Jak fungují integrované obvody na paměť
Moderátor: Moderátoři
- Artaban001
- Příspěvky: 9457
- Registrován: 01 dub 2004, 02:00
- Bydliště: Pendrov
V tom odkazu ode mě je v kostce o pamětech vše. Ostatní si musí najít.
paměťový obvod může být klidně i relé z přídržným kontaktem, tyristor, Zacyklená spožďovací linka a pod.
Je to to samý, jako by se zeptal, jaký je motor..
Takže bych mu doporučil, aby se zamyslel a specifikoval otázku. Podle mě to má jako nějaký úkol do školy a chce, aby jsme mu to tady "pleskli hotový na stůl"
paměťový obvod může být klidně i relé z přídržným kontaktem, tyristor, Zacyklená spožďovací linka a pod.
Je to to samý, jako by se zeptal, jaký je motor..
Takže bych mu doporučil, aby se zamyslel a specifikoval otázku. Podle mě to má jako nějaký úkol do školy a chce, aby jsme mu to tady "pleskli hotový na stůl"
- monterjirka
- Příspěvky: 2761
- Registrován: 14 čer 2003, 02:00
- Bydliště: Blížejov
Zdravím,
po přečtení tohoto vlákna jsem si řekl, že bych se mohl pokusit nalézt kus síťky s feritovými jadérky a jelikož jsem ji našel, přikládám dvě fota pro ilustraci.
po přečtení tohoto vlákna jsem si řekl, že bych se mohl pokusit nalézt kus síťky s feritovými jadérky a jelikož jsem ji našel, přikládám dvě fota pro ilustraci.
- Přílohy
-
- feritova pamet - torzo_2.jpg
- (144.75 KiB) Staženo 83 x
-
- feritova pamet - torzo_1.jpg
- (151.36 KiB) Staženo 78 x
Jak to funguje taky nevím. Jen si pamatuji,že jsem takové feritové perličky použil v konstrukci sat. přijímače z AR B / 90. Při první konstrukci jsem si je "pracně vyráběl" odbrušováním feritové trubičky nasazené na osičce zapnutého elektromotorku lapovacím brouskem. Pak jsem objevil takovouto paměť v nějaké kalkulačce a bylo vystaráno ![Laughing :lol:](./images/smilies/icon_lol.gif)
![Laughing :lol:](./images/smilies/icon_lol.gif)
Přesně - právě tahle paměť je mým zdrojem feritových perliček, které s úspěchem používám při bastlení vf konstrukcí, pokud to schéma a (nebo) okolnosti (nežádoucí zákmity apod.) vyžadují.
Doplněno - perfektně i s obrázky je to vysvětleno ve Wikipedii viz https://en.wikipedia.org/wiki/Magnetic-core_memory, tam jsem se také dozvěděl, že se dělal ještě jeden typ podobných pamětí, ale ten nebyl pro zápis a čtení jako tento, ale pouze pro čtení - tedy ROM.
Fungovaly na principu transformátoru, kde na jádru bylo čtecí vinutí a logická jednička se dosáhla provléknutím adresovacího vodiče (obdoba primárního vinutí) skrz jádro, tím se adresovací impuls přenesl na čtecí vinutí (obdoba sekundáru). Pokud na dané adrese měla být logická nula, adresovací vodič se jádrem neprotáhl a tudíž se impuls na čtecí vinutí nepřenesl. Tento druh pamětí používal feritová jádra většího průměru (třeba až 10 mm), protože jedním jádrem se protahovalo najednou až 64 adresovacích vodičů viz https://en.wikipedia.org/wiki/Core_rope_memory. Tento druh paměti byl v šedesátých letech minulého století využíván jako paměť programu při letech amerického programu Apollo (Apollo guidance Computer) a v amer. meziplanetárních sondách zejména proto, že je mimo jiné velmi odolný vůči vnějším magnetickým polím a ionizujícímu záření (na rozdíl od většiny tehdejších polovodičových pamětí).
Doplněno - perfektně i s obrázky je to vysvětleno ve Wikipedii viz https://en.wikipedia.org/wiki/Magnetic-core_memory, tam jsem se také dozvěděl, že se dělal ještě jeden typ podobných pamětí, ale ten nebyl pro zápis a čtení jako tento, ale pouze pro čtení - tedy ROM.
Fungovaly na principu transformátoru, kde na jádru bylo čtecí vinutí a logická jednička se dosáhla provléknutím adresovacího vodiče (obdoba primárního vinutí) skrz jádro, tím se adresovací impuls přenesl na čtecí vinutí (obdoba sekundáru). Pokud na dané adrese měla být logická nula, adresovací vodič se jádrem neprotáhl a tudíž se impuls na čtecí vinutí nepřenesl. Tento druh pamětí používal feritová jádra většího průměru (třeba až 10 mm), protože jedním jádrem se protahovalo najednou až 64 adresovacích vodičů viz https://en.wikipedia.org/wiki/Core_rope_memory. Tento druh paměti byl v šedesátých letech minulého století využíván jako paměť programu při letech amerického programu Apollo (Apollo guidance Computer) a v amer. meziplanetárních sondách zejména proto, že je mimo jiné velmi odolný vůči vnějším magnetickým polím a ionizujícímu záření (na rozdíl od většiny tehdejších polovodičových pamětí).
Naposledy upravil(a) tek_fan dne 31 kvě 2016, 08:57, celkem upraveno 1 x.