[BETA] Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

konosuke píše:hvězda, srp a kladivo tenkrát samozřejmě nemohly chybět.

Pokrok existuje.
Dneska je těch žluťoučkých hvězdiček dvanáct, a taky jsou na každém ... .

Radim napsal: b) objev polovodičového tranzistoru okolo roku 1950. Ovšem první patent tranzistoru měl být přijat už v roce 1930."

Dovolil bych si údaj poopravit: Transistor jako zesilující prvek byl poprvé veřejnost představen laboratořemi společnosti Bell (USA) v srpnu 1948. Předvedli klasický rozhlasový přijímač, ve kterém byly kromě elektronek DVA tranzistory na stupni zesílení. Šlo o výsledky výzkumu, který byl zahájen již během války.
První zpráva o ČS radiopřijímači plně osazeném tranzistory se objevila v čas. Sdělovací technika v létě 1957, včetně fotografie. Samozřejmě vypadal úplně jinak, než první ČS tranzistorák prodávaný od r. 1958, typ 2800B, známý také jako T58, v současnosti ozdoba leckteré šíře zaměřené sbírky.

Byly to hrotové tranzistory. Zajímavostí ohledně jejich vynálezu je to, že se původně pracovalo na něčem jiném. Cílem bylo zlepšit vlastnosti hrotových detekčních diod pro použití v radiolokaci. Jak na tranzistorový jev přišli popsáno přesně není, ale představuji si, že se pokusili do blízkosti usměrňovacího přechodu zavést dalším hrotem proud, aby možná zmenšili prahové napětí. Docel rád bych tohle dozvěděl, kdyby to někdo věděl.

Kdo pamatuje čs. germány 103NU70, GC507 apod ? Na tom jsem začínal bastlit, dvoustupňový zesík ke krystalce, na plochou baterii, asi tak rok 1973-74.

Mňo, já jsem bastlil s hroťáky jakési rádio na plochou baterii v roce 1963 podle nějakého technického časopisu pro mládež, ale nejelo mně to, tak jsem na polovodiče zanevřel a dodnes čekám, kdy někdo konečně vynalezne CELOVODIČE

Celovodič vznikne...paralelním spojením dvou polovodičů, není to logické ?

NO - konečně někdo... Mnoheré díky, milý vynálezče

Celovodice sa vytvoria z polovodicov, ak sa nespravne zapoja a zdroj je dostatocne vykonny

Musíte si uvědomit že vyrobit tranzistory bylo v prvopočátcích nesmírně těžké.
Výrobci byli rádi když 10% z toho co vyrobily bylo schopné nějak fungovat a mít alespoň nějaký zesilovací činitel. Před časem byl na toto téma docela pěkný článek v Radiojournalu.

A navíc měly šílený rozptyl parametrů. Ty 101 - 103NU70 atd. se na vršku pouzdra označovaly barvou podle proudového zesílení. Nejlepší byly bílé, to byla β větší než 100. Takže jsme v Žitné žádali: "prosím 103NU70 s bílou ...", a pak jsme dostali s červenou (β je 20 - 30)

103NU70 stál v té době 32 Kčs což byl namnoze dvouhodinový výdělek zaměstnance v národním hospodářství...no a když se trand prorazil tak šlo někdy vyuzít jako diodu. Pro rádiosoučástky jsem se občas musel vypravit vlakem do Ostravy, na Alšák do Poruby příkladem, nebo na náměstí Lidovejch milicí (dnes Masarykovo) do centra města...což, vlak byl za šest kaček a šalína za korunu.
Při té příležitosti si neodpustil očumování cívkáčů ReVoX a Akai v nedalekém Tuzexu.

Mám dvě glosy:ve starých časopisech jsem se dočetl že kapacita 1cm měla vodivá koule o poloměru/nebo průměru/ 1cm. Chtěli jsme kupovat na Žitné bílé nf transistory ale málokdo věděl, že velkou betou se snižuje mezní frekvence až do přenášeného pásma.

Jednotka kapacity v cm vznikla zanedbáním fyzikálního rozměru permitivity a měřením délky v cm. Kapacita je:

C = ε . S / d

jestliže zanedbáme rozměr ε a vůbec celé ε tak zbude jednotka cm² / cm = cm. To pochází z jednotkového systému centimetr-gram-sekunda a Gaussiánských - elektrostatických jednotek. Jednotka náboje byla 1 statcoulomb (nebo také esu), kde:
(c[cm/s]/10) esu = 2,997 . 10^9 esu = 1C, čili 1 esu je = 3,337 . 10^-10 C

a jednotka napětí byla:
1 statvolt = 300V (přibližně).

Pak jednotková kapacita kondenzátoru daná výrazem:
C = Q/U

bude při jednotkovém náboji 1 esu a jednotkovém napětí 1 statvolt:
C = 1esu / 1statvolt = 1cm = 3,337 . 10^-10 / 300 = 1,112 . 10^-12 F = 1,112 pF.

V SI jednotkách je kapacita deskového kondenzátoru
C = εo.εr.S/d [F], kde S je v [m²] a d v [m], a konstanta ε0 = 4π/c² [F/m]. Pro soustavu s centimetry je C = εr.S/4πd, kde S je v [cm²] a d v [cm].

Nemá být v posledním vzorci

εo = 1/µoc²

FERYACT píše:...ve starých časopisech jsem se dočetl že kapacita 1cm měla vodivá koule o poloměru/nebo průměru/ 1cm.

Kapacita osamělé kuličky ve vesmíru je:
C = 4πε₀R ;
Jedná se tedy o poloměr a kapacita pro R=1 cm je: 1,112 pF.