[BETA] Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Prasklina je směrem ke zdi a není dobře vidět. Ale po hmatu je místo ještě promáčknuté dovnitř. Asi to načal opravář , když opravoval kotel.

Hořák,tavidlo,cín,vypustit vodu a vyměnit kolínko.Práce max. na hodinu.

PavelFF píše:Prasklina je směrem ke zdi a není dobře vidět. Ale po hmatu je místo ještě promáčknuté dovnitř. Asi to načal opravář , když opravoval kotel.

Tomu bych klidně věřil, že je to "úprava" od odborníka k danému problému. Přesně jak píše xxxe.

BOBOBO píše:Proč to chceš pájet natvrdo ????? To se pájí cínovou pájkou .....

Protože jsem měl a mám stříbrnou pájku k dispozici, mimoto výborně zatéká do spojů a nemusel jsem si rozvodů všimnout přes 35let.

Na Cu trubičky stačí SnPb pájka, netřeba AgSn nebo něco podobnýho. Na stříbro je potřeba poměrně agresívní fluoridový tavidlo (Firinit), který už jen koupit je kumšt (má to obecnou klasifikaci jedu, takže jen tak volně dostupný není). Jo, kdyby ty trubičky byly niklový nebo nerez, tam jsem pro stříbro všema deseti, ale na měď stačí opravdu jen "olovnatej" cín ... Tudíž netřeba autogen (acetylén + kyslík), ale stačí propanovej samodujnej hořáček nebo trochu silnější letlampa ...

Proč i ta měděná trubka po letech praská a "je jako papír"? Taky jsem nad tím kdysi uvažoval. Pak jsem zjistil, žë to může být nejen nevhodnou technologií výroby té trubky a z ní vyrobeného spotřebiče, ale zejména kvalitou vody.
Přibližně lze problém popsat asi takto:
Když se vezme voda z nějakého zdroje (třeba ze studny), její chemismus je vyvážený. Taková voda je ke kovovému materiálu potrubí relativně šetrná. Bohužel, voda z vodovodu bývá směsí vody z několika různých zdrojů, kde každý zdroj má jiné složení a jiné množství rozpuštěných minerálů. Pitná voda se míchá nejen ve vodojemech, ale často i ve vodovodním řadu. Hygienicky je nezávadná - je pitná. Jenže, smícháním vod s rozličným obsahem minerálů, se voda dostane do nerovnovážného stavu. Začne být agresivní ke kovovým materiálům. Z povrchové vrstvy potrubí, taková voda začíná vytrhávat ionty, aby se nasytila - dostala se do vyváženého stavu.
Vodárny znají terminus-technikus "agresivita vody". Je to však složitá záležitost, kterou neumí každý vodohospodář vyhodnotit. Kvalitativní ukazatele pitné vody, jsou vodárnou většinou uváděny a hodnoceny podle požadavků hygienické normy, nikoliv působením vody na potrubí. O agresivitě vody na materiál potrubí, a z toho vyplývajícího poškozování rozvodů pitné vody, se proto raději moc nemluví...

Že by se voda smícháním z více zdrojů pitné vody dostala do "nerovnovážného stavu" dost pochybuji. Někdy je agresivní i voda z jediného zdroje, ale to je jen můj laický názor.

Jinak jsem se nechal inspirovat omotáním kolínka drátem - omotal jsem tedy kolínko punčoškou z koaxiálního kabelu. Bohužel výsledek experimentu nevím, protože se to pájelo dost blbě, jednak se teplo odvádělo do trubek a taky to bylo dost nepřístupné. Měl jsem dvě pájedla 200W a 100W. Možná by to i drželo, ale nakonec jsem od tlakové zkoušky upustil, protože celá sestava s čerpadlem a redukcemi všude tak trochu netěsní a bude se muset vyměnit a přetěsnit všechno. Je to recirkulace u kotle a zatím jsem ji raději odpojil. Kdyby však bylo kolínko izolované a přístupné, dalo by se určitě zapájet snadno.

200W na takovou práci , je jako střelit jelena peckou od višně . Komu není rady , tomu není RVHP .

Když tu čtu o pájkách co jsi na to použil, pradím Ti tady řešení bez pájení. Opatři někde kus silnějšího igelitu. Kdysi dávno jsme použili igelitovou pásku kterou se omotávaly kabelové hlavy a když došla, tak z černé silážní plachty jsme nařezali pruhy o šířce dva cm a tím jsme opravovali v paneláku prorezlé trubky. Páskou v několika vrstvách omotat bolavé kolínko, řádně utahovat! Takto zhotovené "cípanty" na trubkách i s teplou vodou držely a nepřeženu, více jak dvanáct let, než došlo na výměnu komplet instalace za plast.

A jak se zajistí konec proti rozmotání?
Jinak ostré malé kolínko se omotává o hodně hůř než rovná trubka.

PavelFF píše:A jak se zajistí konec proti rozmotání?
Jinak ostré malé kolínko se omotává o hodně hůř než rovná trubka.

Podvlékne konec pod posledním závitem nebo kousek drátu Tě nenapadá?
Tady snad nejde o přehlídku krásy. Omotané kolínko může klidně vypadat jak bolavá noha. Hlavně že to utěsní, když to nemá čím plnohodnotně opravit.

O krásu mi nejde, ale když už máš tu dobrou zkušenost, proč se nepodělit.
Mě by nikdy nenapadlo použít na opravu igelit. Čekal bych, že se to unaví a povolí utažení, že to prostě časem poteče, igelit přece moc nepruží. A ono to zrovna funguje.

Čo myslíte tím , že nepruží , vojín Kefalín ?

No, jako guma v trenýrkách (to budeš ještě určitě pamatovat), když zpuchří, tak neplní svou stahovací funkci.
Když se igelit natáhne, tak se nějak ochotně nevrací - spíš se zmenší průřez - je víc plastický než elastický. A když nepruží, tak nestahuje a pak ani netěsní. Tím spíš, že ho vlastně nic nenatahuje nebo nestlačuje.
To je moje představa. Ale jak vidno, není správná. Každý holt nemůže být neomylný a nejchytřejší a vždycky všechno vědět nejlíp.

Otkundes píše:Proč i ta měděná trubka po letech praská a "je jako papír"? Taky jsem nad tím kdysi uvažoval. Pak jsem zjistil, žë to může být nejen nevhodnou technologií výroby té trubky a z ní vyrobeného spotřebiče, ale zejména kvalitou vody.
Přibližně lze problém popsat asi takto:
Když se vezme voda z nějakého zdroje (třeba ze studny), její chemismus je vyvážený. Taková voda je ke kovovému materiálu potrubí relativně šetrná. Bohužel, voda z vodovodu bývá směsí vody z několika různých zdrojů, kde každý zdroj má jiné složení a jiné množství rozpuštěných minerálů. Pitná voda se míchá nejen ve vodojemech, ale často i ve vodovodním řadu.

Něco na tom bude. Dokud jsem měl městskou vodu, tak byl bojlér každej rok kolečko písku a po 5-6 letech jak cedník. Přešel jsem na svoji vodu ze studny, která je tak tvrdá, že všude dělá mapy. Bojlér mám už asi 14 let, jednou za 3 roky mu vyměním anodovku a vymetu lopátku písku. Vnitřní povrch bez známky poškození smaltování... To nemůže být náhoda.