To s tou mísou znám z vojny - sloužil jsem poblíž letiště v Žatci, kde se to tradovalo ještě z doby mezků (Bf 109...) - modráky si mecháni prali v leteckým benzínu a ten pak lili do WC. Staří psi splachovali 2x - poprvé než se usadili. Leč přišel nováček, nic netušil, usadil se a zapálil si - sirku upustil mezi kolena... z hajzlíku se stal jícen sopky...
Ale moje matka se vytrestala taky - já býval zarytý chemik - jedy, žíraviny, výbušniny...prostě puberťák.... Měl jsem doma ve skříni sklínku od dětský výživy, v ní frťana petroleje a v něm kostičku tak 1x1x1cm kovovýho sodíku. Štípnutou ve škole v laborce, samozřejmě. Krom asi tak 20 - 30 dalších vzorků nejrůznějších chemikálií...
A nevím jakej PRCEK to vzal máti, prostě ji naštvalo moje pokusčení a chtěla mi to vyházet. Naneštěstí (nebo naštěstí???) první popadla tuhle sklínku a obsah vychrstla do hajzlu - my už tenkrát měli moderní mísu, ve který je pořád tak 12-15cm vody, aby exkrement žbluňknul do kapalnýho a nepřiplesknul se na porcelán. Petrák se krásně rozlil po hladině tý vody, sodík propadnul až do ní - a začal reagovat. Jak to vzkypělo, máti se nad to zvědavě naklonila, co a proč to tak prská - a VŽUUUUM - jak se to rozstřikovalo, žhavej sodík, rozprášenej petrolej a vzduch - z hajzlíku vyletěl plamen, že by se za něj nemusela stydět devítihlavá saň. Máti to ožehlo řasy, obočí i ofinu, saze vymalovaly hajzlík jak udírnu, čmoud a smrad po celým bytě - nepřejte si nikdo zažít ten VEJPRASK, kterej jsem chytil po návratu domů... Čtvrt roku jsem byl bez kapesnýho, prý na holiče a kosmetiku...
Ale od tý doby mi už nic nevzala do ruky... ani za Boha Vševědoucího ne...
![Laughing :lol:](./images/smilies/icon_lol.gif)