Napsal: 13 črc 2017, 22:28
Protože EL84 je přednostně určená pro výkonové zesilovače zvuku, je logická zátěž výstupním transformátorem.
Stejnosměrný úbytek napětí klidovým proudem EL84 na primáru nijak velký nebude, ohmický odpor primáru trafa bude kolem 150 Ω, čili anodové napětí bez signálu bude jen o asi 8 V nižší, než napájecí.
Ale impedance reproduktoru transformovaná na primár trafa se projeví jako impedance kolem 6 kΩ. Tato přímka musí procházet zvoleným pracovním bodem daným Ua a Ia, ale rovnoběžně se všemi přímkami platnými pro zátěž 6 kΩ, pro maximální využití dostupného výkonu by měla současně být tečnou té hyperboly.
Řekněme, že napětí zdroje je 270 V, z toho odečteš 10 V na úbytek napětí na odpori primáru výstupáku, dalších 10 V na katodový odpor (předpětí). To jsou samozřejmě hodnoty nahozené pro začátek přes palec.
Na elektronku zbylo 250 V.
Nakreslil jsem do charakteristik pár rovnoběžek odpovídajících zátěži 6 kΩ. Je vidět, že 50 mA při anodovém napětí 250 V je moc, protože rovnoběžka vedená tímto pracovním bodem by už procházela oblastí nedovolené anodové ztráty.
Zvolíš tedy klidový proud o něco nižší, dejme tomu 45 mA, to už by mělo vyjít po celé délce přímky pod hyperbolu maximální anodové ztráty. Pro tento proud potřebuješ -Ug1=7,5 V, katodový proud je Ia+Ig2, to je těsně kolem 50 mA, takže Rk=150 Ω.
Anodové napětí se tedy od původně předpokládaných 250 V bude lišit tak málo, že se to na ostatních parametrech nijak významně neprojeví, a případně to po zapojení podle naměřených hodnot doladíš.
To jsem jen naznačil jeden ze způsobů, jak se s těmi charakteristikami dá pracovat
Stejnosměrný úbytek napětí klidovým proudem EL84 na primáru nijak velký nebude, ohmický odpor primáru trafa bude kolem 150 Ω, čili anodové napětí bez signálu bude jen o asi 8 V nižší, než napájecí.
Ale impedance reproduktoru transformovaná na primár trafa se projeví jako impedance kolem 6 kΩ. Tato přímka musí procházet zvoleným pracovním bodem daným Ua a Ia, ale rovnoběžně se všemi přímkami platnými pro zátěž 6 kΩ, pro maximální využití dostupného výkonu by měla současně být tečnou té hyperboly.
Řekněme, že napětí zdroje je 270 V, z toho odečteš 10 V na úbytek napětí na odpori primáru výstupáku, dalších 10 V na katodový odpor (předpětí). To jsou samozřejmě hodnoty nahozené pro začátek přes palec.
Na elektronku zbylo 250 V.
Nakreslil jsem do charakteristik pár rovnoběžek odpovídajících zátěži 6 kΩ. Je vidět, že 50 mA při anodovém napětí 250 V je moc, protože rovnoběžka vedená tímto pracovním bodem by už procházela oblastí nedovolené anodové ztráty.
Zvolíš tedy klidový proud o něco nižší, dejme tomu 45 mA, to už by mělo vyjít po celé délce přímky pod hyperbolu maximální anodové ztráty. Pro tento proud potřebuješ -Ug1=7,5 V, katodový proud je Ia+Ig2, to je těsně kolem 50 mA, takže Rk=150 Ω.
Anodové napětí se tedy od původně předpokládaných 250 V bude lišit tak málo, že se to na ostatních parametrech nijak významně neprojeví, a případně to po zapojení podle naměřených hodnot doladíš.
To jsem jen naznačil jeden ze způsobů, jak se s těmi charakteristikami dá pracovat