Já naopak souhlasím s mtajovským, že průřez jádra nemá přímou souvislost s přenášeným výkonem. Bavíme se o teorii, nikoli o ekonomickém návrhu, kterým se dospělo k nějakému optimu.Výkon trafa se přenáší železným jádrem,ničím jiným.
Tvrzení že jakýkoliv výkon lze přenést jakýmkoli jádrem odporuje všemu
co o transformátorech vím.
Je to zcela běžný jev při návrhu trafa na daný výkon, že mohu docílit stejného výsledku (tj. výstupního výkonu) při použití jader různého průřezu, což by mělo být v rozporu s tvrzením FERYACTa. Výkon bude v obou případech třeba 100W, a přesto se průřezy jádra budou lišit o 30% (a sycení bude stejné).
Teoreticky přece přenesu daný výkon i bez jádra, jen bude trafo velké jako mikrobus, zatímco s jádrem by stačilo velké třeba jen jako krabice od bot. Čím míň bude železa, tím víc musí být mědi a naopak.
K žádnému zvyšování sycení nedojde! Pokud zmenším průřez jádra, musím úměrně zvýšit počet závitů. Jestli je trafo měkké nebo ne, ještě neznamená, že nepřenese požadovaný výkon.Zvyšováním sycení jádra dojde k enormnímu zvýšení mag.proudu
zvýšení ztrát v železe,trafo bude mít velký rozptyl a měkkou charakteristiku
jako svařovací trafo.
Například dnešní malá trafa do spotřební elektroniky jsou toho zářným příkladem - napětí naprázdno je třeba 1,7x vyšší, než při jmenovitém výkonu.