Už ste zažili niečo také?
Moderátor: Moderátoři
-
ZdenekHQ
- Administrátor
- Příspěvky: 25593
- Registrován: 21 črc 2006, 02:00
- Bydliště: skoro Brno
- Kontaktovat uživatele:
Pokud vím, tak neexistuje žádné nařízení, které by obchodníka nutilo prodat vše, co má zrovna na skladě.
Mě se to stalo i v Německu - vystavený kus mě prostě neprodali a hotovo.
Mě se to stalo i v Německu - vystavený kus mě prostě neprodali a hotovo.
Pro moje oslovení klidně použijte jméno Zdeněk
Správně navržené zapojení je jako recept na dobré jídlo.
Můžete vynechat půlku ingrediencí, nebo přidat jiné,
ale jste si jistí, že vám to bude chutnat[?]
Správně navržené zapojení je jako recept na dobré jídlo.
Můžete vynechat půlku ingrediencí, nebo přidat jiné,
ale jste si jistí, že vám to bude chutnat[?]
Ono to může být také jinak. Jestli jste šli kupovat televizi "na obed" a ještě právě na Silvestra, dovedu si představit, že prodavači již pomalu končili, měli poslední denní tržbu v roce 2014 uzavřenu a možná i v počítači spuštěnu inventuru. Tedy, vytvářela se počítačová sestava zboží, které má být evidenčně v prodejně, podle níž pak budou dělat fyzickou inventuru. Proto se možná raději jen vymluvili.
To samozřejmě nemá nic společného s fašizmem, se sociální situací, permanentní nespokojeností, ani s ukřivděností člověka, vystupujícího na EB pod jménem velmi úspěšného japonského průmyslníka...
To samozřejmě nemá nic společného s fašizmem, se sociální situací, permanentní nespokojeností, ani s ukřivděností člověka, vystupujícího na EB pod jménem velmi úspěšného japonského průmyslníka...
Při přeceňování v řetězcích se stává, že pokladny najednou kód zboží neznají, tedy ho nelze prodat. Prodavač, který by to udělal, by nedostal pochvalu ani kdyby to prodal za starou cenu, tím méně za akční (pokud ji zná), když akce ještě neběží.
Asi to bylo něco jiného před několika lety v řetězci partnerských prodejen Hele, či jak se to jmenovalo, kdy jsem vyprovodil šmejda nabízejícího asi 5x předražený duhový emerický vysavač, a druhý den se šel přeptat na vysavač Vodník, také nějak v době inventur, a byl mi prodán za nákupku, že v počítači nemá zadanou platnou cenu, ale prý to může napsat jako partnerskou slevu. Jak si to prodavač potom vyřešil s řetězcem, to nevím, já jsem ušetřil asi devět stovek, možná o trochu víc.
Je pravda, že v té prodejně jsem předtím i potom nějakou tu tisícovku nechal za dvě videa, dvě televize, jezevčíka s mp3, kombinovaný sporák, pár antén, pračku, ledničku s mrazákem, minivěž Sanyo, dvě autorádia, postupně celkem asi 600 metrů koaxiálu, a ještě za cosi. Pořadí si zrovna přesně nepamatuji, nenakupoval jsem to vždy jen pro sebe. Ovšem ta prodejna skončila krátce po zániku sdružení Hele převálcována velkými řetězci. Je to škoda, nejen já jsem tam nakupoval rád, myslel jsem si vždycky, že se slušností to i obchodník dotáhne nejdál.
Asi pod vlivem vzpomínky na jistého pana Valteru, který vedl původně svůj vlastní obchůdek, kam se vešli tři zákazníci k stání, a v němž bylo kdeco: papírnictví, trafika, hračky a podobné pochutiny. Jezdili si k němu i nákupčí z fabrik, připravil jim to i ve velkém. Prodával v tom krámku neuvěřitelných 71 let, než se prodejna přestěhovala do nových prostor, pan Valtera se definitivně stal důchodcem a do své smrti ještě chodil hrát do kostela na varhany.
Když jsem potřeboval nějakou propisku, předvedl mi asi 12 různých, o každé pohovořil, vyzval mě, ať si vyzkouším, jak se mi s kterou bude psát. No to nemůžu přece odejít s tou nejlevnější, to by mě hanba fackovala. Na téže návsi měl železářství, drogerii a benzinovou pumpu jistý pan Lobeč, jednání velmi podobné a často dokázal do týdne sehnat i to, oč se jinde snad ani nepokusili. Tedy, ne, že bych neznal víc podobně svou prací žijících obchodníků, nota bene v době, kdy se téměř vše těžce shánělo (a za firhaňkem nám říkali "svět, kde není nic, ani naděje"), ale do Chomutic jsem jezdil nakupovat rád. I když jsem tam musel občas dvakrát kvůli stejné věci, ten přístup ke mně jako zákazníkovi mě fascinoval a těšil, i když jsem třeba kupoval jen chemikálie na vývojky a předvážený ustalovač a nechal jsem tam sotva padesát korun.
Promiňte mi tu vzpomínku na dobu, kterou jsme si zbytečně dlouho nechali líbit my sami, a už celou generaci v nás přetrvává, že si musíme nechat zase kdeco líbit, že ono se to jednou zlepší. Samo?
Uvádím to hlavně jako ukázku toho, že vše dělali lidi. My sami. A že trocha vstřícnosti nikoho nezabila tehdy ani teď. Naopak, pomáhala a zpříjemnila den i víc.
Asi to bylo něco jiného před několika lety v řetězci partnerských prodejen Hele, či jak se to jmenovalo, kdy jsem vyprovodil šmejda nabízejícího asi 5x předražený duhový emerický vysavač, a druhý den se šel přeptat na vysavač Vodník, také nějak v době inventur, a byl mi prodán za nákupku, že v počítači nemá zadanou platnou cenu, ale prý to může napsat jako partnerskou slevu. Jak si to prodavač potom vyřešil s řetězcem, to nevím, já jsem ušetřil asi devět stovek, možná o trochu víc.
Je pravda, že v té prodejně jsem předtím i potom nějakou tu tisícovku nechal za dvě videa, dvě televize, jezevčíka s mp3, kombinovaný sporák, pár antén, pračku, ledničku s mrazákem, minivěž Sanyo, dvě autorádia, postupně celkem asi 600 metrů koaxiálu, a ještě za cosi. Pořadí si zrovna přesně nepamatuji, nenakupoval jsem to vždy jen pro sebe. Ovšem ta prodejna skončila krátce po zániku sdružení Hele převálcována velkými řetězci. Je to škoda, nejen já jsem tam nakupoval rád, myslel jsem si vždycky, že se slušností to i obchodník dotáhne nejdál.
Asi pod vlivem vzpomínky na jistého pana Valteru, který vedl původně svůj vlastní obchůdek, kam se vešli tři zákazníci k stání, a v němž bylo kdeco: papírnictví, trafika, hračky a podobné pochutiny. Jezdili si k němu i nákupčí z fabrik, připravil jim to i ve velkém. Prodával v tom krámku neuvěřitelných 71 let, než se prodejna přestěhovala do nových prostor, pan Valtera se definitivně stal důchodcem a do své smrti ještě chodil hrát do kostela na varhany.
Když jsem potřeboval nějakou propisku, předvedl mi asi 12 různých, o každé pohovořil, vyzval mě, ať si vyzkouším, jak se mi s kterou bude psát. No to nemůžu přece odejít s tou nejlevnější, to by mě hanba fackovala. Na téže návsi měl železářství, drogerii a benzinovou pumpu jistý pan Lobeč, jednání velmi podobné a často dokázal do týdne sehnat i to, oč se jinde snad ani nepokusili. Tedy, ne, že bych neznal víc podobně svou prací žijících obchodníků, nota bene v době, kdy se téměř vše těžce shánělo (a za firhaňkem nám říkali "svět, kde není nic, ani naděje"), ale do Chomutic jsem jezdil nakupovat rád. I když jsem tam musel občas dvakrát kvůli stejné věci, ten přístup ke mně jako zákazníkovi mě fascinoval a těšil, i když jsem třeba kupoval jen chemikálie na vývojky a předvážený ustalovač a nechal jsem tam sotva padesát korun.
Promiňte mi tu vzpomínku na dobu, kterou jsme si zbytečně dlouho nechali líbit my sami, a už celou generaci v nás přetrvává, že si musíme nechat zase kdeco líbit, že ono se to jednou zlepší. Samo?
Uvádím to hlavně jako ukázku toho, že vše dělali lidi. My sami. A že trocha vstřícnosti nikoho nezabila tehdy ani teď. Naopak, pomáhala a zpříjemnila den i víc.
Nic ve zlém, ale není celá ta "story" nějak emo:
http://necyklopedie.wikia.com/wiki/Emo
http://necyklopedie.wikia.com/wiki/Emo