Magnetofon Tesla B115
Moderátor: Moderátoři
Vedel by mi niekto povedať aká je indukčnosť ANH200? Zaujíma ma to lebo chcel by som ju vedieť nasimulovať... Už predmagnetizačné napätie som meral osciloskopom...ale ešte by ma tá indukčnosť zaujímala aby som zistil aký vlastne prúd tam musí tiecť aj na záznam aj na predmagnetizáciu..ak by niekto vedel že aké sú vlastne tieto prúdy a aké by som mal očakávať (predmagnetizačné a aj už audio) tak by som sa potešil keby mi niekto vedel udať tie hodnoty pre ANH200 hlavy.. Díky moc.
Indukčnost ANH200 nebo ANP937 je 23 mH±10%, doporučený záznamový proud 180 µA (obojí při 1 kHz), předmagnetizační proud 1,1 mA při 80kHz.
Pokud jde o úhel opásání kolíku, ten se zostřuje s klesajícím průměrem návinu a v uspořádání, jaké má B11x je nejcitlivější právě při malém průměru návinu.
Průměr návinu netřeba nijak měřit, jeho obrazem je perioda impulsů ze snímače otáček navíjecího a odvíjecího motoru, potažmo inverzní hodnota frekvence těchto impulsů. Tu s oblibou vyhodnocoval například Grundig v řadě TK945 a mechanikách V2000 a VHS řady 300.AdamVarga píše:čiste teoreticky ani nemusíš snímať ako je plný kotúč...všimni si činnosť brzdy na odvíjacej strane keď je kotúč plný a prázdny.. Uhol pod ktorým páska tlačí na ten stĺpik je iný ako pri prázdnom a plnom kotúči...teoreticky by ti stačilo riešiť jednoducho PWN regulátor a opticky snímať polohu stĺpika...
Pokud jde o úhel opásání kolíku, ten se zostřuje s klesajícím průměrem návinu a v uspořádání, jaké má B11x je nejcitlivější právě při malém průměru návinu.
Takové snímání může dobře fungovat při známé rychlosti pásku, tedy rec/play.Pokud by regulace měla fungovat i při převíjení (což by tedy, ehm, opravdu mohla), je návrh regulační smyčky trochu problém, mění se přenos i časové konstanty. A je skoro jedno, jestli tam sedí analog nebo arduino. Samozřejmě, číslicový regulátor jde nasyntetizovat kvalitnější.Moc dobrý na tejrání studentů teorie regulace, ještě že to neučím...
A co se chytit polohy napinaci kladky? U B11x je jeji pohyb minimalni, ale treba u tech prototypu B135 uz mela vic prostoru. Tim jak se postupne staci vektor tahovy sily plniciho se kotouce se bude stacet i vyslednice sil co s ni hybe. Kdyby se zaroven dala zjistit i sila, ktera na ni pusobi (aspon absolutni hodnota), tak se z toho da minimalne v Arduinu spocitat dost. Nemas neco spoecnyho s katedrou kybery na FEL (Simek a spol.)? Tam takovyhle ptakoviny musi resit porad.h_honza píše:Pokud by regulace měla fungovat i při převíjení (což by tedy, ehm, opravdu mohla), je návrh regulační smyčky trochu problém, mění se přenos i časové konstanty.
Jednoducho pružinou pritiahneš a už len držíš stálu polohu pri ktorej je pružina napnutá na nejakú úroveň...keďže tvojim cielom je dosiahnuť stálu polohu napínacej kladky tak vieš že keď bude furt v jednej polohe tak sila bude furt rovnaká nezáležiac od primeru kotúča..riadenie pridá na kotel keď je kotúč prázdny aby sa dosiahla stála poloha napínacej kladky a rovnako ubere plyn z motora keď je kotúč skoro prázdny. Tu by postačovalo uhlové snímanie polohy tej osky kladky okolo ktorej sa pohybuje a šlo by to nastaviť myslím že perfektne.kratz píše:A co se chytit polohy napinaci kladky? U B11x je jeji pohyb minimalni, ale treba u tech prototypu B135 uz mela vic prostoru. Tim jak se postupne staci vektor tahovy sily plniciho se kotouce se bude stacet i vyslednice sil co s ni hybe. Kdyby se zaroven dala zjistit i sila, ktera na ni pusobi (aspon absolutni hodnota), tak se z toho da minimalne v Arduinu spocitat dost. Nemas neco spoecnyho s katedrou kybery na FEL (Simek a spol.)? Tam takovyhle ptakoviny musi resit porad.h_honza píše:Pokud by regulace měla fungovat i při převíjení (což by tedy, ehm, opravdu mohla), je návrh regulační smyčky trochu problém, mění se přenos i časové konstanty.
Ta regulace při převíjení nemusí být do půlky návinu nijak sofistikovaná, protože navíjecí cívka má konečnou rychlost a odvíjecí cívka má úhlovou rychlost vždy menší, nanejvýše stejnou.
Až ke konci pásku začne být problém zajímavější, protože na konci návinu rostou otáčky odvíjené cívky dost strmě (kdysi jsme to počítali kvůli real-time počítadlu pro kazeťák a ve vzorci pro vztah otáček pravé a levé cívky se nám objevila dokonce 4. mocnina, ale už to bude zahrabané hodně hluboko, jestli ty poznámky ještě najdu). Fakt je, že s cívkou roste přibližně lineárně na konci návinu mechanické namáhání pásku, protože musí roztáčet hmotu odvíjené cívky. Ne dost na tom, že je potřeba ji pak z těch vysokých otáček ubrzdit.
Jako jednodušší mi vyšlo jedním systémem regulovat tahy pásku, zatímco druhým nezávislým sledovat vzájemný poměr úhlových rychlostí unašečů při rychloposuvech. Tah se sice bude sledovat dál, ale nebude třeba nijak kriticky řešit nějaké časové konstanty, derivace (pro PWM řízený ss motorek není forsáž potřeba, ale to rušení je pak jiný oříšek) a opětné tlumení zákmitů pro rychloposuvy.
V každém případě jsou otáčky obou cívek konečné, takže do půlky návinu má navíjecí cívka konstantní otáčky a od okamžiku, kdy se otáčky (průměry návinu) vyrovnají, má konstantní otáčky cívka odvíjená a navíjecí zpomaluje.
Bez toho je třeba kvůli namáhání pásku snížit rychlost převíjení, čímž se prodlužuje doba dostupu.
Když už tady zmiňuji řízení motorků PWM: jestli se to podaří úspěšně odrušit, aby to nelezlo do signálu, je to to nejlepší, co BDC motor může potkat. Lineární regulátor vyžaduje kvůli "utrhnutí" motorku z nulových otáčekjistou "forsáž", čili derivaci řídicího signálu.
Zkoušeli jsme tzv. dynamické mazání (autorské osvědční vlastnil Petr Melgr, OK1PMG) s přivedením trochy brumu do lineárního řízení motorku z datacorderu KPP800. Jako pohon pohybových šroubů to regulaci mnohonásobně zpřesnilo, u magneťáku by to vyžadovalo pružný přenos od motoru na unašeč, aby to nepřetržité kmitání kotvy motorku nehahalo za pásek tolik, že to je slyšet ve zvuku. Buď to byla slepá ulička, nebo jsme jen nenašli způsob ovládání zadní brány.
Až ke konci pásku začne být problém zajímavější, protože na konci návinu rostou otáčky odvíjené cívky dost strmě (kdysi jsme to počítali kvůli real-time počítadlu pro kazeťák a ve vzorci pro vztah otáček pravé a levé cívky se nám objevila dokonce 4. mocnina, ale už to bude zahrabané hodně hluboko, jestli ty poznámky ještě najdu). Fakt je, že s cívkou roste přibližně lineárně na konci návinu mechanické namáhání pásku, protože musí roztáčet hmotu odvíjené cívky. Ne dost na tom, že je potřeba ji pak z těch vysokých otáček ubrzdit.
Jako jednodušší mi vyšlo jedním systémem regulovat tahy pásku, zatímco druhým nezávislým sledovat vzájemný poměr úhlových rychlostí unašečů při rychloposuvech. Tah se sice bude sledovat dál, ale nebude třeba nijak kriticky řešit nějaké časové konstanty, derivace (pro PWM řízený ss motorek není forsáž potřeba, ale to rušení je pak jiný oříšek) a opětné tlumení zákmitů pro rychloposuvy.
V každém případě jsou otáčky obou cívek konečné, takže do půlky návinu má navíjecí cívka konstantní otáčky a od okamžiku, kdy se otáčky (průměry návinu) vyrovnají, má konstantní otáčky cívka odvíjená a navíjecí zpomaluje.
Bez toho je třeba kvůli namáhání pásku snížit rychlost převíjení, čímž se prodlužuje doba dostupu.
Když už tady zmiňuji řízení motorků PWM: jestli se to podaří úspěšně odrušit, aby to nelezlo do signálu, je to to nejlepší, co BDC motor může potkat. Lineární regulátor vyžaduje kvůli "utrhnutí" motorku z nulových otáčekjistou "forsáž", čili derivaci řídicího signálu.
Zkoušeli jsme tzv. dynamické mazání (autorské osvědční vlastnil Petr Melgr, OK1PMG) s přivedením trochy brumu do lineárního řízení motorku z datacorderu KPP800. Jako pohon pohybových šroubů to regulaci mnohonásobně zpřesnilo, u magneťáku by to vyžadovalo pružný přenos od motoru na unašeč, aby to nepřetržité kmitání kotvy motorku nehahalo za pásek tolik, že to je slyšet ve zvuku. Buď to byla slepá ulička, nebo jsme jen nenašli způsob ovládání zadní brány.
-
TheLastUnicorn
- Příspěvky: 386
- Registrován: 17 led 2018, 01:00
- Bydliště: Trenčín
A přitom stačí stáhnout z hifiengine manuál od mašiny Teac X-2000R a podívat se do něj, kde je ten váš karburátor vymyšlený perfektně a tak ho nemusíte vymýšlet znovu. 
Když jsem stavěl třímotorovou B115 nebo předělával zesilovací část B73, tak si myslíte, že jak jsem to dělal? Využil jsem věechny zkušenosti ze servisování některých špičkových strojů, kde jsem si mohl osahat, jak to vymysleli Ti, kterým to opravdu funguje tak, jak to má fungovat.
Neříkám, že je potřeba vše do puntíku obšlehnout, protože v současnosti jsou ještě větší možnosti...lze celou logiku řídit arduinem, nebo dokonce plnohodnotným PLC-čkem. Ale fakt nemá smysl vymýšlet něco, co už dávno vymyslel někdo před váma a co perfektně chodí.
Když jsem stavěl třímotorovou B115 nebo předělával zesilovací část B73, tak si myslíte, že jak jsem to dělal? Využil jsem věechny zkušenosti ze servisování některých špičkových strojů, kde jsem si mohl osahat, jak to vymysleli Ti, kterým to opravdu funguje tak, jak to má fungovat.
Neříkám, že je potřeba vše do puntíku obšlehnout, protože v současnosti jsou ještě větší možnosti...lze celou logiku řídit arduinem, nebo dokonce plnohodnotným PLC-čkem. Ale fakt nemá smysl vymýšlet něco, co už dávno vymyslel někdo před váma a co perfektně chodí.
Ten Teac urcite stoji za precteni. Podivame se na to, treba pak uz nebude o cem dabatovat. 
S cim bych ale potreboval pomoc je ta nekdejsi Hillova myslenka postavit pidi snimaci zesik k B115 a strcit ho co nejbliz hlav. Zkusil jsem neco spatlat v simulatoru a chci poprosit Hilla/Unicorna aby se na to podivali a pripadne to poopravili.
S cim bych ale potreboval pomoc je ta nekdejsi Hillova myslenka postavit pidi snimaci zesik k B115 a strcit ho co nejbliz hlav. Zkusil jsem neco spatlat v simulatoru a chci poprosit Hilla/Unicorna aby se na to podivali a pripadne to poopravili.
Tak jsem to schéma přehrávače našel, to byl koncem devadesátek nápad, proč tahat od hlavy, která je trvale připojená na vstup, signál kdovíkam, když mu můžu zvednout úroveň na místě a korigovat až ten silnější signál... u tříhlavého stroje a přehrávače záležitost celkem triviální.
Jen jsem dorovnal některé hodnoty součástek, protože jsem pro přepínání charakteristik nepoužil přídavnou korekci připojovanou do příčné větve zpětné vazby, ale zkratoval jsem část větve podélné. Musel jsem to přizpůsobit snímací hlavě ANH210 a postarat se, aby měla snímací cesta jako celek pro obě rychlosti charakteristiky co nejpřesněji kopírující snímací charakteristiky původního zesilovače v B115. Pravda - ne tak úplně: charakteristiky zesilovače nemají tak zdůrazněné výšky, jako v B115. O zdvih se stará paralelní rezonance hlavy.
Podotýkám, že tento zdvih nastává už před vstupem zesilovače (kdo pamatujete pupinaci vedení, tak to chodí na stejném principu), čili jeho potlačením se úměrně potlačí i šum. Stejně to nepotlačuji úplně, devatenáctka má až 1,7 dB převýšení na 16 kHz proti původnímu zapojení, na devítku jsem tomu nechal převýšení o 2,5 dB.
A bylo potřeba doplnit jeden invertor, aby se korekce podle rychlosti přepínaly tím signálem, který už v B113/115 je.
Dal jsem tomu trochu štábní kultury, aby to schéma bylo čitelné a popsal vývody podle čísel pinů konektoru v původním magneťáku.
Tak tady to je.
Jen jsem dorovnal některé hodnoty součástek, protože jsem pro přepínání charakteristik nepoužil přídavnou korekci připojovanou do příčné větve zpětné vazby, ale zkratoval jsem část větve podélné. Musel jsem to přizpůsobit snímací hlavě ANH210 a postarat se, aby měla snímací cesta jako celek pro obě rychlosti charakteristiky co nejpřesněji kopírující snímací charakteristiky původního zesilovače v B115. Pravda - ne tak úplně: charakteristiky zesilovače nemají tak zdůrazněné výšky, jako v B115. O zdvih se stará paralelní rezonance hlavy.
Podotýkám, že tento zdvih nastává už před vstupem zesilovače (kdo pamatujete pupinaci vedení, tak to chodí na stejném principu), čili jeho potlačením se úměrně potlačí i šum. Stejně to nepotlačuji úplně, devatenáctka má až 1,7 dB převýšení na 16 kHz proti původnímu zapojení, na devítku jsem tomu nechal převýšení o 2,5 dB.
A bylo potřeba doplnit jeden invertor, aby se korekce podle rychlosti přepínaly tím signálem, který už v B113/115 je.
Dal jsem tomu trochu štábní kultury, aby to schéma bylo čitelné a popsal vývody podle čísel pinů konektoru v původním magneťáku.
Tak tady to je.
- Přílohy
-
Ano, je to jen spínač - přemosťuje část obvodu korekce pro rychlost 19,05 cm/s. Při rychlosti 9,52 cm/s je zavřený a T-článek se zařadí do série se zbytkem korekčního obvodu. Tranzistor plave na výstupním napětí, což v celém rozsahu možných amplitud nijak nevadí.
Samozřejmě lze jeho přechod c-e nahradit obyčejným mechanickým kontaktem, to je ale v konstrukcích s elektronickými přepínači poněkud nepraktické.
A asi by šlo i oprásknout korekce z původního zapojení modulu S v B115, s těmi tranzistory se to nabízí, přece jen po nich požadujeme zisk na stejném kmitočtu o 24 dB nižší, než původně. Ale vazební odpor R5||(R6+R7) podstatně ovlivňuje horní časové konstanty (už po výměně R7 za 1k8 kvůli snížení zisku o 10 dB se charakteristika pro devatenáctku nevešla do předepsaného tolerančního pole a na devítku to dopadlo ještě hůř, přitom hodnoty ostatních součástek korekčního členu nešly lineárně přepočítat).
Určitě moje zapojení nejsou ideální, ale, když jsem stále vylepšoval a zpřesňoval, nechal jsem vyměňování součástek, když se začaly loupat plošňáky, ať nemusím leptat nové. To už obvykle stejně dál o moc vylepšit nešlo (a slyšitelný rozdíl žádný).
Ale, jestli si s tím chcete někdo pohrát aspoň v simulátoru, prosím.
Hlavně šlo o to, aby operák použitý v korekcích byl s dostatečně velkou rychlostí přeběhu, málo šumící, běžně dostupný, ať nemusím shánět nějaké AD nebo OP. To tehdy byl B082D, ale líp by posloužil NJM4580, k němu jsem se tehdy nedostal. Ten jsem používal až později do korekčních zesilovačů pro MM přenosky místo NE5532, je pinově kompatibilní.
A nejspíše by se osvědčil i do modulu S místo tranzistorů. I bez předzesilovače.
Pak už zbývá jen maličkost - případná indukce předmagnetizačního kmitočtu do snímacího kanálu zjištěná při funkci TAPE. Výrobci to obvykle řešili odlaďovačem buď hned na vstupu, častěji až za prvním stupněm.
Samozřejmě lze jeho přechod c-e nahradit obyčejným mechanickým kontaktem, to je ale v konstrukcích s elektronickými přepínači poněkud nepraktické.
A asi by šlo i oprásknout korekce z původního zapojení modulu S v B115, s těmi tranzistory se to nabízí, přece jen po nich požadujeme zisk na stejném kmitočtu o 24 dB nižší, než původně. Ale vazební odpor R5||(R6+R7) podstatně ovlivňuje horní časové konstanty (už po výměně R7 za 1k8 kvůli snížení zisku o 10 dB se charakteristika pro devatenáctku nevešla do předepsaného tolerančního pole a na devítku to dopadlo ještě hůř, přitom hodnoty ostatních součástek korekčního členu nešly lineárně přepočítat).
Určitě moje zapojení nejsou ideální, ale, když jsem stále vylepšoval a zpřesňoval, nechal jsem vyměňování součástek, když se začaly loupat plošňáky, ať nemusím leptat nové. To už obvykle stejně dál o moc vylepšit nešlo (a slyšitelný rozdíl žádný).
Ale, jestli si s tím chcete někdo pohrát aspoň v simulátoru, prosím.
Hlavně šlo o to, aby operák použitý v korekcích byl s dostatečně velkou rychlostí přeběhu, málo šumící, běžně dostupný, ať nemusím shánět nějaké AD nebo OP. To tehdy byl B082D, ale líp by posloužil NJM4580, k němu jsem se tehdy nedostal. Ten jsem používal až později do korekčních zesilovačů pro MM přenosky místo NE5532, je pinově kompatibilní.
A nejspíše by se osvědčil i do modulu S místo tranzistorů. I bez předzesilovače.
Pak už zbývá jen maličkost - případná indukce předmagnetizačního kmitočtu do snímacího kanálu zjištěná při funkci TAPE. Výrobci to obvykle řešili odlaďovačem buď hned na vstupu, častěji až za prvním stupněm.
Neměl jsem na mysli jeho účel, ale funkci. Jelikož na C a E je stejné napětí tak "netranzistoruje", funguje pouze jako dvě diody. Nejsem si jist, jestli i při vyšším kmitočtu a amplitudě zůstávají obě otevřené, zvlášť když každá z nich pracuje v dost rozdílných podmínkách. Ta simulace by mě docela zajímala.
Funguje to úplně stejně, jako v té B115 (T4 na modulu Z, T2 na modulu S, či T5 až T8, ty jsou pro signály ze snímacích zesilovačů vždy dva v sérii). Žádný z nich nemá na kolektoru stejnosměrné napětí.
Odporové děliče v bázích zajišťují jen to, aby při přivedení +24 V tranzistor spolehlivě otevřel i bez kolektorového napětí, ale tam, kde emitor "sedí" na nějakém potenciálu kladném vůči zemi, aby se na přechodu e-b neobjevilo větší napětí, než průrazné (tedy větší, než 6 V). V B115 se to týká tranzistorů T1, T2 na základní desce, ty spínají signál z modulu Z k záznamové hlavě.
V každém případě střídavé napětí na přechodu c-e má jen zlomek amplitudy výstupního signálu, takže tranzistor poslouchá jen to, teče-li přechodem b-e řídicí proud, nebo nic.
Odporové děliče v bázích zajišťují jen to, aby při přivedení +24 V tranzistor spolehlivě otevřel i bez kolektorového napětí, ale tam, kde emitor "sedí" na nějakém potenciálu kladném vůči zemi, aby se na přechodu e-b neobjevilo větší napětí, než průrazné (tedy větší, než 6 V). V B115 se to týká tranzistorů T1, T2 na základní desce, ty spínají signál z modulu Z k záznamové hlavě.
V každém případě střídavé napětí na přechodu c-e má jen zlomek amplitudy výstupního signálu, takže tranzistor poslouchá jen to, teče-li přechodem b-e řídicí proud, nebo nic.