Dovol mi nesouhlasit: paradoxně "to zajímavé" bylo v tom, že jsme se museli naučit vymyslet a stavět obvody a celé přístroje z toho, co se sehnalo, a na základě informací, které nám nikdo na stříbrném tácku pod nos nestrčil. A že vznikla spousta zajímavých a dodnes funkčních konstrukcí, to je prostě fakt. Literatura vycházela s několikaletým zpožděním, jen v AR, RK a ST ten skluz byl podstatně menší.Adolfik píše:jenomže za Vaší doby nebylo toho tolik zajímavého k dělání jako dnes
Ale nejspíš proto, že snad všechno se dlouhá léta řešilo analogově (rozhlas, televize, záznam zvuku a později i obrazu) a z diskrétních součástek, tedy elektronek a jednotlivých tranzistorů, museli jsme zvládnout zákonitosti těchto zapojení.
Proto pro mne nebyl problém vyhledat si charakteristiky tranzistoru, které zhruba odpovídají tomu teoretickému uvedenému v zadání. Proto nebyl problém zvolit si nějaký pracovní proud tím tranzistorem - z charakteristiky jsem vyčetl, že pro tento proud potřebuje tranzistor mít na G zápornější napětí, než na S, a o kolik. Ze zvoleného pracovního proudu a takto zjištěného předpětí mi vyšel odpor mezi source a zemí, na kterém vznikne právě takový úbytek napětí.
Další už je záležitost logiky - jestli má tranzistor něco střídavého zesilovat, musí mít na drainu takové napětí, aby se mohlo souměrně kolem této klidové hodnoty měnit na obě strany.
Souhlasím, asi to nevysvětlím úplně polopatisticky, protože přímo vidím, co se v obvodu děje, rozuměj - umím si to představit.
Jen jsem se snažil začít návrh součástek v obvodu třeba i s tím, že ten postup použiješ celý, ale že přitom přijdeš na to, jak postupovat dál - už toho mnoho potřeba není.
Také jsem se musel naučit spočítat napětí na vychylovacích destičkách nebo proud vychylovacími cívkami pro určitý úhel vychýlení paprsku v obrazovce, ačkoli jsem si slíbil, že obrazovky nikdy vyrábět nebudu, a také jsem ten slib dodržel...