Typicky "sovětský" problém:
Nejprve vyměnit naprosto všecky elektrolyty. V SSSR nikdy neuměli udělat slušně těsnící elyty pro spotřebku. Když už některé těsnily a vydržely, tak ale stály hříšné peníze a byly "průmyslové", rozuměj vojenské.
Dtto starší sovětské svitkové kondenzátory, ať už na "malé", nebo "vyšší" napětí. Ve většině případů jsou papírové/MP provedení. Po letech to neznamená nic než svod, často brutálně vysoký.
Úplně nejhorší, jsou často Sověty používané svitky řady MBM. Hliníková trubka, boky zalité béžovým/zeleným epoxidem. Vypadají napohled hrozně "poctivě". Jen do momentu, než je změříš na svod, při jejich dovoleném napětí.
Nejlépe mikroampérmetrem s ochranou, napájet pokud možno měkkým zdrojem, co by radši neměl dát víc, než asi 10mA. U těchto svitkových kondů není žádná výjimka svod skoro jako u elektrolytů, někdy až stovky uA, při kapacitě např. 0,1uF na 160V.
Mám tu jednoho "rekordmana". Nikdy nepoužitý, nepájený MBM 0,25uF/160V, který už při 50V "bere" asi 10mA. Kdybych s napětím šel dál, mám ho v ksichtě.
Až pak teprve řešit, co dalšího jde/šlo do prdele - až na některé starší Ge součástky, jsou sovětské polovodiče, jak známo, velice odolné.
Často se stává, že po těchto "celoplošných" výměnách kondů, se aparát skoro jak zázrakem, rozběhne načisto sám
![Very Happy :D](./images/smilies/icon_biggrin.gif)