Ano to je to zapojení od pana Olejára, z čeho jsem to vystřihnul
Jirka
výpočet pásmové propusti
Moderátor: Moderátoři
Pro konstrukci barevné hudby poskytne lineární stupnice tlumení filtrů trochu optimističtější pohled. Pokud se má dosáhnout nějaké rozumné separace pásem, komparační úroveň by měla být okolo 60% max. hodnoty. Graf vychází z hodnot p. Olejára.
- Přílohy
-
- Bar-hudba.png
- (13.06 KiB) Staženo 93 x
Tak Drátku,po celoodpoledním týrání prstů při sběru šípků na zimní čaje přemýšlím,jak ti ten problém objasnit - můj problém spočívá v tom,že netuším ,jak jsi na tom se znalostí matematiky ( třeba komplexní čísla,logaritmy apod.) a teorie obvodů ( např.komplexní dvojbrany,operační zesilovače).
Takže Wienův článek ( součástky značeny dle přihlouplého obrázku v příloze) má maximum přenosu na frekvenci fo= 1/ 2∏*√R1R2C1C2
a to je 1/ (1+R1/R2 + C2/C1)
Průběh těch křivek pro hodnoty dle schematu ti krásně ukazuje obrázek Bernarda.Odpory 47k připojené na + vstupy všech tří operáků se pro daný výpočet uvažují paralelně,neb jsou pro střídavý signál takto spojeny malou impedancí napájecího zdroje . Jak se počítá zesílení a vstupní impedance ( odpor) operáku v invertujícím a neinvertujícím zapojení,to jste asi brali,jinak doporučuji Wikipedii.
Mám stále ,možná špatný, dojem,že si představuješ propust jako něco,co nějaký kmitočet propouští a jiný vůbec ne - tak tomu v přírodě není a každá reálná propust propouští všechny kmitočty,které do ní lezou,některé však utlumí třeba jen o 5% a jiné třeba milionkrát - viz Bernardův obrázek,křivky "hrbů" končí na jedné straně osy x u ss signálu,který přes kondenzátor neprojde,na straně druhé při kmitočtu nekonečném.
Jinak k vlastnímu zapojení bych měl řadu výhrad,zejména vstupní operák je zapojen jako horní propust se zlomovým kmitočtem cca 340 Hz,takže
kmitočty nižší tlumí a pak zase je W.čl.vybírá a zesiluje - tím vlastně likviduje to,co "stavěče" těchto zařízení nejvíce zajímá,a to je basování a v rytmu basů co největší blikání světel.Výstupy operáků za W.články vedou při zapojených kondech 1000u natvrdo přes zdvojovač napětí
do těchto kondů,což při výst.impedanci operáku řádu desetiny Ω vede k proudovým rázům omezeným jen strukturou operáku a napájením - no asi to přežijou,ale desítky mA to budou,nakonce by se jinak neotevřely ty tranzistory spínající LED.
Předpokládám,že ti tohle stačit nebude,zkus však prosím problém popsat,na obecná vyjádření typu " tomu vůbec nerozumím" se nedá přes net rozumně odpovídat.
Takže Wienův článek ( součástky značeny dle přihlouplého obrázku v příloze) má maximum přenosu na frekvenci fo= 1/ 2∏*√R1R2C1C2
a to je 1/ (1+R1/R2 + C2/C1)
Průběh těch křivek pro hodnoty dle schematu ti krásně ukazuje obrázek Bernarda.Odpory 47k připojené na + vstupy všech tří operáků se pro daný výpočet uvažují paralelně,neb jsou pro střídavý signál takto spojeny malou impedancí napájecího zdroje . Jak se počítá zesílení a vstupní impedance ( odpor) operáku v invertujícím a neinvertujícím zapojení,to jste asi brali,jinak doporučuji Wikipedii.
Mám stále ,možná špatný, dojem,že si představuješ propust jako něco,co nějaký kmitočet propouští a jiný vůbec ne - tak tomu v přírodě není a každá reálná propust propouští všechny kmitočty,které do ní lezou,některé však utlumí třeba jen o 5% a jiné třeba milionkrát - viz Bernardův obrázek,křivky "hrbů" končí na jedné straně osy x u ss signálu,který přes kondenzátor neprojde,na straně druhé při kmitočtu nekonečném.
Jinak k vlastnímu zapojení bych měl řadu výhrad,zejména vstupní operák je zapojen jako horní propust se zlomovým kmitočtem cca 340 Hz,takže
kmitočty nižší tlumí a pak zase je W.čl.vybírá a zesiluje - tím vlastně likviduje to,co "stavěče" těchto zařízení nejvíce zajímá,a to je basování a v rytmu basů co největší blikání světel.Výstupy operáků za W.články vedou při zapojených kondech 1000u natvrdo přes zdvojovač napětí
do těchto kondů,což při výst.impedanci operáku řádu desetiny Ω vede k proudovým rázům omezeným jen strukturou operáku a napájením - no asi to přežijou,ale desítky mA to budou,nakonce by se jinak neotevřely ty tranzistory spínající LED.
Předpokládám,že ti tohle stačit nebude,zkus však prosím problém popsat,na obecná vyjádření typu " tomu vůbec nerozumím" se nedá přes net rozumně odpovídat.
- Přílohy
-
- Wienuv_clanek.jpg
- Těch 82% prázdné plochy jsem ořízl.
Hill - (11.27 KiB) Staženo 94 x
Ono je to tak, že Wienův článek tlumí i tu frekvenci f₀, viz:
1/(1+1+1) = 1/3 ;
Ty křivky nahoře vznikly tak, že se W-článek budil na vstupu zdrojem 3 V, a tak maxima na výstupu mají 1 V. Tlumení je zkrátka relativní pojem.
Nejčastěji bývá R1=R2 a C1=C2, a v tom případě vyplyne tlumení pro f₀:Milan píše:...
Takže Wienův článek ( součástky značeny dle přihlouplého obrázku v příloze) má maximum přenosu na frekvenci fo= 1/ 2∏*√R1R2C1C2
a to je 1/ (1+R1/R2 + C2/C1)
1/(1+1+1) = 1/3 ;
Ty křivky nahoře vznikly tak, že se W-článek budil na vstupu zdrojem 3 V, a tak maxima na výstupu mají 1 V. Tlumení je zkrátka relativní pojem.
Přesně tak,jen nesmíš zapomenout,že jak vstupní,tak výstupní napétí jsou vektory,tj.mají nějakou velikost a mohou být vůči sobě fázově různě posunuty. Takže dělit můžeš,ale komplexní čísla,vyjadřující tu velikost a fázi. U Wienova článku na frekvenci f0 je přenos reálný a maximální ,velikost viz vzoreček dle hodnot součástek,a výstupní napětí je tudíž ve fázi se vstupním.
Proto se také Wienův článek často používá v sinusových RC oscilátorech,které pak kmitají na frekvenci fo,kde je přenos maximální (když se konstruktérovi daří
).
Proto se také Wienův článek často používá v sinusových RC oscilátorech,které pak kmitají na frekvenci fo,kde je přenos maximální (když se konstruktérovi daří
).Jistě máš Wlab pravdu,nicméně již někde nahoře vyslovuji pochybnost,zda se komplexní čísla učili - já osobně jsem měl na průmce matiku do 3.ročníku bez komplexních čísel. Pokud to zná,jako dělič to spočítá snadno,pokud ne,naučí se vzorečky a víc po něm nikdo nemůže chtít. Nedovedu si představit výpočet bez komplexních čísel nějak jednoduše a hlavně srozumitelně bez použítí zase nějakých vzorečků,o kterých stejně zase nebude vědět,jak vznikly ( třeba absolutní hodnota přenosu) .
Bez komplexnich cisel by to slo asi taky, ale byla by to pekna opicarna.Milan píše:Jistě máš Wlab pravdu,nicméně již někde nahoře vyslovuji pochybnost,zda se komplexní čísla učili - já osobně jsem měl na průmce matiku do 3.ročníku bez komplexních čísel. Pokud to zná,jako dělič to spočítá snadno,pokud ne,naučí se vzorečky a víc po něm nikdo nemůže chtít. Nedovedu si představit výpočet bez komplexních čísel nějak jednoduše a hlavně srozumitelně bez použítí zase nějakých vzorečků,o kterých stejně zase nebude vědět,jak vznikly ( třeba absolutní hodnota přenosu) .
Ja nevim, my jsme takove odvozeni k maturite na prumce umet museli. Kdy jsme pricuchli ke komplexnim cislum si uz nepamatuju, kazdopadne Wienuv clanek, T-clanky a podobne veci se podle mne ucily ve 3. rocniku.
Ucit se vzorecky ma smysl jen takove, ktere se pouzivaji stale dokola, coz asi prenos tohoto clanku nebude, smysl ma to bud umet odvodit, nebo je to fuk...
de omnibus dubitandum est