Protože úplně první proudové chrániče byly dovezeny z NDR a označeny "FI Schutzschalter" či nějak tak, měly dost charakteristický vzhled, odlišný od všeho ostatního našeho v té době.
Velké bílé, s šedými kryty svorek, černou páčkou a myslím černým zk. tlačítkem, k montáži jen na desku.
Domovní centrální byly 100mA a do 30A průchozího proudu, průmyslový typ mám ještě na půdě a je pro 300mA a 60A. Oba jsou pouze chrániče s vypínací schopností 10 a 30kA, bez integrovaného nadproudového jištění.
Ten 300mA bude asi trochu rarita, tak necitlivé se snad už ani nesmějí používat.
Všecky ostatní jističe tehdy byly černý bakelit, IJV, IJM, ITV, ITM a JIK50, později J7K50. Nebo ještě občas výborné tlačítkové "kostky", kopie jističů AEG, mnohde ještě v JZD velké páčkové Škoda, nebo doma na 1F obvodech šroubovací tlačítkové místo tavných pojistek E27.
Myslím, že je to zhruba od té doby prostě jen "fíčko".
Dodnes na to všichni prodejci /snad kromě nejmladších/ a elektrikáři slyší. V běžné komunikaci elektrikářů se moc neříká "namontuj tam 30mA proudový chránič", ale "vpal tam třicítku fíčko"
Např. tady u nás všechny cihlové, třípodlažní šestibytové činžáky, stavěné v půli 50.let, měly 1F bytové přívody a v plechové zapuštěné skříňce na chodbičce za dveřmi tři porcelánové sokly E27 s těmito tlačítkovými jističi 6A a 10A, pojistky už tehdy skoro nikde, snad jen ve velkých rozvaděčích prům. budov.
Mnohde, u původních majitelů/nájemníků co ještě žijí, jsou tyhle šroubovací jističe dodnes v chodu, jak jsem měl možnost nedávno vidět. A instalace kupodivu vesměs původní, drátem BGC 1 a 2,5mm2 a jediným rozlišením - nulák je šedohnědý a fáze černá. Ochrana nulováním, jak jinak. Obvykle ale dráty bývají zčernalé od výstelky trubek, takže bez fázovky ani ránu.
BGC je ten jakoby "tvrdý hadrový drát" s jutovým předeným a voskem napuštěným obalem nahoře, pod tím je 1-2vrstvá gumová izolace a silně pocínovaná žíla. Tahaný to bylo výhradně v plechem plášťovaných, podle potřeby speciálními kleštěmi ohýbaných trubkách, co měly vnitřní výstelku ze silně smradlavé, svinuté a asi fenolem impregnované lepenky. Satrší, než já to budou vědět určitě přesněji.
Proto ty staré dráty po vytažení z trubek tak příšerně smrdí a dokonce od toho načuchnou a začernají i později vtahované dráty s PVC/PE izolací, fakt hroznej humáč, stejnou výstelku měly i plechový spojovací a instalační krabice. Světla tehdy tahali zásadně rozumně 1mm2 /šedesátka žárovka či tři opravdu nepotřebují plýtvat 1,5mm2 drátem/ a zásuvkové smyčky krátké úseky 1,5mm2, delší 2,5mm2. Hlavní přívod do bytu od "stoupačky" tím samým typem drátu 4mm2, od venkovní konzole do HDSky pouze 10mm2 pro celý barák - bohatě stačí.
Mají to tam fakt dodnes a nikdo si nestěžuje, občas po 60 letech konečně vyhořelá "bruselská" zásuvka kvůli 1.800W pračce, po 60 letech konečně mechanicky unavený "bruselský" béžový spínač s malou kolébkou /jako na Musicech a Mono 50/ apod. Jinak nikde nic nehoří, v krabicích jsou velmi důmyslné tzv. Weco /ne Wago/ stahovací svorky, co drží výborný kontakt dodnes. Zase opráskuntý německý patent..
Tady u nás na východní Moravě byly dost dlouho ty velikánské, napěťové chrániče - jakoby 2x širší jistič JIK50.
A těm se obecně říkalo mezi elektrikáři "hajnyš", prý podle německého inženýra Heinische, který tenhle systém ochrany měl vymyslet a prosadit do praxe poprvé v Německu.
