Právě, že ANH210 tu zadní štěrbinu nemá, tak má větší indukčnost, než by odpovídalo zvýšení počtu závitů proti ANP935.
Jako záznamovou jsem ji zkoušel, první problém začal s potřebou velmi vysokého předmagnetizačního i záznamového napětí. Nějak se mi k pracovnímu bodu nepovedlo ani přiblížit, to jak se ozvaly fyzikální zákony - nusel by se překopat mazací a předmannetizační oscilátor, protože na ANH210 bylo vf kolem 80 V a ještě tak 7 - 8 dB chybělo do použitelného pracovního bodu.
Dnes mi to nevadí, že se do dráhy B4 třetí hlava nevejde, posledních 25 let jsem na pásky nenahrával, pokud jsem někomu nerepasoval magneťák. Teď zrovna uvažuju o tom, že z jednoho mého kousku vykuchám střeva a vybavím ho jen snímacím zesilovačem pro ANH210, změním charakteristiku měřáků na VU a nechám si ho jen jako přehrávač.
Magnetofonová nostalgie (odděleno)
Moderátor: Moderátoři
skloferrit GX byla specialitka a reklamní slogan Akai, konkurenční značka Aiwa vkládala hlavy DX
i do levných hrajítek série AD-R, AD-F z našeho tuzexu - hifi pro náročné
inu což, našli se všeznalí hnidopši co Akai vytrvale kritizovali za příčný skluz
velmi jemného pásku (maxell, TDK...) po nadmíru kluzkém čelu hlavy
(ten magič jsem neměl tak nemohu posoudit)
PS. aplikace třetí hlavy do kazetdecku byla násilná ale inovační - účelná, mám ten dojem že i SM260, SM261
byl na to připraven, k realizaci již nedošlo - zásluhou sametové kalamity pohromy a doprovodných jevů
i do levných hrajítek série AD-R, AD-F z našeho tuzexu - hifi pro náročné
inu což, našli se všeznalí hnidopši co Akai vytrvale kritizovali za příčný skluz
velmi jemného pásku (maxell, TDK...) po nadmíru kluzkém čelu hlavy
(ten magič jsem neměl tak nemohu posoudit)
PS. aplikace třetí hlavy do kazetdecku byla násilná ale inovační - účelná, mám ten dojem že i SM260, SM261
byl na to připraven, k realizaci již nedošlo - zásluhou sametové kalamity pohromy a doprovodných jevů
Co se může pokazit to se taky pokazí. Co se nemůže pokazit to se pokazí taky. (Murphy)
Danharde, na to rozdělení hlav na záznamové a snímací přišli už u AEG před rokem 1935, rozhodně tři "prstencové hlavy se vzduchovou mezerou podle Dipl.Ing. Eduarda Schüllera" měl už model K1, o legendárním Magnetophon K4, který tomu stroji vlastně dal jméno, nemluvě. A každá hlava byla už optimalizovaná (samozřejmě podle tehdejších možností) pro jednu funkci. Ty první stroje měly například ještě stejnosměrnou předmagnetizaci, i když vf mazání a předmagnetizace už byly patentované v roce 1927 (US Patent 1,640,881) a prvenství objevu je dodnes sporné.
Tesláci měli své nadšence, kteří by rádi videli aspoň jeden tříhlavý stroj na každé mechanice už od Sonetů (protože MGK10 byl na mnoho let poslední), ale už jen zajistit dodávku těch správných přesně válcovaných plechů na jádra hlav v množství dostačujícím alespoň na výrobu kombinovaných hlav byl v dobách nekvalifikovanými kádry plánovaného hospodářství opravdu výkon hodný Davida Coppertielda. Dokud jsme se neseznámili s vlastnostmi většiny hlav z produkce okolních zemí (včetně mnoha západních), neuměli jsme si vážit toho, co v těch podmínkách vlastně naši doklázali.
Prostě tříhlavý stroj musel na své uplatnění čekat až do přesčasu, třímotorový zůstal jen ve vzorku a na jeho sériovou výrobu pro veřejnost nikdy nedošlo.
Kono, sklem lepený ferit vyžadoval stejně vloženou elektricky vodivou fólii mezi nástavci, aby vířivé proudy správně "vytlačovaly"magnetické siločáry ze štěrbiny ven, což byl taky technologický oříšek, zvlášť, pokud přístroj měl mít i funkci CUEING - při vysoké rychlosti pásku to nesmělo dřít, jinak se čelo hlavy ohřálo a ferit se vyštípl pnutím. Neumí odvádět teplo. Tak to muselo klouzat. Proto se také do profi strojů s rychlostmi posuvu 19 cm/s a víc dávaly hlavy se železným nebo sendustovým jádrem, a to i hlavy mazací (případně měly feritové jádro, ale sendustové pólové nástavce, což se později převzalo i pto videohlavy rotující na bubnu).
Navíc sklo do feritu migruje, takže, zatím, co kovové pólové nástavce s mechanickou šířkou štěrbiny mají efektivní šířku asi o 30% větší, pak u F&F hlav je to o asi 50 % víc. Empiricky doloženo s páskem Fe₂O₃ snímaným proměnnou rychlosti posuvu zaznamenaným kmitočtem 10 kHz. Obě hlavy mají deklarovanou mechanickou šířku štěrbiny 2 µm, přitom u té kovové nastalo minimum štěrbinovým efektem při vlnové délce 2,7 µm, ovšem u feritové to bylo těsně pod 3 µm. Bylo to samozřejmě jen přibližné, protože záznam na pásku byl s úrovní -10 dB a vše, co bylo pod -26 dB pod touto úrovní, už bylo utopené v různém sajrajtu, tak se zjistily kmitočty pro pokles o 15 dB pod a nad vymizením signálu a vzalo se to průměrem.
Že v Šumperku uměli potřebný ferit vyrobit, je zjevné z velmi dobrých mazacích hlav, které se v Tesle dělaly a osazovaly, ale vývoj dlouhoživotnostních hlav odolných vůči otěru pásky CrO₂ nebo Metal pokročil a vývoj a výroba vlastních hlav v Tesle by se nevyplatily. Tak se pro mnohé kazeťáky hlavy dovezly.
Tesláci měli své nadšence, kteří by rádi videli aspoň jeden tříhlavý stroj na každé mechanice už od Sonetů (protože MGK10 byl na mnoho let poslední), ale už jen zajistit dodávku těch správných přesně válcovaných plechů na jádra hlav v množství dostačujícím alespoň na výrobu kombinovaných hlav byl v dobách nekvalifikovanými kádry plánovaného hospodářství opravdu výkon hodný Davida Coppertielda. Dokud jsme se neseznámili s vlastnostmi většiny hlav z produkce okolních zemí (včetně mnoha západních), neuměli jsme si vážit toho, co v těch podmínkách vlastně naši doklázali.
Prostě tříhlavý stroj musel na své uplatnění čekat až do přesčasu, třímotorový zůstal jen ve vzorku a na jeho sériovou výrobu pro veřejnost nikdy nedošlo.
Kono, sklem lepený ferit vyžadoval stejně vloženou elektricky vodivou fólii mezi nástavci, aby vířivé proudy správně "vytlačovaly"magnetické siločáry ze štěrbiny ven, což byl taky technologický oříšek, zvlášť, pokud přístroj měl mít i funkci CUEING - při vysoké rychlosti pásku to nesmělo dřít, jinak se čelo hlavy ohřálo a ferit se vyštípl pnutím. Neumí odvádět teplo. Tak to muselo klouzat. Proto se také do profi strojů s rychlostmi posuvu 19 cm/s a víc dávaly hlavy se železným nebo sendustovým jádrem, a to i hlavy mazací (případně měly feritové jádro, ale sendustové pólové nástavce, což se později převzalo i pto videohlavy rotující na bubnu).
Navíc sklo do feritu migruje, takže, zatím, co kovové pólové nástavce s mechanickou šířkou štěrbiny mají efektivní šířku asi o 30% větší, pak u F&F hlav je to o asi 50 % víc. Empiricky doloženo s páskem Fe₂O₃ snímaným proměnnou rychlosti posuvu zaznamenaným kmitočtem 10 kHz. Obě hlavy mají deklarovanou mechanickou šířku štěrbiny 2 µm, přitom u té kovové nastalo minimum štěrbinovým efektem při vlnové délce 2,7 µm, ovšem u feritové to bylo těsně pod 3 µm. Bylo to samozřejmě jen přibližné, protože záznam na pásku byl s úrovní -10 dB a vše, co bylo pod -26 dB pod touto úrovní, už bylo utopené v různém sajrajtu, tak se zjistily kmitočty pro pokles o 15 dB pod a nad vymizením signálu a vzalo se to průměrem.
Že v Šumperku uměli potřebný ferit vyrobit, je zjevné z velmi dobrých mazacích hlav, které se v Tesle dělaly a osazovaly, ale vývoj dlouhoživotnostních hlav odolných vůči otěru pásky CrO₂ nebo Metal pokročil a vývoj a výroba vlastních hlav v Tesle by se nevyplatily. Tak se pro mnohé kazeťáky hlavy dovezly.
Jo, pro SM260/261 přiznaně ALPS. Ale ANH100 je přeci vyrobená u nás, nebo má zahraniční črievka?
Odkud brali hlavy třeba Maďaři - Mechlabor? Nebo pro komerci? Vžd´t těch mechanik vyrobili Maďaři mraky. Dtto Poláci. Chodilo to pod maďarským/polským označením a za pár šušňů.
Sadu do 1/4" STM610-9 jsem sehnal za necelé 3k. To nemůže být od Studerů..
Odkud brali hlavy třeba Maďaři - Mechlabor? Nebo pro komerci? Vžd´t těch mechanik vyrobili Maďaři mraky. Dtto Poláci. Chodilo to pod maďarským/polským označením a za pár šušňů.
Sadu do 1/4" STM610-9 jsem sehnal za necelé 3k. To nemůže být od Studerů..
ANH100 byla přece monofonní, ta se dělala ještě u nás. Jestli je Unitra někde kupovala, no, asi jo. Naproti tomu maďarské, řekl bych, se skutečně v Maďarsku dělaly. Soudím podle mazacích s odbočkami na vinutí, nepodobné jiným.
Do stereofonních kazeťáků se dovážely převážně japonské ALPS HN424CVx (označení na nich ale bylo kódové, třeba D45B).
Do stereofonních kazeťáků se dovážely převážně japonské ALPS HN424CVx (označení na nich ale bylo kódové, třeba D45B).
Když jsme v té mgf nostalgii:
Nemáte nějaký nápad, jak zjistit/poznat u motoru B4 případný MZ zkrat ve vinutí?
Motorek je v perfektním mechanickém stavu. Běhový kyblík je složen ze dvou paralelních, podtolerančních MKP 2,2uF/250V, má celkových 4,1uF a naaranžován do původní krabičky TC475.
Jmenovité otáčky má, je zcela tichý, nic nepálí či nesmrdí, odběr proudu obou vinutí je na ±1,5% stejný, jako u jiného, ale zaručeně dobrého, táhnoucího motorku.
Závada je v tom, že dotčený motorek, má po osazení do restaurované, namazané a lehce jdoucí mechaniky, nejméně o třetinu nižší tah, než motorek zaručeně dobrý. Přehrávání zvládá bez kolísání, ale převíjení je průšvih.
Při zkušební záměně motorků, jsem použil tutéž kladku a tentýž řemínek, v těch to tedy není.
Zkoušel jsem motorek při napájení z původní odbočky na trafu /dává asi 112V/, ale pro jistotu i samostatně, z velkého réglu.
Tah pořád stejně malý.
Nějaký nápad? Zkusit v navijárně vakuově prolít statorová vinutí izolačním lakem? Nebo zkusit jedno vinutí po druhém, napájet třeba 2x vyšším napětím, jestli se odněkud nezačne kouřit, nebo některý závit hnědnout?
Běžně se v servisech kontroloval odpor mechaniky, hlavní řemínek, kondenzátor, napětí na odbočce trafa a pokud to bylo vše v pořádku, tak se motorky měnily. Bez pátrání po tom, co je příčinou.
Protože je ale těchto motorků už celkem limitní množství, chtěl bych zkusit jej zachránit.
Díky za nápady.
Nemáte nějaký nápad, jak zjistit/poznat u motoru B4 případný MZ zkrat ve vinutí?
Motorek je v perfektním mechanickém stavu. Běhový kyblík je složen ze dvou paralelních, podtolerančních MKP 2,2uF/250V, má celkových 4,1uF a naaranžován do původní krabičky TC475.
Jmenovité otáčky má, je zcela tichý, nic nepálí či nesmrdí, odběr proudu obou vinutí je na ±1,5% stejný, jako u jiného, ale zaručeně dobrého, táhnoucího motorku.
Závada je v tom, že dotčený motorek, má po osazení do restaurované, namazané a lehce jdoucí mechaniky, nejméně o třetinu nižší tah, než motorek zaručeně dobrý. Přehrávání zvládá bez kolísání, ale převíjení je průšvih.
Při zkušební záměně motorků, jsem použil tutéž kladku a tentýž řemínek, v těch to tedy není.
Zkoušel jsem motorek při napájení z původní odbočky na trafu /dává asi 112V/, ale pro jistotu i samostatně, z velkého réglu.
Tah pořád stejně malý.
Nějaký nápad? Zkusit v navijárně vakuově prolít statorová vinutí izolačním lakem? Nebo zkusit jedno vinutí po druhém, napájet třeba 2x vyšším napětím, jestli se odněkud nezačne kouřit, nebo některý závit hnědnout?
Běžně se v servisech kontroloval odpor mechaniky, hlavní řemínek, kondenzátor, napětí na odbočce trafa a pokud to bylo vše v pořádku, tak se motorky měnily. Bez pátrání po tom, co je příčinou.
Protože je ale těchto motorků už celkem limitní množství, chtěl bych zkusit jej zachránit.
Díky za nápady.
U nás v navijárně a obecně v navijárnách se závitové zkraty zkouší takzvanou „strmicí“ (test strmou/rázovou vlnou). Pracuje to na principu porovnání, tj. jsou zapotřebí minimálně dvě stejná vynutí která se porovnávají. Přesně jak to funguje ti neřeknu, ale princip je že do vinutí se pouští pulzy a sleduje se dokmit, na odkmitu nezáleží, podstatné je aby byli stejné a klidné. Jde to ubastlit i doma zapotřebí je pulzní generátor (50Hz) a osciloskop s dlouhým dosvitem nebo paměťový. U 3 fázových strojů s pracovním napětím 400-600V co vyrábíme je zkušební napětí až 6kV (vrchol první vlny při dokmitu) většina strojů je hnána z měniče. Zkoušet se musí bez rotoru, na 100% to platí pro magnetické rotory u asynchronních rotoru si nejsem jist zda za jistých okolností to jde ale jistota je bez rotoru.sinclair píše: Nemáte nějaký nápad, jak zjistit/poznat u motoru B4 případný MZ zkrat ve vinutí?
Ne všichni jsme měli z češtiny za jedna. Jsem dysgrafik a dyslektik.
Závitovej zkrat by měl být vidět na odběru, ale u té větve s kondem to nemusí být tolik.
Takže jestě zkontrolovat fázi proudu mezi vinutími, jestli je to stejné, jako u dobrého.
https://aukro.cz/motor-pro-magnetofony- ... 6974784364
Takže jestě zkontrolovat fázi proudu mezi vinutími, jestli je to stejné, jako u dobrého.
https://aukro.cz/motor-pro-magnetofony- ... 6974784364
Zrovna motorek z B4 jsem neviděl, ale pomocí té strmé vlny se dá porovnat jak několik tunový svazek tak i svazek co má několik deka gramu a šuma fuk zda jde o rotor či stator. A dokonce jdou takto porovnat statory/rotory od budičů či tlumivky a transformátory. Takže nevidím problém, proč by nešlo takto změřit i motorek z B4. Pokut na statoru jsou dvě stejné cívky a odbočky nejsou moc dlouhé tak nevidím problém s použitím strmice. Pokut nejsou ty cívky stejné tak je potřeba druhy stejný stator což jak jsem pochopil, máš. Měřící napětí jde nastavit a muže být klidně od několika desítek voltů až po kilovolty. Jedině co by znemožnilo použití strmice je rozběhový zavit, ale mám ten pocit, že je tam kondenzátor. Co vím tak strmice je jediná spolehlivá metoda jak odhalit závitové zkraty.
Ne všichni jsme měli z češtiny za jedna. Jsem dysgrafik a dyslektik.
Aha tak ten motorek i s kondenzátorem někde mám a v B444 LUX bude asi stejný ….danhard píše: https://aukro.cz/motor-pro-magnetofony- ... 6974784364
Ne všichni jsme měli z češtiny za jedna. Jsem dysgrafik a dyslektik.
Ještě mě napadla možná blbost, ale co kdyby: do prvních sérií B4 (s těmi složitějšími spojkami, které vystačily s motorkem slabším, unašeče mají shora zapuštěné šroubky) se dával motorek J22SF96, ten měl menší krouticí moment, než motorek J22SF113, který se pak dával do všech pozdějších mechanik B4. Mechanické zástavbové rozměry i běhový kondenzátor měly oba motory stejné.