Ale nesměla to být Tesla Bratislava.ZLATÁ TESLA!
Taky to byl první podnik, který se po revoluci položil.
Nedávná historie
Moderátor: Moderátoři
Uvažuju ještě o možnosti, že momentálně žádní uznávaní ani méně uznávaní dějezpytci prostě nejsou, a o další možnosti, že osnovy určují lidi, kteří by mohli mít nějaký důvod, aby byli na moderní dějiny hákliví.Hill píše:Myslím, že školství ignoruje některé úseky naší nedávné historie právě proto, že uznávaní dějezpytci jsou z ní bezradní.
Představ si třeba, jak má žákům vysvětlit polistopadový výraz převlékač kabátů pan profesor, který celý život jen převlékal
Ten odkaz jsem uvedl jen proto že je tam mj. politické diskusní fórum, které jako jedno z mála není skrz na skrz prošpikováno primitivním antikomunismem a nenávistným běsněním proti každému kdo má trochu jiný názor než je ten "jediný správný", oficiální, namodralý...Radix píše:Ten odkaz na www.radiohalo.cz je recese?
Nagant:>
Osobně nemám problém poradit někomu, kdo má jiný světonázor...
Vraťme se k elektronice. Pro mě je elektronika koníčkem číslo jedna už asi od 7 let, kdy jsem stavěl svou první krystalku. A je fakt, že doba minulá daleko více přála domácímu kutilství a bastlení. Jak už tu bylo řečeno, času bylo víc a motivace byla taky. Znám dokonce člověka, který si v 80. letech postavil barevný televizor... rádia, zesilovače apod. se stavěly jak na běžícím páse. Dnes si každý řekne "proč se namáhat když za součástky dám víc než za hotový výrobek..." ...a mluvit o kvalitě dnešních výrobků by bylo nošení dříví do lesa.
...aneb, jak řekl jeden laureát Nobelovy ceny:Radix píše:Ale nesměla to být Tesla Bratislava.ZLATÁ TESLA!
Taky to byl první podnik, který se po revoluci položil.
všechno je relativní .
Tehdy nám vadilo, že Tesla Bratislava cpe několik let stále stejné rádio (jen s drobnými rozdíly, jmenovaly se například Dolly, Menuet, Bel canto...) už do asi sedmé skříňky a už na to i vtipy existovaly. Dnes bychom rádi měli na pultech víc alespoň takových.
Za chvíli to bude jedno, až analogové přijímače oněmí.
Ale byla řada výrobků z jiných Tesel, které měly slušné parametry, užší tolerance, než ostatní produkce jak spřátelená, tak i firem za firhaňkem, jen ten vzhled a spolehlivost někdy méně, častěji však hodně, kazily celkový dojem. Něco se dalo dodělat doma, něco se prostě muselo přetrpět a u veřejných produkcí risknout - vydrží/nevydrží....
Jenže, když magnetofon B42 z Pardubic stál v roce 1972 víc, než dva mé měsíční platy, počkal jsem si na výprodej. Mechaniku totiž měl a má dodnes jednu z nejstabilnějších (až na ten motor), a udělal do něj nová střeva. Hraje dodnes, jen kvůli přepínačům jsem z něj udělal přehrávač.
Reprosoustavám z Valmezu nebo Litovle často některé současné nesahají ani po konektory, zato jsou mnohem dražší. A takto bych mohl pokračovat.
Hille, myslím že "alespoň takových" by se pár našlo, existují slušné (z dnešních hledisek) přehledové přijímače, které jsou v porovnání technických parametrů oproti tehdejším Dolly přímo skvostné. Jestli stojí kapesní nebo kabelkový přehledový přijímač 4-6 000 Kč, je to zhruba taková část mzdy jako tehdy. Když se rozpomeneme, že rádio je věc na několik let používání a ne šmejd kupovaný na tržnici za ekvivalent dvou obědů, situace hned vypadá jinak.
http://ddamtek.cz/etony.php
http://ddamtek.cz/etony.php
Taky se přidám, jako už vlastně taky pamětník
A nejde jenom o to, co byl a co zažila starší generace, ale předat to použitelné té další generaci. Malý přiklad: Když jsem v 80. letech studoval elektroprůmku v Ječné, součástí školní výchovy byly i ruční a strojní dílny. Nikdo se tehdy nebál svěřit žákům kladivo nebo šroubovák, nebo je dokonce pustit, byť pod dohledem, na soustruh nebo vrtačku. Kdo byl lemra a zranil se, tak dostal na ránu kysličník a do třídnice poznámku...
Jenže, v 90. letech postupně zrušili nejdříve strojní a pak i ruční dílny, vždyť co kdyby se někomu něco stalo, začalo být módou se kvůli každé 3,14čovině soudit a tak škola nechtěla riskovat, že někdo z profesorů odnese zapíchnutý šroubovák v ruce méně manuálně zručného žáka. Stejný osud potkal i polytechnickou výchovu na nižších stupních. I zmíněné Svazarmy, které dokázaly vést mládež ke zručnosti v jednotlivých oborech, nemají pokračování a dnes se každý bojí věnovat se mládež a riskovat zranění svěřenců s následnými tahanicemi po doktorech a po soudech. Jenže jak z toho ven?
Technika 80. let je dnes pro většinu -náctiletých historie, kterou nikdy pořádně neviděli. Zkuste dnes po někom mladém chtít, aby přehrál na gramofonu desku, založil pásek do magneťáku nebo promítnul 16 mm film, (to se tady dokonce řešilo, někdo si přitáhl ze sběrného dvora promítačku a neudělal při zakládání filmu smyčky, protože se to nikde nemohl dozvědět). Kolik mlaďasů by bylo schopno třeba z prkýnek udělat obyčejnou krabici na něco, aniž by se zranilo, neb vůbec vědělo, jak se který pracovní nástroj používá? Talkže fórum o zkušenostech z dob nedávno minulých a předávání dál je nutné.
Jenže, v 90. letech postupně zrušili nejdříve strojní a pak i ruční dílny, vždyť co kdyby se někomu něco stalo, začalo být módou se kvůli každé 3,14čovině soudit a tak škola nechtěla riskovat, že někdo z profesorů odnese zapíchnutý šroubovák v ruce méně manuálně zručného žáka. Stejný osud potkal i polytechnickou výchovu na nižších stupních. I zmíněné Svazarmy, které dokázaly vést mládež ke zručnosti v jednotlivých oborech, nemají pokračování a dnes se každý bojí věnovat se mládež a riskovat zranění svěřenců s následnými tahanicemi po doktorech a po soudech. Jenže jak z toho ven?
Technika 80. let je dnes pro většinu -náctiletých historie, kterou nikdy pořádně neviděli. Zkuste dnes po někom mladém chtít, aby přehrál na gramofonu desku, založil pásek do magneťáku nebo promítnul 16 mm film, (to se tady dokonce řešilo, někdo si přitáhl ze sběrného dvora promítačku a neudělal při zakládání filmu smyčky, protože se to nikde nemohl dozvědět). Kolik mlaďasů by bylo schopno třeba z prkýnek udělat obyčejnou krabici na něco, aniž by se zranilo, neb vůbec vědělo, jak se který pracovní nástroj používá? Talkže fórum o zkušenostech z dob nedávno minulých a předávání dál je nutné.
Tak teď jsi praštil hlavičkou o hřebík (klínec, ak nepamätáte, čo to je). Zato dodnes umím soustružit, frézovat, svářet elektrikou i plynem a další věci, které se nezapomínají. I pomocí soustruhu, frézky, šepiny či lisu se někdy musí bastlit.
Ty dílny měly zvláštní poezii, například okamžiku, kdy oknem proletěla klička zapomenutá v univerzální hlavě soustruhu... ale dodnes se to, co jsme se v dílnách naučili, hodí. Snad až na vyvazování kabelových forem, to jsem nesnášel, naštěstí to není moc často potřeba.
V Svazarmu mě mrzelo, že nemáme právě ten soustruh - v místní fabrice se likvidovala část učňovské dílny, mezi jinými tam byl jeden MN80 a chtěli jsme ho odkoupit. To že prý nelze, že se musí sešrotovat. Okamžitě jsme obšancovali všechny sběrny v širokém okolí, jenže do žádné z nich nedorazil. Kdo ví, komu z vedení fabriky skončil v garáži... ale to je nadčasová záležitost, takových případů se dá nalézt i dnes dost... a možná i víc.
Že to s polytechnickou výchovou šlo s kopce, je opravdu škoda. Naštěstí ještě jsou školy, kde se i v dílnách řada těchto dovedností vyučuje a cvičí, když už jsou integrované s učilištěm nebo strojnickou průmyslovkou, tak ať umí i středoškoláci. Jenže těch se k mašinám, co jsou k dispozici, vejde málo... v další generaci už bude o odborníky takového zaměření opravdu nouze...
Ty dílny měly zvláštní poezii, například okamžiku, kdy oknem proletěla klička zapomenutá v univerzální hlavě soustruhu... ale dodnes se to, co jsme se v dílnách naučili, hodí. Snad až na vyvazování kabelových forem, to jsem nesnášel, naštěstí to není moc často potřeba.
V Svazarmu mě mrzelo, že nemáme právě ten soustruh - v místní fabrice se likvidovala část učňovské dílny, mezi jinými tam byl jeden MN80 a chtěli jsme ho odkoupit. To že prý nelze, že se musí sešrotovat. Okamžitě jsme obšancovali všechny sběrny v širokém okolí, jenže do žádné z nich nedorazil. Kdo ví, komu z vedení fabriky skončil v garáži... ale to je nadčasová záležitost, takových případů se dá nalézt i dnes dost... a možná i víc.
Že to s polytechnickou výchovou šlo s kopce, je opravdu škoda. Naštěstí ještě jsou školy, kde se i v dílnách řada těchto dovedností vyučuje a cvičí, když už jsou integrované s učilištěm nebo strojnickou průmyslovkou, tak ať umí i středoškoláci. Jenže těch se k mašinám, co jsou k dispozici, vejde málo... v další generaci už bude o odborníky takového zaměření opravdu nouze...
Hille, bez obav, nahradí je učňovská mládež z Bundesrepublik Deutschland a nebo (nekecám) ze Švýcarska
Kamarád byl vloni se školou na zájezdu se školou v Alsasku a okolí a popisoval, jak se Švýcaři učí v dílnách soustružit a Francouzi laminovat karosérie a svářet......
My zas budeme mít spoustu managerů, vypráskaných advokátů a agentů realitek
Kamarád byl vloni se školou na zájezdu se školou v Alsasku a okolí a popisoval, jak se Švýcaři učí v dílnách soustružit a Francouzi laminovat karosérie a svářet......
My zas budeme mít spoustu managerů, vypráskaných advokátů a agentů realitek
Je to tak, nedávno jsem byl zase jednou ve Wattwilu ve Švýcarsku. Fabrika tam není už čtyři roky, co jsme jí část odstěhovali k nám, ale textilní průmyslovka (ona je to vlastně ISŠka) zůstala a funguje dál. Přesto, že už patronát a podpora fabriky zmizely v nenávratnu.
A učí se tam právě i údržbářské profese, což se hodí v jakémkoli oboru.
Vždyť dnes u nás si ani řemeslník nevezme učně, protože za něj musí platit pojištění, nějakou tu mzdu, daně... stojí to živnostníkovi za to? To to radši bude učit své děti, dokud chodí do nějaké školy, jenže bez jakékoli jistoty, že po něm řemeslo převezmou.
Je to děsná představa, že budeme dovážet řemeslníky, které jsme v minulých generacích exportovali. Ale začíná dostávat hmatatelný tvar...
Podvečerní dodatek:
cestou domů jsem potkal naši bývalou personální ředitelku, dělá teď na pracáku. Aniž by četla Bastlírnu, postěžovala si, jaký je zájem o odborníky od různých řemesel, a těch pár s potřebnou kvalifikací, co v evidenci má, je zoufale málo.
A učí se tam právě i údržbářské profese, což se hodí v jakémkoli oboru.
Vždyť dnes u nás si ani řemeslník nevezme učně, protože za něj musí platit pojištění, nějakou tu mzdu, daně... stojí to živnostníkovi za to? To to radši bude učit své děti, dokud chodí do nějaké školy, jenže bez jakékoli jistoty, že po něm řemeslo převezmou.
Je to děsná představa, že budeme dovážet řemeslníky, které jsme v minulých generacích exportovali. Ale začíná dostávat hmatatelný tvar...
Podvečerní dodatek:
cestou domů jsem potkal naši bývalou personální ředitelku, dělá teď na pracáku. Aniž by četla Bastlírnu, postěžovala si, jaký je zájem o odborníky od různých řemesel, a těch pár s potřebnou kvalifikací, co v evidenci má, je zoufale málo.