Dobře pájený spoj rozhodně nezvýší svůj přechodový odpor s časem, jako nepájivé pole.
V obou případech ale hraje také podstatnou roli rozmístění součástek a kapacita spojů, obojí má vliv na výsledek. U nepájivého pole je třeba víc dávat pozor na to, aby použité "sběrnice" měly navzájem co nejmenší kapacitu. Obecně - čím vyšší frekvence, tím důležitější tento požadavek je.
Pro střední vlny se osvědčilo zapojení z AR,
jehož schéma uvádím zde. To jsem stavěl dvakrát, v druhé verzi jsem místo vstupní kaskódy s KF521 a KF503 použil dvoubázový FET KF910, zesílení řízené do g2 pomocí jednoho Kácéčka, diody v detektorech pólované opačně, takže docela slušně chodilo i AVC pro silné signály.
K dalšímu potlačení rušení i zvýšení selektivity přispělo navázání synchrodetektoru s MAA661 (bez toho předzesilovače s 2xKF524) na spoj g2S T3, odkaz na ten detektor v tom příspěvku uvádím taky. Superponované rušení to potlačuje velmi účinně a selektivitu určuje výstupní nf propust, protože nesynchronní signály sousedních stanic to překládá o rastrovou rozteč frekvencí nahoru. A to se dá snadno nf propustí odfiltrovat. Ale to vyžaduje stínění mezi jednotlivými částmi zapojení, vše bylo v krabičce spájené z cuprexkartu včetně stínicích přepážek, Ale hrálo to mimořádně slušně.
Dnes nevím, kde to všechno skončilo, třeba to na mě jukne, až budu jednotit zapomenuté věci v bednách, stěhovali jsme se před téměř 30 lety a některé bedny jsem už nevybalil.
Nevýhoda ladění rozměrným triálem koupeným na burze někdy v roce 1975 byla vyvážená slušnou selektvitou, která by po úpravě cívek a vazeb mohla vyhovět i pro rozsahy KV. Ale na ty by byla lepší asi i Orbita.