To zapojení totiž při náběhu i vypínání ani nehne membránou repráků.
Používal jsem ho po úpravách, změnách některých součástek a se dvěma koncovými páry až do asi 150W/4R. Víc totiž plně využité elektrolyty na 50V prostě nedovolily.
V r. 1980 to byl výkon, bez problematického můstkování dosažitelný jenom pašovanými tranzistory z nedalekých Rakous.
Používal jsem komplementy Motorola 2N3716/2N3792, měly Uceo běžně přes 130V. Vídeňský Conrad je tehdy prodával pohromadě, jako komplementární pár, jeden za 99,-S, dva páry už za 149,-. Na buzení a do předku nám v jednom doporučeném, mrňavém, zbožím přecpaném obchůdku s drobným šrotem poradil šikovný majitel-bastlíř, nějaké 120V japonce v TO92L a v TO220 - pnp typy TO220 byly tehdy ještě zelené.
Prodával to v zavařených igelitových sáčcích jako ND do nějakých japonských aparátů, celkem za pár šušňů. Japonské tranzistory totiž tehdy byly o dost levnější, než americké či evropské.
Ukázali jsme mu upravené, překreslené schéma i se zdrojem, za minutu věděl, co kam dát. Ještě nám i přikreslil zapojení vývodů, protože japonce a zadarmo ještě přidal čtyři velikánské, 20A ruské diody
Nabízel nám i velké elektrolyty na 63V a na 100V, ale už tehdy byly příšerně drahé i u něj, natož tak u Conrada.
Po techto návštěvách jsem vždycky potom chodil do Tesly už předem nasraný, co zas neseženu
, byla to kurrevská doba, kdy nebylo k sehnání nic pořádného. Ale lamp bylo všude jak najebáno.