Do dnešní doby mám ve slušném stavu magnetofon B113, který jsem koupil v 1981, nebo 1982, nejsem si už úplně jistý. Vím ale, že to bylo přesně v té době, kdy se rozjížděl právě projekt HiFi magnetofonu, který jsem popsal výše. Tudíž nezařadil jsem se mezi kolektiv nadšených stavitelů.
Když se tady vzpomínají tvrzené hlavy ANH, tak v době nákupu mého B113 ještě o těchto hlavách nebyla zmínka. Zhruba po třech letech provozu jsem zavezl magnetofon do servisu v Gottwaldově a tyto nové hlavy tam byly nainstalovány a jsou v magnetofonu dodnes.
B113 hrál hodně často, nahráno okolo stovky ks pásků. Často jsem magneťák vozil k nahrávání z gramofonu u kamarádů apod. Postupem času jsem do B113 instaloval na spodní kryt dva malé, ploché reproduktory, abych mohl ihned při nahrávání na cizím místě udělat jakous takous zvukovou kontrolu nahrávky. Přepínač, či vypínač těchto přídavných repro je umístěný ve výklenku krytu. Druhý vypínač slouží k vypnutí motoru, tehdy jsem magnetofon využíval i jako pouhý zesilovač.
Myslím, že ještě před dokončením "vývoje" a objevení se prvních prototypů B113-115 jsem o pár let dříve viděl v Brně na nějaké HiFi výstavě třírychlostní, třímotorový plně elektronicky řízený a ovládaný reel-to-reel tapedeck s označením B83, pochopitelně z Přelouče. Hřídel hlavního mnohapólového motoru s elektronicky řízenými otáčkami byl přímo tónovou hřídelí, o převíjecích motorech tam nic nepsali, asi něco upraveného ze ždímačky :-)Jinak střízlivý design, zahraniční ručkové měřáky doplněné červenými LED pro indikaci špiček, přepínání Fe/Cr/Pro-studio, Dolby B, cívky max. 22,5cm. Hrát jsem to neslyšel, jen se to točilo a občas to někdo ze stánku přepnul na převíjení, aby bylo vidět, jakým fofrem stroj převíjí a i brzdí, až jsem se bál o pásek.
V příloze jeden prototyp co asi nespatřil světlo, vzdálený příbuzný B73. O sádrovém vehiklu Tesla B135 se rozepisovat nebudu, všichni znají, je vyobrazen na str.2 tohoto vlákna.
Áno áno, to jest on. Čuměl jsem na něj tak dlouho, že už jsem byl asi podezřelý, že to chci ukrást, tak jsem raději zmizel. Bylo to někdy na přelomu 70. a 80. let a ve stánku Elektroniky Praha vystavovali věci, z nichž zůstával rozum stát, alespoň laikům. Co bylo ale na stánku Elektroniky Praha nejzajímavější, tak asi to, že ještě tenkrát /cca 1978-80, fakt už přesně nevím/ vystavovali údajně pořád vyráběný koncák TW200 Stereo /mám ho ve sbírce, perfektně funkční, díky Danhardovi původně restaurován s originálními vybíranými koncáky RCA 2N3055, ale kvůli spolehlivosti později vyměněné za KD3773 se smazaným původním potiskem. Ty byly poté vzhledově zakamuflovány dokonalým sítotiskovým potiskem RCA 2N3055.
No a pak jsem tam spatřil naprostou pecku na tu dobu, v Elektronice vyvinutý a funkční prototyp koncáku 2x250W/8ohm /hrálo se tam přes dva kusy tohoto zázraku/, který měl na předním panelu decentní záslepku, místo níž šel do kolejnic a řadového konektoru vložit samostatně dokoupitelný modul s šesti uni asymetrickými vstupy od mikrofonu po linku a to s přebuditelností 20dB, regulační rozsah gainu každého vstupu 60dB zvládnutelný jedním poťákem, což jsem do té doby nikde a u nikoho neviděl. Jinak výbava na tu dobu standardní, každý vstup korekce basy, středy, výšky +/-12dB, otočný pot hlasitosti a vstupní konektor Jack 6,3 nad regulátorem gainu, jako to mívaly starší mixpulty Peavey, vše ovšem miniaturizováno-tedy zřejmě šlo o přístroj vyvinutý hlavně pro muzikanty, ačkoliv to parametrově vysoko překračovalo požadavky DIN45500. Zarazil mě tenkrát akorát údaj THD, který byl u samotného koncáku udáván POD 0,1%, ale s vloženou mixčástí už 1,5% na dolním konci ak. pásma.
Když uvážíme, které to byly roky, tak TESLA už tehdy byla s vývojem minimálně 25 let pozadu za světem.
Zaujalo mě právě to vtipné řešení - kdo potřeboval jen koncák, koupil koncák se záslepkou, kdo výkonný zesilovač s malým mixem pro barovou kapelu, dokoupil mix-vložku.
100V výstup jako pozdější idiotsky řešené nástrojové zesilovače /speciální nástrojový zesilovač typu STUDIOSOLO130 a měl 100V výstup-🤐 proč, vy vrábelský hovada?/ to nemělo, pouze 8 ohm výstupy na šroubovacích svorkách.
Sériově ani polosériově jako TW200 Stereo se to bezpečně nikdy nevyrábělo, výkonová součástková základna tuzemská - zase nějak vtipně Jandovsky zapojené KD503, protože těch bylo na bočních chladičích nepočítaně.
C-trafo, váha 22kg, což na tu dobu a výkon 2x250W/8ohm nebylo moc. Elektroniky je moc škoda...zbyla mi jen ta čest v současnosti jim znovu vdechovat život /a běžně používat/ kompletní repasí novými, ale o cosi lepšími tesláckými součástkami ze stejné doby.
Největší a trvalý zájem je o repase a hlavně úpravy výborné TW140 Studio - i přes komplikace s DIN vstupy to má pět linkových vstupů, poměrně dobrý předzes pro gramofon, jako jediný ze zesilovačů Elektroniky má výborné Wiliamsonovy korekce. Po drobných téměř nerozpoznatelných úpravách jej lze použít jako řídící zesilovač pro další koncák třeba 2x1kW, mrzí mě jen absence samostatného sluchátkového zesilovače /stačily by 2xKC509, 1xBC177B, KFY16/34 a trochu šrotu na kanál/. Lidem, kterým nezáleží na historické původnosti z toho fakt dělám slušné strojovny i se zpožděným připojením zátěže kvůli té ráně z repráků při zapnutí, 20.000uF filtrace atd. Výsledkem obvykle je obyčejně vyhlížející zesilovač s parametry hodně vysoko nad střední třídou.
Pokud mi ještě paměť slouží, náš studentský mgt byla B90. Vypadala elegantně, dala se pověsit na stěnu a nebyla špatná. Bylo v ní překvapivě po vyjmutí původní elektroniky mnoho místa.Dávali jsme tam vlastní trafo a zesilovač 2x40W. No a pásky jsme nahrávali na jiných strojích.
Řadu B4x(x) jsem nemusel, občas se jí během přehrávání zastavoval pravý unašeč.
V dospělosti nebyl špatný ZK246, akorát se musel vybrat na tichý chod motorku.
Co se týče pásků, Emgetony ušly až ke konci 80átých let. Ale daly se koupit bez problémů Maxelly, Basfy, Agfy. Bylo dosti amatérských udělátek na tzv Dolby nebo jen dynamické omezovače šumu.
Uznávám, že některé amatérské stroje měly v 80átých letech mnohdy vyšší úroveň než bratislavská a pardubická Tesla. Ovšem nepamatuji, že by bylo mnoho amatérských gramofonů. Litovel se snažila si úroveň hlídat, dokud jí tam nestrčily kazeťáky.
V tranzistorácích na rozsazích AM kralovala ruská provenience tam, kde měly posádky. Jinak japončíci.
Tesla z různých důvodů trpěla rozkolísaností kvality. Něco bylo výborné, něco průměrné. V některých výrobcích se projevovaly až vady konstrukčního návrhu.
Unitra ZK246...nebyla špatná, ve své domě teda, licence prej Thomson - uvádí Bozděch Magnetofony II str. 211, jakkoli mně vizuálně silně připomíná spíš Philips 4500 (foto). Verze vylepšena o tónové korekce výšky-hloubky souběžné pro oba stereo kanály byla M2404S a M2405S - líšily se VU metry co se hejbaly v režimu play. Dovážely se k nám do ČSSR a také častý předmět pašování z PLR pro svůj atraktívní vzhled, celkem dobré vlastnosti a výhodný přepočet měn. Máte ještě kazeťák ? Dneska čtu v nabídce - letáku OKAY poslední možnost předzásobit se audio kazetami, Maxell UR90 (normal).
Když nastoupila videa, mnozí jsme si začali nahrávat písničky na video a poslouchali jen zvuk. Vyšlo to levněji. Jenže časem ty písničky na videu nějak ztremolovatěly či jinak se zvukově podbarvily. Takže zpět k osvědčeným B11x či dalším osvědčeným magnetofonům. Hodně jsme očekávali od kazetových stolních magnetofonů, očekávání se relativně splnila.
Souhlasím s některými kolegy, že chytrých lidí bylo ve vývoji fabrik hodně, problém byla nechuť vedení nebo přímo direktivní omezení. Po 89 se objevily skutečně dobré výrobky, žel ve zpěvu labutí písně.
Měl jsem to štěstí, že jsem do roku 88 dělal ve velmi zajímavém prostředí. A musím říci, že některé amatérské výrobky z mého okolí rozhodně předčily většinu výrobků na trhu (např. satelitní přijímače s permaktrony, CCIR tunery).
Chytré, vzdělané iniciatívní lidi vypudila pojebaná bolševická "transformace" ven z republiky do služeb cizímu kapitálu...zůstali zde lempli, lenoši, socky, marodi, nefachčenka, politici a státní ouředníci...
Co se může pokazit to se taky pokazí. Co se nemůže pokazit to se pokazí taky. (Murphy)
Jsem mimozemšťan pozorovatel a píši z Proximy Centauri, Aštar je můj přítel, základnu máme na Mare Insularum, hvězdný koráb parkuje na oběžné dráze, to bys mohl vědět. Adresa vlevo je fiktivní pro registraci na EB.
Co se může pokazit to se taky pokazí. Co se nemůže pokazit to se pokazí taky. (Murphy)
Ale z té oběžné dráhy jsi přehlédl, že iniciativa těch chytrých, vzdělaných a iniciativních, kteří tu zůstali, byla soustavně přesměrovávána naprosto zbytečným směrem, aby se rozdrobila a nevyčnívala. O to už se postarali ti lemplové a státní úředníci, často v jedné osobě...
konosuke se přece řadí mezi marody, už to někde psal.
Pokud člověk včas nezačne před kolegy předstírat, že je líný, dřív nebo později ho zaměstnavatel přivede k invaliditě.
Naposledy upravil(a) Habesan dne 14 dub 2014, 13:52, celkem upraveno 1 x.
Sháním hasičák s CO2 "sněhový", raději funkční.
(Nemusí mít platnou revizi.)
(Celkově budu raději, když se to obejde bez papírů.)
B113 a B 116 byly hodně odolné magnetofony.
My jsme je měli v kolejním radiu na kolejích v Pardubicích, dostali jsme je v počtu nějak 5 - 6 kusů někdy na začátku roku 1984 , taky ještě s měkkými hlavami. Ty jsme během jednoho školního roku obrousili k nepoužití , pak nám v servisu v Přelouči dali tvrzené a ty už držely. Za našich dob ty magnetofony makaly v semestrech tak 5 dní v týdnu tak 6 - 8 hodin . Vysílalo se pondělí až čtvrtek od 5 - 6 večer do půl dvanácté plus denně další hodiny všelijaké hudební zvukařiny i nepravidelné další vysílání.
Když jsem končil školu v roce 1986, byly pořád v perfektní kondici. Chcíplo to někdy snad 1990 - 91. Studentské radio v Pardubicích mělo skončit ale spíš ne kvůli magnetofonům, ale podle mého názoru spíš proto, protože jsme k těm B 116, rozhlasovému mixpultu, tuneru, gramofonům, dvěma studiovým Studerům atd přidělali poměrně složitý systém z přepínařů , mikrofonních zesilovačů , zesilovačů pro MG přenosku, kde se bez přehazování konektorů dalo přepnout všechno se vším a nenechali pro naše nástupce od toho dokumentaci. Takže jak to začalo blbnout, nevěděli, jak chybu najít.
