[BETA] Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

FHonza píše:Mám koupené DVD s AR a scany obálek tam jsou. Když napíšeš jaké ročníky hledáš, tak je dám sem.

Já nevím, kde to přesně je. Odhadem 1971-1975. ale nejsem si na 100% jistej, že to bylo na obálce. Hele, neřeš to, nejede přes to vlak, jenom vzpomínky na počátky mýho bastlení.

AR 10/71 str.369, Přijímače s křemíkovými tranzistory. Ale koncový stupeň majú germániový.

Kdepak, psal jsem, že to mělo plošák formátu cca A5. A na vstupu byly OC170 nebo 156NU70.

Když bych to chtěl shrnout, tak přeci jenom po více než 40leté přestávce zůstává již zbytková směsice ústřižků zbylé paměti a poskládaná do sebe vytváří částečné polopravdy. To je správná funkce mozku, který musí gumovat nedůležité staré zážitky abychom se z přehršle informací nezbláznili.
Jinak co se týče rádia na titulní straně je v AR 9/70 - jednoduchý superhet, pak až 4/78 - poslouchejte rádio vlaštovka,
dále v RK 2/70 - konstrukce druhého přijímače pro domácnost a v RK 4/71 - vícerozsahové přijímače.
A obloukem se vracíme zase k Slabikáři radioamatéra, kde jsou ty jednoduché přijímače a také ten superhet i s těmi plošnými spoji zhruba té velikosti A5.
Z reflexního přijímače co kdy jsem stavěl byl nejlepší po všech stránkách - a né z dávných vzpomínek, ale nedávno realizovaný dětský sen. Jedná se o starou dětskou stavebnici Radieta. Podařilo se mi sehnat pouze neosazený plošný spoj bez skříňky. Trošku jsem jej ale vytunil a strčil do jiné skříně. Na 5 tranzistorový přijímač s GE tranzistory je neuvěřitelně citlivý a výkonný. I velice slabé signály jdou vybudit do maximálního výkonu. Večer místo dnes neexistujicího Laxíku ladím hudební anglické Absolut rádio.

Radieta, jako velmi solidní rádio mi utkvělo v paměti z r. 1967, kdy ji měl spolužák na internátě. Já jsem se k ní dopracoval asi před pěti lety, ale i když je zcela kompletní, tak skříňka je dosti zdevastovaná a zásadním problémem je poničený, dnes vzácný, vysokoohmový reproduktor. Musím se konečně dokopat k jejímu návratu do dalšího života.

No já měl jenom ten plošňák a byl jsem rád že jsem jej sehnal. Podkladovou papírovou šablonu jsem si také vyrobil. Když jsem hledal kde bych jej nacpal, tak čistě náhodou jsem našel obal z T61 který jsem chtěl vyhodit a světe div se on ten plošňák má přesný rozměr vnitřku T61. No a místo vyhození obalu jsem sháněl ještě zadní dekl T61 abych to zkompletoval. Reprák jsem dal ruský 4 ohmový a koncáky GC521 a k nim upravil klidový proud a větší kapacitu výstupního kondenzátoru. Díky této úpravě to má až neskutečný výkon.

Celeron: návod na přímozesilující přijímač na desce většího formátu by měl být v AR 12/72-1/73. Superhet je v čísle 5/73. Jelikož oba návody pochází od autora knihy (Novák), tak to bude asi obdoba knižních návodů.

To je přesně ono!
Díky za nalezení, já to nějak přehlídl. U toho přímozesáku mě asi zmátlo, že plošák byl až v dalším čísle.

Ty pružiny v Radietě byly teda děsnej výmysl. Sice funkční, ale vzhledově je to psycho. Spolehlivost asi do prvního silnějšího klepnutí. Co konstruktér v zoufalství nevymyslí, aby nemusel děti pustit k páječce.
Ty Škodovy vruty s půlkulatou hlavou do prkýnka mi připadaly o kousek normálnější. Tauš zas používal svorkovnice - čokolády.

Taky jsem dělal do překližky a vrutama - ale pod hlavičkama měly mosazné letovací očka, dvojité i trojité.
Poslední, co jsem tímto způsobem v 5. třídě asi dělal, byl zesilovač 2T61, možná ještě něco, co bylo v ABC těsně po něm.
Zapojení se 2-4 tranzistory, nebo třeba krystalky se složitou feritkou a zdvojovačem, takto na překližce a očkách naprosto v pohodě chodila.
Kluci, co zrovna neměli očka /jinak jsme se vždycky podělili, šlo to i koupit/, tak prostě vrtnuli Piko vrtačkou dvě dírky 1,5 vrtákem 4mm od sebe, párkrát jima provlíkli pocínovaný ranžír a pájecí bod byl hotovej. Byla to suverénně nejrychlejší stavba a taky vlastně "hrající schéma" - pokud tedy nepočítám uni desky ala U1-U3 a E50.
Trafáčky všeho druhu, feritky atd. z Jiskry nedostatkové, máálokdy to šlo koupit bez pracného shánění - a na syslení nikdo neměl peníze, bylo to tehdy docela drahý.

Aby byla sranda, tak dneska jsou VT39/BT39 drahý už zas, o GC500 ani nemluvím Pokud je teda vůbec někdo ochotnej je prodat. Třebas ZK56, lepší feritový trámky a podobný věci na SV už prostě dnes NEJSOU.

Kalvárie se sháněním cuprextitu, no neskutečný. Prosit o odřezky se muselo, často jsme nemohli něco nakreslit, protože bychom stejně nesehnali tak velký kus!
Obecně nebyl problém okopírovat třeba zesilovač z nějakého lepšího továrního magneťáku, gramofonu či rádia - ale kde vzít peníze na tak drahý tranzistory? Dyť nevěděli, co by za ty kostkový GCčka chtěli.
A když se peníze už nějak vydělaly sběrem, tak pro změnu zas nebyly v Tesle...A tak furt dokolečka dokola.
Ale byla to sranda, žili jsme tím a bavilo nás to strašně.

Tak si tu nostalgicky čtu o rádiích z dávných dob, kdy jsem si také dělal krystalky a reflexní rádia. K radietě jsem se nějak nedostal. V roce 1973, nebo 74, už si to přesně nepamatuju, jsem si udělal nějaký reflex, dal ho do krabičky od mýdla a nosil ho i ven. Když jsem pak v roce 74 byl na vojně, tak jsem ho předělal do dřevěné krabičky, udělal nový plošňák ( nemaje chlorid, použil jsem kyselinu chlorovodíkovou a rezavé hřebíky, taky to leptalo) a krabičku podýhoval. Tehdy jsem tu dýhu lepil lepoxem, šlo to dobře. Plošňák je tam zasouvací jako šuplík. Hrál jsem s ním na meteorologické věži, než se to pak znelíbilo náčelníkovi.

Pak jsem jednou ještě dělal podle amára, už nevím z kterého roku, možná tak kolem 80, nějaký rádio Petra, jestli se nepletu a dal ho do plastové krabičky od ruského rádia junosť, šedivo bílá krabička. Sehnal jsem i ladičák a potencimetr, aby pasovaly do té krabičky. Ten původní plošňák jsem si musel upravit pro tu krabičku. Jako koncový zesilovač tam byl MBA915, ale už si nepamatuju jestli A, nebo bez.
Obě tyto rádijka mám a měly by být funkční. Jsou někde v boudě na zahradě ve skříni, asi je budu muset vyndat a vyzkoušet. Pokud se v něčem pletu, tak mě opravte.

Tady je můj reflexní přijímač (po krystalkách) stavěný zhruba kolem roku 1970. Předlohou byly knihy Stavíme tranzistorový přijímač-Melezinek, Slabikář radioamatéra-Novák, Pokusy z radiotechniky-Tauš a našel bych v knihovně i další. Toto SV radio se tedy dožilo skoro 50.ti let. Na vstupu tranzistor 156NU70, Ge dioda 1NN41,konec klasika s budícími a výstupními trafy BT38 a VT37, repro pr.100. Jako pájecí body vedle sebe dva otvory propojené Cu drátem stočeným do očka na překližce. O tehdejším Cuprexcartu jsem si mohl nechat zdát. Vzpomínám že pár tranzistorů i odešlo než to hrálo a levné to tehdy nebylo (platil ale otec). Nádherný byl nástup reflexní vazby a její překročení, kdy se stanice postupně vynořovala.

Taky jsem dával jako kluk přednost 0,25W odporům TR144. Na rozdíl od TR112a šly vždycky koupit úplně všecky hodnoty.
Kdybych tehdy chtěl mermomocně dělat s miniaturama, tak jen kvůli shánění odporů bych to stavěl půl roku..Se svitkama a elektrolytama to samý. Nejlepší byly stejně ruský, kuchnutý z Rubínů, Tempů a z výprodeje. Bylo to velký tak či tak kvůli repráku, tak co..

Ty zachovalý piksličky z dětství vám leda můžu závidět, po několika stěhováních (stěhování jak známo je ztrátový proces) mi tak rané památky nezbyly. Uhájil jsem leda pár knížek a časopisů, pár mgf pásků a z konstrukcí jen starý transiwatt, to jen díky tomu že se tenkrát nacházel u kamaráda na zápůjčce. Odsud se pak možná berou některé obsese, že to člověk chce stavět znova.

taky mám jeden kousek schovaný . . .
druhá polovina sedmdesátých let . . .
spojová technika: duté nýtky na umakartu . . .
naladěná byla jedna stanice napevno, myslím že to byla "Hvězda".

. . . jen jsem už před několika lety potřeboval feritku na něco jiného.