Zdravim, poradíte mi který kabel cinch je nejlepší na propojení s grafickým EQ a stereo receiverem? do 300Kč
1 http://www.hifionline.cz/kabely/cinch-k ... kabel-rca/
2 http://hifimarket.cz/shop/detail.asp?product=36750
3 http://www.mall.cz/elektro-cinch-kabely ... =433033001
Audio kabel, jaký použít?
Moderátor: Moderátoři
-
Philip_Fry
- Příspěvky: 1538
- Registrován: 01 zář 2010, 02:00
- Bydliště: Trutnov
-
Philip_Fry
- Příspěvky: 1538
- Registrován: 01 zář 2010, 02:00
- Bydliště: Trutnov
-
Philip_Fry
- Příspěvky: 1538
- Registrován: 01 zář 2010, 02:00
- Bydliště: Trutnov
Jo jo, REAN je čína od Neutriku, v aparátu kde s nima velice často manipuluješ, bych je nechtěl, ale na doma, kde to zapojíš a nesáhneš na to, jak je rok dlouhej vydrží "věčně" 
.
S kabelem má Philip_Fry pravdu, hodil jsem ten mikrofonní jen pro ilustraci, protože z něj i ty CINCH propojky dělám. Mám totiž v práci kus kabelu a nejběžnější konektory v zásobě "pro strejčka příhodu".
EDIT: tady je ukázka opravdu profi konektoru CINCH.
.S kabelem má Philip_Fry pravdu, hodil jsem ten mikrofonní jen pro ilustraci, protože z něj i ty CINCH propojky dělám. Mám totiž v práci kus kabelu a nejběžnější konektory v zásobě "pro strejčka příhodu".
EDIT: tady je ukázka opravdu profi konektoru CINCH.
...A máte to zapojené v zásuvce?
-
Philip_Fry
- Příspěvky: 1538
- Registrován: 01 zář 2010, 02:00
- Bydliště: Trutnov
Stejně ale je mi někdy strašně líto těch hifistů a hi-enďáků, kteří si kupují kabely z OFC mědi pro pevné basy s konektory ze 24 karátového zlata pro průzračné středy a ti patlalové v nahrávacím studiu jim to úsilí o dokonalý zvuk ku*věj tím, že mikrofony zapojujou do pultu obyčeným symetrickým Taskerem za 20Kč / metr s obyčejnými poniklovanými Neutrik XLR na koncích po 100Kč za kus 
A ti hnusní zvukaři ani nemají kabel stíněný třemi vrstvami kaptonové fólie + opletení z čistého stříbra a jádro z unikátní slitiny stříbra a zlata . Zdroj zde.
A ještě si dovolují používat takový zlo, jako např. ekvalizér.
. Zdroj zde.A ještě si dovolují používat takový zlo, jako např. ekvalizér.
...A máte to zapojené v zásuvce?
Tzv. highendové propojovací kabely jsou velmi diskutabilní záležitost, stejně tak jejich skutečný přínos na kvalitu zvuku. Většinou jde o pouhé reklamní triky. Mám takových pár zásad ohledně kabelů.
1. Kabel od mikrofonu k předzesilovači nebo z výstupu gramofonu k RIAA předzesilovači by měl být co nejkratší, kvalitně stíněný a měl by mít malou kapacitu mezi živým vodičem a stíněním.
2. Kabel SCART musí mít vnitřní stíněné koaxiální kablíky pro signály R, G, B, kompozitní video vstup i výstup. Kabely se společným stíněním degradují obraz (zejména moaré) i zvuk (pronikání brumu z vertikálu do zvuku apod.)
3. Kabely k reproduktorům musí mít dostatečný průřez a stejnou délku. Nebude slyšitelného rozdílu mezi elektro dvojlinkou určitého průřezu a reprokabelem stejného průřezu z bezkyslíkaté mědi (on ten sekundár výstupáku v zesilovači ani kmitačka repráku z bezkyslíkaté mědi také není
). Vliv biwiringu je malý, biamping význam má, protože lze ke každému reproduktoru zvolit optimální zesilovač.
4. Zásadním problémem dodávaných tenkých kablíků k audiokomponentům je nedostatečné stínění, mnohdy je to skutečně jen pár drátků. Při náhradě kvalitní stíněnou dvojlinkou, např. Tasker, nebude při délce cca do 2m slyšitelný rozdíl mezi ní a kabelem za několik tisíc. Výrobci se chlubí zanedbatelným odporem svých předražených kabelů, za to v přístroji (tedy v sérii s kabelem) bývá hned na vstupu často nějaký odpor, že ?
5. Konektory musí mít kontaktní plochy z téhož materiálu jako je konektor v přístroji. Tedy zlato na zlato, nikl na nikl.
Takže asi takhle: Na spoje náchylné k nakmitání brumu a kde je třeba malá kapacita (gramofon-RIAA preamp) použít koaxiál RG62 (dielektrikum vzduch), jinam silnější stíněnou dvoulinku Tasker a kabely vyrobit doma.
Jinak mě velmi udivuje že se ustoupilo od tak praktické věci jako DIN konektory. Vyrábí se sice dál a jdou běžně koupit, ale do nových zařízení se dávno neosazují. Přitom tam stačila jediná šňůra pro oboustranné stereo propojení (např. tuner-magnetofon), jiná nezáměnná šňůra umožnila propojení např. VHS-TV, video i audiosignál dohromady, jiné opět nezáměnné konektory se daly použít pro reproduktory, napájení, ovládání....... Jediná šňůra umožnila spolehlivé kompletní propojení a nezáměnnost konektorů (např. pro audio a video) zajistila omyluvzdornost i při zapojování naprostým laikem. Dnes na zpravidla totéž potřebujeme celou skupinu konektorů CINCH, které jsou sice označené, ale nezáměnné nejsou. Skupina CINCH kabelů mezi dvěma přístroji vytváří zemní smyčky, zatímco DIN kabel měl jednu společnou zem pro všechny signály. Přechod od této celkem vyspělé technologie na v podstatě stíněné banánky CINCH je spíše cestou zpátky na stromy.
1. Kabel od mikrofonu k předzesilovači nebo z výstupu gramofonu k RIAA předzesilovači by měl být co nejkratší, kvalitně stíněný a měl by mít malou kapacitu mezi živým vodičem a stíněním.
2. Kabel SCART musí mít vnitřní stíněné koaxiální kablíky pro signály R, G, B, kompozitní video vstup i výstup. Kabely se společným stíněním degradují obraz (zejména moaré) i zvuk (pronikání brumu z vertikálu do zvuku apod.)
3. Kabely k reproduktorům musí mít dostatečný průřez a stejnou délku. Nebude slyšitelného rozdílu mezi elektro dvojlinkou určitého průřezu a reprokabelem stejného průřezu z bezkyslíkaté mědi (on ten sekundár výstupáku v zesilovači ani kmitačka repráku z bezkyslíkaté mědi také není
). Vliv biwiringu je malý, biamping význam má, protože lze ke každému reproduktoru zvolit optimální zesilovač.4. Zásadním problémem dodávaných tenkých kablíků k audiokomponentům je nedostatečné stínění, mnohdy je to skutečně jen pár drátků. Při náhradě kvalitní stíněnou dvojlinkou, např. Tasker, nebude při délce cca do 2m slyšitelný rozdíl mezi ní a kabelem za několik tisíc. Výrobci se chlubí zanedbatelným odporem svých předražených kabelů, za to v přístroji (tedy v sérii s kabelem) bývá hned na vstupu často nějaký odpor, že
?5. Konektory musí mít kontaktní plochy z téhož materiálu jako je konektor v přístroji. Tedy zlato na zlato, nikl na nikl.
Takže asi takhle: Na spoje náchylné k nakmitání brumu a kde je třeba malá kapacita (gramofon-RIAA preamp) použít koaxiál RG62 (dielektrikum vzduch), jinam silnější stíněnou dvoulinku Tasker a kabely vyrobit doma.
Jinak mě velmi udivuje že se ustoupilo od tak praktické věci jako DIN konektory. Vyrábí se sice dál a jdou běžně koupit, ale do nových zařízení se dávno neosazují. Přitom tam stačila jediná šňůra pro oboustranné stereo propojení (např. tuner-magnetofon), jiná nezáměnná šňůra umožnila propojení např. VHS-TV, video i audiosignál dohromady, jiné opět nezáměnné konektory se daly použít pro reproduktory, napájení, ovládání....... Jediná šňůra umožnila spolehlivé kompletní propojení a nezáměnnost konektorů (např. pro audio a video) zajistila omyluvzdornost i při zapojování naprostým laikem. Dnes na zpravidla totéž potřebujeme celou skupinu konektorů CINCH, které jsou sice označené, ale nezáměnné nejsou. Skupina CINCH kabelů mezi dvěma přístroji vytváří zemní smyčky, zatímco DIN kabel měl jednu společnou zem pro všechny signály. Přechod od této celkem vyspělé technologie na v podstatě stíněné banánky CINCH je spíše cestou zpátky na stromy.
Dratak: to odpovídá i mým zkušenostem a zkusím to doplnit.
Kabel vybírám především s požadavkem, aby v podmínkách sestavy zařízení nebyl jeho vliv znát (teď nehovořím o jeho pozitvním vlivu, jako že bez kabelu to hrát nebude).
Jestli totiž bude mít kablík odpor žil desetinu ohmu nebo deset ohmů, linkový vstup o převážně reálné impedanci 20k a vyšší žádný z těchto odporů "nepocítí". Jistě, k reproduktorům neškodí větší průřez, aby bylo možné použít delší kabel při jeho ještě akceptovatelném odporu. Ale i to lze s normální dvojlinkou bez zázračných přívlastků.
V dalších aplikacích nejde ani tak o to, jaký má kabel odpor, ale jakou má kapacitu - a tu lze ovlivnit jeho délkou. Vstup předzesilovače RIAA nebudu připojovat dvoumetrovou šňůrou, když vím, že má kapacitu jádra proti stínění nějakých 60pF na metr a výrobce přenosky doporučuje jen 100pF a z nich prvních 20-30pF se přitom nasbíralo už v raménku....
No a co k DIN-konektorům? Máš pravdu, jde o značně blbuvzdornou záležitost, jen nějak norma poněkud pokulhávala za vývojem technologií (logicky - proč by někdo normalizoval konektor DIN pro připojení kvadrofonního dekodéru v době, kdy evropští výrobci netušili, že jednou něco takového přijde, natož, že to zase stejně rychle odejde?)... SCART také nebyl vymyšlený zle, jen se s ním trefuj v těsné polici do konektoru v zadní stěně VCR nebo settopboxu, které nemůžeš vytáhnout, aby ti nevypadl ten druhý, co už tam je...
V každém případě cinch RCA se rozšířil po těch největších světových trzích (těmi Evropa nikdy nebyla), podobně jako u analogového videa systém VHS převálcoval ty lepší, a to hlavně kvůli ceně. Navíc někdo dává přednost variabilnímu použití i za cenu občasných potíží s chybně zapojenými kabely.
Nás se tehdy to soupeření nekompatibilních systémů nějak netýkalo, dokud jsme se nedostali k nějakému dálněvýchodnímu přístroji s dost svérázně dobastleným DIN-konektorem už od výrobce, nebo vůbec bez DIN-konektoru. My jsme si ty adaptéry prostě vyrobili sami...
Takže nadšení pro stříbřené a zlacené konektory a bezkyslíkatou speciálně splétanou měď a pro stínění z nevodivého, zato křížově polymerovaného butylacetátu, či jako jsem to někde četl, nesdílím a nesleduji to. Byly doby, kdy jsem se tím bavil, byly doby, kdy jsem se snažil o nějakou tu osvětu, ale, když za tu blbost chce někdo platit, je to jeho věc. Za blbost se konečně platí vždycky, takže je spíše podstatné, aby to zaplatil jen ten blbý...
Kabel vybírám především s požadavkem, aby v podmínkách sestavy zařízení nebyl jeho vliv znát (teď nehovořím o jeho pozitvním vlivu, jako že bez kabelu to hrát nebude).
Jestli totiž bude mít kablík odpor žil desetinu ohmu nebo deset ohmů, linkový vstup o převážně reálné impedanci 20k a vyšší žádný z těchto odporů "nepocítí". Jistě, k reproduktorům neškodí větší průřez, aby bylo možné použít delší kabel při jeho ještě akceptovatelném odporu. Ale i to lze s normální dvojlinkou bez zázračných přívlastků.
V dalších aplikacích nejde ani tak o to, jaký má kabel odpor, ale jakou má kapacitu - a tu lze ovlivnit jeho délkou. Vstup předzesilovače RIAA nebudu připojovat dvoumetrovou šňůrou, když vím, že má kapacitu jádra proti stínění nějakých 60pF na metr a výrobce přenosky doporučuje jen 100pF a z nich prvních 20-30pF se přitom nasbíralo už v raménku....
No a co k DIN-konektorům? Máš pravdu, jde o značně blbuvzdornou záležitost, jen nějak norma poněkud pokulhávala za vývojem technologií (logicky - proč by někdo normalizoval konektor DIN pro připojení kvadrofonního dekodéru v době, kdy evropští výrobci netušili, že jednou něco takového přijde, natož, že to zase stejně rychle odejde?)... SCART také nebyl vymyšlený zle, jen se s ním trefuj v těsné polici do konektoru v zadní stěně VCR nebo settopboxu, které nemůžeš vytáhnout, aby ti nevypadl ten druhý, co už tam je...
V každém případě cinch RCA se rozšířil po těch největších světových trzích (těmi Evropa nikdy nebyla), podobně jako u analogového videa systém VHS převálcoval ty lepší, a to hlavně kvůli ceně. Navíc někdo dává přednost variabilnímu použití i za cenu občasných potíží s chybně zapojenými kabely.
Nás se tehdy to soupeření nekompatibilních systémů nějak netýkalo, dokud jsme se nedostali k nějakému dálněvýchodnímu přístroji s dost svérázně dobastleným DIN-konektorem už od výrobce, nebo vůbec bez DIN-konektoru. My jsme si ty adaptéry prostě vyrobili sami...
Takže nadšení pro stříbřené a zlacené konektory a bezkyslíkatou speciálně splétanou měď a pro stínění z nevodivého, zato křížově polymerovaného butylacetátu, či jako jsem to někde četl, nesdílím a nesleduji to. Byly doby, kdy jsem se tím bavil, byly doby, kdy jsem se snažil o nějakou tu osvětu, ale, když za tu blbost chce někdo platit, je to jeho věc. Za blbost se konečně platí vždycky, takže je spíše podstatné, aby to zaplatil jen ten blbý...