Jakýkoliv (dobrý) přijímač VKV, umístěný v blízkosti měřeného přijímače, poslouží jako "monitor". Pokud ho naladíš např. na kmitočet 98,6MHz (nesmí tam být stanice), budeš slyšet jen šum, ale při naladění měřeného přijímače na kmitočet v okolí 87,9MHz (fosc=98,6MHz) tento šum zanikne. Pomalým přelaďováním obou přijímačů můžeš monitorovat plynulou změnu fosc. Pokud ladění prudce "uskočí", projeví se to ztrátou "příjmu ticha" i na monitorovacím přijímači.kentan píše:Mohl bych se prosím zeptat, jak na to?...masar píše:Ověřit to lze kontrolou fosc druhým přijímačem, jak už jsem uvedl výše.
Tuner PROXIMA 408 přeladění 87.5-108 Mhz
Moderátor: Moderátoři
Jak tady funguje pseudokvadro, máš přesně popsaný v servisu, je to poslední odstavec před popisem síťové napájecí části.
Na naprosto stejném "principu" funguje i pseudokvadro na legendárním TW40. Tam to Jiří Janda popsal trochu víc "vědecky", ne suše technicky jako v tomhle servisu a dodal k tomu i zdroj, odkud bylo opajcováno - od pánů Haflera s panem Gerzonem.
Výsledky jsou rozdílné a to paradoxně podle stáří a formátu původní stereofonní nahrávky. Čím je nahrávka modernější a obohacena o fázově deformované efektové signály, tím je to nepřirozenější.
Naopak starší nahrávky /mj. s plnou monofonní kompatibilitou/ a s bohatou, přitom ale přesnou lokalizací nástrojů, tím je poslech tohoto systému víc podobný alespoň SQ systému.
Problém je, kde dneska původní, originální a digitalizací fázově nedojebané nahrávky vzít, že..
Vůbec bych to nezkoušel třeba s čímkoli ve formátu mp3. Zkoušel jsem to už dávněji a s tracky se slušným bitratem - nebylo to k poslouchání, ať jsem s "přeslechovým" odporem čaroval sebevíc. Při reprodukci mp3 se ze zadních reproduktorů ozývají takové nepravidelné dozvukové "štěky". Byly to ty, které ještě komprimace považovala za relevantní informaci a v nahrávce zůstaly zachovány. Jinak ale zadní reproduktory většinou mlčí..
Na naprosto stejném "principu" funguje i pseudokvadro na legendárním TW40. Tam to Jiří Janda popsal trochu víc "vědecky", ne suše technicky jako v tomhle servisu a dodal k tomu i zdroj, odkud bylo opajcováno - od pánů Haflera s panem Gerzonem.
Výsledky jsou rozdílné a to paradoxně podle stáří a formátu původní stereofonní nahrávky. Čím je nahrávka modernější a obohacena o fázově deformované efektové signály, tím je to nepřirozenější.
Naopak starší nahrávky /mj. s plnou monofonní kompatibilitou/ a s bohatou, přitom ale přesnou lokalizací nástrojů, tím je poslech tohoto systému víc podobný alespoň SQ systému.
Problém je, kde dneska původní, originální a digitalizací fázově nedojebané nahrávky vzít, že..
Vůbec bych to nezkoušel třeba s čímkoli ve formátu mp3. Zkoušel jsem to už dávněji a s tracky se slušným bitratem - nebylo to k poslouchání, ať jsem s "přeslechovým" odporem čaroval sebevíc. Při reprodukci mp3 se ze zadních reproduktorů ozývají takové nepravidelné dozvukové "štěky". Byly to ty, které ještě komprimace považovala za relevantní informaci a v nahrávce zůstaly zachovány. Jinak ale zadní reproduktory většinou mlčí..
Když jsem v 70tých letech Proximu zakoupil, tak jsem tehdejší novinku pseudokvadro samozřejmě vyzkoušel. Skončilo to jen u těch zkoušek, protože vzhledem k rozmístění repro jsem musel být v jednom bodu uprostřed místnosti, což mi nevyhovovalo. Jak bylo psáno výše, tak u některých skladeb byl prostorový efekt docela solidní jindy to za moc nestálo. Celkově jsem kvadro zavrhnul a více se k tomu již nevrátil. Když jsem si později sestavoval TW 40, tak už jsem tam prvky pro pseudokvadro ani nedával. I výrobce TW40 je v pozdějších sériích již neosazoval.
Osazoval, čtyři DIN reprozásuvky byly v zadním vinklu až do úplného konce výroby i do konce prodeje hotových jednotlivých dílů. Osazoval se tam i "přeslechový" odpor, ale prakticky jen málo lidí to používalo.
Ne proto, že by to bylo nezajímavé, to tenkrát a při tehdejších lepších zdrojích signálu vůbec ne, ale právě z těch důvodů, co popisuješ Ty.
Ne každý má v pokoji místo a taky v peněžence peníze na další dvě, aspoň dvoupásmové a trochu slušnější bedny. Nebyla totiž vůbec pravda, že "dozadu se dá dát cokoliv", minimálně aspoň trochu to muselo odpovídat osazením hlavním předním bednám. Zadní jen např. nemusely být třípásmové a tolik výkonné, jako přední.
Montovalo se to ještě i do prvních sérií TW140 Studio, kde bylo možný druhý pár, spínačem samostatně zapínaný, zapojit dvěma způsoby. Buď jako druhý pár, rovnocenný výkonem i pásmem prvnímu páru, nebo po otočení DIN reprovidlic jako pár, reprodukující rozdílové signály předního stereofonního páru. Další série už ale tuhle možnost neměly.
Ostatně dva plnohodnotné páry reprovýstupů se v místních podmínkách a u TW140 ukázalo jako velice problematické. Tady se na nějaké ohmy vždycky dost sralo a tak lidi běžně ty TW140 /a předtím TW120/ přetěžovali dvěma páry 4R beden. A když vypadly pojistky, daly se silnější..
Ne proto, že by to bylo nezajímavé, to tenkrát a při tehdejších lepších zdrojích signálu vůbec ne, ale právě z těch důvodů, co popisuješ Ty.
Ne každý má v pokoji místo a taky v peněžence peníze na další dvě, aspoň dvoupásmové a trochu slušnější bedny. Nebyla totiž vůbec pravda, že "dozadu se dá dát cokoliv", minimálně aspoň trochu to muselo odpovídat osazením hlavním předním bednám. Zadní jen např. nemusely být třípásmové a tolik výkonné, jako přední.
Montovalo se to ještě i do prvních sérií TW140 Studio, kde bylo možný druhý pár, spínačem samostatně zapínaný, zapojit dvěma způsoby. Buď jako druhý pár, rovnocenný výkonem i pásmem prvnímu páru, nebo po otočení DIN reprovidlic jako pár, reprodukující rozdílové signály předního stereofonního páru. Další série už ale tuhle možnost neměly.
Ostatně dva plnohodnotné páry reprovýstupů se v místních podmínkách a u TW140 ukázalo jako velice problematické. Tady se na nějaké ohmy vždycky dost sralo a tak lidi běžně ty TW140 /a předtím TW120/ přetěžovali dvěma páry 4R beden. A když vypadly pojistky, daly se silnější..
Polské luxusní přijímače Radmor i Merkury mají pseudokvadro (nazývají to ambiofonie) řešeno zcela obdobně jako třeba náš Transiwatt TW40, anebo německá Proxima. Jediný rozdíl je v tom, že polské přístroje mají možnost regulace mezi předními a zadními repro proměnným odporem, kdežto v ostatních je vložen několikaohmový pevný odpor.
Takže výsledný efekt bude u Merkuryho zcela stejně špatný jako u ostatních a v dnešní době asi nemá smysl se pseudokvadrofonií zaobírat.
Takže výsledný efekt bude u Merkuryho zcela stejně špatný jako u ostatních a v dnešní době asi nemá smysl se pseudokvadrofonií zaobírat.
Abych dodržoval vlákna, tak to oživím tady.
Ty tři kondíky jsem odstranil a jadýrkem (al) u oscilátorové cívky jsem vyšroubováváním posouval dolní konec. Ale zastavilo se to na 92.7 MHz
pak už další vyšroubovávání nepomohlo. (Horní konec stupnice mě netrápí, protože nad 103MHz žádná poslouchatelná stanice není) Asi budu muset sáhnout na tu cívku. A tady dotaz, můžu ten závit jenom sundat z kostřičky a nechat ho jen tak v prostoru, nebo musím opravdu ten Cu drát zkrátit a znovu připájet? Nějaká zkušenost z praxe. Dík radio Beat je u nás na 88MHz, to je někdy poslouchatelné:-)
Ty tři kondíky jsem odstranil a jadýrkem (al) u oscilátorové cívky jsem vyšroubováváním posouval dolní konec. Ale zastavilo se to na 92.7 MHz
pak už další vyšroubovávání nepomohlo. (Horní konec stupnice mě netrápí, protože nad 103MHz žádná poslouchatelná stanice není) Asi budu muset sáhnout na tu cívku. A tady dotaz, můžu ten závit jenom sundat z kostřičky a nechat ho jen tak v prostoru, nebo musím opravdu ten Cu drát zkrátit a znovu připájet? Nějaká zkušenost z praxe. Dík radio Beat je u nás na 88MHz, to je někdy poslouchatelné:-)
Hill*** dílna televizi neviděla alespoň 15 let, ale určitě jadýrko najdu, mám z čeho vybírat. Jinak poslední stanici nahoře jsem naladil na 102,7 MHz. Ale asi to mám celé ještě špatně, nebo je závada i jinde, po zapnutí AFC se stereo ztratí a signál je slabší.
---Celé jsem to po "mechanické" generálce ustrojil (viz foto) ale přes víkend se tomu budu věnovat, a uvidíme;-)
---Celé jsem to po "mechanické" generálce ustrojil (viz foto) ale přes víkend se tomu budu věnovat, a uvidíme;-)