[BETA] Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

sinclair píše:Moje generace začínala na očkových lištách.
Texgumoidový /ne pertinaxový/ pásek 2x20 vyjímatelných mosazných oček, stál v Řempu pětikorunu.

Desku z novoduru s páskem pájecích ok předepisoval i Tauš v Pokusech z radiotechniky.
Tenkrát ještě plus trojice svorkovnic z "čokolády" pro Ge trandy.

Ty lišty se dají pořád koupit.

Nebyly to klasické nýtovací očka.
Byla to asi 6-7cm široká a přes 20cm dlouhá lišta z 1,5mm texgumoidu, u delších hran byly po 10mm vyražené obdélníkové otvory. Uprostřed měla lišta ještě řadu kulatých upevňovacích děr 3,2, taky po 10mm a posunutých oproti osám oček o 5mm.
Oboustranný pružný očko se zmáčklo packama k sobě, vložilo do hranatého otvoru a roztažením pacek se dobře zaaretovalo.
Opačným postupem šla nepotřebná, nebo překážející očka vyjmout.
Prodávalo se to poměrně dlouho, určitě jsem to viděl ještě v půli osmdesátek. Údajně se to vyrábělo už od začátku 50.let.
Ty gesácké jsou tomu silně podobné, ty původní byly 1,5 hnědý texgumoid.
Asi nějaký osvědčený, předválečný německý vzor...

Môj prvý breadboard z roku 1978 Stále funkčný....

Tak ta má něco za sebou...
V nějaké knížce, co jsem jako děcko měl, doporučovali prkýnko a do něj natlouct hřebíčky. Tak jsem začínal na dřevěným prkýnku, ale spíš mě šlo vrabčí hnízdo.

forbidden píše:Tak ta má něco za sebou...

Veď aj ja .... 147 dní do dôchdku

A sú to tie "plátky" čo opisuje sinclair. Ten už tiež niečo pamätá

Jo, Metuzalém a černý uhlí, když ještě bylo nastojato

Až jsem si tu fotku zvětšil - jsou to přesně ony. Dělalo se to určitě přes 30 let.
A taky jsem měl předem zaletovaný plusový a mínusový "šíny"

forbidden píše: V nějaké knížce, co jsem jako děcko měl, doporučovali prkýnko a do něj natlouct hřebíčky.

A poprepájať drôtikmi, pripojiť 220V a chytať myši. To bolo smradu.

Já měl na "prkénku + mosazné hřebíčky" postavený reflexní přijímač na SW, tranzistory OC170(VF) a GC5xx(NF), a později na pertinaxu s očkama superreakční VKV s tranzistorem KF173.

Zdravím. Když nostalgie, tak se taky přidám. Nemám bohužel žádné foto, ale ty fotka od Crifodo výše mi připomněla mé počátky ve Svazarmu. Tam jsme měli takovou ruskou stavebnici, kde byla deska asi plexi s dírama tak 3 mm v rastru asi 2x2 cm a součástky byly na destičkách s vývody zakončenými šroubky ve stejném rastru. Celý se to propojovalo mosaznýma páskama z jedné nebo druhé strany a přitáhlo se to matičkou. Daly se stavět i komplikovanější zapojení. Jezdil jsem s tím na závody a soutěžilo se na rychlost a funkčnost. Určitě to někdo pamatujete. To mi bylo tak 9 let a dnes je mi 60 sát

No, jak si vzpomínám, umělohmotnou tabulku s pokyny k práci na vrtačce (tu bílou) jsem navrtal s rastrem 1 cm, tehdejší vypsané náplně z propisek z nějaké slitiny z mědi jsem použil na výrobu nýtků, pronýtoval a pocínoval. Nebyla to špatná zkušební deska, ale pro pozdější křemíkové tranzistory se moc nehodila.
Kupodivu umělá hmota na teplo příliš nereagovala.

sinclair píše: Nikdy jsem předem nevěděl, co vlastně přijde - bylo to na váhu a byla jen určená dolní minimální plocha jednoho toho odřezku, zpravidla 100 či 150cm2. Ale už ne tvar. Jednou mi přišly i pásky, možná tak 7x20cm.

My jsme měli cuprextit jedno i oboustrannej docela brzy, už začátkem 70-tých let. Poblíž Bydžova totiž existovalo smetiště, kam se vozil odpad z Tesly Přelouč, mimo jiný z plošákovny. Problém byl, že se to hned zahrnovalo. Muselo se tam vyrazit v v pátek odpoledne, nebo v sobotu ráno, v pátek to většinou nestihli zahrnout. Ale úspěch byl tak 1x za měsíc. Většinou to byly pruhy 5-10 cm široký ale občas se urodila i nějaká škrábnutá A4 a podobný rozměry.
Do stejnýho smeťáku se vozily i pobouchaný ale neproražený konzervy z konzervárny v Žiželicích. Problém byl, že na nich tenkrát nebyl potisk ale jen papírovej rukáv a ten se na zmetky nedával nebo odstraňoval.
Takže obsah byl překvapení jako nyní Kinder vajíčko Sulprise. Já to tedy nikdy nežral ale sousedův pes se měl docela dobře, pokud to tedy nebylo ovoce nebo zelenina.

jo tyhle odřezky se ke mě taky dostaly. co si vzpomínám, po krajích měly větší tloušťku asi to byly okraje co se nedostaly pod lis. Ovšem v té době jsem neuměl leptat tak jsem to vyřezával pilkou na železo. A daleko častěji používal buď "ruský plošňák" to byl karton kde jsem pomocí šídla dělal díry pro součástky a propojoval je z druhé strany dráty, nebo zkušební vrabčí hnízdo, které fungovalo do té doby než jsem ho předělal třeba na pájecí lištu.
Vzhledem k tomu, že rodiče mě v mém elektronickém snažení nepodporovali (pro ně to byla jen hra bez budoucnosti) Dostal jsem se k polovodičům jen sporadicky a při mém kapesném jsem běžel s dvěma GC507 jako se svátostí (a co ty trandy vydržely kolikrát jsem si spálil prst o pouzdro a šlapaly dál). Tak jsem daleko víc bastlil s lampamy z televizí a rádií z půd a smeťáků.

V jednom AR byla dokonce zkušební deska s pájením na dno nábojnic ráže 22, zaražených v řadách děr do izolantu. Předpokládalo se využití nábojnic ze střeleckých oddílů Svazarmu.

Cuprextit jsem nikdy nekupoval, odřezky z Tesly vystačily dodnes. Většinou pásky 5-15 cm, sem tam něco většího. Stálo to nanejvýš nějaké pivo...

Já jezdil bufetit v 80-tých letech na skládku ke Chvaleticím. Vedle elektrárny byla taky nějaká skládka z Tesly Přelouč, musel jsem jet 🤐 z Prahy do Chvaletic a pak se vyhrabat na ty haldy ještě dřív než se to zahrnulo. To jsem ještě bydlel ve ValMezu a jezdil domů rychlíkem, tak se cesta ze školy protáhla na celej den a přijel jsem pěkně zasviněnej. Ale co se nedalo sehnat po bazoších v Praze nebo ve "dvojce" v Rožnově, tak jistily tyhle skládky.