Novák&Kozler. To byla dobrá knížka, hodně mne naučila. Byl to takový radiotechnický Robinson Crusoe.jade píše:...Bylo to původně středovlnné rádio podle knížky Amatérské součástky a stavba tranzistorových přijímačů...
Slabikář radioamatéra
Moderátor: Moderátoři
koukám, že Kozler s Novákem bylio taky dobří masochisti. Napřed jsem nechápal, proč se to jmenuje právě Amatérské součástky.
Vyrábět v roce 1963 dynamický reproduktor, lisovat membrány, vinout kmitačky, soustružit ladičáky, to je síla. Kam se sere Škoda se sluchátkem do krabičky od krému. Ale stejně je mi takový přístup sympatický. My jsme dneska už jen konzumenti, naklikat si v eshopu nějakou čískou veteš, technologie pomalu vymírá.
Vyrábět v roce 1963 dynamický reproduktor, lisovat membrány, vinout kmitačky, soustružit ladičáky, to je síla. Kam se sere Škoda se sluchátkem do krabičky od krému. Ale stejně je mi takový přístup sympatický. My jsme dneska už jen konzumenti, naklikat si v eshopu nějakou čískou veteš, technologie pomalu vymírá.
- elektrosvit
- Příspěvky: 2512
- Registrován: 27 čer 2016, 02:00
Nějak těmto tvým neustálým povzdechům cpaným téměř do každého vlákna nerozumím. Doba, kdy ti bylo 20, nebe bylo modřejší a tráva zelenější, se stejně nevrátí, s tím se smiř. Já bych si teda reproduktory a ladicí kondenzátory doma vyrábět nechtěl. Bez čínské veteše se dá existovat i dneska, stačí jen chtít. A to, že si tu veteš spousta lidí kupovat bude, nadáváním na tomto fóru stejně nezměníš, i kdyby ses unadával.
Nezlob se, ale už mi to nedalo nezareagovat...
Nezlob se, ale už mi to nedalo nezareagovat...
Pro venkovskýho kluka začátkem 60-tých let bylo hodně součástek nedostupných, nebo obtížně dostupných. Potom jsem si dost cenil takovýchto návodů. Třeba jsem si vyrobil ten tlačítkový přepínač (piloval díly na koleně) a měl radost, že vůbec chodil. Použít místo drahého vzduchového ladícího kondenzátoru ten amatérský posuvný, byla také dobrá výzva. Atd. atd...
Novák&Kozler byla stejná "srdcovka" jako pro někoho třeba ten Robinson Crusoe.
Novák&Kozler byla stejná "srdcovka" jako pro někoho třeba ten Robinson Crusoe.
Naposledy upravil(a) masar dne 29 zář 2018, 19:58, celkem upraveno 1 x.
zřejmě přecitlivělost, to znám občas taky.elektrosvit píše:už mi to nedalo nezareagovat...
nenapsal jsem nic víc, než že knížka popisuje na dnešní dobu nevídaně detailní stavbu od prvočinitelů a že takový přístup vedl k technologické vyspělosti.
nadávám, někdy i jadrně u o******ch výrobků, což tady není.
Technologická gramotnost opravdu upadá, nevím proč to zamlčovat, vidím to i na takových případech, že mi nosí "vadný" parkovací asistent kde je jediná závada přelomený přívodní drát, přitom chlap pájku i měřák má.
No a v tomhle vláknu je pokec o době, kdy to lidi uměli.
ten v Kozlerovi popisovaný "šeptáček Tesla" mě nějak minul, to se dodávalo k něčemu konfekčnímu jako příslušenství nebo to bylo jako samostatný výrobek?Mám tu miniaturní sluchátka Tesla
- elektrosvit
- Příspěvky: 2512
- Registrován: 27 čer 2016, 02:00
Ale jo, v ledasčem s tebou i souhlasím, jen mi to přijde jako zbytečné plýtvání silami, na něco furt nadávat... V každé době je požadováno něco jiného. Spousta lidí dnes třeba neumí podojit krávu (přitom to kdysi bývalo běžné) a taky nenadáváš. Technologická gramotnost možná upadá, ale proč upadá? Je jí skutečně potřeba tolik, co kdysi?
A souhlasím i s masarovou poznámkou o nedostupnosti dílů na počátku 60. let. Proto jsem rád, že si dneska můžu ledasjaké díly vykuchat a nemusím je vyrábět.
A souhlasím i s masarovou poznámkou o nedostupnosti dílů na počátku 60. let. Proto jsem rád, že si dneska můžu ledasjaké díly vykuchat a nemusím je vyrábět.
na to se zeptej zde tolik frekventovaných číňanů, kam se posunuli v hdp a v životní úrovni za sto let (prakticky ale za posledních 30). A jestli to náhodou není díky technologii (umění vyrábět).elektrosvit píše:Technologická gramotnost možná upadá, ale proč upadá? Je jí skutečně potřeba tolik, co kdysi?
na jednu stranu by mě takový Kozler nepochybně nadchl, na druhou stranu v nějakých těch 10-14, kdy jsem neměl na nový ladičák a reprák (a neměl nakřečkované bedny rozebraných) by mě popis jak soustružit z plexi futrál na ladičák a z oceli té a té vyrábět nástavec na repro a na brusce brousit ferit na magnet... asi rozplakal pocitem nemohoucnosti.masar píše:Pro venkovskýho kluka začátkem 60-tých let bylo hodně součástek nedostupných, nebo obtížně dostupných. Potom jsem si dost cenil takovýchto návodů.
J. Janda byl všech improvizátorů futrál.
Ale v roce, kdy ta knížka vyšla poprvé /1963/ mu musela být těžce k smíchu.
Ve stejném roce mu vyšel SnP na Transinu. Nedá se říct, že by tam nějaký improvizace nebyly, ale rozumný.
Ne vyrábět miniaturní reproduktor, do kterýho se musí naprat půl wattu, aby se vůbec ozval..
V roce ±1972 stačilo si vzpomenout, že potřebuju ladičák a nejpozději do 2 hodin jsem ho měl. Jistě ne miniaturní, ale zato robustní a plně funkční, to samý s reproduktorem. Stačilo jen zajít na ta správná "odkladiště", tam se našlo tolik znova použitelných věcí, že to vystačilo pro celou partu bastličů, jako jsme byli my.
Většinou se o tyhle věci postaral můj strejda, stačilo slušně poprosit. Nebo jít stejně slušně poprosit do opravny komunálu, tam nás vždycky "vybavili" tak, že jsme měli co nést. Mnohdy celý šasi, plný součástek..
Případně si počíhat a pak slušně poprosit chlápky od Spojů, co jezdili opravovat dráťák a městský rozhlas. Vždycky se v tom jejich Žuku pro nás něco našlo, reproduktory, trafáčky, desítky metrů použitého, ale dobrého drátu a všelijakých kablíků...oni byli vždycky rádi, že jim od bordelu vyklidíme auto! Prakticky všecko elektricky neporušený, třeba byla jen potlučená skříňka RPD, ale plně funkční. To bylo radosti, když na nás vyvalili ten velký plechový tlampač s "obrovským" ARO711! Byl tam jen probitý transformátor na kostru, reproduktor v pořádku. To byly takový zážitky, že si to dodnes pamatujeme, tehdejší aktéři somrování
Z malých reproduktorků nás hned zpočátku vyléčil vedoucí kroužku. Okamžitým demonstrováním rozdílu mezi jakýmsi prťavým ARZ0xx a tím klasickým, šedým ARO511 z dráťáku.
Řekl: "Čím větší reproduktor, tím větší hlasitost - názorně předvedu!". Vzal dekl z velké kartonové krabice, do rohů vyřízl nožem díry pro oba reproduktory a jenom přehazoval krokodýlky. To byl rozdíl!
Já fakt neznám nikoho, kdo by se pokoušel zgruntu vyrobit tak funkčně jednoduchou, ale konstrukčně složitou věc, jako je rozumný dynamický reproduktor. A ladičák už vůbec.
Improvizovalo se sice všelijak, ale vocamcaď pocamcaď. Většinou úpravy síťových a výstupních transformátorků, nový vinutí cívkových jader, mezifrekvencí a jiný blbosti, ale až takhle teda ne.
Ale v roce, kdy ta knížka vyšla poprvé /1963/ mu musela být těžce k smíchu.
Ve stejném roce mu vyšel SnP na Transinu. Nedá se říct, že by tam nějaký improvizace nebyly, ale rozumný.
Ne vyrábět miniaturní reproduktor, do kterýho se musí naprat půl wattu, aby se vůbec ozval..
V roce ±1972 stačilo si vzpomenout, že potřebuju ladičák a nejpozději do 2 hodin jsem ho měl. Jistě ne miniaturní, ale zato robustní a plně funkční, to samý s reproduktorem. Stačilo jen zajít na ta správná "odkladiště", tam se našlo tolik znova použitelných věcí, že to vystačilo pro celou partu bastličů, jako jsme byli my.
Většinou se o tyhle věci postaral můj strejda, stačilo slušně poprosit. Nebo jít stejně slušně poprosit do opravny komunálu, tam nás vždycky "vybavili" tak, že jsme měli co nést. Mnohdy celý šasi, plný součástek..
Případně si počíhat a pak slušně poprosit chlápky od Spojů, co jezdili opravovat dráťák a městský rozhlas. Vždycky se v tom jejich Žuku pro nás něco našlo, reproduktory, trafáčky, desítky metrů použitého, ale dobrého drátu a všelijakých kablíků...oni byli vždycky rádi, že jim od bordelu vyklidíme auto! Prakticky všecko elektricky neporušený, třeba byla jen potlučená skříňka RPD, ale plně funkční. To bylo radosti, když na nás vyvalili ten velký plechový tlampač s "obrovským" ARO711! Byl tam jen probitý transformátor na kostru, reproduktor v pořádku. To byly takový zážitky, že si to dodnes pamatujeme, tehdejší aktéři somrování
Z malých reproduktorků nás hned zpočátku vyléčil vedoucí kroužku. Okamžitým demonstrováním rozdílu mezi jakýmsi prťavým ARZ0xx a tím klasickým, šedým ARO511 z dráťáku.
Řekl: "Čím větší reproduktor, tím větší hlasitost - názorně předvedu!". Vzal dekl z velké kartonové krabice, do rohů vyřízl nožem díry pro oba reproduktory a jenom přehazoval krokodýlky. To byl rozdíl!
Já fakt neznám nikoho, kdo by se pokoušel zgruntu vyrobit tak funkčně jednoduchou, ale konstrukčně složitou věc, jako je rozumný dynamický reproduktor. A ladičák už vůbec.
Improvizovalo se sice všelijak, ale vocamcaď pocamcaď. Většinou úpravy síťových a výstupních transformátorků, nový vinutí cívkových jader, mezifrekvencí a jiný blbosti, ale až takhle teda ne.
10-14-ti letý kluk, který měl místo vrtačky svidřík a jako pájedlo kopyto, tatínkovi kreslil plochý knoflík na potenciometr, aby mu ho ve Zbrojovce vysoustružil (nebyl silon, byl galalit...), pak chtěl po něm (marně) naučit rovnice, aby je mohl podle knížky řešit. Na vesnici moc možností nebylo. Ta doba si vyžádala větší nadšení, toleranci, fantazii, obětavost... a samozřejmě mnoho omylů.Crifodo píše:...by mě popis jak soustružit z plexi futrál na ladičák a z oceli té a té vyrábět nástavec na repro a na brusce brousit ferit na magnet... asi rozplakal pocitem nemohoucnosti.
Neposoudím jaká byla situace v roce 63 s dostupností repráků, o deset let pozdějc se celkem daly z něčeho různýho stáří demontovat. Totéž ladičáky. i když ne miniaturní nebo přesných vlastností ale to mladý bastlič krystalek nepotřeboval.
Pokud člověk neměl nikoho v rodině ani podpora nebyla zrovna žhavá, bylo to nadšení dost tlumeno materiální stránkou.
Možná ten Kozler ale nebyl vysloveně pro školáky a to pak mění situaci. U dospělých byli vždycky exoti v pozitivním smyslu, kteří na pracnost nekoukali a brali to jako výzvu. např. modeláři. nebo někdo vyřezával do třešňových pecek portréty skladatelů.
Vhodný souběh koníčka a nevytížených technologií v zaměstnání taky dokázal divy, ale moc často se to nestávalo. Z toho spíš byly velmi sporadické konstrukce na obálku AR které toho dost vykecaly.
Pokud člověk neměl nikoho v rodině ani podpora nebyla zrovna žhavá, bylo to nadšení dost tlumeno materiální stránkou.
Možná ten Kozler ale nebyl vysloveně pro školáky a to pak mění situaci. U dospělých byli vždycky exoti v pozitivním smyslu, kteří na pracnost nekoukali a brali to jako výzvu. např. modeláři. nebo někdo vyřezával do třešňových pecek portréty skladatelů.
Vhodný souběh koníčka a nevytížených technologií v zaměstnání taky dokázal divy, ale moc často se to nestávalo. Z toho spíš byly velmi sporadické konstrukce na obálku AR které toho dost vykecaly.
Mám doma knížku, nevzpomenu si teď jak se jmenuje. Tam je návod na výrobu ručkovýho měřáku. Chvíli jsem o tom ze zoufalství uvažoval, pak jsem naštěstí zjistil, že táta může občas půjčit z práce AVOMET. A nějaké sovětské konstrukce, taky si teď nevzpomenu, např návod na stavbu magnetofonu a podobné šílenosti.
-
- Příspěvky: 3886
- Registrován: 06 kvě 2007, 02:00
- Bydliště: Zlín
- Kontaktovat uživatele:
Radioamatérské konstrukce, společný soubor čs a sovětských autorů, ten magnetofon je lahůdka z několika důvodů. Po strojnické stránce je to samé "vysoustružíme, nalisujeme, zakalíme, popustíme, tvrdě chromujeme" většina strojírenských podniků by s tím měla technologickou honičku, tak nevím jak si to práci měl stavět třeba řidič tramvaje v kuchyni.TAKJAN píše:A nějaké sovětské konstrukce, taky si teď nevzpomenu, např návod na stavbu magnetofonu a podobné šílenosti.
Plošné spoje dělal autor tak, že si postavil tříosý pantograf na trubičkové pero a podle větší předlohy pak kreslil barvou na cuprex, každý pájecí bod pak ještě ručně odfrézoval aby vznikla odleptaná středová jamka pro vrták.
podle starých AR se dělaly i magnetofonové hlavy, na brusném kameni se ztenčovaly permalloyové plíšky plošně, v jiném se zase v soustružené formě lisovaly resp. vulkanizovaly v troubě ze surového kaučuku řemínky.