[BETA] Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

WLAB: A co se stalo s tou druhou půlkou?

Ta se nam musela vyzarit, nebot tokem vyrovnavaciho proudu tam nastal nestacionarni stav...

Bernard píše:2 ZdenekHQ: Důsledkem zákona o zachování náboje by mělo být to poloviční napětí, ne?

Jenže při 12V je energie z kapacity 1F 1/2*1*12*12 a při "rozdělení" na 2F je 1/2 *2 * 6 *6 , popř. krát dvě v serii, ale pořád to nesedí. Nebo ano, na mě je vážně už pozdě...

Vychazet ze zachovani energie ve smyslu toho, ze energie v kondenzatorech by pred a po pokusu mela byt stejna, je v tomto pripade zcela mylny predpoklad.

A nedej boze, kdyby ty dva kondenzatory byly shodne nabite a spojily by se opacne... to by bylo prekvapeni jeste vetsi....

Přelévání náboje z nabitého kondenzátoru do vybitého má 50% energetickou účinnost a jde to spočítat jen s nenulovým odporem vodičů. S nulovým odporem by tekl nekonečný proud a je to tedy fyzikálně nesmyslné.

Q-C.U
Původní napětí 12V se připojením paralelní stejné kapacity sníží na 6V a kapacita se zdvojnásobí.
řekněme že 1F.12V=12C a potom 2F.6V=12C
pak když to přepočítám na joule = Q.U tak mi to stejně nevychází
nebo mi něco uniklo?
ta energie se zjevně vyzáří při pokusu ty kondenzátory spojit ve formě zvukové i světelné a tepelné
edit:dík za opravu

Uniklo ti to, že výsledkem C*U není energie v Joulech, ale el. náboj v Coulombech.

Taky bych řekl, že to jde spočítat, jen když je tam odpor. A kdyby tam nebyl, stejně tam bude indukčnost a bude se to pořád houpat.

Jinak ta účinnost spočítaná jako energie došlá na C2 děleno energie odešlá z C1 mi vychází:
eta = 1 / ( 2 + C2/C1 )
Takže se toho ztratí celkem dost, ať jsou kapacity jakékoliv.

zajímavý výsledek vznikne, když pak ty kondenzátory, u kterých se vyrovnal náboj dáme za sebe

Nemyslim, ze ma smysl ze zabyvat tim, zda by tam tekl nekonecny proud, ci nikoliv a zda je neco mozne ci nemozne, ale je potreba se drzet vhodneho invariantu vzhledem k pokusu. A tim proste energie neni, nebot nemohu jen tak zanedbat proces srovnani naboju jen kvuli tomu, ze ho neumim popsat.

Andrea píše:Přelévání náboje z nabitého kondenzátoru do vybitého má 50% energetickou účinnost a jde to spočítat jen s nenulovým odporem vodičů. S nulovým odporem by tekl nekonečný proud a je to tedy fyzikálně nesmyslné.

Takhle bych to rozhodne neformuloval, 50% ucinnost ma spis ten zvoleny proces. Kdyz vezmu onen nabity kondezator a idealni civku, spojim to a v okamziku Uc=0 ji prepojim na vybity kondezator, od ktereho ji odpojim v okamziku Ic2=0, prenesu naboj bez ztraty energie.

Není to nesmyslné jen kvůli tomu, že nedokážeme vyrobit ideální kondenzátor popřípadě ideální vodič. Ostatně, reálný kondík se dost podobá ideálnímu a krátký tlustý vodič má mizivý odpor.

Vždyť když uděláte experiment, tak je to vcelku jasné. ZdeněkHQ potvrdil měřením, že na kondenzátorech je pak napětí poloviční. Tedy celková energie systému, jak psal WLAB, musí být poloviční. Na to jsou zákony.

Problémem zůstává, co se stalo s druhou půlkou energie...
Pokud uděláte experiment s dostatečně velkými kondenzátory (jeden nabitý na dostatečně velké napětí), tak při spojení dojde k okem pozorovatelnému záblesku a uchem slyšitelnému "záhromu ". Tedy energie se vyzáří v blesku a hromu. Systém tedy emituje do okolí elektromagnetické vlnění (až snad někde k decimetrovým vlnám). Toto jde pozorovat i rádio přijímačem jako rušení.

Na tomto principu byly postaveny první vysílače (s jiskřištěm). Dokonce profesor Hertz takto dělal své první pokusy s elmag vlněním.

Tedy pravdu měl od začátku WLAB a poté taktéž Davidus...

WLAB píše:Takhle bych to rozhodne neformuloval, 50% ucinnost ma spis ten zvoleny proces.

Bylo myšleno přelévání náboje spojením přes odpor.

Cust píše:Není to nesmyslné jen kvůli tomu, že nedokážeme vyrobit ideální kondenzátor popřípadě ideální vodič. Ostatně, reálný kondík se dost podobá ideálnímu a krátký tlustý vodič má mizivý odpor.

Ideální kondenzátor a ideální vodič je něco smyšleného neexistujícího, stejně jako nekonečný proud, nekonečný výkon.