Sny

[Hubert_79]

Kremik: Hu, to bych zažít nechtěl ani ve snu.
Zdálo se mi (několikrát), že řídím náklaďák (Liaz, prostě tohle mi utkvělo) a jezdím po části Prahy, kde bydlím. V tom snu někam nutně potřebuju odjet pryč, jinam. Jedu. Jenže dojedu kousek, tam silnice končí roštím. Jedu jinou ulicí co vede pryč, tam plot. Jinou. Tam betonové zátarasy. Co si vybavím, tak tam v tom snu jezdím docela dlouho. Neskončí to "nijak", probudím se nebo si to dál nepamatuju. Nic příjemnýho, v tom snu.

[Celeron]

Na to nemusíš mít sny, tohle se mi stalo v reálu. Asi před 8 lety jsem jel podle Tom Tom navigace do Zbirohů u Turnova a taky jsem skončil v nějakým roští na konci asfaltový "polňačky".

[Kremik]

Hubert_79 > To znám, jen v jiné verzi Potřebuju si odskočit na malou a nikde to nejde. Jedny záchody obsazené, druhé zavřené, třetí rozbité, čtvrté tak zaneřáděné, že se tam nedá ani vejít... Rezignuju a začnu improvizovat. Hledám JAKÉKOLI místo, kde by to aspoň nějak šlo. Ale ani to se nedaří. Všude někdo je, nebo se bortí zem pod nohama, hrozí že někam spadnu, atd. Nakonec se probudím a v klidu si zajdu na svůj
To s lokomotivou bylo v pohodě. Mívám i horší sny, teď už naštěstí ani ne, ale bývalo to. To pak člověk žasne, co všechno je jeho mozek schopen vyplodit. Hrůza.
Ale tyhle věci hážu za hlavu, to jsou takové výstřelky, co zřejmě nic neznamenají.
Zvláštní sny mi přijdou ty, které se opakují. Ty už by něco znamenat mohly. V dětství to byl zpočátku jeden, ve vyšším dětském věku ho vystřídal druhý. Ten první se dá nakreslit a vysvětlit o co šlo, ten druhý je tak relativistický, že se dá jen cítit, ale vysvětlit asi ne. Ten první mě jednou přepadl i za bdělého stavu. Prostě mi normálně přes obraz vnímaný očima naskočil ten obrazec (asi jako OSD menu), já se musel okamžitě soustředit na ten průběh, až to doběhlo, zmizelo to a já mohl žít normálně dál. Ale to bylo jen jedinkrát, ovšem naprosto zřetelně, jinak vždycky jen ve snu. Oba dva byly tak trošku děsivé, někdy mě i probudily.
Po těch dvou obdobích byl nějakou dobu klid, a pak přišlo další období. Ne děsivé, spíše jen trošku otravné. Potřeboval jsem někam běžet, většinou na autobus, ale nešlo to, byl jsem jakoby v medu. Velmi nakloněn dopředu, jako bych něco tlačil, ovšem nic předemnou nebylo, nohama jsem se zapíral o zem abych se aspoň kousek posunul a rukama jsem si pomáhal v podstatě jako bych se snažil plavat. Přes toto všechno úsilí jsem se pohyboval dopředu tak pomalu, že i velmi pomalá chůze byla proti tomu rychlá. Nevím, co to mělo znamenat. Pak byl zase dlouho klid, ale asi tak půl až jeden a půl roku zpátky jsem měl další období (nikdy není krátké, vždy jeden nebo i více roků), kdy se mi velmi často zdávalo že v něčem jedu, většinou autem nebo VZV, chci zastavit, vždycky je to někde v kopečku, ale ať šlapu na brzdu jak chci, tahám ručku až k utržení a furt to trochu jede. Vpřed i na couvačku, nevím, co bylo častější. Já pak musím řešit, jak to zastavit. O něco opřít, postavit se v kopci napříč, využít nějakou díru, dolinku, výmol, no prostě improvizace jak sviňa. Skončilo to najednou, s pořízením mého současného auta. Tak nevím, co to znamená. Žádný význam nebo logiku jsem v tom nenašel.

[Hubert_79]

Ještě se mi párkrát stalo, když jsem byl mladší (13-16 let), tak jsem míval normálně zvonící budík. Spím si, budík začal zvonit. A ve snu? Telefon. Šel jsem ho zvednout, budík mezitím dozvonil a já spal vesele dál. Samozřejmě jsem zaspal...

[ZdenekHQ]

S budíkem byla legrace. Vyletěl jsem jako dítě z postele, že jsem zaspal do školy, protože jsem viděl něco jako třičtvrtě na 7 a dojížděl jsem, vůbec mně nedošlo, že je jakási podivná tma, protože byla zima, a až jsem se oblíkl a podíval na jiný hodiny, tak bylo tuším kolem půl čtvrté ráno. Budík se složil na bok...

[Kremik]

Ještě se mi párkrát stalo, když jsem byl mladší (13-16 let), tak jsem míval normálně zvonící budík. Spím si, budík začal zvonit. A ve snu? Telefon. Šel jsem ho zvednout, budík mezitím dozvonil a já spal vesele dál. Samozřejmě jsem zaspal...

Normální! Mozek umí člověka fakt šikovně obelhávat, aby dostál své porce spánku. A kolik umí vymyslet variant! Ještě že máme budíky s opakováním.

Zdeněk > Ani není třeba budík otáčet, stačí 12tihodinové zobrazení (klasické rafičky), odpoledne usnout a vzbudit se ve správný večerní čas... Ještě že mě ségra tehdy zastavila, jinak bych se vydal do školy v noci

[PotPalo]

Tiež sa vám stáva, že si nastavíte budík napríklad na 6:00, a zobudíte sa sami od seba o 5:59?

[Kremik]

Biologické hodiny. Pokud jsi v pohodě a rozumně vyspaný, proč ne? Taky se mi to stává, ale častěji ne
A asi to souvisí i s věkem. Mladým to tak fungovat asi nebude..
Šťastnej to člověk, v 6 už začínám makat

[PotPalo]

Tak ono to bolo jednorazovo, normálne vstávam v iný čas, čiže žiadny cvik ani zvyk. Potreboval som vstať skôr, tak som si nastavil budík. Zbytočne. Zobudím sa, pozriem na budík, o minútu bude zvoniť... Stalo sa mi to asi dva krát.

[Hubert_79]

si nastavíte budík napríklad na 6:00, a zobudíte sa sami od seba o 5:59

Často, většinou se vzbudím dřív, třeba o půl hodiny. Pak už se samozřejmě jen převaluju a neusnu.
I když ale vstávám brzo, tak je docela příjemné probuzení (když už tedy) třeba v jednu ráno (WC a tak), když je přede mnou ještě podstatná část spánku.

[ZdenekHQ]

No, v jednu ráno většinou začínám uvažovat nad tím, že bych měl jít spát. Pokud jsem teda v běžném rytmu.

[Hubert_79]

No jo, někdo je skřivan, někdo zas sova. Jsem něco mezi. Když druhý den nemusím vstávat, nebo jdu na odpolední (od 12h), tak jdu spát mezi půlnocí a jednou. No a když musím vstávat na ranní, tak to zalamuji tak 23 až půlnoc.