Ach ta nostalgie...
Moderátor: Moderátoři
Ať jsme přesnější: ten výsledek zase tak přesnou interpretací původního signálu nebyl, ale blížilo se to původním čtyřem kanálům a poslouchat se to dalo. Hodně záleželo na tom, jakou péči výrobce věnoval předzpracování signálů, než se dostaly do kodéru. Bylo především nutné zabránit tomu, aby dekodér nezanášel do výsledku falešnou směrovou informaci, jinak řečeno - ty čtyři diskrétní signály upravit tak, aby ty jejich vzájemné fázové vztahy, s nimiž si dekodéry SQ (ale i QS) nedokázaly poradit, se v zakódovaném signálu vyskytovaly co nejméně.ransom píše:...Systém SQ používal skutečný čtyřkanálový prostorový zvuk zakódovaný do dvou stereofonních kanálů, takže se dal vyrýt do vinylové desky. Dekodér z nich - po sejmutí klasickou stereofonní přenoskou a předzesílení obyčejným RIAA předzesilovačem - vypreparoval původní čtyři kanály...
Ale i o tom jsme se tu už bavili. A tady taky.
Pokud jde o ty různé odporové matice pro pseudo-kvadro, nebo 3D-zvuk, či jak se tomu kde říkalo, tak to zkoušela i Tesla u monofonních lampových hudebních skříní Jubilant (1101A), Viola (1105A) či Copélia (1107A). Když došlo na stereofonní přístroje, tak těch se vyrojila spousta po celé Evropě, z těch nejmenovaných například Unitra v modelu Mercury DSH303, tam tomu říkali "ambiofonie". Obsahovaly to kombajny od Grundigů, Telefunkenů Blaupunktů a dalších, zapojení bylo jednoduché, levné, kdo si chtěl ty dvě bedny přikoupit, mohl.
Sice si uživatel mohl navolit jakkoli efektní zvuk, skutečné kvadrofonie si ale neužil.
Tak jako tak: vítězné tažení kvadrofonie světem se nějak nekonalo.
Vida, konečně pádný argument pro monogamii! Máme jen jeden orgán...
V mém chápání a podle mojí zkušenosti funguje prostorové vnímání komplikovaněji, než aby na něj stačilo několik kanálů. Zvuk zezadu nebo shora získává kromě různé intenzity a fáze ještě různé zabarvení podle směru, dané tvarem ušního boltce. Pro přesnou lokalizaci je nutný pohyb hlavou a vyhodnocení jemných změn. Proto zvířata při zaměřování zvuku pohybují ušima.
Dovedu nějak lokalizovat zdroj zvuku ve známém prostoru, který má dozvuk a odrazy. Na základě zkušenosti - ten prostor už mám sluchem namapovaný a jeho akustiku potvrzenou vizuálním vjemem. Dovedu jakž takž lokalizovat zdroj známého zvuku venku (skřivánka na obloze). Taky na základě zkušenosti. Ale vždycky s notnou dávkou nejistoty, pokud při tom nemůžu kroutit hlavou. Vleže venku na lehátku se zavřenýma očima nevím určitě, jestli mám bedny na stereo postavené proti nohám nebo za hlavou.
Taky jsem samozřejmě musel vyzkoušet prostorový zvuk, když přišel. Po půl roce jsem usoudil, že mi nic neříká. Právě tak nehledám dokonalou lokalizaci u sterea. Je zajímavá, ale umělá. S reálnou muzikou nemá nic do činění. Doma se navíc k uměle vytvořené iluzi prostoru, která je v nahrávce, přimíchají odrazy a dozvuky vlastního prostoru...
Doma mám sluchátka s naprosto perfektní lokalizací. Je to zábavné. Ale když si na chatě nebo na cestách nasadím levná sluchátka slušně hrající, ale bez tohohle bonusu, nijak mi to nechybí.
V mém chápání a podle mojí zkušenosti funguje prostorové vnímání komplikovaněji, než aby na něj stačilo několik kanálů. Zvuk zezadu nebo shora získává kromě různé intenzity a fáze ještě různé zabarvení podle směru, dané tvarem ušního boltce. Pro přesnou lokalizaci je nutný pohyb hlavou a vyhodnocení jemných změn. Proto zvířata při zaměřování zvuku pohybují ušima.
Dovedu nějak lokalizovat zdroj zvuku ve známém prostoru, který má dozvuk a odrazy. Na základě zkušenosti - ten prostor už mám sluchem namapovaný a jeho akustiku potvrzenou vizuálním vjemem. Dovedu jakž takž lokalizovat zdroj známého zvuku venku (skřivánka na obloze). Taky na základě zkušenosti. Ale vždycky s notnou dávkou nejistoty, pokud při tom nemůžu kroutit hlavou. Vleže venku na lehátku se zavřenýma očima nevím určitě, jestli mám bedny na stereo postavené proti nohám nebo za hlavou.
Taky jsem samozřejmě musel vyzkoušet prostorový zvuk, když přišel. Po půl roce jsem usoudil, že mi nic neříká. Právě tak nehledám dokonalou lokalizaci u sterea. Je zajímavá, ale umělá. S reálnou muzikou nemá nic do činění. Doma se navíc k uměle vytvořené iluzi prostoru, která je v nahrávce, přimíchají odrazy a dozvuky vlastního prostoru...
Doma mám sluchátka s naprosto perfektní lokalizací. Je to zábavné. Ale když si na chatě nebo na cestách nasadím levná sluchátka slušně hrající, ale bez tohohle bonusu, nijak mi to nechybí.
Po několika zánětech středního ucha v dětství, cestách letadlem, prodělaných rýmách - zvlášť těch silnějších, co se "vrazí do hlavy", provázených zánětem v Eustachově trubici stejně slyšíš na každý ucho jinak. Zvláště majitelům drahých "Dual Mono" doporučuji, aby si přepli na mono, nebo použili kvalitní mono nahrávku, předpisově si sedli a pak si zakrývali střídavě levé a pravé ucho -budou se divit, jak rozdílné věci uslyší. Jeden takový mne už po provedení testu domu nezve
Tak dual mono má význam v tom, že se mezi koncáky nedistribuuje přeslech po napájení. Protože ten přeslech je zkreslený. A hlavně nedělá zemní smyčky.
Stejný pokus se dá udělat se sluchátky vyšší třídy, pokud mají párované měniče. Ideálně spojit oba systémy paralelně. Nerozostřené mono přesně uprostřed v celém spektru neuslyší prakticky nikdo. Ale jen málokdo to přizná.
Přitom nic z toho nemusí člověku radost z kvalitního poslechu kazit. Mladší kolega je na jedno ucho téměř hluchej, na druhým má permanentní tinitus. Přesto rozezná špatnou reprodukci od dobrý. Dokonce je háklivej na určitý druhy zkreslení a pazvuků a zaregistruje je někdy rychleji než já. Asi že mu s tím tinitem interferujou.
Stejný pokus se dá udělat se sluchátky vyšší třídy, pokud mají párované měniče. Ideálně spojit oba systémy paralelně. Nerozostřené mono přesně uprostřed v celém spektru neuslyší prakticky nikdo. Ale jen málokdo to přizná.
Přitom nic z toho nemusí člověku radost z kvalitního poslechu kazit. Mladší kolega je na jedno ucho téměř hluchej, na druhým má permanentní tinitus. Přesto rozezná špatnou reprodukci od dobrý. Dokonce je háklivej na určitý druhy zkreslení a pazvuků a zaregistruje je někdy rychleji než já. Asi že mu s tím tinitem interferujou.
Těch Q desek (myšleno LP) nebylo zas moc, za ta léta mně jich prošlo
gramofonem stovky ba i víc, kvadrofonní byla jediná: Frumpy - By the way (1972)
SQ recording compatible in QUAD or stereo
dnes dokonale polozapomenutá věc, sběratelská raritka první třídy, jo...
Ambiofonie v receiveru Merkury ano pamatuji, řízená tahovým potencákem
byla.
gramofonem stovky ba i víc, kvadrofonní byla jediná: Frumpy - By the way (1972)
SQ recording compatible in QUAD or stereo
dnes dokonale polozapomenutá věc, sběratelská raritka první třídy, jo...
Ambiofonie v receiveru Merkury ano pamatuji, řízená tahovým potencákem
byla.
Co se může pokazit to se taky pokazí. Co se nemůže pokazit to se pokazí taky. (Murphy)
"vítězné tažení kvadrofonie?! & dva sluchové orgány?!" - kvadro ovšem neznamená, že bychom měli mít čtyři uši. Podstatu přínosu kvadrofonie autor vyložil v knize "Přiručka techniky hifi" (1983). Znělo to docela logicky. Jestli bude doma k nalezení, pár řádek bych z ní ocitoval.
Je to jako s propagováním širokoúhlých televizorů - argumentuje se, že máme dvě oči. Díky nim ovšem nevidíme "širokoúhle", nýbrž stereoskopicky (prostorově).
Je to jako s propagováním širokoúhlých televizorů - argumentuje se, že máme dvě oči. Díky nim ovšem nevidíme "širokoúhle", nýbrž stereoskopicky (prostorově).
- radioelectrum
- Příspěvky: 2055
- Registrován: 11 lis 2011, 01:00
- Bydliště: Oslavany
- Kontaktovat uživatele:
- josef_novak
- Příspěvky: 685
- Registrován: 06 kvě 2017, 02:00