A proto má Ekkar jako jeden z mála, ne-li jediný z EB, nainstalovanou ruskou klávesnici a ruský výraz pohotověEKKAR píše:Já tam strávil nějaký pátek v letech 1987-89 - zrovna v té době, kdy jak píše Stasek se jim Míša Gorbi pokusil otevřít oči tím, že jim sebere jejich únik z reality neboli špiritus. To poznání, co se tam vlastně dávalo za příklad nám, kteří jsme s výjimkou Kikánů na Východním Slovensku v té době měli v každém bytě elektriku, televizi, ledničku, tekoucí vodu a splachovací záchod, to byl dost DRSNEJ zážitek.
A nejhorší na tom je, že pro obyčejné lidi na venkově se ta situace nezměnila od dob Báťušky Stalina - pořád bydleli (a stále mnohdy bydlí) v zemljance nebo srubu z neotesaných klád, díry vycpané blátem ztuženým drcenou slámou, okna místo skla zalepená několika vrstvami PRAVDy.... V chlívku za chalupou chovali tu pár slepic, tam prasátko - a to prase si mnohdy drželi i lidé z města na své "dače" 40km za městem...
A chlast, nebo spíš moře chlastu. Vodka byla, bohužel stále je a určitě ještě hodně dlouho bude pohonnou hmotou, na kterou "jede" ruské hospodářství. Je laciná, dovoluje zapomenout a dá se "ubastlit" doma coby samohonka. Ti lidé jsou vlastně úžasní s jakým málem vystačí. Lahev alkoholu, cihla komisárku a konzerva kyselých rybiček nebo kus mizerného salámu jako "zakúska" k pití - a budou fungovat. Jenže pak se nelze divit nad celkovou úrovní společnosti, když drtivá většina potřebné pracovní síly je ožralá a když už je její Pámbu doma a je střízlivá, dělá jen tolik a natolik, aby si vydělala na další chlast... A ten, kdo jim dá laciný chlast a levné jídlo k němu pro ně bude oslavovaným dobrodincem... Je mi jich vlastně líto, protože nepřemýšlejí nad budoucností - oni přemýšlejí jak se dostat k dalšímu chlastu a tím jejich obzory končí...
Tomu se říká, tuším, svázán pevnými pouty na život a na smrt
Ne že bys neměl pravdu, ale ono se vždycky nedá těžit ze zážitků získaných před čtvrtstoletím. Takový Český Krumlov v roce 1986 vypadal taky jinak než za dnešních oligarchů.
O Rusech docela platí to, co řekli tomu pablbovi Kocábovi, když odcházeli z dočasné pomoci: vrátíme se, ale ne s tankama... se šrajtoflí a koupíme si vás.
Vypatlané hovado najdeš v libovolném národě a chytrýho člověka, s kterým je radost pohovořit, taky. I když procento zastoupení se liší.
Zhruba platí, řekl bych, že míra sprostoty a podrazáctví je odvislá od úrovně v jaké lidi žijou, ale neplatí to automaticky. Někde dokonce dovedou žít radostně a nezáludně i v nuzných podmínkách.
To je už Polsko tak veliký?