Hubert_79 > To znám, jen v jiné verzi
Potřebuju si odskočit na malou a nikde to nejde. Jedny záchody obsazené, druhé zavřené, třetí rozbité, čtvrté tak zaneřáděné, že se tam nedá ani vejít... Rezignuju a začnu improvizovat. Hledám JAKÉKOLI místo, kde by to aspoň nějak šlo. Ale ani to se nedaří. Všude někdo je, nebo se bortí zem pod nohama, hrozí že někam spadnu, atd. Nakonec se probudím a v klidu si zajdu na svůj
To s lokomotivou bylo v pohodě. Mívám i horší sny, teď už naštěstí ani ne, ale bývalo to. To pak člověk žasne, co všechno je jeho mozek schopen vyplodit. Hrůza.
Ale tyhle věci hážu za hlavu, to jsou takové výstřelky, co zřejmě nic neznamenají.
Zvláštní sny mi přijdou ty, které se opakují. Ty už by něco znamenat mohly. V dětství to byl zpočátku jeden, ve vyšším dětském věku ho vystřídal druhý. Ten první se dá nakreslit a vysvětlit o co šlo, ten druhý je tak relativistický, že se dá jen cítit, ale vysvětlit asi ne. Ten první mě jednou přepadl i za bdělého stavu. Prostě mi normálně přes obraz vnímaný očima naskočil ten obrazec (asi jako OSD menu), já se musel okamžitě soustředit na ten průběh, až to doběhlo, zmizelo to a já mohl žít normálně dál. Ale to bylo jen jedinkrát, ovšem naprosto zřetelně, jinak vždycky jen ve snu. Oba dva byly tak trošku děsivé, někdy mě i probudily.
Po těch dvou obdobích byl nějakou dobu klid, a pak přišlo další období. Ne děsivé, spíše jen trošku otravné. Potřeboval jsem někam běžet, většinou na autobus, ale nešlo to, byl jsem jakoby v medu. Velmi nakloněn dopředu, jako bych něco tlačil, ovšem nic předemnou nebylo, nohama jsem se zapíral o zem abych se aspoň kousek posunul a rukama jsem si pomáhal v podstatě jako bych se snažil plavat. Přes toto všechno úsilí jsem se pohyboval dopředu tak pomalu, že i velmi pomalá chůze byla proti tomu rychlá. Nevím, co to mělo znamenat. Pak byl zase dlouho klid, ale asi tak půl až jeden a půl roku zpátky jsem měl další období (nikdy není krátké, vždy jeden nebo i více roků), kdy se mi velmi často zdávalo že v něčem jedu, většinou autem nebo VZV, chci zastavit, vždycky je to někde v kopečku, ale ať šlapu na brzdu jak chci, tahám ručku až k utržení a furt to trochu jede. Vpřed i na couvačku, nevím, co bylo častější. Já pak musím řešit, jak to zastavit. O něco opřít, postavit se v kopci napříč, využít nějakou díru, dolinku, výmol, no prostě improvizace jak sviňa. Skončilo to najednou, s pořízením mého současného auta. Tak nevím, co to znamená. Žádný význam nebo logiku jsem v tom nenašel.