Prostě domácí, rodinné AM přijímače, byly nejčastějším cílem všech našich telecích pokusů, zkoušení návodů z knížek, ábíčka, nebo od starších kamarádů, co už to uměli líp.
Ke štěstí nám stačila od spojařů vyškemraná, uhlíková vložka, plochá baterka "půjčená" z domácí svítilny - a šup s tím do gramovstupu rádia.
Pak se někde, při našem každodenním šmejdění všude možně, našlo třeba pár desítek metrů spojaři zdemontovaného káblíku, ještě ve spirále, co se ani nenamáhali uklidit.
Vymotat káblík ze spirály, dvě hodiny práce, pak plochou baterkou a žárovičkou zkontrolovat, jestli "funguje".
Banánek stál v Elektře myslím kačku dvacet, často se to obešlo i bez nich, někdy stačily i kolíky se šroubkem z rozbitý síťový vidlice.
Tak šup šup, natáhnout káblík na druhý konec zahrady, kde byl prázdninový stan, přikurtovat na něj druhý reprák, co se vykuchal z předtím nalezeného rádia na smeťáku - a šup s tím na reprovýstup domácího AM rádia - a už se i s mikrofonem a Topolnou "vysílalo".
Bývala to zábava doslova na celý den - zvlášť, když se všelijakých, různých podobných klumprů natahalo víc.
A různě úspěšně jsme se pokoušeli to všelijak, často dost divoce "zapojovat"
Domácí "rodinný" AM přijímač, naladěný obvykle na Topolnou, byl vždycky u toho všeho.
Snad každý, jen trochu technicky založený smrad, kterého bavilo "drátovat-letovat-šroubovat" si tímhle prošel.
A ta domácí AM rádia, ať už to byly různý Blaníky, Kongresy, Romance i ten "náš" kravský Festival, co jsme našli na smeťáku sice potlučený, ale celý a funkční!...Všecky ty přijímače byly konstruovaný tak, že to vždycky přežily bez úhony i úrazu.
Prostě odchází kus z našeho mládí a života, byli jsme u toho, když AM rádio nechybělo ani v chudý rodině.
Kdo vymyslí plošňák na dvě-tři elektronky, na hrst sehnatelných součástek, sletovaný výsledek pak půjde oživit s DU10 a absorpčním kroužkem - a bude to umět, poslat do kusu drátu třeba watt na 1200kHz, s modulací z FM jezevčíka, to bude u mě polobůh.