[BETA] Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Tuhle čtu v knize Mýtus UFO (Stanislava Ramešová 2003) že Valentin Gluško navrhl diskový rotační sféroplán již v letech 1928-29 a to měl pouhých 20 let asi...bude to nejspíš nereálný projekt nad naše síly (zatím) neboť ani pozdější kanadskej Avro nebyl úspěšnej. Že kolem toho bastlili i fašouni na sklonku války to se ví.

EKKAR píše:Tak ty motory byly poměrně jasný - britové s žabožroutama použili motory RollsRoyce - Snecma OLYMPUS, původně určený do nadzvukový bombardovací delty Avro Vulcan, tudíž v době vývoje Concordu poměrně silně utajovaný výrobní celky -

Avro Vulkan předělanej na tanker mě před cca 20 lety přeletěl asi tak 400 m vysoko nad barákem, když se vracel domů z hradeckýho CIAFu. Takovej řev jsem před tím ani po tom nikdy nezažil, vše se klepalo až drnčelo. Protože jsem den předem na CIAFu byl, hned jsem věděl, vo co go. Byl to jeden z posledních, co angláni měli v provozu a pár týdnů poté šly všechny do zrušení. Neuvěřitelný monstrum, i B1 se mi proti tomu zdála jak letadýlko.

Jinak rusáci raketový motory celkem umějí dělat a navíc jednoduššíma technologiema a tedy i levnějc a jsou s nima i komerčně úspěšný. Ruskej Gluškův motor RD-180 používají amíci skoro 20 let na svý raketě Atlas V.
Ze 60 startů nesehal ani jednou.

Naučili se to na Katuších.

Ty jseš taky kaťuša... V porovnání s libovolným kapalinovým raketovým motorem je kaťuša (správný označení RS-82 = Ракетный снаряд - калибр 82 милиметра) pazourkovým pěstním klínem vedle křesadlový pistole ...

Regenerativní chlazení spalovacích komor, potažmo trysek se používalo a používá od začátku lítání s KPH - měl ho už motor von Braunovy A-4 alias V2. Nemluvě o tom, že třeba tak velkej (a příslušně výkonnej) motor, jako F-1 do I. stupně Saturnu 5 nebo SSME do Shuttlu nedokázali Rusi vyrobit dodneška - a ten má komoru i trysku samozřejmě chlazenou taky regenerativně. Namísto toho svazkujou motory pro paralelní chod a navíc je ještě dělají vícekomorový. Ani Eněrgia neměla jednokomorový motory, nemá je ani R-7 a ani Proton - a extrémem byl vyvíjenej a začátkem 70. let ukončenej nosič L-1 pro lunární expedice - protože Rusi neuměli vyrobit dost velkej jednokomorevej motor, měli v I. stupni 34 motorů (slovem TŘICET ČTYŘI MOTORY!!!!!) s menším tahem, zapalovanejch naráz... Bordel na kolečkách hadr ...

Technologie výroby regenerativně chlazený trysky (a komory) spočívá ve stočení a spájení trubek vyrobenejch z materiálu s vysokou tepelnou vodivostí (obvykle Cu slitiny) do tvaru komory a trysky motoru a pak galvanizací nanesení vnitřní spojovací a krycí vrstvy - ta se brousí a leští. Během chodu se do systému k ústí trysky čerpá palivo (jen někdy okysličovadlo - příklad ruský RD-107 a RD-108 u R-7 = od Sputniku až po Sojuz TMA, u těch to je LOx), který těma trubkama proudí "nahoru" směrem ke žhavější komoře, postupně se ohřívá a tím chladí ty stěny a teprve nahoře na komoře se vtřikuje dovnitř zplyněný a předehřátý. Celý to stojí doslova raketu, protože to je jen na 1 použití. Japonci se v 70. letech dostali dál, systém tvarovanejch a k sobě pájenejch trubiček nahradili podobným systémem kanálků vytvořenejch galvanicky na pevným vnitřním plášti motoru a zakrytejch dalším galvanickým nánosem - tyhle motory mají vyšší životnost, používali je u raket řady Lambda a nakonec prodali licenci samotným Amíkům, kteří podle ní touhle technologií vyráběli motory SSME pro Space Shuttle. Samotnej motor SSME má životnost nějakejch 20 000 vteřin chodu, takže se dal používat opakovaně - a protože to se týká i většiny kapalinovejch motorů včetně těch ruskejch, ale samotný vynesení na orbitu trvá jen asi 500 vteřin a z toho funkce každýho stupně jen několik desítek maximálně stovku vteřin, je z toho vidět jakým do nebe volajícím plejtváním je použití každýho motoru jen k jednomu startu a kolik se dá ušetřit tím, že se motor použije po kontrole a repasi některejch částí znovu. No a protože Amíci jsou ekonomové a ne zas tak špatný, tak jim nákup od Rusů vyšel ekonomicky příznivější než samostatná výroba u sebe doma - to je všecko. Stejně ty motory musejí všecky před použitím upravovat na svoje palivo, čistit a dovybavovat svým systémem řízení chodu - ale i tak je to vyjde lacinějc...

EKKAR píše:Stejně ty motory musejí všecky před použitím upravovat na svoje palivo, čistit a dovybavovat svým systémem řízení chodu - ale i tak je to vyjde lacinějc...

Tohle platilo pro nákup starých NK33 určených pro N1. RD180 se pro ně vyrábí na míru, protože Rusové je doteď neumí využít.

To vymyslel už von Braun pro američany

tak jste byli rychlejší.

Ekkar to napsal správně.
Jen bych ještě doplnil, že nákup motorů v Rusku má i jiný důvod. Po rozpadu sovětského kosmického programu najednou bylo na území bývalého SSSR spoustu nezaměstnaných raketových odborníků a bylo nebezpečí, že začnou pracovat pro někoho dále na východě. Proto americká vláda podpořila programy spolupráce s Ruskem, za americké peníze, samozřejmě. Na tomto základě byla stavěna i ISS. U těchto motorů tak může figurovat nějaká vládní pobídka.
Jinak RD180 není čistě ruský motor, ale upravená ruská konstrukce s americkou turbínou. Je vyráběný společným podnikem v Rusku.
Motory pro Saturn jsou dodneška špička těch jednorázových a ty pro Shuttle špičkou vícenásobně použitelných. Jediný problém byl s turbínami, které neměly předpokládanou životnost a musely se před každým letem diagnostikovat a občas i repasovat. Ovšem tenhle motor, pokud vím nikdy neselhal a vývoj určitě dopředu posunul.
Opětovně použitelné měly být i motory od Eněrgie, ale nakonec se na to nějak pozapomnělo, myslím. Nevím, jak to nakonec dopadlo, ale vzhledem k omezenému počtu startů to stejně nejde vyhodnotit.

Motory z Eněrgije jsou třeba v raketách Zenit - v podstatě celá jedna raketa Zenit je aerodynamicky upravenej jeden boční urychlovač z Eněrgije ... popřípadě doplněnej dodatečným urychlovacím stupněm třeba pro vynášení stacionárních satelitů - ale pořád má v I. stupni vícekomorovej motor, ne jednu obří komoru typu F-1 nebo SSME. Zenit už nějaký ty starty z asebou má, i komerční, ale u celý Eněrgie to byly pouhý 2 starty - první pokusnej jen s maketou vynášený zátěže - a druhej "sériovej" s kosmoplánem Buran.

Ale hlavní motor z Eněrgie se asi nikde nevynořil, nebo jo?
Kromě toho, měl jsem zato, že Eněrgia startovala ještě jednou, s tím strašlivě tajným vojenským modulem. To nebyla myslím jenom prázdná zátěž.

Ten první start nebyl s maketou, ale s Poljusem. Energia samotná fungovala OK, ale následně to orbitální systém zážehem proti směru letu poslal k zemi.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Poljus Víc startů Energie nebylo.

Jasně, Poljus. Jsem si to nemohl nějak vybavit

xsc píše:Ten první start nebyl s maketou, ale s Poljusem. Energia samotná fungovala OK, ale následně to orbitální systém zážehem proti směru letu poslal k zemi.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Poljus Víc startů Energie nebylo.

Jenže i ten Poljus byl jen maketa - neměl "ostrou" výzbroj, jen autopilota (kterej to po navedení na dráhu tak hezky posral) se sadou korekčních motorů a balast kvůli imitaci váhy výzbroje ... Mělo to demonstrovat schopnost změny orientace na dráze pro potřeby řízení palby, samotnej laser na plošině nebyl...

Ale třeba konstruktér Čeloměj na naléhání ministra Ustinova na svejch stanicích ALMAZ ("Diamant") výzbroj měl - sice byly v provozu jako "Saljut" (čísla 2, 3 a 5), ale ve skutečnosti to byly ne Koroljovovy Saljuty, ale právě vojenským komplexem financovaný Čelomějovy Almazy. No a tyhle "orbitální stanice" jako vojenský, pod velení letectva spadající létající "průzkumný stanoviště" byly i vyzbrojený - na palubě prvních dvou byl namontovanej dvohlavňovej rychlopalnej leteckej kanon ráže 23mm. Dokonce se na "Saljutu" s pořadovým číslem 3 (první Almaz alias "Saljut dvojku" se nepodařilo osídlit, Sojuz 14 k ní neodstartoval kvůli závadě ve stabilizačním systému stanice, Popovič s Arťuchinem nakonec letěli až na další Almaz - "Saljut 3") se z tohoto kanónu pokusně střílelo. Samozřejmě s efektem totální destabilizace stanice následkem zpětnýho rázu zbraně, poslední pilotovanej Almaz (alias "Saljut 5") už potom žádnou hlavňovou výzbroj nedostal ...

Tolik jen pro ilustraci, jaký myšlenkový pochody se odehrávaly v kraniálních dutinách vojenskejch "pomazanejch hlav" v tehdejším Sovětským Svazu ... Je nezajímalo, že střelba z hlavňový zbraně na oběžný dráze je nesmysl, oni potřebovali mít stanici vyzbrojenou - dokud se nesmyslnost toho požadavku přímo neukázala v praxi ...

Já věděl, že ty Almazy byly takto vyzbrojené, ale netušil jsem, že tu střelbu i vyzkoušeli
Vůbec celý program sovětských orbitálních stanic, i přes jejich velký počet, nebyl zdaleka tak úspěšný, jako se nám prezentovalo. To možná až v závěru. Oproti jediné výpravě Skylabu, která sice zpočátku vypadala jako pohroma, ale nakonec přinesla do té doby neuvěřitelné vědecké výsledky.

VZPOMÍNÁM - R. I. P. crew of STS-51L:
Dick Scobee,
Michael Smith
Gregory Jarvis,
Judy Resniková,
Christa McAuliffeová,
Ellison Onizuka
Ronald McNair,
( http://technet.idnes.cz/foto.aspx?r=tec ... engeru.jpg )