Jenže při střelbě nemáš na výběr střelit doprava nebo doleva - míříš na cíl podle toho, co o zbrani, cíli a podmínkách panujících na celý dráze střely víš a tahle kombinace podmínek střelby ti dává určitou pravděpodobnost, že se trefíš. Pokud za stejnejch podmínek vystřelíš opakovaně A TY PODMÍNKY SE ANI V JEDNÝ NEZMĚNÍ, tak pravděpodobnost zásahu je stejná jako při první ráně. Většina z lidí je naučená na to, že při opakovaným výstřelu si střelec "vezme opravu" neboli upraví podmínky zamíření podle toho, kam dopadla první rána - JENŽE TÍM UŽ ZMĚNÍ PODMÍNKY A TÍM I POSUNE PRAVDĚPODOBNOST ZÁSAHU. Pouhým druhým výstřelem se žádná pravděpodobnost nezvýší, druhým výstřelem S OPRAVOU ZAMÍŘENÍ je pak pravděpodobnost samozřejmě vyšší. Ale aby se zvýšila pravděpodobnost zásahu jenom zvednutím počtu k cíli odpálenejch ran, musely by se ty rány odpálit se minimálně odlišným zaměřením ve stejnej okamžik - v podstatě jako místo jediný rány z malorážky vystřelit z brokovnice hrubýma brokama velikostně srovnatelnýma s kulkou ráže .22LR - pravděpodobnost zásahu takovým brokovým shlukem je samozřejmě vyšší, než jednotlivou střelou - až do určitý vzdálenosti, kdy "broky" vypálený z nedrážkovaný hlavně ztratí stabilitu a uhnou z dráhy, zatímco jednotlivá kule roztočená drážkama má vyšší stabilitu a letí dál po daleko přímější dráze.
Opakuju - aby se zvětšila pravděpodobnost zásahu (a tím i usmrcení ostřelovaný osoby nebo zničení jinýho cíle) při střelbě oddělenýma ránama, musí se buď ránu od rány měnit (v tomhle případě zlepšovat) zaměřovací podmínky, nebo musí střelec vypálit v jeden okamžik víc střel najednou, případně vzhledem k případnýmu vzájemnýmu pohybu zbraně a cíle vypálit větší počet střel v co nejkratším časovým intervalu (dávka s vysokou kadencí). Pokud bude zbraň vůči cíli nehybná a ani ostatní podmínky střelby se nebudou moct měnit (tzn. ani střelec nebude moct podvědomě měnit zamíření = "brát opravu"), pak při každý ráně bude pravděpodobnost zásahu stejná. Je prostě potřeba od sebe odlišit teorii nějakýho neměnnýho stavu a realitu, při který se v takovým případě střelec snaží i podvědomě "vylepšit skóre" a mění zamíření - přičemž "cíl" může zjistit ohrožení a aktivně se pohnout z místa nebo dokonce schovat za nějakej kryt případně se dokonce sám začít aktivně bránit, čímž zase sníží pravděpodobnost zasažení další ránou - prostě to co tady padlo o větší pravděpodobnosti zabití vícero ranama platí jen za určitejch podmínek a nejde to aplikovat univerzálně a všeobecně - už jsem to tady napsal, je to jako speciální a obecná teorie relativity. Ta speciální je sice vztahově jednodušší, ale platí jen za určitejch omezenejch okolností (inerciální vztažná soustava), zatímco ta speciální sice musí akceptovat vzájemný relativistický efekty a její vztahový rovnice jsou složitější, zato ale platí obecně (skoro) za všech okolností - a ty řídký výjimky, za kterejch byly zjištěný výpadky platnosti jsou předmětem zkoumání hromady fousatejch brejlatejch už hezkou řádku let ...