Tesla B444 lux super obstál na evropském trhu RVHP coby vývozní artikl i zásluhou nahrávací automatiky, podobný B588 znamenal již ústupek ze slávy českých magičů té doby, jedinej přínos a inovace byly cívky Φ180 mm.
(B42 se vyráběla - okrajově - i s ručkovým VU měřákem) byla to úsporná konstrukce bez rychlosti 4.75 cm/s kterou málokdo používal
Koupím reproduktory "smeták"
Moderátor: Moderátoři
Pravděpodobně ano, protože mám servisy pro Lux i Lux Super v české i německé verzi, celkem 4 sešity a zvláštní je, že v německých jsou jiným, jaksi pochopitelnějším a přehlednějším způsobem kreslená schémata. Takže zřejmě do NDR, v NSR by to neobstálo ani v segmentu těch levných Grundigů, jako byly TK140 a odvozeniny.
Protože byla B42 v té době úplně nejlevnějším síťovým cívkovým magneťákem, ostatně i dost dlouho potom byly po bazarech, tak jich taky bývalo v opravně suverénně nejvíc, hned potom následovaly v poruchovosti "plnotučné" B4. Přišlo mi, že do B41-42 se snad dávaly i nějaké mimotoleranční díly, nic do toho pořádně nesedělo.
Vývoj zase za pochodu, zpočátku ultramizerné spojky, unašeče i všecka obložení, i včetně toho blbého filcu, mizerné kablíky, jakože stíněné hliníkovou fólií, řemínky puchřící ještě v záruce, hořící trafa i mizerné šumící tranzistory. Od mizerných pásků zasratá úplně celá mechanika, včetně přepínačových lišt, protože vysokootáčkový motorek s oběžným rotorem v roli ventilátoru úspěšně rozháněl všechen ten rezavý bordel z Emgetonů a Orwa po celém stroji.
Kdyby to bývalo šlo, tak některé kusy byly vyloženě zralé na namočení celého vnitřku do nějaké čisticí vany. Bývala to fakt hrůza a za všecko může zkurrvený bolševik i se svými závazky, že si mermomocí budeme pásky i kazety vyvíjet a dělat sami..Podle toho to tak i dopadlo. Nejlepší na těch páscích byla ta plastová vyklápěcí kazeta. Hned potom ten lesklý druh průhledných cívek, ze kterých šlo za pomoci rozpuštění v Čikuli či trichloru, udělat výborné rychleschnoucí a pevné lepidlo, lepší Kanagomu.
Protože byla B42 v té době úplně nejlevnějším síťovým cívkovým magneťákem, ostatně i dost dlouho potom byly po bazarech, tak jich taky bývalo v opravně suverénně nejvíc, hned potom následovaly v poruchovosti "plnotučné" B4. Přišlo mi, že do B41-42 se snad dávaly i nějaké mimotoleranční díly, nic do toho pořádně nesedělo.
Vývoj zase za pochodu, zpočátku ultramizerné spojky, unašeče i všecka obložení, i včetně toho blbého filcu, mizerné kablíky, jakože stíněné hliníkovou fólií, řemínky puchřící ještě v záruce, hořící trafa i mizerné šumící tranzistory. Od mizerných pásků zasratá úplně celá mechanika, včetně přepínačových lišt, protože vysokootáčkový motorek s oběžným rotorem v roli ventilátoru úspěšně rozháněl všechen ten rezavý bordel z Emgetonů a Orwa po celém stroji.
Kdyby to bývalo šlo, tak některé kusy byly vyloženě zralé na namočení celého vnitřku do nějaké čisticí vany. Bývala to fakt hrůza a za všecko může zkurrvený bolševik i se svými závazky, že si mermomocí budeme pásky i kazety vyvíjet a dělat sami..Podle toho to tak i dopadlo. Nejlepší na těch páscích byla ta plastová vyklápěcí kazeta. Hned potom ten lesklý druh průhledných cívek, ze kterých šlo za pomoci rozpuštění v Čikuli či trichloru, udělat výborné rychleschnoucí a pevné lepidlo, lepší Kanagomu.
-
elektrosvit
- Příspěvky: 2512
- Registrován: 27 čer 2016, 02:00
To mě docela překvapuješ. Na šumící tranzistory jsem už narazil, ale s hořícími trafy jsem se u žádného magnetofonu, nejen u řady B4, nesetkal. Na těch spojkách bylo ultramizerné co? Vždyť se kromě úplně prvních B4 (ANP220) dělaly až do konce výroby stejné. Změnilo se jen původně kovové tělo unášeče za plastové a odpadla možnost demontáže vrchní části unášeče (ty tři šroubky). Schválně jsem teď do jedné B42 (1966) podíval. Řemínky jsou původní a nijak moc zpuchřelé. Že by jim tolik lítala kvalita? Ne moc dobrý byl přítlačný pásek u kombihlavy, který později nahradili filcovým polštářkem. Stejné řešení se stejnými problémy používal i ten jmenovaný TK140 Grundig. B444 oproti němu pokulhává jen vzhledově, jinak mi přijde daleko lepší. Choulostivé kablíky se taky používaly až do konce. Magnetofony řady B4 se na Západ vyvážely, psal tu o tom v jiném vlákně Hill a příklad máš třeba tady a tady.
Ještě se zeptám: Od kterého roku jsi, Leoši, v tom servisu pracoval?
Ještě se zeptám: Od kterého roku jsi, Leoši, v tom servisu pracoval?
Bořek podezřívá každýho ze všech možnejch hříchů. Přemejšlím, jestli je na světě vůbec někdo, koho by Bořek nepodezíral z nějaký nekalosti ... Pámbu to nejni, protože Bořek nevěří v Pánaboha ...
Nasliněný prst na svorkovnici domovního rozvaděče: Jó, paninko, máte tam ty Voltíky všecky...
A kutilmile - nelituju tě
!!!
A kutilmile - nelituju tě
!!!-
elektrosvit
- Příspěvky: 2512
- Registrován: 27 čer 2016, 02:00
Vůbec si nemyslím a ani nikde netvrdím, že si to cucáš z prstu. Přijde mi ale divné, že bych měl štěstí jen na relativně dobré kusy.
A jestli bylo něco problematické a vychytávané za běhu, byly to právě ony zmiňované první verze B100. Viz všechny Technické informace a zmínky v dobových AR, třeba o "příjmu" AM vysílání magnetofonem.
A jestli bylo něco problematické a vychytávané za běhu, byly to právě ony zmiňované první verze B100. Viz všechny Technické informace a zmínky v dobových AR, třeba o "příjmu" AM vysílání magnetofonem.
No, pánové, já nevím, ale asi jsem na magiče štěstí neměl.
B444 měl sice automatiku, ale ta bez signálu nádherně vytahovala šum. A zastavoval se při oblíbené rychlosti 2 a nějaké drobné. Jak se mohly vyrábět, neřkuli vyvážet?
Spálená trafa jsem neviděl (moc magičů jsem ale neopravoval/neupravoval). Šum byl prevít (proto dynamický omezovač šumu), taktéž hluk motorku.
Kupovali jsme Basfky a Maxelly, Emgetony až od druhé poloviny osmdesátých let. Jinak jsem myslel, že Orwa byla pro uvazování rajčat k tyčkám.
Single play byly jako brusný pás, double play byly nejlepší, triple play byly háklivé na seřízení mechaniky. Byly vhodnější pro jemné mechaniky kazetových magnetofonů.
No a co se týče reproduktorů, malé dvoupásmo bylo o pár úrovní výše. I z důvodu, že magnetofon se kvůli hluku motorku zavřel do větrané skříně a pak bedny byly nezbytné. Co si pamatuji, vestavěná repra jsem bral vždy jako nouzovku.
Snad si to dobře pamatuji.
Ekkare, připomeň mi, možná v naší bastlírně se nějaký smeták, co kluci ještě nepoužili, najde.
B444 měl sice automatiku, ale ta bez signálu nádherně vytahovala šum. A zastavoval se při oblíbené rychlosti 2 a nějaké drobné. Jak se mohly vyrábět, neřkuli vyvážet?
Spálená trafa jsem neviděl (moc magičů jsem ale neopravoval/neupravoval). Šum byl prevít (proto dynamický omezovač šumu), taktéž hluk motorku.
Kupovali jsme Basfky a Maxelly, Emgetony až od druhé poloviny osmdesátých let. Jinak jsem myslel, že Orwa byla pro uvazování rajčat k tyčkám.
Single play byly jako brusný pás, double play byly nejlepší, triple play byly háklivé na seřízení mechaniky. Byly vhodnější pro jemné mechaniky kazetových magnetofonů.
No a co se týče reproduktorů, malé dvoupásmo bylo o pár úrovní výše. I z důvodu, že magnetofon se kvůli hluku motorku zavřel do větrané skříně a pak bedny byly nezbytné. Co si pamatuji, vestavěná repra jsem bral vždy jako nouzovku.
Snad si to dobře pamatuji.
Ekkare, připomeň mi, možná v naší bastlírně se nějaký smeták, co kluci ještě nepoužili, najde.
Měl jsem jenom pár magičů cívkáčů Tesla a v zásadě na československé poměry dobré
bateriový Uran s mechan. šaltrpákou 4-9 mezi cívkami, nahradil někdy při menších nárocích drahé reportážní Uher 4000 a Nagra Kudelského
Pluto - slabý motor, neutáhl rewind pásku, rychlost 4.75 kolísala nemožně
B400, solidní mašina i když, v tý době mono už bylo za výsluním
B 116A stál 20 let v garáži, v zimě, létě, v PE obalu, rozjel se na první štych
B54, půjčoval jsem od známého když bylo třeba zkopírovat pásek na B400
blíže neznám tož tak asi...
bateriový Uran s mechan. šaltrpákou 4-9 mezi cívkami, nahradil někdy při menších nárocích drahé reportážní Uher 4000 a Nagra Kudelského
Pluto - slabý motor, neutáhl rewind pásku, rychlost 4.75 kolísala nemožně
B400, solidní mašina i když, v tý době mono už bylo za výsluním
B 116A stál 20 let v garáži, v zimě, létě, v PE obalu, rozjel se na první štych
B54, půjčoval jsem od známého když bylo třeba zkopírovat pásek na B400
blíže neznám tož tak asi...
Co se může pokazit to se taky pokazí. Co se nemůže pokazit to se pokazí taky. (Murphy)
Mě by zajímalo, kolik lidí se setkalo s větším počtem magneťáků B42 se žárovkovým indikátorem vybuzení. Já jsem ho viděl jednou v roce 1970, měl ho jistý Lejsek z Liberce. Pak mi jich prošlo rukama kolem dvacítky, možná o nějaký kousek víc, nepočítám verze B4, B43, B46, B444 a podobné, u kterých byl měřák normální výbavou vždy (závady převážně: přidřený motor, sjetá hlava, potřeba vyčištění a seřízení mechaniky, ojediněle výměna řemínků, největší bolest - kontakty přepínačů a upadávající kablíky), ale už jsem žádný další se žárovkami nepotkal. Ostatně doma mám tři kousky B42 a jeden kousek B41, všechny s měřáčkem.
A nemyslím si, že by šlo o nějak poruchovou konstrukci.
Naopak, mechanika B4 na tlakovém odlitku z hliníkové slitiny patří k tomu nejlepšímu, co v Tesle ve spotřební audiotechnice vzniklo. O trochu silnější motor, radši však motory tři, a prodaly by se určitě i dál, než do zemí Beneluxu. Zvlášť proto, že jejich charakteristika "přes pásek" byla v podstatně užším tolerančním poli, než bylo tehdy u této cenové kategorie zvykem na Západě. Ani s odstupem rušivých napětí na tom tato řada nebyla nejhůře.
Přesto elektricky si řada B4 zasloužila větší péči, za tu samozřejmě nepovažuji například výběr germaniových tranzistorů na šum (aby byl co nejslabší proti šumu pásku) v době, kdy byly běžně dostupné tranzistory křemíkové, o čemž svědčí použití křemíku na poněkud nepochopitelné pozici jediného tranzistoru v budiči každého z koncových stupňů B43...
Rudolfe, každá záznamová automatika vytahovala v pauzách šum, zejména, když byl ve zdrojovém signálu přítomný v míře větší, než malé, to už je taková její vlastnost...
A nemyslím si, že by šlo o nějak poruchovou konstrukci.
Naopak, mechanika B4 na tlakovém odlitku z hliníkové slitiny patří k tomu nejlepšímu, co v Tesle ve spotřební audiotechnice vzniklo. O trochu silnější motor, radši však motory tři, a prodaly by se určitě i dál, než do zemí Beneluxu. Zvlášť proto, že jejich charakteristika "přes pásek" byla v podstatně užším tolerančním poli, než bylo tehdy u této cenové kategorie zvykem na Západě. Ani s odstupem rušivých napětí na tom tato řada nebyla nejhůře.
Přesto elektricky si řada B4 zasloužila větší péči, za tu samozřejmě nepovažuji například výběr germaniových tranzistorů na šum (aby byl co nejslabší proti šumu pásku) v době, kdy byly běžně dostupné tranzistory křemíkové, o čemž svědčí použití křemíku na poněkud nepochopitelné pozici jediného tranzistoru v budiči každého z koncových stupňů B43...
Rudolfe, každá záznamová automatika vytahovala v pauzách šum, zejména, když byl ve zdrojovém signálu přítomný v míře větší, než malé, to už je taková její vlastnost...
žárovkový Tesla B42 mi prošel rukama a to jsem si myslel že jde o standartní řešení, ne, existovaly i ručkové...byl to max. jednoduchý, odlehčený jednorychlostní model (9.52cm/s) bez počítadla otáček (opět úspora) které se ovšem dalo snadno dobastlit na koleně doma podle Bozděcha - Stavba doplňků pro magnetofony str.267 no a když se pod plexi okýnko v horním panelu přidala telefonní žárovka 24V napájena ze zdroje tak vznikl prostý leč elegantní indikátor stavu ON
Co se může pokazit to se taky pokazí. Co se nemůže pokazit to se pokazí taky. (Murphy)
-
elektrosvit
- Příspěvky: 2512
- Registrován: 27 čer 2016, 02:00
Hill to hezky shrnul. Když jsem sháněl do sbírky B42, s měřáčkem zrovna za rozumnou cenu nebyly. Tak jsem vzal s žárovkami, byl za stovku. Jak už jsem zmínil, je z roku 1966 a je minimálně hraný. Hraje, ale potřebuje renovaci. Zatím nebyl čas. Žárovkový ukazatel se zřejmě montoval v malém počtu v průběhu celé doby výroby. Viděl jsem s ním i mladší kusy s novějšími unášeči bez šroubků. Verze se žárovkami má označení ANP223A, a to "A" je do typového štítku dodatečně vyraženo. Tipuji, že když neměli ve výrobě dostatek ručkových indikátorů, udělali sérii se žárovkami. Samozřejmě mohlo být vše jinak, dnes se těžko dozvíme pravdu. Hill zmínil použití křemíkových tranzistorů v B43, já doplním, že byly použity i v B444- vstupní tranzistor KC 509 ve snímacím zesilovači a dva KC 508 v obvodu automatiky záznamu. Ale taky ne u všech. Starší kus z roku 1969 nebo 1970 má na vstupu 106NU70. KC 509 je až v novějším z roku 1974. Dodám, že slabě šumí oba kusy úplně stejně. Záznamových automatik existují minimálně dvě varianty. Jedna obsahuje tři tranzistory (uvedena v Bozděchovi), druhá jen jeden tranzistor a několik diod. Její schéma jsem v životě neviděl. Je vidět na obrázku zde. Třítranzistorovou automatiku měly i magnetofony B58 a B588. Poté přišlo zapojení s KF520 použité u B70, 90, 700 a 117. Jinak souhlasím se vším, co Hill uvedl. B4 i přes slabá místa byla povedená řada srovnatelná s přístroji známých značek stejné kvalitativně-výkonnostní třídy, jenom nebyla tolik blyštivá a vypadá vedle všech těch Grundigů a Philipsů jako chudý příbuzný. "Odladěné"= vychytané B700, B730 a B11x už přišly pozdě, kdy na Západě kralovala v této třídě přístrojů kazeta. Takže se vyvážet moc nedaly.
však ani Tesla nezaspala dobu...legendární A3 portable uveden na trh již AD1968, přes své dobové nedostatky (absence autostopu, externí napájecí zdroj...) zvukově obstál v konkurenci stříbrných japanů z tuzexu - pokud se použila kazeta třídy aspoň Maxell LN, stolní B60 s bočním výklopem kazety byl málo rozšířen, B63 stereo se hromadně nevyráběl, B200 obsahoval doplňkové VKV rádio
Co se může pokazit to se taky pokazí. Co se nemůže pokazit to se pokazí taky. (Murphy)
Ještě k té B42. Standartně se osazovala s měřákem a ta žárovková verze se vyráběla v momentě kdy hrozil obrovský průser v montáži magnetofonů kvůli chybějícím měřidlům. Ve dne v noci se makalo na výrobě formy, teda formičky na ten průzor místo měřáku. Znám to z vyprávění, kdy se starší chlapy chvástali, jak řiditeli zachránili prémie:-)