No, myslím, že s takovou PE brzy skončí.
Je každého osobní věcí a snad to nepřeženu, když napíšu, že i věcí osobní cti, jakým způsobem si obsah nejnovější PE, nebo knížky z BENu opatří. Myslím si o tom své, ale je to každého věc.
U starších výtisků či starších knih skenování vítám a shledávám velmi přínosným pro ostatní, kterým jsou jinak nedostupné - neboť např. páně Lukešův "Věrný zvuk", ale i stovky dalších jsou jen velmi těžko k sehnání.
Tedy já osobně s PE a s lítostí skončil už v prosinci 2016, ale jen z toho důvodu, že tam opravdu není za těch 75,-Kč téměř nic, co by mne aspoň trochu zajímalo. Ale vůbec nevylučuju, že mladší ročníky, nebo začínající bastlíře něco z toho zaujmout může. Mne například jakékoli obvody s předem naprogramovanými mikrokontroléry nějak nebaví - zvlášť když vidím, že primitivní blikátko, kde někdo čertví proč použil uC, by při troše přemýšlení šlo realizovat několika tranzistory, možná jedním jednoduchým IO a pár pasivy, co každý doma v šuplíku najde, nebo i třeba na vyzkoušení odněkud vyletuje.
Pro mne osobně je absolutní balzám na duši i pro oko Amatérské Radio z období zhruba 1965 - 1975, včetně RK z téže doby. S přimhouřením jednoho oka možná s přesahem do 1985 A/B.
Doslova v každém čísle se dá najít nejméně 2-3 i více zapojení, která i při panelákové domácí základně "stojí za hřích". Neméně cenné byly i celoročníkové seriály pro začínající, katalogové listy součástek, nebo i tématické seriály probírající tématiku od základů, např. "Základy nf techniky" ing. Kellnera a další. Prakticky každý ročník jeden.
Jak to ten ing. Smolík tenkrát vedl či dělal, že tam toho dostali tolik, ale se současností, ale i výtisky po r. 2000 se to prostě nedá srovnat.
Nebyla tam, pravda, tehdy téměř žádná reklama - s výjimkou inzerce a poslední čb tiskové stránky, co pravidelně patřila nabídkám Tesly/Eltos.
Ale zase tam byly pravidelné, povinné 2-4 stránky úlitby režimu a ostatně i Svazarmu, kdy se tiskly informace o dávno proběhlých schůzích, sjezdech, srazech, konferencích a návštěvách papalášů na výstavách, tedy informace venkoncem k ničemu.
S odstupem času se to zdá až k neuvěření, co všechno tehdy dokázali českoslovenští amatéři postavit i přes /díky režimu/ naprosto 🤐 vedené a ještě 🤐 fungující hospodářství.
Vysoce pravděpodobně v tom bude to, že tehdy byla spousta šikovných bastlířů organizovaná ve Svazarmu, díky vedoucím mohli konstrukci 2x i víckrát ověřit a tentýž vedoucí pak i pomohl s publikací - zase v rámci Svazarmu. A publikovaly i opravdové kapacity typu ing. J.T. Hyana, ing. P. Kellnera, ing. J. Zímy, ing. F. Kyrše a spousty dalších podobných, každý z poněkud jiného oboru - někdo přes měřicí, někdo přes nf techniku, další přes zdroje apod., ale vždy to byl v oboru vzdělaný profesionál. Rubriku "Z opravářského sejfu", do které pravidelně přispívali profesionálové a bastlíři zároveň, to byla v době nechutně nespolehlivých televizorů a mnohdy mizerných opraven neskutečně užitečná věc. Stejně, jako rubriky "Jak na to", "Pro mladé a začínající" a mnoho dalších.
Obrovská bastlířská i odborná základna, ze které bylo možno si i vybírat a údajně trvalo i více, než půl roku, než se na otištění nějaké povedené a žádané konstrukce našlo v časopise místo.
A že byly tehdy součástky drahé jak prase, o tom žádná. Z tehdejších ceníků se mladší z Vás musí doslova zhrozit. Ale i v těch nejhorších dobách vznikala zapojení, ve kterých bylo kromě pár nutných, nových součástek možno využít ledasco stávajícího, třeba i materiál a díly z výprodejů ND na starší přístroje a z bazarů. Často materiál a díly, určené pro komerční či průmyslové použití, nebo zbytky ze sériových výrob.
Když procházím výtisky AR a literatury například z 50. a ještě i začátku 60. let - tak nebýt výprodejů inkurantního /kořistního/ materiálu po Němcích a Wehrmachtu z 2. SV, tak českoslovenští amatéři, zvláště pak ti vysílající, ale i bastlíři, by neměli absolutně z čeho tvořit a stavět.
Za všechny příklady - brožurky pražské firmy Fusek, její pověstné a věhlasné dlouholeté výprodeje, později pod hlavičkou n.p. Elektra/Pražský obchod potřebami pro domácnost. Jejich Sonory, Sonorety RV12 apod. byly stavěny výhradně z inkurantního materiálu, stavebnice velmi dobrého, třírozsahového a výkonného superhetu, příznačně nazvaná "Diverson", to byla ověřená konstrukce/stavebnice doslova "každý pes jiná ves", kde se mohly sejít elektronky snad všech sérií a díly z čehokoli. Přesto výborně fungoval a při trošce zručnosti a zkušeností vyšel i velmi levně. A všech těchto stavebnic přijímačů, případně podle momentálních možností poupravených návodů /Fusek vydal jistě přes 15 typů a to nepočítám ty návody, které vydával sám Svazarm ve svých brožurách, nebo vyšly ve velkém nákladu v AR/ se musely postavit doslova stovky tisíc - objevují se totiž dodneška, nalezené na půdách a sklepech starých domů. Jednu, velmi pěkně sestavenou stavebnici a v hezké tovární skříňce, už s heptalovými elektronkami mám odloženou. Nenašel jsem sice dodnes, podle jakého návodu či jaká přesně to byla stavebnice /skříň designem připomíná dost zvětšenou, dřevěnou oblou skříňku reproduktoru RPD s AN533.50, velké pozinkované šasi, šest heptalových elektronek, AZ11, EM11, velká obě trafa, tlumivka, dva 200mm reproduktory/, ale je perfektně sestavená, velmi zachovalá a chtěl bych ji někdy oživit. Někdy...možná to nebudu já.
Můj prastrýc /dědův brácha/, zručný radiomechanik, vyučený pro firmu Telegrafia Pardubice, pravidelně jezdil "k Fuskovi" do Prahy osobně si vybírat nejrůznější materiál "na připasování", běžné věci mu odtamtud chodily poštou na dobírku. Precizní německá sluchátka výroby Telefunken "sluchátka od Fuska", vyrobené nejspíše začátkem 30.let a na kterých dodnes drží chrom, bakelit a opředená šňůra se nesype, mám jako plně funkční památku na strejdu dodnes schovaná.
Nová poválečná výroba materiálu, pokud se vůbec dostala do obchodů byla předražená i mizerná - o tehdejší situaci s materiálem, která se táhla ještě přes téměř celá 60. léta, lze najít spolehlivé důkazy v nepravidelném redakčním sloupku AR, nazvaném "Na slovíčko". Některé, tehdy napsané věci a skutečnosti dnes vypadají až neuvěřitelně.
Jako dneska někteří bastlíři loví zajímavý materiál či celé přístroje ve sběrných dvorech, různých recyklačních firmách a následně je přetvoří k obrazu svému - dneska je to spíš takový exotický a někdy i adrenalinový způsob zábavy, ale tehdy se bez výprodejů, bazarů, Řempa i rozebírání amatér-bastlíř prostě neobešel.
Takovým ukázkovým příkladem nápaditého bastlíře, co dokáže využít naprosto vše ke stavbě funkčně dokonalého přístroje je jeden prima človíček z Valašských Klobouk, vystupující na bastlířských, ale i baskytaráckých fórech pod nickem Betaron. Bastlíř i muzikant tělem i duší, bez nadsázky či patosu.
Uvidí hezkou, plechovou krabičku od satelitního receiveru. Obhlédne ji ze všech stran, popřemýšlí, prohrabe se dílnou, téměř nevyčerpatelnými zásobami a za dva týdny "pochvilkové" práce do té hezké krabičky vestaví kompletní, velmi slušný zesilovač 2x25W k PC bedýnkám, které postavil o měsíc dřív, na základě televizních ARN4708 a ARV081. Zesilovač, sestavený z diskrétních součástek "z domu", takže výsledný přístroj jej vlastně nestál skoro nic - jen to málo, co zrovna doma nenašel a třeba deset hodin vlastnoruční práce.
Pocity a pozitivní emoce, které takový bastlíř po úspěšném dokončení užitečného přístrojku má, nelze prostě vyvážit ničím. Pamatuju si je ještě...
Nejde přitom vůbec o to, že by podobný zesilovač nešel za pár babek koupit u číňanů - jde o tu čirou radost z vlastnoruční práce, tréninku mozku a hlavně z výsledku..myslím, že o tomhle bastlířina vždycky byla a je - jen nevím, jestli i do budoucna bude. Proto vlastně tenhle příspěvek píšu.
Například s předem naprogramovanými mikrokontroléry, třeba 10 odpory, 4 kondíky a pár ledkami okolo už to, zdá se mi, tak nějak není ono, nebo co. Je to jen můj vlastní, čistě subjektivní názor.
Sestaví se to přesně podle návodu na nepájivém poli, na unidesce - no tak jo, bliká to, indikuje to cosi - a co s tím dál? Je to vůbec k něčemu? Má to nějaký, aspoň minimální praktický užitek či význam? Naučilo mě to zapojení něčemu novému, co jsem doteď nevěděl - třeba správnému blokování napájení, vedení a zapojení zemí, signálu apod.?
Mně se zdá, že "konstrukce" tohoto typu a druhu dotyčnému nic moc nepřinášejí ani po teoretické, ani praktické stránce - pokud předpokládám, že dotyčný už umí slušně pájet a uC objednal už naprogramovaný. Myslím si totiž, že kdo s nimi nehodlá dělat soustavně, do vlastních přípravků na naprogramování obvykle neinvestuje. Asi nějak podobně, jako si nikdo kvůli 1-3 jakýmkoli zesilovačům nebude kupovat osciloskop.
Chybí tam podle mě ta nefalšovaná radost a někdy i doslovné křepčení nad výsledkem - že to funguje skoro přesně tak, jak jsem si to podle nějakého základního pramene uzpůsobil, přepočítal na to, co mám zrovna k dispozici, z ničeho se nekouří, nic neprská, nešumí, nevrčí a hraje to tak, jak jsem původně chtěl. A kabát vypadá natolik k světu, že se i za vizuální výsledek nemusím stydět, můžu ho vyfotit a dát někam do fóra jako inspiraci pro další.
Tohle je další věc, kterou v elektronicko/bastlířských fórech poslední dobou postrádám - skoro chybějící fotky něčeho, co dotyčný diskutující opravdu postavil.
Jakkoli byl Šampónek exot v tom pozitivním slova smyslu, tak i tu svou fungující, třebaže prasečinku, ale aspoň ji vyfotil. Mnozí mu to měli za zlé, že zasírá fórum zbytečným bordelem, nehodným následování a že dává špatný příklad mladým /ze začátku jsem na něj držkoval i já sám/. Někdy měli dotyční lidé asi pravdu - některé věci vypadaly na první pohled fakt hrůzostrašně, v případě upadnutí jednoho drátu i životu nebezpečně - ale přece ty fotky byly přínosem aspoň v tom, že ukazovaly, že sestavit zajímavý přístroj lze z ledasčeho, když se u toho myslí. Ale zároveň také ukazovaly, jak se to prakticky rozhodně dělat nemá. A proto je podle mě dost škoda, že už tady Šampónek není.
Okolo nás je doslova přetlak nabídky všelijakých prefabrikovaných krabiček a skříněk, že už nikdo nemusí např. shánět Al plech, hranolky, ohýbat něco, něco někde nechat vysoustružit, ofrézovat - skoro všechno potřebné je k dostání hotové.
Bohužel také včetně již osazených a oživených modulů, nebo hotových přístrojů z laciné čínské produkce, co za rok-dva vyhodíte, protože se v nich posere součástka bez označení, či nedostupná.
Vrahem opravdové bastlířiny jak pro radost, tak pro užitek, je právě ta dnešní snadná dostupnost úplně všeho. I těch hotových číňanů.
Třeba to není zrovna přesně to, co byste od přístroje chtěli, ale zláká Vás to, že je to bez práce, hotové a levné.
Bez vymýšlení zapojení, ověřování funkce a dolaďování, bez pracného kreslení dobře funkčních desek, pracného shánění součástek, jejich osazování, oživování. Bez shánění materiálů, jejich obrábění, výroby skříňky, bez zatraceně pracné povrchovky, pokud má být hezká a trvanlivá, bez shánění práškové lakovny, galvanovny...
Rozhodně se mi nestýská po bývalém nedostatku snad všeho.
Stýská se mi po tom doslovném dobrodružství při shánění všeho možného, navazování kontaktů a i přátelství s jinými, stejně "postiženými" lidmi, třeba z jiných oborů, vzájemné spolupráci, kdy jeden měl přístup k jednomu, druhý zase k něčemu jinému a dávalo se to různě dokupy, vzájemně vypomáhalo i všelijak šmelilo.
Asi se to mnohým bude zdát paradoxní, ale chybí mi i ta dílčí "vítězství", kdy se podařilo po mnoha týdnech, někdy i měsících sehnat tu nedostatkový potenciometr, tu velké elektrolyty, tu "nesehnatelné" přepínače Isostat, anebo třeba natrefit v tesláckém výprodeji na krásné, převinutelné síťové transformátory od 30 do 70VA jednotně za 2,-Kčs/kus. Někdy byly použitelné i bez jakýchkoli úprav, třeba síťové trafo do "sporáku" AZS171 za dvacku, do AZS021 či AZK101 za pětku.
A snad mi chybí i ty "kritické" momenty, kdy se mi opravdu zatmělo před očima.
To tehdy, když se mi "podařilo" hloupou chybou během pár sekund odstřelit dvě KD503, na něž jsem skoro celý měsíc dřel jak bulhar svážením sběrového papíru z obchodů, další měsíc jsem je sháněl a náhodou na ně "narazil" telefonátem do pardubické prodejny
Hurá na autobus/vlak, po půlhodince v pardubické prodejně mi málem nezbylo na cestu zpátky:-), ale měl jsem vysněný pár KD503. Který byl pak za dvě sekundy v řiti I tohle mi chybí. Opravdu.
Jistěže je v tom zčásti i nostalgie, vzpomínky na moc rychle uplynulé mládí. Ale třeba zrovna v těch Pardubicích, ve frontě v prodejně, jsem se dal do řeči s človíčkem, se kterým si píšu dodnes - nejprv tlusté dopisy se schématy a nákresy, telefon, později internet-jak jinak, Pardubice mám kapku z ruky a abych za ním sjel, nebo on za mnou, na to vyšel čas jen párkrát do roka. Hodně podobné to bylo s takovým potkáváním třeba i v Uh. Brodě i jinde, kde byly větší prodejny s elektronickými součástkami.
V Uherském Brodě se mi před více, než 40 lety ve frontě na součástky stala fakt zajímavá, dodnes nevysvětlená příhoda/náhoda, která by se dneska už stát nemohla - ale o tom třeba až někdy jindy.
Dneska je objednání kompletního mechanického i elektronického materiálu na i na složitý přístroj otázkou maximálně půlhodinky u PC, pokud víte, kde a co máte hledat. A pak už jen chodíte k brance naproti pošťákovi či dopravci. Ale s nikým se až na výjimky osobně nepotkáte, maximálně si napíšete o radu do nějakého podobného fóra, jako je toto.
Pokud se Vám povede něco dobře fungujícího a užitečného, tak se vlastně o tu radost z výsledku ani nemáte s kým podělit.
Lidé už se potkávají ve volném čase osobně dost málo, dnes se až na výjimky jen elektronicky komunikuje. K naší škodě, řekl bych.
Všem se omlouvám za délku...
Sháním SM 
