Z hlediska tepla, jsou naše domy jen vytápěnými krabicemi, jejichž vnitřní prostor bývá různě rozčleněn příčkami a přepážkami. Teplo se v ní přesouvá z místa s vyšší teplotou do místa chladnějšího až, v ideálním případě, dojde k vyrovnání teplot.Termostatické ruční ventily na radiátorech mám trvale stažené na minimum a radiátory jsou v podstatě trvale studené. Na každém radiátoru jsou dálkově radiově odečítané měřáky.
Akorát vnější obvod té krabice bývá mohutnější. Většinou již i dodatečně opatřen tepelnou izolací, aby to teplíčko zevnitř neutíkalo tak rychle z krabice ven. To teplo, které unikne, je potřebné do krabice stále doplňovat, aby v ní neklesala teplota.
Proto, ať již někdo bydlí v garsonce paneláku, nebo v rodinném domku, úspory energií je nutno vyhodnocovat podle fakturačního měření dodavatele energie, který je společný pro dům. Nikoliv podle „dílků“ tzv. rozdělovačů topných nákladů na radiátorech. Ty dílky nic neříkají o skutečném množství spotřebovaného tepla. Je to jen pomůcka, k rozdělení dodavatelem účtovaného náměru tepla v domě. Přitom se předpokládá, že ve všech bytech bydlí lidé a byty si vytápí na obdobnou teplotu.
Je iluzorní myslet si, že dlouhodobým vypnutím radiátorů v bytě (místnosti), citelně klesne spotřeba tepla v celém domě. Ačkoliv, možná, bude takový uživatel bytu platit za teplo méně, ostatní za něj nakonec zaplatí o to více.
Druhý termodynamický zákon platí nezávisle na vypnutí radiátoru...