naopak za likvidaci se platí, a vždy platilo. Při ceně za likvidaci v přepočtu několika ticíc korun si větčina lidí spočítá, jestli přístroj ještě opravit nebo zahodit.
Frfľať je jednodušší než přemýšlet. Navíc výrobci podporují nutnost neustálé obměny třeba tím, že po poměrně krátké době i přístroj, který se odmítá pokazit, je nepoužitelný.
Ten druhý odstavec (hlavně ta poslední věta), troufám si tvrdit, se dá pochopit dost kontroverzně.
Sice na oko byla snaha o co nejvyšší kvalitu, ale se součástkovou základnou, stagnujícím vývojem a šlendriánskou prací byla mizerná. Nejvíce by to vystihla věta soudruha Černomirdina "myšleno to bylo dobře, ale dopadlo to jako vždycky."
Dlouhá životnost výrobků byla dána často jen tím, že s ohledem na poměr cena/kupní síla se vyplácelo výrobek stále držet při životě, tomu nahrávala i poměrně nízká cena práce. Markantní je to třeba u aut - jak po 10 letech vypadala třeba Škodovka a jak jakékoliv jiné auto ze "Západu", kde na rozdíl od nás panovalo tržní prostředí.
Další věc usnadňující udržitelnost životnosti byla minimální inovace, takže náhradní díly byly prakticky stále ještě ve výrobě (k jejich sehnání už ale musel mít člověk obvykle nějaké známosti...)
Nadáváme na dnešní životnost výrobků. Ano, některé jsou šmejdy již z výroby. To se ale stávalo i za minulého režimu, pan Adrien Hofhans z AR v tom měl bohatou zkušenost.
Je tu ale jedna zásadní otázka: Chceme vůbec třeba dražší televizi, která vydrží déle ? LED podsvity jsou sice u některých modelů možná průser, ale docela by mne zajímal průzkum, kolika procentům prodaných TV v jakém roce provozu ten podsvit lehl. A porovnat to třeba se statistikou, kolika procentům COLORek po kolika letech lehnul bulharský VN násobič, kolika Rubínům se zavzdušnila obrazovka, odešel kanálový volič atd.
Vývoj jde mílovými kroky a ještě se zrychluje. Když se třeba ohlédnu do televizní minulosti a vyjmenuju milníky, kvůli kterým by bylo vhodné koupit novou televizi (nezohledňuji jestli na to tehdy divák měl), tak to s životností není taková tragedie. Roky jsou orientační, přesná data nemám čas vyhledávat.
1953 start vysílání
1969 začátek vysílání v UHF
1973 začátek barevného vysílání
1991 přechod na systém PAL
2010 přechod na DVBT
2020 přechod na DVBT2
Mezi to se plíživě přidávaly další atributy typu dálkové ovládání, STEREO, teletext, AV vstup, LCD, HD, USB, SMART, 16:9.
Takže důvody proč si držet drahou spolehlivou televizi poplatnou době její výroby je vždy každým rokem méně.
Navíc jsme podle mne dospěli do západního standartu, kdy koupě nového výrobku není vynucena nefunkčností původního, ale jen tím, že zkrátka už není IN. A mnoho jedinců je ochotno se kvůli tomu i zadlužit. Další věcí jsou zákony, vyhlášky či nařízení, které nepřímo k výměně dosud funkčních věcí motivují nebo je dokonce nařizují.
Sice na oko byla snaha o co nejvyšší kvalitu, ale se součástkovou základnou, stagnujícím vývojem a šlendriánskou prací byla mizerná. Nejvíce by to vystihla věta soudruha Černomirdina "myšleno to bylo dobře, ale dopadlo to jako vždycky."
Dlouhá životnost výrobků byla dána často jen tím, že s ohledem na poměr cena/kupní síla se vyplácelo výrobek stále držet při životě, tomu nahrávala i poměrně nízká cena práce. Markantní je to třeba u aut - jak po 10 letech vypadala třeba Škodovka a jak jakékoliv jiné auto ze "Západu", kde na rozdíl od nás panovalo tržní prostředí.
Další věc usnadňující udržitelnost životnosti byla minimální inovace, takže náhradní díly byly prakticky stále ještě ve výrobě (k jejich sehnání už ale musel mít člověk obvykle nějaké známosti...)
Nadáváme na dnešní životnost výrobků. Ano, některé jsou šmejdy již z výroby. To se ale stávalo i za minulého režimu, pan Adrien Hofhans z AR v tom měl bohatou zkušenost.
Je tu ale jedna zásadní otázka: Chceme vůbec třeba dražší televizi, která vydrží déle ? LED podsvity jsou sice u některých modelů možná průser, ale docela by mne zajímal průzkum, kolika procentům prodaných TV v jakém roce provozu ten podsvit lehl. A porovnat to třeba se statistikou, kolika procentům COLORek po kolika letech lehnul bulharský VN násobič, kolika Rubínům se zavzdušnila obrazovka, odešel kanálový volič atd.
Vývoj jde mílovými kroky a ještě se zrychluje. Když se třeba ohlédnu do televizní minulosti a vyjmenuju milníky, kvůli kterým by bylo vhodné koupit novou televizi (nezohledňuji jestli na to tehdy divák měl), tak to s životností není taková tragedie. Roky jsou orientační, přesná data nemám čas vyhledávat.
1953 start vysílání
1969 začátek vysílání v UHF
1973 začátek barevného vysílání
1991 přechod na systém PAL
2010 přechod na DVBT
2020 přechod na DVBT2
Mezi to se plíživě přidávaly další atributy typu dálkové ovládání, STEREO, teletext, AV vstup, LCD, HD, USB, SMART, 16:9.
Takže důvody proč si držet drahou spolehlivou televizi poplatnou době její výroby je vždy každým rokem méně.
Navíc jsme podle mne dospěli do západního standartu, kdy koupě nového výrobku není vynucena nefunkčností původního, ale jen tím, že zkrátka už není IN. A mnoho jedinců je ochotno se kvůli tomu i zadlužit. Další věcí jsou zákony, vyhlášky či nařízení, které nepřímo k výměně dosud funkčních věcí motivují nebo je dokonce nařizují.
Rozvoj plochých televizorů začal až 16 let po převratu pár let předtím byla plochá TV dražší než nové auto. V té době už bylo dávno odzvoněno kvalitnímu a drahému zboží. Troufnu si říct všeho druhu, tedy myslím movitému. Výjimku tvořily výrobky související nějak s bezpečností. Mimo jiné třeba auta. A jak můžeš porovnávat škodovky s auty? A levná práce na Západě? Ta není ani dnes. A zrovna tak byly nesrovnatelné televize kapitalistické a socialistické, resp. jakákoli elektronika. A před rokem 90 byly kvalitní i levné televize a ostatní elektronika na západním trhu z např. Taiwanu, jak se tehdy psalo.
Dálkové ovládání, stereo, teletext a HD, AV vstup, a jeřtě třeba HIFI zvuk včetně reprobeden byly zcela běžné už v osmdesátých letech. Navíc třeba PIP, zpočátku analogový, Zoom už byl u černobílých TV. Většina tebou zmiňovaných vymožeností jako třeba dálkové ovládání, byla úplně běžná už minimálně od začátku sedmdesátých let TV bez DO snad už ani neexistovala. Ale ve zmíněném roce 2006 už byl svět zaplaven levnými šunty. A potenciální zákazníci už byli Zblblí nízkými cenami za mizernou kvalitu. Dokonce i ECHT Němci, i ti špatní, západní, kteří nestříleli za války i do vzduchu. Ale zároveň ještě existovaly velice kvalitní a vybavené třeba TV na naše peníze kolem 80-100 TKč. A dokonce i menší množství na českém trhu. 
