[BETA] Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Když už tady je to téma, tak se zeptám, i když možná trochu blbě - proč ta měď v místě, kde se s ní pájí zmenšuje průřez, až se přeruší? Ten cín ji nějak stravuje?

A ještě - jak pájíte s pistolovkou? Utíráte obyčejný měděný hrot nebo to necháváte tak?
Když jsem byl v prváku, ukázali nám ten zázračný "věčný" hrot a učitel nám říkal, že to musíme pokaždé utřít do hadříku, aby byl furt čistý. V hodinách to bylo fajn, tam se nic moc nedělalo. Dokonce mi připadalo, že se s tím pájí lépe než s běžným hrotem. Koupil jsem si ho tedy domů, abych zjistil, že to zas tak růžové není. Efektivita práce se věčným utíráním věčného hrotu značně snižuje a proto jsem ten hrot rychle přestal používat. Dneska používám trafopájku jen na velké věci. Na všechno ostatní je tu mikropájka.

Ty věčné hroty nejsou pájené stříbrem ale svařované, proto se v tom spoji tak rády lámou.

Už se to všechno jednou probíralo - tady, či tady, tak proč zase toto nové vlákno

Duvsan píše:Špekulatívna otázka; čo tak tú slučku namočiť do toho tavidla a potom pocínovať? Cínový film by sa už držal...

I kdyby to v tomto ohledu fungovalo, už jsi někdy slyšel o tom, že hnilík je měkký, pod tlakem teče a musí se občas dotahovat? Co myslíš, že by asi dělal po 20 cyklech teplá-studená? Elektrický kontakt jak víno, co?

MartinOV píše:Když už tady je to téma, tak se zeptám, i když možná trochu blbě - proč ta měď v místě, kde se s ní pájí zmenšuje průřez, až se přeruší? Ten cín ji nějak stravuje?

Prostě ji rozpouští v sobě.

Zdarec. Ze srandy jsem zkoušel pájet mosazným drátem. Ne že bych z něho dělal smyčky, ale kdysi v lídlu prodávali páječku za 90kč a do ní se vlezl hrot vyrobený snad z 10 drátu. Cín z mosazi "vyžral" asi tu měď a pak se hrot nechcel z cínem smáčet. Takže jsem mosaz nahradil měděným drátem a byl klid - měl jsem půlmetrový odřezek, tak jsem si nadělal 3 hroty do zásoby. Dnes už je to pasé, protože ta páječka přišla o topný těleso..

Pájet pájkou dobře hliník v domácí praxi nejde . Konstrukční svařování lze jak TIGem , tak MIGem (cočkem) . Pájet se dá specielní kadmiovou pájkou . Ještě se dá pájet s přídavkem specielní slitiny , prodává za nekřesťanské prachy chlapík v Holicích . Tak před třemi lety a dříve pájel pro ukázku na místě . Nesmí být pájecí prvek z mědi . Vyprávěl , že je to slitina z pardubické Tesly , pájely se s tím snad čipy k hliníkovým substrátům . Jestli nekecá , tak je ve slitině indium zirkonium a další .

Hliník lze pájet slitinou zinku a cínu,ale le to vopruz.Je potřeba poměrně vysoká teplota a velké pájedlo (hliník odvádí teplo) a příslušné tavidlo, přes které je nutno povrch oškrábat, aby nedocházelo k oxidaci.

Normalne Cu drat. Na pajce by dokonce melo byt napsano, jaky maximalni prurez by mel mit a delka.

Nevim co mate s tim otiranim vecneho ocka, ale pouzivam 0,8mm a neotiram ho vubec a v pohode...

Osvědčilo se mi jedině tohle - "skrutka" z drátu Cu/0,8mm.
Hrot jen občas oškrábu.
(Jistě nejsem sám, kdo tohle používá - proto se trochu divím, že to sem ještě nikdo nedal).

Hmm zajimave, to me jeste nenapadlo. Vyzkouším

No já to dělám, když se mě ta smyčka přepálí , než zvednu prdel a udělám novou ale občas to nekontaktuje, a o to rychleji dělam novou..

J

jodaps píše:Osvědčilo se mi jedině tohle - "skrutka" z drátu Cu/0,8mm.

K dokonalosti chybí jen lepší šroubování smyčky,např vyrobené z čokoládky

...občas to nekontaktuje...

Jo, mezi závity časem vznikne izolační vrstva, na konci hrotu se vytvoří struska. To stačí oškrabat, konec spálené/strávené špičky 1-2mm odštípnout, skrut kleštěmi případně ještě "přitáhnout" a špičku hned smočit v cínu - pocínovat (2-5min času).

Pikofarad píše:K dokonalosti chybí jen lepší šroubování smyčky,např vyrobené z čokoládky

Tak to učitě nee. Jakékoli trčící šroubky, výstupky atp. pak při pájení, např. vrabč. hnízda, hodně zavazí a jsou otravné (asi jako Ty tady).

Pokud opravuješ , tak potřebuješ odpájet , pak je otravnej tvůj konec . Taky provedu ze zoufalství , když smyce praskne a potřebuju jen trochu připájet .