Předpoklad pro sinus je co nejvyšší Q obvodu, což při buzení ze zdroje konstantního proudu nějak nefunguje, protože vnitřní impedance zdroje se přičítá k sériovému odporu, je s ním v sérii, Q tedy klesne do velmi malých hodnot. Rozdíl okamžitých hodnot napětí průběhů na LC obvodu a budicího signálu se musí projevit na odebíraném proudu a tedy na úbytku na vnitřním odporu zdroje.
Nezapomínej, že rozpojený sériový rezonanční obvod nerezonuje.
I když změnou vnitřního odporu zdroje můžeš měnit Q, počítej při buzení obdélníkovými impulsy s tím, že s klesajícím Q se průběh proudu vinutím bude podobat sinusovce čím dál, tím méně.
To už bych se raději zabýval paralelním rezonančním obvodem a buzením do odbočky (vinutí nebo kapacitního děliče), něco, jako mazací oscilátory používané v magnetofonech - Q obvodu zůstalo vysoké, takže průběh sinusovky velmi čistý (i v jednočinném zapojení málo sudých harmonických).
Snizeni napeti na L pri konst. proudu v seriovem rez. obvodu
Moderátor: Moderátoři
Řešit rezonanční obvod s trafem, když není jasné, co je na jeho sekundáru, dost dobře nejde. Třeba ohřev co jsem dělala strojařům má výkonovou část zapojenou také jako sériový rezonanční obvod s trafem, ale magnetizační indukčnost toho trafa prakticky nemá na rezonanční frekvenci vliv. V sekundáru trafa je totiž zapojený ohřívaný vzorek a jeho indukčnost je i po přetransformování mnohem menší než magnetizační indukčnost trafa. Takže rezonanční kmitočet je určený kapacitou kondenzátoru v sérii s primárem trafa a parametry vzorku. Když je vzorek tenký a dlouhý, má velkou indukčnost a tak je frekvence nízká. Když je hodně dlouhý, je potřeba zmenšit kapacitu kondenzátoru, protože měnič umí dolaďovat rezonanci jen v pásmu 50-70kHz. Naopak když je vzorek tlustý a krátký, je rezonanční frekvence vysoká a kapacita musí být větší. Takže je potřeba řešit rezonanční obvod jako celek i se zátěží trafa.
Da se rict, ze je to aplikace na dost podobnem principu. Taky jsem delal nejake pokusy s ind. ohrevem. Chapu, ze indukcnost primaru je jina se zatezi a bez ni, ale kazdopadne nejaka vysledna indukcnost je a spolu s kondikem to ma rezonancni frekvenci. Myslim, ze momentalne neni dulezite co je na sekundaru, protoze to je v mem pripade vzdy v nejake rezonancni frekvenci, takze bych neuhybal od hlavniho smeru diskuze a to je zmena napeti na L, pri stejnem proudu a hodnote budiciho napeti (samozrejme sirka pulzu se podle potreby meni). Na cem zavisi Q celeho obvodu, nebo treba jen L? Pokud se nepletu, tak podle teorie je napeti na L a C Qx vetsi nez budici ne?
To chapu. A jak bys to resila, kdybys chtela jit do vetsiho vykonu, tzn, ze by se ti zvysovalo napeti na primaru....nemuzes jit do nekonecna (ja taky ne), v tvem pripade do nejake mezni hodnoty izolace, napr do 1500V. Taky bys pak resila, jak dosahnout napr pri stejnem mezim napeti na primaru dvojnasobny proud (i vykon).
Ani s výkonem nemůžu jít do nekonečna a konstrukčně je v mém případě ten výkon omezen někde tam, kde je omezené i to napětí, takže netřeba ho snižovat. Jinak než snížením frekvence by se výkon asi zvednout nedal (bez zvětšení napětí). Nebo snížením převodu trafa za cenu nárůstu proudu střídačem, ale pak ta cena.
A proc pouzivas seriovy rezonancni obvod? Neni vhodnejsi pro indukcni ohrev spis paralelni, aby byla nejvetsi ucinnost? Nemam s tim takove zkusenosti, ale pripada mi to logictejsi...Andrea píše:Snížením frekvence klesne induktivní složka impedance zátěže (toho ohřívaného vzorku), tudíž na něm bude při stejném proudu menší napětí a tedy i menší napětí na primáru trafa.
Já jsem nestavěla indukční ohřev ale vysokofrekvenční odporový ohřev. Původní koncepce byla paralelní rezonanční obvod, ten se ale nedá budit zdrojem napětí a navíc mizerná jakost znesnadňovala detekci rezonance. A když u paralelního rez. obvodu ujedeš mimo rezonanci, tak proud letí nahoru, kdežto u sériového je ujetí z rezonance bezpečné, proud klesá. Prostě se v tom konkrétním případě víc osvědčil sériový rezonanční obvod, i když má také své mouchy.