CZJKP1 píše:
...
Pokud si dobře vzpomínám, hliník se nedá ani pájet, ani svářet. Pouze spojovat ,,stavením" při vyšší teplotě..
...
Kecáš, Jirko.
Hliník se dá jak svařovat, tak i pájet - musí se ale vědět ČÍM.
Trafopáječkou a cínem se to dá s přídavkem speciálních látek = tavidel/čistidel, které se natřou na pájené místo a mají za úkol odleptat z hliníku kysličníkovou vrstvičku, která na něm jinak na vzduchu okamžitě vzniká a zároveň při ohřevu pro pájení ten hliník dál ochránit před vzdušnou oxidací.
Větší plochy nebo předměty se dají pájet plamenem (podobně jako se pájí mosazí nebo stříbrem "natvrdo") - jako "přívar" se používá čistý hliník v podobě drátu, jako tavidlo alkalické fluoridy, které se nanesou na pájené místo před ohřevem nebo při něm. Ty fluoridy jednak chrání před vzdušným kyslíkem, druhak snižují bod tavení hliníku = usnadňují pájení. Ten smrad z těch fluoridů je pekelnej, kdo tím pájí bez pořádnýho odsávání, koleduje si o poškození plic - fluór je ještě větší svinstvo než chlór.
Svařovat hliník se dá poměrně jednoduše vysokofrekvenčním svárem v prostředí ochranné kapaliny (obdoba pájení cínem) nebo elektrickým obloukem pomocí neodtavující se elektrody v atmosféře inertního plynu (metoda WIG/TIG - vulgo "pod argonem") - a povinně střídavým proudem kvůli dobrému narušení povrchové oxidové vrstvy.
Tím samozřejmě nechci tvrdit, že by se ten hliníkový drát dal použít k pájení cínem na místě smyčky do trafopáječky - to je samozřejmě nesmysl...
