zlomeny zavitnik
Moderátor: Moderátoři
zlomeny zavitnik
Čím rozpustiť v medi zlomený závitník? Internety píšu o rôznych kyselinách, vinnom octe so soľou, či o nejakom alum po našom kamenec s vodou. Čo z toho je správne? Skúšal to niekto?
Spolehlivě maká elektrojiskrovka. Koukni na http://www.jova1.cz/dilna/index.html To se dá ubastlit i doma. Já jsem vyjiskřil mosaz pájecím drátem průměr 2 mm závitník M5 v dýlce asi 5 mm.
Jirka
Proč mi nemůže všechno chodit hned ?!!
Proč mi nemůže všechno chodit hned ?!!
Hej, len vyiskrovačku neposkladam na počkanie do hodiny, ale ocot so soľou je v kuchyni a kamenec hlinito draselny v drogérii. Teda v čechách určite, v Bratislave snáď a v metropole východu druhom najväčšom meste na Slovensku asi ani nie, lebo tu nič nie je.
rozpustenie zavitnika v hliniku
https://youtu.be/hHN0v2wYjXQ
rozpustenie zavitnika v mosadzi
https://youtu.be/JCADI0YSt8M
rozpustenie zavitnika v hliniku
https://youtu.be/hHN0v2wYjXQ
rozpustenie zavitnika v mosadzi
https://youtu.be/JCADI0YSt8M
Nikdy se mi to nestalo, protože jsem fakt poslechl varování i dobrý rady, jak je řezání závitů do mědi problematické.
Ostatně, věděl jsem to už od řezání nových závitů na trafopájce, že to není moc velká prdel. My vidláci nic jiného skoro nepoužíváme - 50W a 100W fajfku výjimečně![Very Happy :D](./images/smilies/icon_biggrin.gif)
Stalo se mi to jenom jednou, urvat závitník ve spěchu a nadrženosti na výsledek. Ve fakt velkém fatrcu čistého, černěného hliníku, jako tlusté základny pro 4cm vysoký žebra, nějaký ruský blok-polotovar to byl.
Bylo to silné asi 20-25mm, závity M3,5 do slepých děr, protože jsem nechtěl pak mít mezi černýma žebrama škaredý díry skrz. Zapomněl jsem v tom ajfru, očistit závitník před další dírou, jen jsem ho namočil. V půli křup a bylo to, ani žádný velký odpor tam nebyl, prostě se v půli otáčky hryzl. Nasere to.
Nechal jsem ho tam, bylo to jenom osm závitů v řadě. Posunul jsem celou řadu tranzistorů TO264 o 4mm níž. Původně měla být ta řada tranzistorů přesně ve středu půdorysu základny - no tak holt přesně nebyla, neposeru se. Důkladně jsem se poptal zkušených strojařů, nafasoval jsem o moc lepší řeznou kapalinu, než je obecně doporučovaný petrolej/nafta a dal si hlavně většího majzla. Větší problém byl sehnat novou sadu M3,5, která v běžných obchodech bývá málokdy. Je to skoro typicky "elektrikářský" závit podobně, jako třeba P-závity vývodek.
S tou mědí to je totéž - poradit se s fakt zkušeným strojařem, který dělá s barevnými kovy vč. mědi půl života a při výkladu ho pozorně poslouchat.
Já si nechal fakt dobře poradit od Milana Švrčiny, alias Betaron/svmbass. To je prosím Pan Strojař, skutečně par excellence. Je to ostatně dobře vidět na jeho výrobcích.
Nikdy by se nesnížil, koupit a použít třeba Modushop. Je to pravověrný bastlíř i strojař, čest i znalosti mu to nedovolí![Very Happy :D](./images/smilies/icon_biggrin.gif)
Myslím, že tu má někde u příspěvků i mail, napište si mu, vyplatí se to.
Ostatně, věděl jsem to už od řezání nových závitů na trafopájce, že to není moc velká prdel. My vidláci nic jiného skoro nepoužíváme - 50W a 100W fajfku výjimečně
![Very Happy :D](./images/smilies/icon_biggrin.gif)
Stalo se mi to jenom jednou, urvat závitník ve spěchu a nadrženosti na výsledek. Ve fakt velkém fatrcu čistého, černěného hliníku, jako tlusté základny pro 4cm vysoký žebra, nějaký ruský blok-polotovar to byl.
Bylo to silné asi 20-25mm, závity M3,5 do slepých děr, protože jsem nechtěl pak mít mezi černýma žebrama škaredý díry skrz. Zapomněl jsem v tom ajfru, očistit závitník před další dírou, jen jsem ho namočil. V půli křup a bylo to, ani žádný velký odpor tam nebyl, prostě se v půli otáčky hryzl. Nasere to.
Nechal jsem ho tam, bylo to jenom osm závitů v řadě. Posunul jsem celou řadu tranzistorů TO264 o 4mm níž. Původně měla být ta řada tranzistorů přesně ve středu půdorysu základny - no tak holt přesně nebyla, neposeru se. Důkladně jsem se poptal zkušených strojařů, nafasoval jsem o moc lepší řeznou kapalinu, než je obecně doporučovaný petrolej/nafta a dal si hlavně většího majzla. Větší problém byl sehnat novou sadu M3,5, která v běžných obchodech bývá málokdy. Je to skoro typicky "elektrikářský" závit podobně, jako třeba P-závity vývodek.
S tou mědí to je totéž - poradit se s fakt zkušeným strojařem, který dělá s barevnými kovy vč. mědi půl života a při výkladu ho pozorně poslouchat.
Já si nechal fakt dobře poradit od Milana Švrčiny, alias Betaron/svmbass. To je prosím Pan Strojař, skutečně par excellence. Je to ostatně dobře vidět na jeho výrobcích.
Nikdy by se nesnížil, koupit a použít třeba Modushop. Je to pravověrný bastlíř i strojař, čest i znalosti mu to nedovolí
![Very Happy :D](./images/smilies/icon_biggrin.gif)
Myslím, že tu má někde u příspěvků i mail, napište si mu, vyplatí se to.
Nejlepší je předejít zalomení závitníku. Jsou faktory, který tomu zalomení velmi pomáhají. Pro úspěšné vytvoření závitu je důležitý správný průměr vrtáku s neopotřebovanou fazetou. Dále je velice důležitý správný náběh, zvolit správný závitník(maticový, do slepý díry, šroubovitý...) a hlavně ostrý a při řezání mazat. Pak vyřízneš v ruce i závit M20 a ani se moc nenadřeš ![Cool 8-)](./images/smilies/icon_cool.gif)
![Cool 8-)](./images/smilies/icon_cool.gif)
Do hnilíku jsem vždycky s úspěchem jako řeznou kapalinu používal líh přibarvenej pilinkama obyčejný "inkoustový" tužky (anilínem), petrolej/nafta jsou na mazlavej hnilík málo vzlínavý (jako že jsou vzlínavý jak prase, ale na ostří zakousnutý do hnilíku nevylezou) a hlavně ho málo chladí. A to jsem hnilík pod lihem řezal, vrtal, řezal do něj závity, když jsem potřeboval co nejhladší dotykovou rovinu tak jsem hnilík i frézoval. Malej úběr a relativně malý řezný rychlosti jsou základ, v podstatě je to hodně podobný obrábění plastů, taky se řezanej materiál musí co nejmíň zahřejvat - jenže na rozdíl od plastů, který se po nadměrným ohřátí nataví a shrnou, se hnilík při jakýmkoliv lokálním přehřátí na břitu prakticky hned kousne - a pak se buď vytrhne, nebo zadře řeznej nástroj ...sinclair píše:Nikdy se mi to nestalo, protože jsem fakt poslechl varování i dobrý rady, jak je řezání závitů do mědi problematické.
...
Stalo se mi to jenom jednou, urvat závitník ve spěchu a nadrženosti na výsledek. Ve fakt velkém fatrcu čistého, černěného hliníku, jako tlusté základny pro 4cm vysoký žebra, nějaký ruský blok-polotovar to byl.
Bylo to silné asi 20-25mm, závity M3,5 do slepých děr, protože jsem nechtěl pak mít mezi černýma žebrama škaredý díry skrz. Zapomněl jsem v tom ajfru, očistit závitník před další dírou, jen jsem ho namočil. V půli křup a bylo to, ani žádný velký odpor tam nebyl, prostě se v půli otáčky hryzl. Nasere to.
...
Důkladně jsem se poptal zkušených strojařů, nafasoval jsem o moc lepší řeznou kapalinu, než je obecně doporučovaný petrolej/nafta a dal si hlavně většího majzla.
...
Nasliněný prst na svorkovnici domovního rozvaděče: Jó, paninko, máte tam ty Voltíky všecky...
A kutilmile - nelituju tě
!!!
A kutilmile - nelituju tě
![Mr. Green :mrgreen:](./images/smilies/icon_mrgreen.gif)
![Mr. Green :mrgreen:](./images/smilies/icon_mrgreen.gif)
Měď má ještě jednu zajímavou vlastnost - když se ohřeje a nechá pomalu vychladnout, ztvrdne a zpevní se, zato když se ohřeje a prudce zchladí (zakalí), tak doslova vyměkne. Je to u ní skoro přesně opačně, než u oceli. Takhle vytvrzený měděný nástroje používali kameníci za starýho Egypta na opracování nejen vápence a pískovce, ale i tvrdších kamenů, jako je diorit nebo třeba znělec. Řek bych, že tahle vlastnost mědi se (spolu s velkou tepelnou vodivostí) právě na tom zahryzávání řeznejch nástrojů dost podstatně podílí ...
Nasliněný prst na svorkovnici domovního rozvaděče: Jó, paninko, máte tam ty Voltíky všecky...
A kutilmile - nelituju tě
!!!
A kutilmile - nelituju tě
![Mr. Green :mrgreen:](./images/smilies/icon_mrgreen.gif)
![Mr. Green :mrgreen:](./images/smilies/icon_mrgreen.gif)