Polovodičová archeologie
Moderátor: Moderátoři
Na bambusáky mám tady copyright já.
Je volný, takže ať si ho každý užívá podle vlastního uvážení. Chci tím říci, že ať si každý říká, jak chce čemu chce.
Jestli ho ten výraz omezuje, při hledání trapných a zavádějících zbytků informací o nich, v prostředí té smradlavé stoky, zvané internet, no tak ho přeci ani nemůže používat!
Svět sice zná japonské bambusové kondenzátory pro lepší zvuk i bambusové ponožky, ale tranzistory bohužel ne. Nestihlo se to
Amatéři-vysílači nikdy neřekli krystalu jinak, než šutrák.
Byla ale malá skupinka velmi dobře prověřených a dále prověřovaných soudruhů s áčky-béčky, co uměli výborně anglicky, často vedoucí svazarmovských kolektivek, co za ně ručili doslova hlavou.
Ti nebyli za pravidelná, mimosoutěžní spojení se Západem kriminalizováni a ti krystalům říkali správně kvarcy.
Můj učitel, ex OK2VI, bohužel tím dobře prověřeným soudruhem nebyl. I přes své celoživotní povolání /MUDr. a zahraničními pacienty-amatéry velmi vážený balneolog/ i přes své klasické vzdělání a plynných pět jazyků, se nikdy přes céčko nedostal, takže si mohl na pásmu popovídat se svými zahraničními pacienty-amatéry jen zřídka. Překvapilo mě, kolik jich bylo - na Západě byla radioamatéřina poměrně populární zábavou, bez nutnosti něco načerno shánět a pak trnout strachy, aby mě někdo neudal za výkonnější elektronky dřív, než dostanu povolení na příslušnou třídu příkonu. Vše se tam dalo pohodlně koupit/objednat a doktor vždy žasnul nad vybavením svých zahraničních kolegů..
Honil to tedy lepšími anténami i citlivějšími přijímači - a proto asi taky říkal krystalu šutrák.
Jakýkoli zdroj nenazval nikdy jinak, než eliminátorem a ohledně patic elektronek a objímek pro ně, měl stejně tak naprosto jasné a srozumitelné označení.
Elektronka sama má druh patice, která se zasouvá do kompatibilní objímky, stejně jako u žárovek. A platilo to i u tranzistorů. Stejně tak patka tranzistoru, má určitý uspořádání 3-4 vývodů, pro které platí konkrétní objímka.
Hotovo dvacet, žádný dohadování o tom, co je patka, patice a co sokl.
Když jsem, nic zlé netuše, asi před 15 lety, nazval papírové/MP svitky hovňáky, nemohl jsem tušit, že se tak uchytí.
To stejné je s karamelkami, ale přiznám se, že ty nejsou můj výmysl. Ten výraz pro hranaté, hnědé praskající papírové a MP svitky, jsem pochytil v mládí hlavně od profi opravářů. Všude, kam je osadili, s nimi profíci fakt dost bojovali a neměli pro ně žádné slušné jméno - kromě karamelky.
Ostatně, i pro válcové, praskající papírové a MP svitky měli mnohem hanlivější označení, než je můj, celkem něžný hovňák.
Bambusák je geniálně zkrácený popis chování obecného, nf germaniového tranzistoru na vysokých kmitočtech.
Kdy by uvnitř pouzdra zastal stejnou práci i kousek bambusové hůlky.
Je volný, takže ať si ho každý užívá podle vlastního uvážení. Chci tím říci, že ať si každý říká, jak chce čemu chce.
Jestli ho ten výraz omezuje, při hledání trapných a zavádějících zbytků informací o nich, v prostředí té smradlavé stoky, zvané internet, no tak ho přeci ani nemůže používat!
Svět sice zná japonské bambusové kondenzátory pro lepší zvuk i bambusové ponožky, ale tranzistory bohužel ne. Nestihlo se to
Amatéři-vysílači nikdy neřekli krystalu jinak, než šutrák.
Byla ale malá skupinka velmi dobře prověřených a dále prověřovaných soudruhů s áčky-béčky, co uměli výborně anglicky, často vedoucí svazarmovských kolektivek, co za ně ručili doslova hlavou.
Ti nebyli za pravidelná, mimosoutěžní spojení se Západem kriminalizováni a ti krystalům říkali správně kvarcy.
Můj učitel, ex OK2VI, bohužel tím dobře prověřeným soudruhem nebyl. I přes své celoživotní povolání /MUDr. a zahraničními pacienty-amatéry velmi vážený balneolog/ i přes své klasické vzdělání a plynných pět jazyků, se nikdy přes céčko nedostal, takže si mohl na pásmu popovídat se svými zahraničními pacienty-amatéry jen zřídka. Překvapilo mě, kolik jich bylo - na Západě byla radioamatéřina poměrně populární zábavou, bez nutnosti něco načerno shánět a pak trnout strachy, aby mě někdo neudal za výkonnější elektronky dřív, než dostanu povolení na příslušnou třídu příkonu. Vše se tam dalo pohodlně koupit/objednat a doktor vždy žasnul nad vybavením svých zahraničních kolegů..
Honil to tedy lepšími anténami i citlivějšími přijímači - a proto asi taky říkal krystalu šutrák
.Jakýkoli zdroj nenazval nikdy jinak, než eliminátorem a ohledně patic elektronek a objímek pro ně, měl stejně tak naprosto jasné a srozumitelné označení.
Elektronka sama má druh patice, která se zasouvá do kompatibilní objímky, stejně jako u žárovek. A platilo to i u tranzistorů. Stejně tak patka tranzistoru, má určitý uspořádání 3-4 vývodů, pro které platí konkrétní objímka.
Hotovo dvacet, žádný dohadování o tom, co je patka, patice a co sokl.
Když jsem, nic zlé netuše, asi před 15 lety, nazval papírové/MP svitky hovňáky, nemohl jsem tušit, že se tak uchytí.
To stejné je s karamelkami, ale přiznám se, že ty nejsou můj výmysl. Ten výraz pro hranaté, hnědé praskající papírové a MP svitky, jsem pochytil v mládí hlavně od profi opravářů. Všude, kam je osadili, s nimi profíci fakt dost bojovali a neměli pro ně žádné slušné jméno - kromě karamelky.
Ostatně, i pro válcové, praskající papírové a MP svitky měli mnohem hanlivější označení, než je můj, celkem něžný hovňák.
Bambusák je geniálně zkrácený popis chování obecného, nf germaniového tranzistoru na vysokých kmitočtech.
Kdy by uvnitř pouzdra zastal stejnou práci i kousek bambusové hůlky.
Zdenek Hradiský: Radiotechnická štafeta, MF Praha 1983Kremik píše:Na vlastní oči jsem poprvé v životě viděl integrovaný obvod (MH7400 v nějaké stavebnici, asi logitronik) na konci 6. nebo 7. třídy ZŠ a hrozně jsem se divil, že je tak malinký. Věděl jsem o jejich existenci jen z nějaké knížky, kde byly jejich černobílé fotografie a na nich byly vyobrazeny poměrně veliké. Co to bylo za knihu už nevím, byly v ní návody na různé konstrukce i s plošňákama. Byl tam vyfocen i MBA810A a ty děrované chladící křídla vypadaly jako kus železa, tloušťky asi 2 mm.
Někdo tu knihu určitě budete znát. Bylo v ní např:
- rádio + předzesilovač + nf konec na jedné DPS, šla rozdělit na tři díly, zapojení bylo dost podivné
- nějaké vychytávky k modelové železnici (plynulý rozjezd, atd.)
- senzorové ovládání žárovky
- blikač s fotoodporem
- "tester" jakýhosi TTL švábu, možná MH7400 (určitě funkční, ale nesmyslný)
- cosi s relátkem...
a spousta dalšího, už fakt nevím. Skoro vše tam bylo i vyfocené.
Dělal jsem podle toho jen kapesní VKV přijímač s KF521 a plošnou cívkou, ale nefungoval mi. :-/
Mohlo by to být ono, název mi povědomý je, a to rádio si pamatuju. Překresloval jsem si ten plošňák (kvůli té plošné cívce) přes průhledný papír, nakonec jsem ho ale nestavěl.
Mmch, v té knížce jsem se poprvé setkal s pojmem "tandemový potenciometr". Přemýšlel jsem co to asi tak může být a jestli by zapojení fungovalo i s poťákem dvojitým ale "normálním".
Teprve později jsem se dozvěděl, že výraz "tandemový" neznamená nic jiného, než právě tu zdvojenost
Takže pak bylo "Ahááááá..."
Ta knížka mě naučila hodně. Především popisem funkce jednotlivých zapojení. Zprvu pro mě byl nepochopitelný, a taky jsem si musel na tento "jazyk" chvíli zvykat. Popisy typu (vymyslím si) "Úbytkem napětí na R1 se T1 otevře, čímž dojde k uzavření následujícího tranzistoru T2, ..."
Napřed jsem si říkal "Jak vědí, že zrovna takhle? Co když proud půjde jinak, třeba přes R1, dále přechodem BC do R3,..." atd. Zpočátku jsem si ani nepředstavoval, že celý obvod je vlastně zároveň i nějak napájen, hledal jsem všechny možné cesty proudu z bodu A do bodu B (v podstatě tedy nenapájeného obvodu).
Postupně jak jsem to pročítal mi začlo docházet, že všude je vlastně nějaké napětí a proti němu proud asi nepoteče a že si tedy nemůže v zapojení téct jak by ho napadlo, a že mu vlastně nezbývá nic jiného, než téct jak je napsáno v té knížce
Pak jsem ještě bojoval s faktem, že "otevřený T1 uzavírá T2".
Říkal jsem si "Proč prostě proud nepoteče oběma směry najednou, když může, tedy přechodem BE T2 do "mínusu" pořád, a přechodem CE T1 tehdy, když se otevře?"
(předpokládejme dva NPN trandy emitory na zemi, kolektor T1 napojen na bázi T2).
Časem mi došlo, že otevřený T1 přechod BE následujícího trandu vlastně zkratuje a byl jsem až rozhořcen "Proč to tam teda nenapíšou rovnou!"
Tak takhle jsem postupně poznával Ohmův zákon v praxi, třeba že když se mění proud tekoucí tranzistorem, že zároveň na jeho kolektoru "lítá napětí nahoru a dolů" a čím víc jsem si tyto poměry dovedl představit, tím víc mě uvedená zapojení fascinovala.
Ještě jsem zapomněl, zprvu mi dělal problém i samotný "jazyk" popisu zapojení. Například hned první slovo "ÚBYTKEM napětí na odporu..." Jakým úbytkem, když už, tak snad NÁRŮSTKEM, ne?
Podobných takových nejasností bylo...
V té době bych uvítal znění asi takovéto: "Na tom vývodu odporu R1, který je spojen s bází T1, se zvýší napětí ze skoro nic na 0,65 V a dále už nemůže, protože všechen další proud už přetéká přes bázi T1 do mínusu, čímž se tedy tranzistor začne otevírat..."
A kdoví jestli bych to v dětství nechtěl ještě trochu jinak
Mmch, v té knížce jsem se poprvé setkal s pojmem "tandemový potenciometr". Přemýšlel jsem co to asi tak může být a jestli by zapojení fungovalo i s poťákem dvojitým ale "normálním".
Teprve později jsem se dozvěděl, že výraz "tandemový" neznamená nic jiného, než právě tu zdvojenost
Takže pak bylo "Ahááááá..."
Ta knížka mě naučila hodně. Především popisem funkce jednotlivých zapojení. Zprvu pro mě byl nepochopitelný, a taky jsem si musel na tento "jazyk" chvíli zvykat. Popisy typu (vymyslím si) "Úbytkem napětí na R1 se T1 otevře, čímž dojde k uzavření následujícího tranzistoru T2, ..."
Napřed jsem si říkal "Jak vědí, že zrovna takhle? Co když proud půjde jinak, třeba přes R1, dále přechodem BC do R3,..." atd. Zpočátku jsem si ani nepředstavoval, že celý obvod je vlastně zároveň i nějak napájen, hledal jsem všechny možné cesty proudu z bodu A do bodu B (v podstatě tedy nenapájeného obvodu).
Postupně jak jsem to pročítal mi začlo docházet, že všude je vlastně nějaké napětí a proti němu proud asi nepoteče a že si tedy nemůže v zapojení téct jak by ho napadlo, a že mu vlastně nezbývá nic jiného, než téct jak je napsáno v té knížce
Pak jsem ještě bojoval s faktem, že "otevřený T1 uzavírá T2".
Říkal jsem si "Proč prostě proud nepoteče oběma směry najednou, když může, tedy přechodem BE T2 do "mínusu" pořád, a přechodem CE T1 tehdy, když se otevře?"
(předpokládejme dva NPN trandy emitory na zemi, kolektor T1 napojen na bázi T2).
Časem mi došlo, že otevřený T1 přechod BE následujícího trandu vlastně zkratuje a byl jsem až rozhořcen "Proč to tam teda nenapíšou rovnou!"
Tak takhle jsem postupně poznával Ohmův zákon v praxi, třeba že když se mění proud tekoucí tranzistorem, že zároveň na jeho kolektoru "lítá napětí nahoru a dolů" a čím víc jsem si tyto poměry dovedl představit, tím víc mě uvedená zapojení fascinovala.
Ještě jsem zapomněl, zprvu mi dělal problém i samotný "jazyk" popisu zapojení. Například hned první slovo "ÚBYTKEM napětí na odporu..." Jakým úbytkem, když už, tak snad NÁRŮSTKEM, ne?
Podobných takových nejasností bylo...
V té době bych uvítal znění asi takovéto: "Na tom vývodu odporu R1, který je spojen s bází T1, se zvýší napětí ze skoro nic na 0,65 V a dále už nemůže, protože všechen další proud už přetéká přes bázi T1 do mínusu, čímž se tedy tranzistor začne otevírat..."
A kdoví jestli bych to v dětství nechtěl ještě trochu jinak
Hradiský? To jméno se mi nějak vybavuje ve spojitosti s vrcholovými "orgány" pionýrské organizace, nebo s rubrikama pro mladé čtenáře AR, a výrobky typu "udělejte si blikací poutač na vaši pionýrskou nástěnku". Měl jsem taky nějakou knížku návodů, pelmel pro letecké, lodní modeláře, radiotechniku, a ty radiotechnické mi i jako malýmu smradovi připadaly jako napsané proto, aby si někdo splnil plán.
Každej holt nebyl jako Škoda nebo Pacák.
Každej holt nebyl jako Škoda nebo Pacák.
Taktak, ještě k tomu "volá OK1KFW" a "Z dílny OK1KFW".
Tyhle lidi by se k Pacákově hrobu neměli ani přibližovat, aby se jim něco nestalo..
Na toho Škodu mám holt ten militantnější názor, že tím ideologickým svinstvem fakticky zastínil a pozabíjel to dobrý, co vymyslel.
Ke Škodovým knížkám se až tolik lidí nedostalo, zas tak moc jich nevytiskli.
Ale to svinstvo, co hrnul do AR se statisícovým nákladem, to četl asi každej.
Včetně těch seriálů "jak se dělá...". Hnus, namontoval to i do výrobního procesu miniaturního elektrolytu.
Docela si umím představit, jak se na to tvářil rezervovaný komunista Smolík.
Veš v kožichu se tomu říká?
Tyhle lidi by se k Pacákově hrobu neměli ani přibližovat, aby se jim něco nestalo..
Na toho Škodu mám holt ten militantnější názor, že tím ideologickým svinstvem fakticky zastínil a pozabíjel to dobrý, co vymyslel.
Ke Škodovým knížkám se až tolik lidí nedostalo, zas tak moc jich nevytiskli.
Ale to svinstvo, co hrnul do AR se statisícovým nákladem, to četl asi každej.
Včetně těch seriálů "jak se dělá...". Hnus, namontoval to i do výrobního procesu miniaturního elektrolytu.
Docela si umím představit, jak se na to tvářil rezervovaný komunista Smolík.
Veš v kožichu se tomu říká?
Datasheet Tesla 0C16:
https://uloz.to/file/9b8hAcd50VLr/0c16-ds-pdf
https://uloz.to/file/9b8hAcd50VLr/0c16-ds-pdf
Zkurwenej žluťáckej žabí ksicht nejen že uvaří a sežere všecko co lítá a není to eroplán, nebo všecko co plave a není to ponorka, ale taky zkopčí a opajcuje všecko co se mu dostane před čumák a z čeho čmuchá nějakej zisk. I kdyby to měl vohryzat svýma hnusnýma křivýma žlutýma tesákama, tak to prostě pajcne.
Nasliněný prst na svorkovnici domovního rozvaděče: Jó, paninko, máte tam ty Voltíky všecky...
A kutilmile - nelituju tě
!!!
A kutilmile - nelituju tě
!!!