Syron píše:...každý má právo poslouchat, co se mu líbí, co chce, věřit čemu chce, a kupovat, co chce. Nakonec i prodávat, když to někdo kupuje. Naopak to nefunguje. Nedá se prodat, co nikdo nekoupí. Jen my dříve narození si musíme chránit jako ve vatičce to, co už asi nikdy a nikde nekoupíme....
No, ne že bychom to museli chránit, ale ano, chráníme to. Alespoň my, kdo jsem zažili období analogu na konci vývoje trvajícího u mechanického záznamu 130 let a dotaženého až k fyzikálním limitům na počátky CD, kdy se ne ně dostával nejméně zmršený obsah.
Jistě, při přenosu koncertů Pražského jara nebo záznamu opery musel mít zvukový režisér před sebou partituru a dílo znát, však s technikem pořizujícím záznam měli domluvené signály, podle nichž technik s rukou na šavli mixpultu ručně včas zajišťoval zmenšení dynamiky tak, aby odpovídala možnostem záznamového média. Z master záznamu se pak dynamika obvykle upravovala ještě jednou, ale stále tak, aby to posluchače nerušilo. Teprve pak se záznam řezal na desku.
První digitální nahrávky se neupravovaly při záznamu, ale až při digitálním zpracování, a to jinak pro vinyl a jinak pro CD (třeba komorní hudba se pro přepis na CD nemusela upravovat vůbec).
Že časem došlo k remasteringu spousty nahrávek, které v digitálu nakonec znějí úplně jinak, než máme naposloucháno z analogu, to známe. A dospělo to tak daleko, že nikdo už neví, jak byla komprimovaná dynamika pro záznam, nanejvýš si na počítači přečte, jakým kodekem a s jakou bitrate byl zkomprimovaný zvukový soubor.
Proto tvrdit, že v MQA dostanu lepší kvalitu, než na CD nebo ve FLACu, pokládám za přinejmenším dost odvážné, ale krátkozraké. Ano, internet dnes umožní streamovat či stahovat zvuková data v takových objemech, že na to CD ani lepší formáty, které se neujaly, nemají. Navíc internet nepotřebuje digitální informaci kódovat s redundencí umožňující případné chyby čtení opravit. Neopraví všechny chyby? Ztráty jsou povolené. Na internetu při chybě si jen klient řekne službě "nerozuměl jsem" a služba paket promptně zopakuje. Výsledkem v bufferu u uživatele je bezchybný balík dat.
Ale pořád to nic nevypovídá o tom, jak to znělo původně, protože nikdo neví, jak se na tom kdo cestou na internet (jako na CD) podepsal.
A jestli někdo používá placenou službu na stahování muziky, je to jeho věc a jeho peníze. Ale poslouchat to pak z vřeštícího mobilu nebo nějakých repráčků k němu, v hluku ulice, a třeba i dobré audiosoupravy za jízdy v autě, to pokládám za vyhozené peníze.
Tak se tu nehádejte o digitální formát, ten za určitých podmínek není ani tak důležitý, jako to, co se se signálem dělo před tím, než k uživateli odešel. A na čem to pak uživatel poslouchá, to je druhá kapitola. Statisticky vzato smutná, protože to už málokomu vadí...
Ano, chráníme si to dobré, lepší a někdo i jen to nejlepší, jen teď nevím, pro koho. Obávám se že za pár roků už nezbude nikdo, kdo to ocení.
