V letech 1964 - 1970 dělali v Rize gramorádio
Rigonda stereo, 10 elektronek, ale ani to nebylo sériově vybavené dekodérem. Sice tvrdí, že jich vyrobili 50 tisíc kusů a v Lipsku na veletrhu v roce 1967 získalo zlatou medaili, ale stereodekodér podle FCC byl jen k exportní verzi (s pásmem VKV 88 - 104 MHz). Varianta pro Sajuz měla pásmo VKV 65,5 - 74 MHz, ale k nám se stejně nedovážela.
Sajuz skutečně používal "polární modulaci" tedy s nepotlačenou pomocnou nosnou. A je možné, že dekodér s lampami existoval, jakkoli je jeho schéma těžko k dohledání: v konektoru pro dodatečnou instalaci dekodéru bylo jak +250 V pro anody, tak žhavicí napětí 6,3 VAC. Takže se s elektronkami určitě počítalo.
V zemích RVHP nevím o žádném přijímači, který by byl vybavený elektronkovým stereodekodérem. Začalo to všude monofonními přijímači s dvoukanálovými zesilovači, ale stereofonně se daly přehrávat jen gramodesky. Až kolem roku 1965 se v některých objevil aspoň konektor pro instalaci stereodekodéru a ještě později v něm byl nasazený stereodekodér skutečný.
U nás byl ten konektor víceméně nutnost, protože nikdo nevěděl, co nám v RVHP dohodnou, jestli třeba nebudeme vyrábět přijímače pro Sajuz či jiné země, které si zavedou odlišný systém kódování stereofonní informace. A řešení s výměnným dekodérem bylo univerzální. O systému FCC-MPX zaváděném u nás nikdo nepochyboval.
Doba tehdy ještě byla příznivá a kráčela kupředu. To televize o pár let později s barvou takové štěstí neměla: ve volbě barevné soustavy byli naši odborníci zajedno, ale mezitímpřišel Velký Bratr a s ním velký krok zpět a odborníci byli ponechaní mimo dění. A museli jsme převzít ruský systém... ale to sem patří jen pro dokolorování).