[BETA] Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Důležité je, že platí ta rovnice ∑I v uzlu=0. Vyjádření jednotlivých proudů na každém odporu je jasné. Platí to zcela obecně, není potřeba vědět, že Uo je menší než napětí obou zdrojů. Když si zvolíte R1=500ohm, tak Uo bude větší než 5V. Rovnice zůstane stejná, jen když si pak spočítáte I2 jako (5-Uo)/R2, vyjde I2 záporný - tedy proud poteče do zdroje.

Už to chápu.
Díky všem.

Tady to máte rozebrané vědecky.
http://leteckaposta.cz/671206818
http://uloz.to/xSUy1HbB/bel1-sbirka-prikladu-pdf
Ty soustavy rovnic vám vyřeší kdejaký kalkulátor řady Casio FX-991.

Victronix píše:...No jo, ale ty znáš hodnoty odporů a napětí. Obecně to takto neplatí.

Jestli mám spočítat tento obvod, musím přece znát buď všechny odpory a dvě ze tří napětí, třetí musí vyjít.
Nebo musím znát všechna tři napětí, dva odpory zvolit a třetí dopočítat.

V prvním mém řešení mi posloužili pouze páni Kirchhoff a Ohm, přičemž je zapsaný obecně. Zkus dosadit jiné hodnoty a porovnat třeba s metodou smyčkových proudů nebo transformace zdrojů, jestli to platí nebo neplatí obecně.
V druhém jim pomohl pan Thèvenin, ten jsem zapsal krok za krokem už v konkrétních dosazených hodnotách, ať nezdržuji se zobecněním a nemusím sem vkládat obrázky se složitějšími zlomky. Ale všechna čísla lze nahradit symbolickými názvy proměnných (jen tu sedmičku závorkou, v níž je rozdíl (U1-U2)).
Že v tomto případě součet proudů z obou zdrojů nevytvoří na R3 úbytek napětí vyšší, než je nejnižší z napětí přispívajících zdrojů, není podstatné, platí to i v případě, že Uo leží mezi hodnotami napětí U1 a U2

Klasická úloha na Kirchhoffa. Ale Hillovo řešení Theveninem je kouzelné, to mě nenapadlo. Dík. Inu vlas šedivý, myšlení leniví.
Thevenina můžu u rozvážených můstků, je rychlejší než transfigurace.

Tady by snad nejrychlejší byla ta superpozice, ne ?

Sendyxi, ty lumpe ...
Tak se vyžvékni.

http://inter.elektronika.sweb.cz/2.htm# ... A1rn%C3%AD



Při této metodě řešíme obvod postupně, vždy jen s jedním zdrojem (většinou ideálním zdrojem napětí). Ostatní zdroje nahradíme jejich vnitřními odpory. Při vlastním řešení pak používáme nejčastěji metody smyčkových proudů či uzlových napětí.

Princip lineární superpozice se používá, je-li v obvodě více zdrojů.



Při řešení se postupuje:

1) Je-li to vhodné, upravíme obvod.

2) V obvodě necháme zapojen pouze jeden zdroj, ostatní nahradíme jejich vnitřními odpory.

3) Sestavíme rovnice pro zapojení.

4) Řešíme rovnice a vypočteme dílčí výsledky.

5) Body 2), 3) a 4) opakujeme i pro všechny dílčí zdroje.

6) Výsledné napětí mezi libovolnými místy obvodu a proudy libovolnými větvemi obvodu při působení všech zdrojů určíme jako součet napětí (vypočtených pro jednotlivé zdroje) a součet proudů při působení jednotlivých proudů.

[/i]

Hill píše:...Že v tomto případě součet proudů z obou zdrojů nevytvoří na R3 úbytek napětí vyšší, než je nejnižší z napětí přispívajících zdrojů, není podstatné, platí to i v případě, že Uo leží mezi hodnotami napětí U1 a U2

Ještě jsem zapomněl na maličkost:
N-nedáme tam zddroj, ddáme tam babaterku - říkal náš třídní, a teď mi dochází, proč: zadání také předpokládá, že na obou zdrojích musí být konstantní napětí, ať už se z nich proud odebírá nebo do nich tlačí z jiného zdroje. Jinak řečeno, musí jít o ideální zdroje.
V praxi se takovému požadavku nejvíce blíží akumulátory (a pro tak malé proudy vlastně i nějaké primární baterie), případně paralelní stabilizátory, například se zenerkami, ty jsou schopné nějaký proud i odebrat, když ho tam natlačím ze zdroje o vyšším napětí.
Sériový stabilizátor, na jehož výstup bych z jiného zdroje přivedl vyšší napětí, než to, které stabilizuje, se bude chovat pokaždé jinak a zapojení by se muselo řešit jako celek i s těmi stablíky.
Nakonec nejjasnější by to bylo s usměrňovači - když odpojím R3, stoupne napětí Uo nad úroveň U2, ale proud ze zdroje 12V do zdroje 5V nepoteče, protože diody usměrňovače na výstupu 5V zdroje zavřou a vlastně výstup zdroje odpojí.