Magnetofon B101, typy hlav

[Hill]

Ona by snaha byla, ty hlavy vylepšovat. Rozhodně nadšení nechybělo a dokonce sem tam k nějakému vylepšení došlo. Ale sloužilo převážně jen k usnadnění případně i ke zlevnění výroby. Na zlešení dosažených parametrů už nestačilo nadšení ani s masivní podporou zkušeností a znalostí.
Chyběla příslušná podpora shora: nákup nové technologie za devizy? Odkládá se. Opravdu v RVHP nikdo lepší hlavy nevyrábí, že bychom v rámci RVHP přenechali jejich výrobu Polákům, Maďarům či Sovětům a u nás ji zrušili, ať na to nemusíme nic dovážet?
A vůbec: když jsou ty naše tak dobré i bez zahraniční techniky, znamená to, že ji ani nepotřebujeme....

...pokud starší provedení vyhovuje, proč to celý překopávat jen kvůli inovaci? Řek bych, že tady zrovna se výrazně kladně projevila setrvačnost vývoje a neochota něco výrazně měnit jen proto, aby se "udělala inovace" - za kterou se pobraly odměny a následky musel spotřebitel snášet další desítky let ...

A já dodávám, že na té absenci inovací tentokrát spotřebitel (dnes se mu říká "zákazník") neprodělal. Hlava jako náhradní díl byla k sehnání daleko déle, než povinných 10 roků po ukončení výroby modelu, při shánění stačilo typové označení a nebylo potřeba uvádět ani typ či model magnetofonu Tesla. Dnes už často ani takové rozlišení nestačí, některé díly se měnily v průběhu výroby a k přesnějšímu určení je třeba znát i výrobní číslo a ročník (konečně - to známe i z aut, některé náhradní díly nelze bez VINu správně objednat).
Samozřejmě, že se techologie průběžně modernizovala, ale výrazněji až kvůli hlavám pro kazeťáky (určitě někdo pamatujete ANP961, ty se dělaly ještě původní technologií, v kazeťákách A3, B60, B200: na první i každý další pohled šlo o zmenšené kopie ANP908), modernizovanou technologií byly vyráběné až hlavy s dlouhou životností ANH jak pro cívkáče, tak pro K10, a všeobecně hlavy mazací, kde se sledovala zejména účinnost odmazání a jeho kvalita při co nejnižším potřebném elektrickém výkonu.

[Radim]

jedny z nejblbějších hlav, byly maďarské BRG CK-12 . . .
od druhé poloviny sedmdesátých let do začátku devadesátých, jsem provozoval BRG MK-25A a za tu dobu jsem zlikvidoval tři tyto hlavy . . .

BRG Mk25 jsem taky dostal jeden kdysi do ruky k opravě. Co si pamatuji, tam byl brutálně nadstavený přítlak tónové kladky na tónovou hřídel, takže ložisko tónové hřídele se vyběhalo několikrát rychleji než bylo nutné. Jestli si to pamatuji dobře, tak zrovna tam byly ty hlavy, které měly čelo opouzdřeny nějakým na opotřebení odolných kovovým materiálem a vlastní měkká hlava se štěrbinama vyčuhovala jen v takovém okýnku. To okýnko s tím velice měkkým materiálem se dost rychle obrousilo do prohlubně, až nakonec ani polštářek s plstí v kazetě nedokázal ten pásek přitlačit ke zbytku štěrbiny uvnitř prohlubně a hlava tak ztratila funkčnost.

[Radim]

Ona by snaha byla, ty hlavy vylepšovat. Rozhodně nadšení nechybělo a dokonce sem tam k nějakému vylepšení došlo. Ale sloužilo převážně jen k usnadnění případně i ke zlevnění výroby.

Právě tyto změny jsem měl na mysli, že k nim během těch 25 let došlo. Protože hlavy sice vydržely 25 let, ale usuzuji, že hodně materiálů nutných k jejich výrobě se za těch 25 změnila nebo přestala vyrábět a musely se používat náhrady atd.
Je jen škoda, že se do toho v socialistickém prostředí dále neinvestovalo, protože pokud jsme v 60 letech byli s touto výrobou, kde se uplatňovaly miniaturní mikronové rozměry a speciální materiály a postupy, na špičce, v 70 letech jsme byli dobrý průměr a v 80 letech už nejspíš podprůměr.
Mohli jsme v 70 a 80 letech naskočit do vlaku vývoje mikronových snímačů, jako třeba hlaviček HD disků nebo hlaviček optických mechanik atd.
A doufejmě, že zachytíme dnešní vývoj kolem robotizace, manipulátorů a podobně.

[Hill]

Právě, že ty materiály byly po celou dobu k dispozici. Možná se měnilo složení zalévací pryskyřice a izolačního laku na vinutí, ale permalloyové plechy normalizovaného složení, tloušťky i dalšího zpracování, jakož i mosaz i ocel na kryty u nás po mnoho let patřily k nemnoha kdykoli dostupným materiálům.
A zřejmě i kdekoli ve světě - stejnou technologii (a šířku štěrbiny) můžeme najít v magnetofonech mnoha světových firem. Ty 2,5 - 3 µm šířky štěrbiny se používaly jako nejběžnější u dvouhlavých cívkových magnetofonů vlastně až do konce jejich éry.
Jde o kompromis: užší štěrbina by sice měla při snímání menší štěrbinové ztráty, které se tedy nemusí tak moc kompenzovat ani při nižších rychlostech posuvu, ale zase by se poněkud zkomplikovalo použití při záznamu. Zkrátka poměr nákladů k výsledku nepříznivý.
Prostě pro univerzální hlavu nikdo nic lepšího nevymyslel. A, zatímco jiní výrobci měnili tvar čela hlavy, šířky štěrbin i vlastnosti vinutí, většinou to skončilo jen u toho tvaru čela, s ostatním se vrátili zase zpět. Tesla tím aspoň nemusela ztrácet čas ani prostředky, onačejší materiály by jí stejně schválili až v další pětiletce.
Teprve kazetová technika a zvlášť video vedly k tomu, že se začaly zkoušet nové materiály (sendust, ferit, amorfní kovová skla, stříbro v mezeře nebo o její šířku "za ní", případně u feritových hlav lepení sklem atd...). Pro statisícové až milionové série vyráběných hlav téhož typu už se nějaký ten hodně drahý vývoj vyplatil. Pochopitelně totéž platilo i pro hlavy na jiná magnetická média.
Jenže to už se hlavy dělaly téměř všechny mimo Evropu.

Ještě si vzpomínám na kreslený vtípek od Renčína někdy z osmdesátých let:
"vlak s elektronikou nám ujel, slyším vlak s pazourkama..."