Napsal: 24 črc 2017, 00:29
Pokud nestabilitou u mechaniky řady B5 myslíš silně nerovnoměrné opotřebení hlavy vlivem nerovnoměrného přítlaku, tak určitě ano. Je to z velké míry také způsobeno přímočařejším vedením pásku ve vodorovném směru - nižšími úhly opásání.
K broušení univerzálek:
Šlo to "srovnat" do jednolité plochy a zaleštit jen tehdy, pokud nebylo opotřebení příliš velké, přesněji do hloubky. U hlav, v jejichž systémech byly téměř úplně a do velké hloubky probroušeny pólové nástavce s mezerou, u těch už to bylo zbytečné a dalo se s nimi pouze uspokojivě snímat dříve nahrané pásy, nahrávat už vůbec ne.
Broušení bývalo úspěšné také u starších typů hlav pro elektronkové stroje, které měly "větší rezervu materiálu" v nástavcích mezery. To částečně souviselo i s větší fyzickou velikostí hlavy a hloubkou cívky/cívek, aby se vešlo vinutí o velké impedanci z ultratenkého drátu o velkém počtu závitů. Sám jsem úspěšně přebrušoval několik UH ze Sonetu/Duo, myslím velkého Smaragdu a nějakého feferóna - vše půlstopé. Důvod pro přebroušení byl vždycky stejný - silně nerovnoměrné opotřebení čela, kvůli původně neseřízenému vedení pásku - předozadní kolmosti a přítlaku. To se u půlstopých strojů na začátku identifikuje dost těžko, půlstopý záznam a reprodukce na vady ve vedení pásku nejsou zvukově zdaleka tolik citlivé, jako čtvrtstopé systémy.
Modernější ANP935 a zahraniční jsem nějak neměl tu potřebu brousit, neboť jich vždy bylo relativně dost, s nějakými výpadky dodávek jako ostatně u všeho. Ale zkoušelo se to v kolektivu, resp. kolegové je nechali odborně přebrousit a zčásti zaleštit v přesné nástrojárně ZUB, sami je pak jen dolešťovali do vysokého lesku a čistili.
Úspěšnost si subjektivně netroufnu hodnotit - z cca 20-25 mnou zaregistrovaných pokusů uspokojivě chodila asi tak necelá třetina. U vzácnějšího druhu to může být uspokojivé skóre - jen si dovolím upozornit, že ne každý pokus o broušení i málo opotřebené hlavy byl automaticky úspěšný. Je třeba si uvědomit, že mezera mezi pól. nástavci UH má šířku okolo 2um i méně. Je vždy vytvořena fólií z dobře kujného nemagnetického materiálu. Zlato, berylium a další podobné materiály, jež se válejí na každém rohu. Pokud se do mezery a do fólie nechtě zarazí a zabrousí špona z mg. materiálu nástavce /což běžnými prostředky neuvidíte/ vznikne jakoby částečný mg. zkrat - paralelně/zkratová cesta mag. toku z pásku, jenž indukované napětí v cívce hlavy dost zmenší. Jako napotvoru hlavně na výškách a je napotvoru postižena i reprodukce dříve nahraných pásů.
Proto má každý pokus o přebroušení hlavy, natož domácí, silně nejistý výsledek. Není-li co zkazit a časem se bude dát hlava sehnat nová, vcelku o nic nejde. Je-li to unikátní druh s nejistou či nulovou dostupností, tak bych to raději ani nezkoušel - aspoň reprodukce jinde či dřív nahraných pásů bude bezvadná.
Pokud se do toho chutě dáte, velmi velmi doporučuju důkladné, několikanásobné odmagnetování jak broušené hlavy, tak také zcela všech dílů páskové dráhy. Včetně zdánlivě nepodstatné věci, jako je hřídelka a pojistky přítlačné kladky. Nevím jak a od čeho, ale i ta bývá zmagnetovaná. Poznáte to jednoduše tak, že vyjmutou hřídelkou kladky se dotknete nějakého místa na dobře smazaném pásku.
Při reprodukci to pak vydá na slušnou ránu, kontinuální styk a pohyb pásku po zmagnetovaném dílci pak vydá na různě silný šum s různým zabarvením - podle intenzity cizího ss zmagnetování a rychlosti pásku.
K broušení univerzálek:
Šlo to "srovnat" do jednolité plochy a zaleštit jen tehdy, pokud nebylo opotřebení příliš velké, přesněji do hloubky. U hlav, v jejichž systémech byly téměř úplně a do velké hloubky probroušeny pólové nástavce s mezerou, u těch už to bylo zbytečné a dalo se s nimi pouze uspokojivě snímat dříve nahrané pásy, nahrávat už vůbec ne.
Broušení bývalo úspěšné také u starších typů hlav pro elektronkové stroje, které měly "větší rezervu materiálu" v nástavcích mezery. To částečně souviselo i s větší fyzickou velikostí hlavy a hloubkou cívky/cívek, aby se vešlo vinutí o velké impedanci z ultratenkého drátu o velkém počtu závitů. Sám jsem úspěšně přebrušoval několik UH ze Sonetu/Duo, myslím velkého Smaragdu a nějakého feferóna - vše půlstopé. Důvod pro přebroušení byl vždycky stejný - silně nerovnoměrné opotřebení čela, kvůli původně neseřízenému vedení pásku - předozadní kolmosti a přítlaku. To se u půlstopých strojů na začátku identifikuje dost těžko, půlstopý záznam a reprodukce na vady ve vedení pásku nejsou zvukově zdaleka tolik citlivé, jako čtvrtstopé systémy.
Modernější ANP935 a zahraniční jsem nějak neměl tu potřebu brousit, neboť jich vždy bylo relativně dost, s nějakými výpadky dodávek jako ostatně u všeho. Ale zkoušelo se to v kolektivu, resp. kolegové je nechali odborně přebrousit a zčásti zaleštit v přesné nástrojárně ZUB, sami je pak jen dolešťovali do vysokého lesku a čistili.
Úspěšnost si subjektivně netroufnu hodnotit - z cca 20-25 mnou zaregistrovaných pokusů uspokojivě chodila asi tak necelá třetina. U vzácnějšího druhu to může být uspokojivé skóre - jen si dovolím upozornit, že ne každý pokus o broušení i málo opotřebené hlavy byl automaticky úspěšný. Je třeba si uvědomit, že mezera mezi pól. nástavci UH má šířku okolo 2um i méně. Je vždy vytvořena fólií z dobře kujného nemagnetického materiálu. Zlato, berylium a další podobné materiály, jež se válejí na každém rohu. Pokud se do mezery a do fólie nechtě zarazí a zabrousí špona z mg. materiálu nástavce /což běžnými prostředky neuvidíte/ vznikne jakoby částečný mg. zkrat - paralelně/zkratová cesta mag. toku z pásku, jenž indukované napětí v cívce hlavy dost zmenší. Jako napotvoru hlavně na výškách a je napotvoru postižena i reprodukce dříve nahraných pásů.
Proto má každý pokus o přebroušení hlavy, natož domácí, silně nejistý výsledek. Není-li co zkazit a časem se bude dát hlava sehnat nová, vcelku o nic nejde. Je-li to unikátní druh s nejistou či nulovou dostupností, tak bych to raději ani nezkoušel - aspoň reprodukce jinde či dřív nahraných pásů bude bezvadná.
Pokud se do toho chutě dáte, velmi velmi doporučuju důkladné, několikanásobné odmagnetování jak broušené hlavy, tak také zcela všech dílů páskové dráhy. Včetně zdánlivě nepodstatné věci, jako je hřídelka a pojistky přítlačné kladky. Nevím jak a od čeho, ale i ta bývá zmagnetovaná. Poznáte to jednoduše tak, že vyjmutou hřídelkou kladky se dotknete nějakého místa na dobře smazaném pásku.
Při reprodukci to pak vydá na slušnou ránu, kontinuální styk a pohyb pásku po zmagnetovaném dílci pak vydá na různě silný šum s různým zabarvením - podle intenzity cizího ss zmagnetování a rychlosti pásku.