Sakra lidi, když tohle čtu...
Taky jsem podobně začínal.
V 8 letech, když jsem poprvý uzavřel el. obvod: fáze, já a zem, tak jsem radši chtěl bejt kosmonautem.
Pak ale jsem zhotovil funkční obvod baterie- žárovka, taky jsem nemoh spát 2 dny.
Zkoušel jsem dát baterie do série- svítilo to víc!
Tehdá jsem si dělal reprobedýnku z krabice od bot a když to fungovalo...
V 10 jsem zjistil, že součástky se dají sehnat na smeťáku.
Vybaven kombinačkama, šroubovákem a kladivem jsem bral televize jednu za druhou, nešetřil jsem i obsahem rádií a ledniček. V té době mi byly odtajněny funkce odporů, pak diod a kondů. Obrazovky a jiné elektronky mi byly na nic, tak jsem je bez slitování ničil.
Těch desek, součástek a drátů, co jsem měl doma!
Ve 13 jsem poznal funkci tranzistorů a cejtil jsem se býti kingem. To byly samý blikátka, pípátka a zesilovače (většinou bez úspěchu
), zkoušel jsem, co dělá 12V žárovka připojená na 230V (vřele nedoporučuju), co jsem kdy dostal k Vánocům nemělo dlouhýho života, musel jsem se podívat do všeho, co a jak funguje.
Do tý doby jsem dostal ran el. proudem, že by to spolehlivě zabilo i slona.
V 15 jsem šel na školu, pak do rachoty...
... teď jde skoro všechno samo a kolikrát si říkám: chci se do tý doby zase zpátky vrátit!
Jó, mimochodem: nemáte někdo schéma na stroj času?
