EKKAR píše:Mám pravděpodobně ty samý - a jsou VSKUTKU ocelový, jen s Cu povlakem (asi galvan) - kvůli povrchový ochraně proti rzi a lepšímu kontaktu. Pájení by to asi sice vydrželo, ale já jsem to zalisoval - zatím (už asi 5 let) to drží a startovat s tím jde dost dobře.
Jenom pro zajímavost setkal jsem se i s "měděným koaxem " který se udržel na magnetu .Bílá isolace a stínění staniol.
Teď mě tady asi všichni sežerete, ale já pocházím z rodiny kde jsem byl od mala veden šetřit a dělat z toho co je po ruce.
Na drahé pájecí kapaliny bych se vykašlal. Na tyto případy když něco nechce chytit používám HCl, se kterou mi zatím chytlo všechno. Podobné svorky mám také a přípájel jsem je oškrábáním té rádoby měděné vrstvy. Pravda, že jsem si dal předem nahřát klempířskou pájku než jsem si připravil kabely. Jestli bych se mohl ale vyjádřit k tomu lisování, tak zrovna před měsícem jsem měl skušenost se startovacími kabely právě jak píše EKKAR. Oholený kus kabelu ohnutý podél izolace a zalisované. Můžu být rád, že jsem ty kabely zrovna potřeboval doma a nestalo se mi to na cestě. Kabely se samozdřejmě přimo ve spojich začaly hřát a oholené lanko se zatavilo do izolace, tudiž kontakt veškerý žádný.
Teslatron - já hovořím o kabelu s průřezem lankového jádra 10-16mm2 Cu - ne o čínské "rádobystartovací" tkaničce s průřezem 1,5mm2, zalité ale v centimetr tlusté silikonové izolaci. O té nemá v souvislosti se startováním vůbec cenu mluvit...
Nasliněný prst na svorkovnici domovního rozvaděče: Jó, paninko, máte tam ty Voltíky všecky...
Eleman píše:Dá se to v pohodě pájet s kvalitním, nebo agresivnějším tavidlem (můžeš použít i např. pájecí kapalinu na nerez, nebo přímo chlorid zinečnatý - oplach nutný!!! jinak se ti to časem rozpadne). Samozřejmostí je dobré prohřátí.
Ahoj, oplachuje sa to predpokladám až po pájení, jo ?
Člověk se celý život učí jenom proto, aby ve stáří všechno zapomněl.
„Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“ J. Werich
