Hill píše:...Výroba nového zaøízení pro téhož zákazníka, který doslouživší výrobek každé dva roky nahradí novým, protože oprava se nevyplatí, zatíží životní prostøedí pøece daleko víc, i když se uvnitø použije bezolovnaté pájky.
Ale to platí nejen pro elektroniku, totéž platí i pro auta, bílou techniku a... a vùbec...
To tvrdim neustale, je to zaklad pro ekologicke vyuzivani surovin.
Problem je, ze se to tem Bursikum, Jacques apod. nehodi do kramu. Protoze, aby ekonomika rostla, musi se stale nakupovat nove zbozi (i kdyz v naproste vetsine mene kvalitni nez to stare) a ne opravovat za par "korun" spolehliva zarizeni. Muj skromny nazor je, zvysit zarucni dobu na 5 let a ne buzerovat obcany zalohovanim PET obalu, kdyz recyklace pomerne dobre funguje (alespon v nasem regionu).
S tou dlhsou zarukou suhlasim - keby dali povinne aspon 3 roky, ked uz nie tych 5, tak by sa kvalita musela zvysit, resp. by tie najvacsie smejdy zmizli z trhu.
rnbw píše:Neviem si dobre predstavit, ako sa za 2 roky opotrebuje televizor alebo notebook.
Oni by si to už zdôvodnili tak ako by im to vyhovovalo, jedná sa totiž o miliardový obchod, a o ten predsa firmy nechcú prísť. Na kvalitu už dnes každá firma kaká...
Hlavná vec, že nás potom zahltí po pár desatročiach odpad... žltý biznis musí pokračovať lebo je to lacná pracovná sila a my sprostí to kupujeme , a to je pre nich podstatné preto dnes je všetko made in china.
Zdá sa mi žiaľ, že svet sa rúti do záhuby... kvôli záujmom pár boháčov čo riadia celosvetový obchod a fungovanie...
Naposledy upravil(a) vintagehifi dne 31 led 2010, 21:48, celkem upraveno 1 x.
Jenže to jsou Japonci. A ti vlastně před třiceti lety v oboru hifi převálcovali většinu západoevropských firem slavných jmen tak, že jen ty nejsilnější přežily, a to ještě obvykle díky tomu, že dělají i do něčeho jiného, než do audiovizuální techniky. Japonci dosáhli stejného a stabilního standardu kvality při atraktivním designu a ještě atraktivnějších cenách. O tom jsem tu vlastně už někde psal.
Zatím, co Evropa sázela na robustní, přesnou mechanickou konstrukci a použití co nejkvalitnějších materiálů, Japonci obešli elektronikou všechny nectnosti zařízení, na které ta elektronika stačila. A postupně stačila na víc a víc, najednou zbývaly rezervy, tak se začalo vymýšlet, jaké přídavné funkce ještě zařízení "naučit". Většina takových funkcí je uživateli celkem na nic (programování videa čárovým kódem, který v žádném programu ještě dlouho nevycházel, nebo automatické testování optimální předmagnetizace pro každou vloženou CC kazetu zvlášť), případně mohly spíše uškodit (u jiných přístrojů si mohl majitel tu předmagnetizaci ručně nastavit, jak se mu zlíbilo).
Takže ať už se jedná o firmy SONY, Panasonic (to je evropská značka koncernu Matsushita), Technics, Sharp, jsou to firmy, kterým skutečně záleží na dobrém jménu a podle toho jejich výrobky vypadají.
Nakonec i auta se naučili dělat tak, že japonské auto je po 200 tisících km teprve dobře zajeté. A je jedno, zda jde o Hondu, Mitsubishi, Subaru, Nissan, Toyotu nebo Suzuki. Opět jde o výrobky jednodušší, než evropské, tedy i bez přebytečných kurvítek a, když se k nim člověk slušně chová, oplácejí mu to.
Hejnicek píše:...je to zaklad pro ekologicke vyuzivani surovin.
Problem je, ze se to tem Bursikum, Jacques apod. nehodi do kramu. Protoze, aby ekonomika rostla, musi se stale nakupovat nove zbozi (i kdyz v naproste vetsine mene kvalitni nez to stare) a ne opravovat za par "korun" spolehliva zarizeni. Muj skromny nazor je, zvysit zarucni dobu na 5 let a ne buzerovat obcany zalohovanim PET obalu, kdyz recyklace pomerne dobre funguje (alespon v nasem regionu).
ja uz prirode usetril... mam tolik radii, ze kdyz kazde odejde, tak si s nimi vystacim do duchodu.
PS: pokud mi nezvysi napeti v siti
Este si zabudol Mazdu - moja ma 12 rokov (z toho 3 roky ju mam ja). Napriek tomu, ze predchadzajuci majitel bol asi prasa (nasli sa tam vselijake znicene a odflaknute veci), tak jazdim bez problemov
V poslednej dobe sa snazia aj Korejci - ako s elektronikou (Samsung, LG), tak s autami (KIA, Hyundai). Zatial to nie je uplne ono, ale o par rokov to bude zase inak.
Rád bych věřil, že věhlasným japonským firmám záleží na dobrém jménu, jako kdysi záleželo evropským. Akorát nevím, o co se taková moje víra má opírat. Kvalita stojí peníze, nekvalitu dokážou vietnamci, china a koneckonců třeba Poláci vyrábět a hlavně prodávat pod nákladovou cenou těch kvalitních výrobců. V množstvích kterým zaplaví svět. Kdo si koupí nějakou hypotetickou kvalitní laserovou tiskárnu nebo kameru za cenu, která je dvoj až pětinásobkem zdánlivě stejně výkonného ekvivalentu z chiny?
Před 30 lety do Tesly Kolín přivezli německou automatizovanou výrobní linku na tváření plechů s německým lisem Trumatic a japonským odměřováním, všichni kolem toho lezli po kolenou, protože taková technologie tady prostě nebyla. Dneska je všechno jinak, o Teslách bylo už napsáno výše, Trumpf sice ještě na trhu je, ale jinak (hlavně segment spotřebního zboží) už Evropě ani Japonsku nepatří. Stejná metoda jako u žrádla: myšlení lidí se podařilo upravit, takže nechtějí kvalitu, ani dlouhou bezporuchovou funkci, chtějí co nejlevnější šunt a chtějí ho dneska, teď hned, bez šetření a nejlíp na úvěr.
Firmy jim rády vyjdou vstříc...
Zarabat sa da dvoma sposobmi - bud predavas vela lacneho alebo malo draheho. Vzdy sa najdu ludia, ktori su ochotni za kvalitu priplatit. Tak, ako pred 20 rokmi mal malokto doma napr. kvalitnu hifi zostavu, tak ju ma teraz tiez malokto. Len pribudlo tych, co maju ich cinske napodobeniny.
To je pravda, ale když zájem klesne pod jistou prahovou hranici, potřebnou pro ekonomickou smysluplnost výrobce, dochází k nelineárním jevům, kdy cena už neodráží počet zákazníků a jejich ochotu zaplatit: firma prostě zanikne, zmizí, nabídka skončí. Týká se to piva, špekáčků, audio nosičů, fotografických filmů, všeho.
ČRo letos zrušil digitální vysílání (DRM na krátkých vlnách) a ponechal (zatím) Litomyšl v analogu...
Příští rok možná zruší internetové vysílání a nechá jen multimediální prezentace a webový přenos z pavilónu opic.
