Kmitočet předmagnetizace je vždy kompromisní záležitost, protože požadavky jsou značně protichůdné: obecně se volí co nejvyšší, aby nezpůsoboval vznik kombinačních kmitočtů s vyššími harmonickými v zaznamenávaném signálu. Ty produkty nebývají v přesném vztahu k původním tónům, takže se v záznamu můžou projevit dost rušivě. Zkušenosti ukázaly, že pětinásobek nejvyššího zaznamenávaného kmitočtu pro předmagnetizaci (tedy i mazání) stačí.
Magnetizační křivka pásku tady působí jako směšovací prvek.
Ale naráží tu na fyzikální potíže: obvykle se totiž předmagnetizační proud odebírá z mazací hlavy.
Zatím, co napětí na mazací hlavě se dá vyhnat tím, že je zapojená jako součást rezonančního obvodu, i když také nelze zvyšovat napětí libovolně (její ztráty jsou přijatelné jen do určité frekvence, hlava má konečný čiitel jakosti pro daný kmitočet), a je potřeba, aby toto napětí na mazací hlavě bylo tak velké, aby hlava netopila, ale mazací oscilátor ji uživil, aniž by musel být nadměrně výkonný. Přitom musí mazací hlava spolehlivě smazat záznam na "své" stopě pod mez slyšitelnosti.
Ještě výraznější je tento požadavek u bateriových strojů.
A k odmazání zbytečku původního záznamu pak přispěje i samotná záznamová hlava s předmagnetizací.
Na této hlavě jsou poměry také zajímavé - předmagnetizační proud se na ni přivádí nejčastěji přes malou kapacitu (ta brání záznamovému proudu unikat do obvodu mazací hlavy) a sériový odpor, kterým se velikost předmagnetizace nastaví. Někteří výrobci i ten odpor vynechávají a nastavují proud jen kapacitním trimrem.
To ale znamená, že napětí na mazací hlavě musí být podstatně vyšší, než pro správný předmagnetizační proud potřebuje hlava záznamová, jinak by ten proud nešel nastavit. A, bohužel, záznamová hlava má podstatně vyšší indukčnost, než hlava mazací.
Princip používaný Teslou a mnoha dalšími výrobci jsem vyvěsil tady.
To vedlo některé konstruktéry k tomu, že použili v mazacím oscilátoru transformátor, z odbočky napájeli mazací hlavu, z konce vinutí pak záznamovou.
Protože předmagnetizační proud se chová v uzlu, kam je přes linearizační odpor přivedený záznamový proud, podle jednoho zákona pana Kirchhoffa, jsou dvě možnosti: buď mu dovolit, ať se rozdělí, a částí zbytečně topí ve výstupním odporu záznamového zesilovače, nebo mu zabránit v pronikání kamkoli jinam, než do záznamové hlavy. To se dělá obvykle paralelním odlaďovačem.
Tak - a teď, proč jsou ty kmitočty různé: Sonety mají mazací hlavu s permalloyovým jádrem, tedy podobné konstrukce, jako hlavy univerzální. Ztráty strmě rostoucí s kmitočtem by už omezený výkon mazacího oscilátoru nepokryl, tak se mazací, potažmo předmagnetizační, kmitočet nedal zvedat donekonečna. Těch 55 kHz je v mezích kompromisu ještě rozumný limit. A udržet minimální úroveň 2. harmonické mazacího kmitočtu, která způsobuje nesymetrii předmagnetizačního proudu, a tedy šum, bez transformátoru a často dvojčinného oscilátoru dost dobře nešlo.
Feritová mazací hlava (od řady B4) najednou vystačila s podstatně menším výkonem, mohla posloužit přímo jako součást rezonančního obvodu oscilátoru a díky vysoké kvalitě při ještě vyšším kmitočtu poskytovala dostatečně čistý sinusový průběh napětí pro předmagnetizaci. Najednou stačil oscilátor s jediným tranzistorem. Ale univerzální hlava (ANP908 nebo ANP935) z výše uvedených důvodů nedovolila jít s předmagnetizačním kmitočtem přes 70 kHz. Napětí z mazací hlavy by se muselo přivádět přes příliš malý odpor nebo přes příliš velkou kapacitu, a obvody obou hlav by se nepříjemně ovlivňovaly.
Až se záznamovou hlavou s malou impedancí (například ANH200) bylo možné použít předmagnetizační kmitočet nad 90 kHz, vynechat odlaďovač předmagnetizace v přívodu záznamového proudu, což dvojčinný oscilátor v pohodě uživí.
Jestli se počítá s tím, že nejvyšší zaznamenávaný kmitočet může přesáhnout 20 kHz, pak kmitočet předmagnetizace 100 kHz je rozumný kompromis.
Jen pro ilustraci - v magnetickém záznamu obrazu VHS se zaznamenává jasová informace frekvenční modulací v rozsahu 3,8 až 4,8 MHz, přičemž tento signál slouží jako předmagnetizační kmitočet pro barvonosnou PAL fázově a amplitudově modulovanou, přeloženou z 4,43 MHz na 627 kHz. I zde je nejméně pětinásobek nejvyššího zaznamenávaného kmitočtu splněný.
Mnoho výrobců volilo ještě jiná řešení, některá dost bizarní, ba i drahá, aniž by se objektivně prokázaly jejich výhody, ale o těch se tu nebavíme.
Magnetofon Tesla B115
Moderátor: Moderátoři
Diki moc. Takže moja ďalšia otázka znie takto. Takže ako ste spomenuli v starších magneťákoch sa predmagnetizácia ťahala z mazacej hlavy alebo cez kondenzátor čo malo určité nevýhody a limitácie. Čo keby som spravil jeden mixážny zosilňovač čo by bol schopný zmixovať predmagnetizačnú frekvenciu a audio signál. Vedel by som ovládať zložku predmagnetizácie a audia regulovať zvlášť a to precízne. Viem aj o tom že sa žiada celkom velká amplituda signálov čo klasické operáky asi nezvládnu lavou zadnou ale aj nato mám riešenie.
Tým by sa úplne odstránila limitácia nejakých kondenzátorov alebo problému ovplivnenia mazacej hlavy. Vedel by som presne nastaviť frekvenciu a amplitudu predmagnetizácie a zvlášť nastaviť amplitudu audia.
Ešte jedna otázka: Ako by bolo lepšie ovládať "drivovať" takéto tesla hlavy (ANH200). Prúdom alebo napätím? Teda či má ten operák čuchať napätie ktoré ide do cievky hlavy alebo či amplitudu napätia? Čo by mohlo byť lepšie alebo viac benefitovať kvalitu nahrávky aby som bol presnejší.
Tým by sa úplne odstránila limitácia nejakých kondenzátorov alebo problému ovplivnenia mazacej hlavy. Vedel by som presne nastaviť frekvenciu a amplitudu predmagnetizácie a zvlášť nastaviť amplitudu audia.
Ešte jedna otázka: Ako by bolo lepšie ovládať "drivovať" takéto tesla hlavy (ANH200). Prúdom alebo napätím? Teda či má ten operák čuchať napätie ktoré ide do cievky hlavy alebo či amplitudu napätia? Čo by mohlo byť lepšie alebo viac benefitovať kvalitu nahrávky aby som bol presnejší.
- Přílohy
-
Jo, měl jsem takové období, kdy jsem si říkal, že by se v této oblasti dalo vymyslet něco lepšího, než jsem uznal, že to už určitě někdo přede mnou zkoušel, a proto se to nepoužívá.
Jinak řečeno: s tímhle nesmyslem jsem ztratil spoustu času.
Hlavně jsem se chtěl zbavit linearizačního odporu záznamového proudu v sérii s hlavou a zapojit hlavu do smyčky zpětné vazby zesilovače. V podstatě udržovat konstantní proud pomocí zpětné vazby.
Impedance hlavy je komplexní a roste s kmitočtem, přitom je třeba udržet záznamový proud pokud možno frekvenčně nezávislý. To se celkem rozumně dá udělat linearizačním odporem a dostatečným výstupním napětím záznamového zesilovače, případně se to koriguje v záznamové cestě o to, nač ten odpor na nejvyšších kmitočtech nestačil.
S trojicí KF507/KF469/KF470 napájenou 48 V (abych dostal do té hlavy aspoň 1,5 mA předmagnetizačního proudu) to vypadalo dobře, dokud jsem na vstup nepřipojil předmagnetizační kmitočet. Vliv indukčního charakteru hlavy se nedal nijak vykompenzovat, takže k asi 100 mV nf na vstupu se muselo přivést nejméně 6 V předmagnetizačního kmitočtu. Jenže to se nelíbilo přechodu báze-emitor vstupního tranzistoru, protože mu do emitoru nešel přes hlavu zpět signál ve fázi, takže limitoval. Samozřejmě přitom limitoval i nf průběh. Pokoušel jsem se to v příčce zpětné vazby aspoň částečně kompenzovat sériovým rezonnčním obvodem naladěným na předmagnetizační kmitočet, abych mohl snížit úroveň předmagnetizačního napětí na vstupu, ale celé zapojení se ochotně rozkmitávalo na zcela nečekaných kmitočtech.
Operáky tehdy byly jen pomalé, jejich použití ke společnému zpracování nf a vf signálu nepřicházelo v úvahu vůbec, proto jsem použil komplementární koncák s dost rychlými tranzistory (taky marně), pořád mi vychází, že i s dnešními nejrychlejšími operáky nepořídíš o moc líp.
Víš, že vf předmagnetizace byla objevená náhodou, když se rozkmital záznamový zesilovač? Byl elektronkový, tak amplituda kmitů stačila. Ale v praxi tu společnou cestu obou signálů nikdy žádný výrobce nepoužil. Asi věděli proč.[/i]
S OZ na to zapomeň rovnou. Nic tím nezískáš a nakonec ten předmagnetizační proud přivedeš na hlavu stejně zvlášť.
I ty pokusy s Cross-Field BIAS se samostatnou hlavou pro předmagnetizaci proti záznamové hlavě nic lepšího nepřinesly, jen ty magneťáky s páskem mezi hlavami byly neskutečně drahé, ale skutečně nikoli lepší, natož, aby to bylo dostatečně spolehlivé. Jak se někde musí navzájem hýbat dvě hlavy, je tu problém s mechanickou přesností, a pak - zkreslení, potažmo interference, vznikají hlavně v pásku.
Ještě jsem se setkal se zajímavým způsobem přivedení předmagnetizace na univerzální hlavu v kazeťáku Crown, celkem vtipně využívajícím indukčnost hlavy jako část zádrže proti pronikání předmagnetizačního kmitočtu do výstupu zedilovače.
Ale má to nevýhodu - potřebuje transformátor předmagnetizačního kmitočtu. Můžeš bádat, jak to funguje.
Jinak řečeno: s tímhle nesmyslem jsem ztratil spoustu času.
Hlavně jsem se chtěl zbavit linearizačního odporu záznamového proudu v sérii s hlavou a zapojit hlavu do smyčky zpětné vazby zesilovače. V podstatě udržovat konstantní proud pomocí zpětné vazby.
Impedance hlavy je komplexní a roste s kmitočtem, přitom je třeba udržet záznamový proud pokud možno frekvenčně nezávislý. To se celkem rozumně dá udělat linearizačním odporem a dostatečným výstupním napětím záznamového zesilovače, případně se to koriguje v záznamové cestě o to, nač ten odpor na nejvyšších kmitočtech nestačil.
S trojicí KF507/KF469/KF470 napájenou 48 V (abych dostal do té hlavy aspoň 1,5 mA předmagnetizačního proudu) to vypadalo dobře, dokud jsem na vstup nepřipojil předmagnetizační kmitočet. Vliv indukčního charakteru hlavy se nedal nijak vykompenzovat, takže k asi 100 mV nf na vstupu se muselo přivést nejméně 6 V předmagnetizačního kmitočtu. Jenže to se nelíbilo přechodu báze-emitor vstupního tranzistoru, protože mu do emitoru nešel přes hlavu zpět signál ve fázi, takže limitoval. Samozřejmě přitom limitoval i nf průběh. Pokoušel jsem se to v příčce zpětné vazby aspoň částečně kompenzovat sériovým rezonnčním obvodem naladěným na předmagnetizační kmitočet, abych mohl snížit úroveň předmagnetizačního napětí na vstupu, ale celé zapojení se ochotně rozkmitávalo na zcela nečekaných kmitočtech.
Operáky tehdy byly jen pomalé, jejich použití ke společnému zpracování nf a vf signálu nepřicházelo v úvahu vůbec, proto jsem použil komplementární koncák s dost rychlými tranzistory (taky marně), pořád mi vychází, že i s dnešními nejrychlejšími operáky nepořídíš o moc líp.
Víš, že vf předmagnetizace byla objevená náhodou, když se rozkmital záznamový zesilovač? Byl elektronkový, tak amplituda kmitů stačila. Ale v praxi tu společnou cestu obou signálů nikdy žádný výrobce nepoužil. Asi věděli proč.[/i]
S OZ na to zapomeň rovnou. Nic tím nezískáš a nakonec ten předmagnetizační proud přivedeš na hlavu stejně zvlášť.
I ty pokusy s Cross-Field BIAS se samostatnou hlavou pro předmagnetizaci proti záznamové hlavě nic lepšího nepřinesly, jen ty magneťáky s páskem mezi hlavami byly neskutečně drahé, ale skutečně nikoli lepší, natož, aby to bylo dostatečně spolehlivé. Jak se někde musí navzájem hýbat dvě hlavy, je tu problém s mechanickou přesností, a pak - zkreslení, potažmo interference, vznikají hlavně v pásku.
Ještě jsem se setkal se zajímavým způsobem přivedení předmagnetizace na univerzální hlavu v kazeťáku Crown, celkem vtipně využívajícím indukčnost hlavy jako část zádrže proti pronikání předmagnetizačního kmitočtu do výstupu zedilovače.
Ale má to nevýhodu - potřebuje transformátor předmagnetizačního kmitočtu. Můžeš bádat, jak to funguje.
- Přílohy
-
Nezmysel pre vás lebo sa vám to nepodarilo 
.
Ako vravíte tak teda by bolo podstatnejšie riadiť hlavu prúdom než napätím okej.
Rozhodne by som nevedel použiť akýkoľvek operák už len z hľadiska že klasický operák je obmedzený do približne 11V RMS na výstupe. Existuje ale spôsob ako rozšíriť napäťový rozsah operákov. Už len blbá TL071 by mala zmáknuť 100kHz bez problémov (hlavne preto lebo na tom 100kHz signále nebude moc musieť zosilňovať lebo signál dostane s dosť vysokou amplitudou už z oscilátora čiže nebudem obmedzovaný GBW produktom).
A nemyslím si že by nejaká BC539 BC540 BD139 BD140 mala hociaký problém fungovať na 100kHz.. tie tranzistory dokážu spoľahlivo fungovať na desiatkách MHz. Niečo skúsim zložiť doma a zahrať sa. Samozrejme už pri takejto úprave aj napájací trafák originálny vypadá z úvahy. Ani účinnosť a efektivita ma nezaujíma.K operáku viem dodať tranzistorový koncák a viem z neho vytiahnuť aj 80Vrms. Len to napájanie doriešiť.
A aj keby to bolo moc prekomplikovsné riešenie ajtak si myslím že za poznatok by to zato stálo. Určite by som to nestaval ale z 741
. Ešte že operáky dnešné sú relatívne lacné a rýchle.
Hral som sa vo falstate včera ale tam sa bohužiaľ žiadna magnetofonova hlava nedá nasimulovať takže realitu dostanem až to zložím a odskúšam.
Díky moc zatiaľ za info okolo predmagnetizácie. Dostal som presne čo som chcel na aj viac.
.Ako vravíte tak teda by bolo podstatnejšie riadiť hlavu prúdom než napätím okej.
Rozhodne by som nevedel použiť akýkoľvek operák už len z hľadiska že klasický operák je obmedzený do približne 11V RMS na výstupe. Existuje ale spôsob ako rozšíriť napäťový rozsah operákov. Už len blbá TL071 by mala zmáknuť 100kHz bez problémov (hlavne preto lebo na tom 100kHz signále nebude moc musieť zosilňovať lebo signál dostane s dosť vysokou amplitudou už z oscilátora čiže nebudem obmedzovaný GBW produktom).
A nemyslím si že by nejaká BC539 BC540 BD139 BD140 mala hociaký problém fungovať na 100kHz.. tie tranzistory dokážu spoľahlivo fungovať na desiatkách MHz. Niečo skúsim zložiť doma a zahrať sa. Samozrejme už pri takejto úprave aj napájací trafák originálny vypadá z úvahy. Ani účinnosť a efektivita ma nezaujíma.K operáku viem dodať tranzistorový koncák a viem z neho vytiahnuť aj 80Vrms. Len to napájanie doriešiť.
A aj keby to bolo moc prekomplikovsné riešenie ajtak si myslím že za poznatok by to zato stálo. Určite by som to nestaval ale z 741
. Ešte že operáky dnešné sú relatívne lacné a rýchle.Hral som sa vo falstate včera ale tam sa bohužiaľ žiadna magnetofonova hlava nedá nasimulovať takže realitu dostanem až to zložím a odskúšam.
Díky moc zatiaľ za info okolo predmagnetizácie. Dostal som presne čo som chcel na aj viac.
No, jak myslíš.
Ještě jsem nepotkal napětí, které by bez vyvolání proudu vodičem způsobilo magnetické pole. To totiž závisí na proudu.
Zjednodušeně se dá hlava odsimulovat jako sériová kombinace jejího ohmického odporu a její indukčnosti. Potíž je jen v tom, že ta ekvivalentní indukčnost záznamové hlavy není v celém rozsahu kmitočtů konstantní (u ANP935 mezi 1 kHz a 10 kHz klesne indukčnost o 20 %, při předmagnetizačním proudu 1,8 mA o kmitočtu 85 kHz je na ní vf napětí asi 16 V, tak si dopočítej, jakou ekvivalentní indukčnost na tomto kmitočtu má, když sériový odpor vinutí je frekvenčně nezávislých 16,5 Ω; jestli ti vyšlo, že to je 16,6 mH, tak to by odpovídalo).
Ovšem nesmíš zapomenout, že pro efektivní napětí 16 V potřebuješ rozkmit 45 V špička-špička. Plus nějaká ta rezerva (i když úbytek napětí signálu při O dB už je na ní jen 40 mV, ten nepoměr úrovní se s něčím tak nelineárním, jako jsou polovodiče, moc asi kamarádit nebude...).
Ale těší mě, že ještě pořád je tu někdo, kdo má pochybnosti o tom, že už by nešlo vylepšit princip, který díky objevitelskému štěstí a náhodě dotáhli po deseti letech od objevu Dr. von Braunmühl a jeho spolupracovník pan Weber (a dodnes nikdo neví, jak se to stalo, ale ve stejné době i Akio Morita a Masaru Ibuka na druhém konci světa) do podoby, jak to známe dnes, a celé generace včetně takových jmen, jako Willi Studer, Stefan Kudelski, o našich konstruktérech nemluvě, se od toho principu neodchýlily. A během těch generací se vynořila přece spousta příležitostí k tomu, jak to lépe udělat...
Ještě jsem nepotkal napětí, které by bez vyvolání proudu vodičem způsobilo magnetické pole. To totiž závisí na proudu.
Zjednodušeně se dá hlava odsimulovat jako sériová kombinace jejího ohmického odporu a její indukčnosti. Potíž je jen v tom, že ta ekvivalentní indukčnost záznamové hlavy není v celém rozsahu kmitočtů konstantní (u ANP935 mezi 1 kHz a 10 kHz klesne indukčnost o 20 %, při předmagnetizačním proudu 1,8 mA o kmitočtu 85 kHz je na ní vf napětí asi 16 V, tak si dopočítej, jakou ekvivalentní indukčnost na tomto kmitočtu má, když sériový odpor vinutí je frekvenčně nezávislých 16,5 Ω; jestli ti vyšlo, že to je 16,6 mH, tak to by odpovídalo).
Ovšem nesmíš zapomenout, že pro efektivní napětí 16 V potřebuješ rozkmit 45 V špička-špička. Plus nějaká ta rezerva (i když úbytek napětí signálu při O dB už je na ní jen 40 mV, ten nepoměr úrovní se s něčím tak nelineárním, jako jsou polovodiče, moc asi kamarádit nebude...).
Ale těší mě, že ještě pořád je tu někdo, kdo má pochybnosti o tom, že už by nešlo vylepšit princip, který díky objevitelskému štěstí a náhodě dotáhli po deseti letech od objevu Dr. von Braunmühl a jeho spolupracovník pan Weber (a dodnes nikdo neví, jak se to stalo, ale ve stejné době i Akio Morita a Masaru Ibuka na druhém konci světa) do podoby, jak to známe dnes, a celé generace včetně takových jmen, jako Willi Studer, Stefan Kudelski, o našich konstruktérech nemluvě, se od toho principu neodchýlily. A během těch generací se vynořila přece spousta příležitostí k tomu, jak to lépe udělat...
Naposledy upravil(a) Hill dne 07 čer 2021, 15:03, celkem upraveno 1 x.
Já zase dikimoc za působivý vhled do toho, co produkuje současné školství.
Prvním krokem u podobných směrů uvažování, bývá obvykle to, že se moudrý člověk rozhlédne po světě, jestli už někdo jiný a s úspěchem podobné řešení zkusil, použil, nebo používá.
Třeba Revox/Studer - použila takto renomovaná firma, v nedaleké minulosti něco takového? Firma, pro kterou není sebemenší problém, nechat si pro speciální účel zakázkově vyrobit součástky a obvody, které téměř nikdo jiný na světě nepoužívá. Přesto to dotyčná firma řeší naprosto jinak - průřez sortimentem i historií firmy je všem generacím snadno dostupný na internetu. Kromě hlav a několika málo speciálních součástí, nebo spíše ve speciální přesnosti, firma používá naprosto standardní materiály a např. ke speciálním hybridům se uchýlila pouze u vícestopých strojů, kde to silně zjednodušilo konstrukci.
Začal bych úvahou, jestli je něco podobného, pro rychlosti 9/19 a vyšší, vůbec zapotřebí. To totiž u analogové záznamové techniky vůbec nesouvisí s technickým pokrokem v oblasti polovodičů.
Prvním krokem u podobných směrů uvažování, bývá obvykle to, že se moudrý člověk rozhlédne po světě, jestli už někdo jiný a s úspěchem podobné řešení zkusil, použil, nebo používá.
Třeba Revox/Studer - použila takto renomovaná firma, v nedaleké minulosti něco takového? Firma, pro kterou není sebemenší problém, nechat si pro speciální účel zakázkově vyrobit součástky a obvody, které téměř nikdo jiný na světě nepoužívá. Přesto to dotyčná firma řeší naprosto jinak - průřez sortimentem i historií firmy je všem generacím snadno dostupný na internetu. Kromě hlav a několika málo speciálních součástí, nebo spíše ve speciální přesnosti, firma používá naprosto standardní materiály a např. ke speciálním hybridům se uchýlila pouze u vícestopých strojů, kde to silně zjednodušilo konstrukci.
Začal bych úvahou, jestli je něco podobného, pro rychlosti 9/19 a vyšší, vůbec zapotřebí. To totiž u analogové záznamové techniky vůbec nesouvisí s technickým pokrokem v oblasti polovodičů.
Jak už jsem napsal, ideální superpozice vyžaduje součet signálů na co nejpřesněji lineárním prvku. A tím posledním je právě hlava. Pásek už tak lineární není a také v něm za určitých podmínek ke křížové modulaci dochází. Proč si tedy říkat o nějakou další křížovou modulaci v nějakém zesilovači dřív, než v pásku samotném?
Jenže to mi tehdy nedocházelo, tak jsem s tím strávil hodně času.
Jenže to mi tehdy nedocházelo, tak jsem s tím strávil hodně času.
Tady by možná byla velmi přínosná účast Martina-jef111, který se přestavbami převážně studiových strojů intenzivně zabýval.
Mohl by rozepsat svoje zkušenosti s přestavbami "maďarských Studerů" řady STM, kde Maďaři vlastně ani neměli šanci okopírovat elektroniku 1:1 tak, jako to udělali aspoň s mechanikou, na které u strojů této třídy velmi záleží.
Okopírovali jen regulace tahů pásu a jeho poměrně složitou, elektronickou část /výkyvné kladky pro regulaci tahu pásu, resp. pro přivíjení a odvíjení, hýbou pod panelem vzduchovými kondenzátory, jejichž kapacita přes příslušnou elektroniku řídí proudy navíjecího a odvíjecího motoru/.
Necím, jestli to tak měly starší modely STM110 a 210, ale STM610/9, co u mne v chaloupce přebývá, to už tak má.
Studer ještě do osmi stop zůstával stále u "tradičního" uspořádání, ale všechny další stroje řady Mk.II. až do konečných 24 stop, které už byly vybaveny Dolby A, byly vybaveny dynamickou předmagnetizací, v podstatě jen vylepšeným a pro tento účel upraveným principem firmy dbx.
Studer A724 jsem viděl na vlastní oči i v provozu a viděl jsem všechno to, co se skrývá v těch 2x48 kazetách dole, v rámu pod mechanikou. Naprosto neskutečný, naprosto vše bylo realizováno pomocí hybridů a zbytek byly klasické vývodové součástky. Překvapilo mne tam obrovské množství vf tlumivek, na každé záznamové kazetě snad padesát na jedné kartě. Úžasný.
Pozornější mohli Studer A724 vidět i v seriálu Dabing Street, kde byla dokonce i zapnutá ve standby, s nasazeným 2" pásem.
Naprostý vrchol analogové techniky, na který si sáhly nejspíš jen tři firmy na světě - Studer, Otari a Ampex..
Vypůjčená fotka, můj vypadá stejně, jen má ještě ten starší, větší typ ovládacích tlačítek.
Mohl by rozepsat svoje zkušenosti s přestavbami "maďarských Studerů" řady STM, kde Maďaři vlastně ani neměli šanci okopírovat elektroniku 1:1 tak, jako to udělali aspoň s mechanikou, na které u strojů této třídy velmi záleží.
Okopírovali jen regulace tahů pásu a jeho poměrně složitou, elektronickou část /výkyvné kladky pro regulaci tahu pásu, resp. pro přivíjení a odvíjení, hýbou pod panelem vzduchovými kondenzátory, jejichž kapacita přes příslušnou elektroniku řídí proudy navíjecího a odvíjecího motoru/.
Necím, jestli to tak měly starší modely STM110 a 210, ale STM610/9, co u mne v chaloupce přebývá, to už tak má.
Studer ještě do osmi stop zůstával stále u "tradičního" uspořádání, ale všechny další stroje řady Mk.II. až do konečných 24 stop, které už byly vybaveny Dolby A, byly vybaveny dynamickou předmagnetizací, v podstatě jen vylepšeným a pro tento účel upraveným principem firmy dbx.
Studer A724 jsem viděl na vlastní oči i v provozu a viděl jsem všechno to, co se skrývá v těch 2x48 kazetách dole, v rámu pod mechanikou. Naprosto neskutečný, naprosto vše bylo realizováno pomocí hybridů a zbytek byly klasické vývodové součástky. Překvapilo mne tam obrovské množství vf tlumivek, na každé záznamové kazetě snad padesát na jedné kartě. Úžasný.
Pozornější mohli Studer A724 vidět i v seriálu Dabing Street, kde byla dokonce i zapnutá ve standby, s nasazeným 2" pásem.
Naprostý vrchol analogové techniky, na který si sáhly nejspíš jen tři firmy na světě - Studer, Otari a Ampex..
Vypůjčená fotka, můj vypadá stejně, jen má ještě ten starší, větší typ ovládacích tlačítek.
- Přílohy
-
- mechlabor1.gif
- (177.14 KiB) Staženo 15 x
Naposledy upravil(a) sinclair dne 07 čer 2021, 16:44, celkem upraveno 1 x.
Tak jsem dnes mluvil s kámošem Jardou, co dělal ve vývoji Tesly 1 Přelouč (u nádraží) od počátku osmdesátek do rozpadu. Dozvěděl jsem se pár info, co si ještě po těch více než 30 letech pamatoval.
Po řadě B11x se dělal vývoj B125 pro dederóny. Udělalo se několik prototypů pro testy v dederónu ale pádem zdi to chcíplo.
B135 byla maketa a jeden funkční vzorek. Byla to skoro kopie nějakýho Philipsu, třímotorák s elektronickým ovládáním. Jarda se podílel na konstrukci regulace otáček tónový hřídele. Na hřídeli bylo feromagnetický kolečko, který se magneticky chovalo jako ozubený. Pohyb kolečka se snímal pomocnou hlavičkou z kazeťáku a signál šel do regulace motoru.
Ty B125 zmizely v Německu a funkční vzorek B135 někdo na konci výstavy ukradl.
Po řadě B11x se dělal vývoj B125 pro dederóny. Udělalo se několik prototypů pro testy v dederónu ale pádem zdi to chcíplo.
B135 byla maketa a jeden funkční vzorek. Byla to skoro kopie nějakýho Philipsu, třímotorák s elektronickým ovládáním. Jarda se podílel na konstrukci regulace otáček tónový hřídele. Na hřídeli bylo feromagnetický kolečko, který se magneticky chovalo jako ozubený. Pohyb kolečka se snímal pomocnou hlavičkou z kazeťáku a signál šel do regulace motoru.
Ty B125 zmizely v Německu a funkční vzorek B135 někdo na konci výstavy ukradl.
Jirka
Proč mi nemůže všechno chodit hned ?!!
Proč mi nemůže všechno chodit hned ?!!
-
TheLastUnicorn
- Příspěvky: 386
- Registrován: 17 led 2018, 01:00
- Bydliště: Trenčín
Já už mu říkal, že nejlepší bude, když si stáhne třeba z hifiengine servisáky některých lepších strojů a může tam načerpat inspiraci. I když z vlastní zkušenosti vím, že nejlepší by bylo začít mechanikou - vymyslet a vyrobit něco slušného. Ideálně s pevným rámem třeba z Bosch profilů. Na tý mechanice to celý stojí a padá. Nějaký směšovací zesilovač biasu a záznamového proudu je nesmysl, kterým nemá cenu se v tuto chvíli vůbec zabývat.
Moje laborování začalo někdy v roce 1968 s mechanikou z MGK10, šasi vybrané z hudební skříně Jubilant, hrál jsem si se spojkami, brzdami a vůbec tahem pásku, stálo na čtyřech plechovkách od laku Pragosorb. Pak na to šly hlavy ANP907 a ANP908 z bazaru u viaduktu v Pardubicích a sbíral jsem zkušenosti s nastavením a korekcemi. V roce 1971 jsem si oblíbil šasi B4 s ANP935, na něm jsem si toho vyzkoušel nejvíc, protože jsem k několika modelům této řady získal servisní manuály.
Přitom jsem odhalil nějakou tu slepou uličku, do které jsem se dostal z neznalosti nejen já, ale i Tesláci (například pravá tlačítková souprava modelů B43, 44, 45, a všech pododrůd 444 - vypadala sice elegantněji, ale původní verze z B4 se šoupákem rychloposuvů byla lepší; pak přepínání snímání/záznam, které v klidu nebylo jednoznačně v poloze PLAY, takže při zlobících kontaktech lišt způsobovaly záznam lupance při zastavení přehrávání u B4/B400, zjednodušení přepínačů A/B/stereo/mono, a to i proti B46, přestavbu B42 na devatenáctku rychlost atd.).
Mezitím mi lidi nosili magneťáky, mezi nimi i pár krásných tuzexových naleštěných prdů, hodně Poláků, několik Grundigů a pár ruských obranářských strojů přímo od kováře, ale taky tam byl Sony TC95 a tuším 377, až mnohem později také Akai a Revox.
Přitom jsem se pořád něco nového musel učit, ale byla to dobrá škola.
Hlavně, když jsem na nějakou fintu odlišnou od jiných výrobců narazil, musel jsem nutně vědět PROČ to tam je. Dlouho mě nenapadlo, že šlo třeba jen o obcházení patentu jiného výrobce a někdy bylo to řešení horší, někdy lepší, bez ohledu na to, kdo ho použil.
Dnes mě často mrzí, že některým kouskům nedokážu efektivně pomoci, hlavně kvůli rozpadající se gumě, stárnoucím plastům či rozpadlému zinkalu. Ne, že by to nešlo, ale už mi nějak zmizeli řemeslníci, kteří tu možnost měli, a mohl jsem si potřebné díly u nich nechat vyrobit v požadované přesnosti.
Když už je řeč o maďarských studiových strojích: jaké zázračné stroje to měli v osmdesátých letech ve studiu Opus v Pezinku, že maďarským kapelám (například Corvina a nějakým dalším) stálo za to nahrávat na Slovensku?
Přitom jsem odhalil nějakou tu slepou uličku, do které jsem se dostal z neznalosti nejen já, ale i Tesláci (například pravá tlačítková souprava modelů B43, 44, 45, a všech pododrůd 444 - vypadala sice elegantněji, ale původní verze z B4 se šoupákem rychloposuvů byla lepší; pak přepínání snímání/záznam, které v klidu nebylo jednoznačně v poloze PLAY, takže při zlobících kontaktech lišt způsobovaly záznam lupance při zastavení přehrávání u B4/B400, zjednodušení přepínačů A/B/stereo/mono, a to i proti B46, přestavbu B42 na devatenáctku rychlost atd.).
Mezitím mi lidi nosili magneťáky, mezi nimi i pár krásných tuzexových naleštěných prdů, hodně Poláků, několik Grundigů a pár ruských obranářských strojů přímo od kováře, ale taky tam byl Sony TC95 a tuším 377, až mnohem později také Akai a Revox.
Přitom jsem se pořád něco nového musel učit, ale byla to dobrá škola.
Hlavně, když jsem na nějakou fintu odlišnou od jiných výrobců narazil, musel jsem nutně vědět PROČ to tam je. Dlouho mě nenapadlo, že šlo třeba jen o obcházení patentu jiného výrobce a někdy bylo to řešení horší, někdy lepší, bez ohledu na to, kdo ho použil.
Dnes mě často mrzí, že některým kouskům nedokážu efektivně pomoci, hlavně kvůli rozpadající se gumě, stárnoucím plastům či rozpadlému zinkalu. Ne, že by to nešlo, ale už mi nějak zmizeli řemeslníci, kteří tu možnost měli, a mohl jsem si potřebné díly u nich nechat vyrobit v požadované přesnosti.
Když už je řeč o maďarských studiových strojích: jaké zázračné stroje to měli v osmdesátých letech ve studiu Opus v Pezinku, že maďarským kapelám (například Corvina a nějakým dalším) stálo za to nahrávat na Slovensku?
Tak jsem prošel bordel krabičku a vybral z ní všechny tranzistory, co jsem vytahal z desek ZD a L. Takže cesta k záchraně je snad ještě možná. 
Jen potřebuju od někoho potvrdit, že ty tranzistory s celým šedým vrškem (v celé té hromadě jsou právě 2), jsou právě ty vybírané na nízký šum. Na deskách S jsou ty nízkošumové značené stejně. Obě desky už mám přeosazené až na polovodiče a potenciometry. U desky L kromě těch 2x 100µ kapacit s anténkama tam všechno sedlo jak prdel na hrnec. Jen ty odpory nastojáka mě tam děsně iritují.
Edit: Ještě jsem z Hadexu získal nějaký potenciometry do rezervy (ty 100k/E) na výměnu, nebo opravu jezdců. Jsou nepoužitý, takže si pohrávám s myšlenkou je nasázet na desky. Ale ono to má zase háček. Co jsem slyšel, tak Tesla je opět probírala na shodu v prvních 2/3 dráhy. Jenže je v lidských silách tohle nějak rozumě proměřit? To by chtělo nějaký přípravek s možností svázat oba jezdce na stejnou úroveň. Nemáte doma někdo vhodný bazmek?
A ještě k těm tranzistorům, i když jsem snad vyhrabal ty původní, tak bych docela rád projel i tu došlou hromádku BC 549/550, jestli by se mezi nima přece jen něco nenašlo na horší časy. Kdosi mi radil je pomocí patice postupně strkat na pozici toho T3/T4 a na výstupu měřit napětí milivoltmetrem při vstupu naprázdno (nebylo by lepší tam strčit odpor?). Bude to pro nějakou základní orientaci stačit? Hodnoty můžu porovnat s těma původníma z Tesly.
Jen potřebuju od někoho potvrdit, že ty tranzistory s celým šedým vrškem (v celé té hromadě jsou právě 2), jsou právě ty vybírané na nízký šum. Na deskách S jsou ty nízkošumové značené stejně. Obě desky už mám přeosazené až na polovodiče a potenciometry. U desky L kromě těch 2x 100µ kapacit s anténkama tam všechno sedlo jak prdel na hrnec.
Jen ty odpory nastojáka mě tam děsně iritují.Edit: Ještě jsem z Hadexu získal nějaký potenciometry do rezervy (ty 100k/E) na výměnu, nebo opravu jezdců. Jsou nepoužitý, takže si pohrávám s myšlenkou je nasázet na desky. Ale ono to má zase háček. Co jsem slyšel, tak Tesla je opět probírala na shodu v prvních 2/3 dráhy. Jenže je v lidských silách tohle nějak rozumě proměřit? To by chtělo nějaký přípravek s možností svázat oba jezdce na stejnou úroveň. Nemáte doma někdo vhodný bazmek?
A ještě k těm tranzistorům, i když jsem snad vyhrabal ty původní, tak bych docela rád projel i tu došlou hromádku BC 549/550, jestli by se mezi nima přece jen něco nenašlo na horší časy. Kdosi mi radil je pomocí patice postupně strkat na pozici toho T3/T4 a na výstupu měřit napětí milivoltmetrem při vstupu naprázdno (nebylo by lepší tam strčit odpor?). Bude to pro nějakou základní orientaci stačit? Hodnoty můžu porovnat s těma původníma z Tesly.
Tohle že je "po novu" osazená deska? Takové prasárně říkáš generálka desky? Pro bastlíře je nepřekonatelný problém, osadit odpory do desky rovně?
A to snad radši ani nechci vidět stranu spojů.
Drobná rada: Některé, původně použité uhlíkové odpory, slouží v některých stupních a na určitých místech svou indukčností jako vf tlumivky. Tam, kde byly použity odpory s kovovou vrstvou, to bylo kvůli stabilitě nastavení prac. bodu.
A ty tam všude, naprosto bez rozmyslu, napereš odpory s kovovou vrstvou.
Ty přesně vybíraný tranzistory na vstupy, pár dalších stupňů a přesně definovaných modulů, byly typu KC148B a KC149C, přesně takto značené a hlavně tedy v pouzdrech TO92, aby bylo možno je odlišit přímo potiskem - rozhodně ne tohle. Vyfotím ti je příležitostně i fyzicky, jak mají vypadat.
Kompletní servisní manuály jsou na internetu mj. i od toho, aby je opravující pozorně pročetl. Jinak napáchá víc škody, než užitku a přístroj může být po takové "opravě" i v horším stavu, než před opravou. Věř mi, že zrovna já moc dobře vím, o čem píšu.
Je i možný, že se v tom stroji už předtím někdo hrabal - dost podobným způsobem, jako ty. Anebo ty původní tranzistory někdo záměrně vytahal a nacpal tam tohle. I tohle se občas v minulosti dělo - laičtí uživatelé bez možnosti měřit, to zpravidla nepoznali..
V rozpiskách materiálu v SM, je jasná řeč o KC148B, KC149C příp. dalších variantách, nikoli o jaksi barevně značených KC149. Byla by o tom poznámka buď přímo v SM, nebo některé TI z Přelouče.
Na obyčejnou "modrou" KC148 to Béčko jaksi dost dobře dostat nejde.
Se současnou výrobou tranzistorů BC nemáš nejmenší šanci, dosáhnout aspoň přibližně podobných odstupů, jako s původními, které byly vybírány přímo pro konkrétní pracovní bod - proto jsou tak specifikovány.
Bude nutné je znova vybrat, přímo v konkrétním prac. bodu.
Poslední, opravdu slušné nš tranzistory byly BC550C/BC560C ještě od Motoroly, s charakteristickým M logem. Pak tytéž od Philipsů, nyní NXP, se stříbrným čelem a černý potisk.
Ze států bývalé RVHP, byly opravdu špičkové tranzistory BC413C/BC415C, vyráběné licenčně v Polsku, které se tam dodnes dají koupit. Ty ani nebylo nutné nijak vybírat - do kolektorového proudu asi 200uA suverénně "porazily" naprosto všechno standardní, vč. BC550/560.
Občas se dá na Ebay narazit i na originální výrobu BC413C/BC415C od S&H a prodávané evropským prodejcem, s vývody zešedlými obsahem olova, ale nebývají tedy zrovna levné. Polské se jim šumově plně vyrovnají. Pokud se na Ebay prodávají tyto tranzistory za desítky centů, jde na 99,9% o padělky výroby CDIL, či jiný hnus.
Je-li k ruce vhodný přípravek, lze šumově velmi dobré kusy vybrat i z tranzistorů KC239F/KC309F - ne všechny totiž z výrobního třídění splňují slibované šumové číslo.
Vše ostatní, kromě starších japonských tranzistorů, co se mi v posledních 10 letech dostalo do rukou /Diotec, YYE, DCC, Kingtronics, CDIL a další hnusy/ byl fakt nechutně šumící šrot.
Každý kus byl co pes, to jiná ves, všecko to bylo dobré leda tak na nenáročné bastlení bez nároků na šum a spolehlivost, anebo pro taková zapojení, kde šum zásadně nevadí, třeba u diskrétních stáblů.
No teda, přeju fakt hodně štěstí v dalším kurwení původně jinak docela dobrého magneťáku.
Už se k tomu, kromě té slíbené fotky, radši nebudu vyjadřovat.
A to snad radši ani nechci vidět stranu spojů.
Drobná rada: Některé, původně použité uhlíkové odpory, slouží v některých stupních a na určitých místech svou indukčností jako vf tlumivky. Tam, kde byly použity odpory s kovovou vrstvou, to bylo kvůli stabilitě nastavení prac. bodu.
A ty tam všude, naprosto bez rozmyslu, napereš odpory s kovovou vrstvou.
Ty přesně vybíraný tranzistory na vstupy, pár dalších stupňů a přesně definovaných modulů, byly typu KC148B a KC149C, přesně takto značené a hlavně tedy v pouzdrech TO92, aby bylo možno je odlišit přímo potiskem - rozhodně ne tohle. Vyfotím ti je příležitostně i fyzicky, jak mají vypadat.
Kompletní servisní manuály jsou na internetu mj. i od toho, aby je opravující pozorně pročetl. Jinak napáchá víc škody, než užitku a přístroj může být po takové "opravě" i v horším stavu, než před opravou. Věř mi, že zrovna já moc dobře vím, o čem píšu.
Je i možný, že se v tom stroji už předtím někdo hrabal - dost podobným způsobem, jako ty. Anebo ty původní tranzistory někdo záměrně vytahal a nacpal tam tohle. I tohle se občas v minulosti dělo - laičtí uživatelé bez možnosti měřit, to zpravidla nepoznali..
V rozpiskách materiálu v SM, je jasná řeč o KC148B, KC149C příp. dalších variantách, nikoli o jaksi barevně značených KC149. Byla by o tom poznámka buď přímo v SM, nebo některé TI z Přelouče.
Na obyčejnou "modrou" KC148 to Béčko jaksi dost dobře dostat nejde.
Se současnou výrobou tranzistorů BC nemáš nejmenší šanci, dosáhnout aspoň přibližně podobných odstupů, jako s původními, které byly vybírány přímo pro konkrétní pracovní bod - proto jsou tak specifikovány.
Bude nutné je znova vybrat, přímo v konkrétním prac. bodu.
Poslední, opravdu slušné nš tranzistory byly BC550C/BC560C ještě od Motoroly, s charakteristickým M logem. Pak tytéž od Philipsů, nyní NXP, se stříbrným čelem a černý potisk.
Ze států bývalé RVHP, byly opravdu špičkové tranzistory BC413C/BC415C, vyráběné licenčně v Polsku, které se tam dodnes dají koupit. Ty ani nebylo nutné nijak vybírat - do kolektorového proudu asi 200uA suverénně "porazily" naprosto všechno standardní, vč. BC550/560.
Občas se dá na Ebay narazit i na originální výrobu BC413C/BC415C od S&H a prodávané evropským prodejcem, s vývody zešedlými obsahem olova, ale nebývají tedy zrovna levné. Polské se jim šumově plně vyrovnají. Pokud se na Ebay prodávají tyto tranzistory za desítky centů, jde na 99,9% o padělky výroby CDIL, či jiný hnus.
Je-li k ruce vhodný přípravek, lze šumově velmi dobré kusy vybrat i z tranzistorů KC239F/KC309F - ne všechny totiž z výrobního třídění splňují slibované šumové číslo.
Vše ostatní, kromě starších japonských tranzistorů, co se mi v posledních 10 letech dostalo do rukou /Diotec, YYE, DCC, Kingtronics, CDIL a další hnusy/ byl fakt nechutně šumící šrot.
Každý kus byl co pes, to jiná ves, všecko to bylo dobré leda tak na nenáročné bastlení bez nároků na šum a spolehlivost, anebo pro taková zapojení, kde šum zásadně nevadí, třeba u diskrétních stáblů.
No teda, přeju fakt hodně štěstí v dalším kurwení původně jinak docela dobrého magneťáku.
Už se k tomu, kromě té slíbené fotky, radši nebudu vyjadřovat.
- Přílohy
-
- Bože to je ilustrační fotka
Naposledy upravil(a) sinclair dne 09 čer 2021, 12:45, celkem upraveno 2 x.
Ono to jde dost blbě, když máš na desce rozestup děr sotva o poloviční délce toho odporu. Schvalně se podívej do svýho magneťáku. Zrovna na L tam naležato všechny odpory taky mít nebudeš a L není jediná deska kde to je už z výroby takhle na prasáka. To prostě vzhledem k návrhu tý desky nejde. Takže za prase tu nejsem já, ale ten, kdo tu desku navrhoval.sinclair píše:Tohle že je "po novu" osazená deska? Takové prasárně říkáš generálka desky? Pro bastlíře je nepřekonatelný problém, osadit odpor do desky rovně? ...
Ty tranzistory jsou přesně to co tam bylo. A rozlišení typu jsou ty barevný proužky shora. Na modulech, krterý jsou netknutý, je to úplně stejně. Podle stavu desek je to tak z výroby.
Jinak jak mám do prdele vědět, že když je někde ve schématu odpor, tak je to ve skutečnosti RL? Je aspoň někde popsaný, který odpory to jsou? V SM jsem o tom nenašel ani slovo. Jinak, co je na metaloxidu tak špatnýho? ...kromě toho, že nemá nějaký nedokumentovaný vlastnosti, se kterýma soudruzi z Tesly počítali.
Navíc jsi vyfotil blbej seznam, u desky L tranzistory T1/T2 slouží jen jako spínač pro připojení RC článku paralelně s odporem na emitoru T3/T4. To opravdu nemusí být nízkošumový.
Edit: Jinak o tom že to chci osadit metaloxidama jsem už taky někde psal, tak ses mohl zmínit dřív, že tam musí být uhlíkový odpory. No, nechám to zatím tak a uvidím, jak se ta deska bude chovat až tím proženu signál. Jestli se tam objeví nejaký oscilace na vyšších kmitočtech, tak můžu řešit co s tím.
Edit 2: Mohl by mi někdo, prosím, místo prudění, raději odpovědět na ty původní dotazy?
Leoši, na eBay jsem narazil na toto: https://www.ebay.com/itm/114835560393?h ... Sw-5dgRPNB
To vypada na original Philips BC 550c. Muzu se na ne spolehnout i bez trideni?
To vypada na original Philips BC 550c. Muzu se na ne spolehnout i bez trideni?